Když jeden muž opouštěl jistou bohoslužbu, bylo slyšet jak rozhořčeně říká, „Sem už znovu nepůjdu. Vzbuzují ve vás pocit, že jste hříšník." Tento konkrétní muž by se dozajista cítil jako doma mezi farizeji. Jistě víte, že farizejové byli členové náboženské sekty, kteří sami sebe považovali za spravedlivé díky dodržování zákona a všechny ostatní za zatracené hříšníky. Avšak mnozí „zatracení hříšníci" se cítili přitahování Synem Božím. Ve skutečnosti jich přicházely celé davy. Když byli učedníci dotázáni, „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky", Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky'" (Mt 9:11-13). Protože Kristus přišel, aby povolal hříšníky, je nezbytné, abychom dobře porozuměli doktríně hříchu, jak ji učí Bible.

Bible o hříchu hovoří často. V anglické Bibli se ve Starém zákoně „hřích" nachází 299krát. V Novém zákoně je hřích zmíněn 276krát. Teologicky je učení o hříchu známo jako hamartiologie z řeckého slovo hamartia, které znamená netrefit se, chybovat, být v pochybení. Konkrétně slovo hamartia se v Novém zákoně nachází asi 151krát. Hřích je běžně popisován jako „přestoupení zákona". Apoštol Jan nám v 1J 3:4 říká, „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona". Z hebrejštiny Starého zákona zjišťujeme následující:

• chatta'ah - stav hříchu, vina hříchu
• chata' - chybit se, minout cestu, jít špatným směrem, provinit se
• 'ashmah - dělat špatnost, dopustit se překročení nebo přečinu
• shagah - sejít z cesty (morálně), svést z cesty
• chet' - trest za hřích
• 'avon - zvrácenost, zkaženost, nepravost
• pesha' - přestoupení, vzpoura
• 'asham - urážka, překročení, chyba

Z řečtiny Nového zákona získáváme následující:

• hamartia - netrefit cíl
• anamartetos - bezhříšný
• parabasis - přestoupení
• adikia - nespravedlnost
• asebeia - bezbožnost
• anomia - překročení zákona
• poneria - zkaženost
• epithumia - touha po zakázaném

Mezinárodní standardní biblická encyklopedie (The International Standard Bible Encyclopedia), svazek 4, strana 2798, podává následující obecnou definici biblického pohledu na hřích:

„Hřích je jakýkoli postoj lhostejnosti, nevěry nebo neposlušnosti vůli Boží, zjevené ve svědomí, zákoně nebo evangeliu, ať se tento postoj vyjadřuje myšlenkou, slovem, skutkem, nebo trvalou povahou a chováním. Přestoupení známého zákona je tedy hřích, ale stejně tak je hříchem špatný postoj, špatné touhy, špatná „sada" vůle samotné (vzpoura - pesh, asebeia; zkaženost - won, adikia; zkáza, zmatek - resh, apostasia, epithumia; 1J 3:4; Mt 5:22, 28; Ř 7:8ff; 5:21). Hřích je tedy nevěra (Žd 3:12, 19), soustředěnost sebe sama na něco, nebo někoho, co je méně než Bůh sám (Gn 3:6; Ř 1:28; 8:7)."

Doktrína hříchu může být prakticky vyjádřena jednoduchou větou: „Všichni muži a ženy jsou hříšníci" (Gn 6:5; 8:21; Kaz 8:11; 9:3; Jr 17:9). To znamená, že člověk je před Bohem ve stavu naprosté zkaženosti (nechtění) a naprosté nezpůsobilosti (neschopnosti). Neznovuzrozený člověk tedy nemá touhu ani schopnost milovat, hledat duchovní pravdu či se jí podřizovat. Z pěti takzvaných „Doktrín milosti" - hřích, spasení, vykoupení, povolání, jistota - je tato možná nejdůležitější. Pokud přijmeme a pochopíme tento bod, nejenže snadno přijmeme ostatní čtyři doktríny, ale snáze jim porozumíme.

Heidelberský katechismus, třetí den Páně, otázky 6, 7, 8:

Otázka 6: Stvořil tedy Bůh člověka tak zlého a zkaženého?
Odpověď: Rozhodně ne. Naopak, Bůh stvořil člověka dobrého, podle obrazu svého; stvořil ho ve spravedlnosti a svatosti, aby v pravdě znal Boha svého Stvořitele, z celého srdce Ho miloval a žil s Ním ve věčné blaženosti, aby Ho oslavoval a chválil.

