Před časem jsem sledoval televizní pořad „Chcete být milionářem?". Jedna z otázek zněla: „Had pokoušel Evu a) banánem, b) jablkem, c) hruškou nebo d) třešní". Ta ovoce si kromě jablka přesně nepamatuji, ale „správná" odpověď byla jablkem. Dobře víme, že Bible nezmiňuje žádné konkrétní ovoce a jablko je teoreticky stejně „správná" odpověď jako jakékoliv jiné ovoce.

Krátce nato jsem viděl křesťanský muzikál, jehož libretem bylo v podstatě Janovo evangelium. Zaujala mne scénka, kde římští vojáci vložili na Pána Ježíše Krista kříž, aby jej nesl na Golgotu. Většina křesťanů, ať patří ke kterékoliv denominaci, je přesvědčena, že Ježíš pod tíhou kříže umdléval a Šimon z Kyrény ze soucitu toto břemeno převzal. Nejsem v této otázce dogmatický, ale obrazy, tradice, filmy i muzikály tomu nasvědčují. Jak přesně tato událost probíhala není tak důležité, ale krátké zamyšlení s Biblí v ruce, může být o to zajímavější. Podívejme se na verše, které se k této události vztahují.

Nesl Pán Ježíš Kristus opravdu kříž, na němž byl ukřižován nebo jde jen o další „jablko", v němž je tradice silnější než verše? Začněme následujícím veršem:

• Potom jim všem říkal: „Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne." (Lukáš 9:23)

Tento verš nepopisuje procesí, v jehož čele jde tělesně zmučený Ježíš obtížen dřevěným křížem následován křesťany se svými duchovními kříži. Verš se netýká situace těsně před Kristovým ukřižováním, ale poukazuje na každodenní život všech vyvolených v Kristu. Pán Ježíš zde neříká „nes svůj kříž jako já nesu ten dřevěný", říká pouze: „nes každého dne svůj kříž a následuj mne" t.j. budeš mít kvůli mně ve světě denně soužení. Ani Ježíš nebyl křižován denně! Kristův lid nese soužení z Boží milosti s vírou a radostí:

• Neboť vám bylo pro Krista darováno, abyste v něj nejen věřili, ale také pro něho trpěli. (Fp 1:29)
• V tom se radujete, i když jste nyní, je-li to potřebné, maličko zarmouceni různými zkouškami. (1Pt 1:6)

Podívejme se tedy, co o tomto procesí říkají verše evangelií. Harmonizace veršů je důležitá.

1. Nejprve Matouš:

• Když se mu dost naposmívali, svlékli z něho ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli, aby byl ukřižován. A když vyšli, našli člověka z Kyrény, jménem Šimona. Toho přinutili, aby vzal jeho kříž. (Mt 27:31-32)

Matouš se vůbec nezmiňuje, že by Ježíš nesl dřevěný kříž, na němž má být ukřižován. Matouš nám jenom řekl, že Ježíše odvedli, že byl veden k ukřižování. Když je někdo veden nebo odváděn, to ještě neznamená, že je obtěžkán nějakým břemenem.

Dále ti, kdo Krista vedli, záhy poté, co vyrazili (…když vyšli…), uviděli či potkali jednoho, to jest nějakého člověka, který se jmenoval Šimon a byl z Kyrény. Ten se k nesení kříže dobrovolně nenabídl z lítosti nad Ježíšem, i když soucit mohl prožívat. Stráž, která Ježíše odváděla, patrně uviděla prvního silného muže a poručila mu nést kříž, na kterém měl být ukřižován Pán Ježíš Kristus. Další verš, Mt 27:33, v podstatě potvrzuje, že v tomto seskupení došli až na Golgotu:

• A tak přišli na místo zvané Golgota, což znamená Místo lebky. (Matouš 27:33)

2. Jak tuto událost popisuje Marek?

• Když se mu dost naposmívali, svlékli z něho ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali. A přinutili nějakého kolemjdoucího, Šimona Kyrénského (otce Alexandra a Rufa), který šel z pole, aby vzal (nesl) jeho kříž. Vedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená Místo lebky. (Mk 15:20-22)

Marek se shoduje s Matoušem. Ani slovem se nezmiňuje, že by Ježíš nesl kříž, jen konstatuje, že vojáci, kteří se mu posmívali, cestou přinutili Šimona z Kyrény, aby kříž nesl. Navíc jsme se dozvěděli, že Šimon byl otcem Alexandra a Rufa a že právě šel z pole.

