• Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. (1K 3:11)

Ten, kdo dnes zastává ověřený a rozhodný názor, kdo dokazuje jasné a základní stanovisko, na které je možné se spolehnout, ten je vzápětí označen za fundamentalistu. Říká se „fundamentalistický" a v podstatě se tím míní: zaostalý, pokroku nepřátelský, zpátečnický, strnulý, zarputilý, neústupný, netolerantní a fanatický. Pojem fundamentalismu se vyvinul v moderní slovo s negativním nábojem, pomocí kterého se šíří ohavné lži. Přitom má tento pojem jak po stránce jazykové, tak i svým původem pozitivní význam.

Slovo fundamentalismus pochází z Ameriky, kde vzniklo zhruba před sto lety. Vzepřely se tam pravověrné protestantské kruhy proti pronikání přírodovědeckého myšlení do biblického výkladu. Radikálně popřeli pronikání darwinistické vývojové teorie na místo biblické zprávy o stvoření. Trvali na doslovné platnosti biblických textů. Ty byly pro ně „fundamenty" (základní pravdy), kterými nechtěli nechat otřást. Bible pro ně byla čistým, nefalšovaným Božím slovem, které je nutno chránit před falešnými výklady. Sami sebe tedy nazvali fundamentalisty a byli hrdí na to, že jimi jsou. Pro ně byl fundamentalismus čestným slovem, ne nadávkou.

Také po jazykové stránce nemá tento výraz v sobě nic negativního. Naopak, fundament je nosný a spolehlivý základ, na kterém je možno postavit dům. Žádný rozumný člověk by nepostavil dům na písku nebo bažině. Na slovo vyjadřující posměch či nadávku byl tento výraz degradován až v poslední době, a to v souvislosti s mocenskými útoky fanatických islámských Mullahů v Iránu. Média jim z ničeho nic přiřkla výraz „fundamentalisté". Odborníci tento výraz nikdy nepoužili, nýbrž navrhli, aby byli fanatičtí Mullahové označeni jako „islamisté" a jejich nesnášenlivé jednání jako „islamistické".

To, že pojem fundamentalismus degradoval na módní slovo, dokazuje, jak malý význam dnes mají základy. Člověk už dávno ztratil v rovině náboženství, politiky a etiky půdu (fundament) pod nohama. Myšlení je pluralistické, vše je možné, dovoleno, rovnocenné a lhostejné. V mnoha rovinách se vše více či méně uvolnilo. Žijeme v čase uvolňování a ten, kdo má ještě kousek vlastního přesvědčení, je stavěn ke své hanbě do fundamentalistického kouta. V tom zfalšovaném a diskriminovaném významu se toto slovo rozšířilo jako nějaká epidemie. Když ovšem nějaké slovo může znamenat všechno, neznamená v končeném důsledku vlastně nic. Pojem „fundamentalismus" dnes již nemá žádnou významovou sílu. Slouží pouze ideologické manipulaci.

V této souvislosti je stejně přemrštěně používáno i slovo „tolerance". Když jsou křesťané dotazováni ohledně tolerance, mohou pouze poukázat na jednoznačnou výpověď Bible. Na otázku ohledně cesty k dosažení spasení existuje pouze jediná odpověď. Zde nemůžeme být na základě biblických textů tolerantní, zde je nutné fundamentalisticky argumentovat.

• V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4:12)
• Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (J 14:6)

Kdo může být na základě těchto jednoznačných biblických textů tolerantní k jiným možnostem? Tolerance má své hranice, kde je v rozporu s přikázáními, měřítky a výpověďmi Bible.

Jsem pro toleranci, pokud si neprotiřečí s biblickými pravidly. Jsme pro toleranci, pokud není absolutistický nárok Bible postaven do diskuze.

Křesťanská IDEA, č. 4/2001, Wolfgang Baake (Wetzlar), podle Anruf. Sept./Oktob. 1997 s. 8