Otázka 7: Odkud pak pochází tato zkaženost lidské přirozenosti?
Odpověď: Pochází z pádu a neposlušnosti našich prvních rodičů Adama a Evy v ráji. Odtud je naše přirozenost tak zkažená, že jsme všichni počati a zrozeni v hříchu.

Otázka 8: Jsme tedy tak zkažení, že nejsme schopni konat žádné dobro, a že jsme nakloněni veškeré špatnosti?
Odpověď: Ano, opravdu takoví jsme, pokud nejsme znovuzrozeni v Duchu Svatém.

Mohou být tato tvrzení dokázána z Písma? Co říká Slovo Boží? Prorok pravil, „Pokud nemluví podle tohoto slova, je to proto, že v nich není žádné světlo" (překlad King James Version - Izajáš 8:20).

Dovolte mi pokračovat a já vám ukážu, proč věřím, že tento pohled na hřích, tj. naprostá zkaženost a naprostá neschopnost, je v naprostém souladu s Písmem.

A. Co naprostá zkaženost neznamená.

I. Neznamená, že člověk je neomezeně zkažený

„Neomezená" zkaženost by znamenala, že všichni lidé jsou zkaženi jak intenzivně tak extenzivně. Intenzita se vztahuje na stupeň, na který mohl hřích člověka přivést, co se týče jeho zkaženosti. Extenzívnost odkazuje na rozsah, jaké oblasti hřích ve zkaženém člověku ve skutečnosti zachvátil.

Intenzita hříchu není absolutní. To znamená, že žádný člověk není tak špatný, jak by mohl být. Kdyby nebylo omezující milosti Boží - nazývané starými autory „obecná milost" - chování všech lidí by mohlo ve skutečnosti být daleko horší. Avšak extenzívnost hříchu je absolutní. Každá lidská bytost byla nakažena a ovlivněna hříchem ve všech částech těla, duše a ducha. Celá, nebo úplná bytost byla porušena hříchem. „Naprostá zkaženost" tedy znamená, že každá schopnost lidské bytosti, každá činnost jeho života, každá sféra jeho existence je prostoupena hříchem.

II. Extenzivně je člověk popisován takto:

a. Duchovně slepý (J 3:3; 12:3; Jr 5:21; Př 16:2)
b. Ústa jsou plná kleteb a hořkosti (Ř 3:14).
c. Rty jsou jako zmije (Ř 3:13)
d. Jazyk lže (Ž 58:4; Jr 8:6; Ř 3:13)
e. Hrdlo je otevřený hrob (Ř 3:13)
f. Břicho je jejich bůh (Fp 3:19)
g. Nohy jdou špatnou cestou (Ř 3:15)
h. Mysl se staví proti Bohu a Jeho cestám (Ř 8:7; Ko 1:21)

• plodí hanebné touhy (Ef 2:3)
• je zaslepena Satanem (2K 4:4)
• je pyšná (Ko 2:18)
• je zvrácená (1Tm 6:5)

i. Svědomí je poskvrněné (Tt 1:15; Žd 10:22)
j. Srdce je úskočné a nevyléčitelné (Jr 17:9)

• tíhne k páchání zla (Kaz 8:11)
• je plné nečistých vášní (Ř 1:24)
• oceňuje špatné věci (J 3:19)

k. City jsou zlé (Ř 1:26)

• jsou nevázané nebo necudné (Ko 3:5)
• jsou pozemské (Ko 3:2)
• nejsou přirozené (Ř 1:31; 2 Tm 3:3)

l. Všichni lidé:

• přirozeně hřeší (Kaz 8:11; Ga 3:19; Ř 3:10-11,23; Ř 5:12-14)
• jsou přirozeně zlí (Ř 1:26)
• jsou přirozeně dětmi hněvu (Ef 2:3)
• jsou přirozeně úskoční (Jr 17:9)
• jsou přirozeně nepřátelští vůči Bohu (Řím 8:7-8; Lk 19:14)
• jsou přirozeně Bohu odcizeni (Ef 4:18).