3. A jak tuto událost popisuje Lukáš?

• A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona Kyrénského, který šel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Šlo za ním veliké množství lidu i ženy, které nad ním plakaly a naříkaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi." (L 23:26-28)

Lukášův popis potvrzuje Matouše i Marka. Šimon se vracel z pole. V Lukášovi čteme, že Šimona dokonce chytili! O Šimonově dobrovolnosti pomoci Pánu Ježíši nést kříž vůbec nemůžeme ani uvažovat. Evangelia naopak používají slovesa našli, přinutili a chytili.

Matouš, Marek, ani Lukáš neříkají, že by Ježíš nesl dřevěný kříž první úsek cesty, a teprve když klesl vyčerpáním, převzal kříž Šimon z Kyrény.

Šimon z Kyrény nesl kříž za Ježíšem, který šel se strážemi nejspíše první. Ježíš se tedy mohl tělesně neobtížen obrátit k plačícím ženám a promluvit k nim. S těžkým dřevěným křížem na rameni by se k nim sotva mohl otočit, natož jim něco říkat. Velký zástup šel až za Šimonem, který nesl kříž.

4. Nyní přicházíme ke čtvrtému, tedy k Janovu evangeliu.

Následující verš přivádí mnoho křesťanů k názoru, že Ježíš nesl první úsek cesty kříž sám. Jakoby Jan byl v rozporu s třemi předcházejícími evangelisty:

• A tak jim ho vydal k ukřižování. Vzali tedy Ježíše a odvedli ho. Nesl svůj kříž a vyšel na místo jménem Lebka, hebrejsky nazývané Golgota. (Jan 19:16-17)

Kdybychom měli jen tento záznam, určitě bych přijal, že Ježíš nesl dřevěný kříž na němž byl ukřižován. Z Jana bych byl dokonce přesvědčen, že Ježíš nesl kříž od začátku až do konce, že jej nesl i za městskými hradbami až na Golgotu. Jenže to z předcházejících tří evangelií nevyplývá. Tradiční interpretace tedy je, že nejprve nesl kříž Ježíš a když pod jeho tíhou umdléval, Šimon z Kyrény se slitoval a vzal Pánův kříž na sebe. Tato interpretace je však pro pozorného čtenáře Bible nepřesvědčivá. Lukáš říká doslova:

• A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona Kyrénského, který šel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem. (23:26)

To znamená, že už když Ježíše odváděli, snad cestou k místu, kde byl připraven kříž, zastavili vojáci Šimona, aby mu vložili kříž na záda. Souvislosti v Lukášovi zpochybňují, že by Ježíš vůbec nesl kříž. Marek říká tohle:

• Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali. A přinutili nějakého kolemjdoucího, Šimona Kyrénského (otce Alexandra a Rufa), který šel z pole, aby vzal jeho kříž. (15:21)

A Matouš:

• Potom ho odvedli, aby byl ukřižován. A když vyšli, našli člověka z Kyrény, jménem Šimona. Toho přinutili, aby vzal jeho kříž. A tak přišli na místo zvané Golgota, což znamená Místo lebky. (27:32)

Aby svědectví Marka, Matouše a Lukáše harmonizovalo, můžeme těmto veršům rozumět následovně:

Cestou (když Ježíše odváděli z místa, kde ho bičovali a kde se mu posmívali, ven z města k ukřižování) přinutili nějakého Šimona (…snad byl kříž připraven nedaleko od vyjití, možná dále, ale jen tak daleko, aby mohli cestou potkat Šimona) a tak došli až na Golgotu… Ještě jednou si zopakujeme Janův popis:

• A tak jim ho (Pilát) vydal k ukřižování. Vzali tedy Ježíše a odvedli ho. Nesl (nesa) svůj kříž a vyšel na místo jménem Lebka, hebrejsky nazývané Golgota. (19:16-17)

Po cestě k připravenému dřevěnému kříži, potkali Šimona a ten nesl dřevěný kříž místo Ježíše. Jak jinak můžeme porozumět tomu, že v Matoušovi, Markovi a Lukášovi nese kříž Šimon a v Janovi Ježíš?