III. Lidská přirozenost je taková, že je člověk přirovnáván ke zvířatům.

a. K hadovi kvůli jeho jedu (Ž 140:4)
b. K mezkovi kvůli jeho tvrdohlavosti (Jb 11:12)
c. K medvědovi kvůli jeho krutosti (Da 7:5)
d. Ke psu kvůli jeho nečistotě (2Pt 2:22)
e. Ke svini kvůli její nečistotě (2Pt 2:22)
f. K draku kvůli jeho osamocenosti (Jb 30:29 - Kral.)
g. K lišce kvůli její zchytralosti (L 13:32)
h. K levhartovi kvůli jeho prudkosti (Da 7:6)
i. Ke lvu kvůli jeho pustošení (Ž 22:18)
j. K molu kvůli jeho křehkosti (Jb 27:18)
k. K pavoukovi kvůli jeho slabosti (Iz 59:5)
l. K vlku kvůli jeho zuřivosti (J 10:12)
m. Ke kobylce kvůli jejímu ničení (Jl 2:25)
n. K ovci kvůli její hlouposti (Iz 53:6)

IV. Člověk…

a. Postrádá původní spravedlnost - jeho nejlepší skutky jsou nespravedlivé (Iz 64:6; Ř 3:9-10; Ž 14:2-3)
b. Má v sobě pozitivní zlo - všichni lidé mají náchylnost či sklon ke zlu spíše než k dobru (Jr 13:23; 17:9; Ef 2:1-3; 4:22).

Toto je tedy velikost hříchu v člověku. To je úplná zkaženost. Jaké by to bylo, kdyby lidé byli absolutně zvrácení?

V. Úplná zkaženost neznamená úplnou absenci relativního dobra, ať už je to dobro společenské, přirozené, nebo dokonce náboženské.

a. Lidé mohou být dobří občané, dobří rodiče, nebo dokonce dobří členové církve. Lidé mohou mít určitý druh dobroty, která způsobuje, že se obětují pro hodnotné projekty a cíle. Například Albert Schweitzer mohl být doktorem medicíny, hudby nebo teologie, ale on se dobrovolně rozhodl obětovat svůj život pro pohany v Africe. Podle všech měřítek světa to byl „dobrý" člověk. Avšak Dr. Schweitzer nebyl křesťan! Ježíš pro něj nebyl věčný Kristus, Syn Boží, ani Bible nebyla inspirována Bohem. K tomu všemu Schweitzer ani nepřijímal smírčí oběť Kristovu. A tak, přestože Schweitzer obětoval svůj život pro Afriku, nebyl věřící. A přestože vykonal mnoho úžasných činů, byl úplně zkažený.

b. Otázka: Jak se projevuje úplná zkaženost u dobrých lidí?
Odpověď: Jsou ve vzpouře proti Ježíši Kristu! Když ne skutkem, pak v myšlenkách a záměrech jejich srdcí. I pohané činí dobro, ne protože jsou dobří, ale protože je v nich zapsán Zákon, jelikož byli stvořeni k obrazu Božímu (Ř 2:14).

Otázka: Proč u lidí nepropukne úplná očividná vzpoura?
Odpověď: Jsou omezeni obecnou milostí Boží (2Te 2:6-7).

Závěr:

• Úplná zkaženost není absolutní zkaženost.
• Úplná zkaženost není úplná absence relativního dobra.
• Přestože člověk není úplně intenzivně zkažený, je úplně extenzivně zkažený.

B. Co znamená úplná zkaženost pozitivně - z naší přirozenosti pouze a stále hřešíme

I. Je důležité, abychom věděli, že i relativní dobro, které, jak jsem vám ukázal, může existovat i u nevěřících, není dobré v Božích očích.

II. Co lidé nazývají „dobrým", je zlé z pohledu Svatého Boha. „Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně." (Ž 39:6) „Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem." (Př 21:4)

Otázka: Jak může být hříchem orat pole? Proč je orání spojeno s pýchou a nadutostí srdce? Farmář těžce pracuje na poli, zajišťuje tak své rodině jídlo a možná jedná i pro dobro ostatních. Jak to může být hřích?
Odpověď: Za prvé, neorá ve víře. Za druhé, neorá pro slávu Boží. Má na zřeteli toho, kdo mu dal to pole, sílu ho zorat, nebo moudrost k získání úrody? Ne! Všechny zásluhy připisuje sobě, a když nemá úspěch, proklíná počasí. Ještě k tomu nedává Pánu nic ze své úrody.