Znovu opakuji, nejsem v této otázce dogmatický, o tom, jak se vše ve skutečnosti seběhlo bychom mohli polemizovat dlouho, ani na tom vlastně nezáleží. Sám bych se nebránil tomu, že Ježíš dřevěný kříž nějakou dobu nesl. Přikláním se však k výkladu, že Pán Ježíš, když vyšel nenesl dřevěný kříž, stejně jako jeho následovníci nenesou své „dřevěné" kříže. Oni trpí pro něho, protože jej následují, podobně jako On trpěl pro ně, protože si je kvůli sobě ze svrchované nepodmíněné lásky spasil. Ježíš i jeho lid, nesou v tomto světě své „kříže", oba jsou světem pronásledovaní. Věřím, že Ježíš si na Golgotu nesl své duchovní utrpení, svoji zástupnou oběť za svůj lid. Ježíš na Golgotu nesl svůj opravdový duchovní kříž, jenž je nesrovnatelný s tíhou kusu hrubého dřeva. „Svůj kříž" znamená to snad, že dřevěné trámy byly jeho, nebo to znamená že jeho bylo očistné utrpení za mnohé? Věřím, že jeho bylo to druhé. Kdo nesl kus dřeva k popravě není vůbec důležité. Naprosto klíčové a rozhodující je kdo nesl skutečný kříž vykoupení! Věřím, že musíme rozlišovat mezi bezduchým dřevěným křížem a Jeho duchovním křížem! Dřevěný kříž je „jenom" fyzický bezduchý nástroj k usmrcení ukřižováním. Ježíšův Duchovní kříž, podobný těm duchovním křížům, které denně nesou Ježíšovi následovníci, je nesrovnatelně důležitější a kvalitativně převyšuje každý dřevěný kříž. Duchovní kříž, který Pán Ježíš nesl na dřevěném kříži, když byl oddělen od Boha, aby byl ztotožněn s hříchem svých vykoupených, je daleko větší břemeno než fyzická muka nebo tíha dřevěného kříže. Synovo duchovní utrpení vyjádřené slovy „nesl svůj kříž", oslavuje Boha na výsostech.

• Když to Ježíš pověděl, pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina; oslav svého Syna, aby i tvůj Syn oslavil tebe, (Jan 17:1)

Studium následujících veršů nám napovídá co má Pán Ježíš na mysli, když hovoří o „svém kříži":

• A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden. (Matouš 10:38)
• Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě." (Matouš 16:24)
• Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. (Marek 8:34)
• Potom jim všem říkal: „Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne. (Lukáš 9:23)
• A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. (Lukáš 14:27)

Tyto předešlé verše v podstatě znamenají, aby ti, kdo patří Pánu Ježíši sami sebe „obětovali" Bohu:

• Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. (Římanům 12:1)

Věřím, že právě v obětech věřících, kteří nesou své kříže a následují Krista je to pravé podobenství s obětí Pána Ježíše, který také nesl svůj kříž a obětoval se za své. Vždyť Duch svatý řekl ústy Jana:

• Nesl svůj kříž a vyšel na místo jménem Lebka, hebrejsky nazývané Golgota. (Jan 19:17)

Kdyby věřící měli denně nosit svoje duchovní kříže, protože Ježíš nesl jednou dřevěný kříž, potom bychom míchali jablka a hrušky.

Dále, Matouš popisuje Ježíše jako „krále", Marek jako „služebníka", Lukáš jako „člověka", ale Jan jako „Boha". Král, služebník, člověk v těchto Ježíšových úradcích se ani jeden evangelista ani slovem nezmiňuje, že by Ježíš nesl dřevěný kříž. Ale svůj kříž (t.j. utrpení) spásy nese Bůh a Jan zapsal, že Bůh-Ježíš nesl svůj kříž.

Na závěr chci říci, že nejde o hru se slovy nebo dokonce o nějaký spor! Kdo je z evangelií přesvědčen, že Ježíš nesl dřevěný kříž sám - ať si svůj pohled ponechá - nic to na jeho postavení v Kristu nemění. Chci vás jen povzbudit, abychom Boží slovo četli pozorně a více se soustředili na Ježíšova Duchovní muka, než na jeho tělesná muka. I když celý scénář očistné smrti našeho Pána byl v Boží mysli naplánován před založením světa a byl pod Jeho úplnou kontrolou, není bez zajímavosti, že Ježíš, ač měl jako Bůh své ukřižování plně v moci, nepřispěl ke svému fyzickému zabití ničím, a snad ani tím, že by nesl dřevěný kříž, na němž byl ukřižován! Tím by byla Jeho „pasivita" ohledně svého tělesného zavraždění naprostá a veškerá vina za jeho tělesnou vraždu leží pouze a jenom na lidstvu! Tím by byla také jeho Duchovní „aktivita" spásy naprostá a veškerá zásluha za znovuzrození (duchovní vzkříšení) mnohých pouze a jenom na Bohu!

- pst -