III. Závěr: Přirozený člověk nemůže nikdy udělat nic, co by se mohlo Bohu principiálně zalíbit, ale neustále koná pouze zlo, protože je motivován sebou samým.

a. „I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý." (Gn 6:5)

• lidské zlo je veliké, protože je proti Bohu.
• lidské zlo je hluboké: „každý výtvor jeho mysli i srdce."
• lidské zlo je „v každé chvíli jen zlé:"

b. Člověk je zlý od mládí

• „Každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý." (Genesis 8:21)
• „Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka." (Ž 51:7)
• „Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou." (Ž 58:4)
• „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?" (Jr 17:9; viz také Ř 3:10-18)

c. Úplná zkaženost, kladně řečeno, znamená, že lidé pouze a vždy, přirozeně, pokud nejsou znovuzrozeni, hřeší.

C. Co znamená úplná zkaženost negativně - přirozeně nemáme schopnost zalíbit se Bohu nebo nenávidět hřích - to nazýváme úplná neschopnost.

I. To zodpovídá všechny otázky ohledně lidské vůle. Učiňte lidskou vůli svobodnou, jak se vám líbí. Nechte člověka chtít, co chce; jeho problém je jeho neschopnost. Někdo může chtít zkrátit si život o deset let, ale podívejme se, jak to udělá! Někdo může chtít být bohatý, ale to neznamená, že bohatý bude. Chtění není žádný problém. Problém je ve schopnosti to uskutečnit.

II. Vezměte do úvahy tato biblická fakta:

• Člověk má tělesnou mysl, která je v nepřátelství vůči Bohu, a která není podřízena zákonu Božímu a ani mu být v skutku podřízena nemůže (Ř 8:7).
• Přirozený člověk nepřijímá věci Ducha Božího, ani je nemůže znát (1K 2:14).
• Nikdo nemůže přijít ke Kristu (J 6:44,65).
• Ti, kdo žijí v těle, nemohou se líbit Bohu. (Ř 8:8)

Všimněte si, prosím, že ve všech těchto úryvcích z Písma je hlavním bodem sloveso „moci." Mnoho lidí zaměňuje „moci" se „smět," když přemýšlejí o úplné zkaženosti a o úplné neschopnosti. Otázka není „smím přijít k Bohu?," ale „mohu přijít k Bohu?" Samozřejmě, že smíte. Bůh vám v tom nebrání, Kristus vám to nezakazuje, ani Duch Svatý se nestaví proti vám, určitě smíte přijít. Ale můžete? „Smím přijít?" se ptá na dovolení. „Mohu přijít?" se ptá na schopnost. Jinými slovy, všichni mají povolení přijít, ale nikdo nemá tu schopnost to udělat.

Kristus nikdy neřekl: „Nesmíte ke mně přijít, abyste měli život." Řekl: „Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život." Jan 5:40

Proč lidé nechtějí přijít ke Kristu, když je jasné, že mají jasné pozvání a povolení? Jednoduše proto, že nemají tu schopnost, to znamená nemohou. A tak: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den" zde stojí bez debat jako fakt. Viz Jan 6:44,45.

III. Analogie: Kristus používal mnoho analogií, aby ukázal a demonstroval fakt, že spasení je nadpřirozený čin nebes a hříšník ho není schopen.

a. Nové zrození (Jan 3). Před početím je nebytí. Při početí jsou aktivní pouze rodiče, počaté dítě nemá co říct o tom, kdy, kde nebo jak má být počato a narozeno. Podobně i před duchovním početím a narozením zde existuje jen duchovní nebytí. Jak může duchovní nebytí věřit a činit pokání? Tak je víra výsledkem duchovního početí, a ne jeho příčinou. Stejně jako u přirozeného početí je aktivní jen rodič. V tomto případě je rodičem Bůh.

b. Stvoření (2K 5:17). „Na počátku Bůh" je jedinou příčinou a vysvětlením stvořeného vesmíru. Nic nemůže stvořit něco. Stvoření bylo naprosto pasivní, když přicházelo „na svět", k existenci. Bůh promluvil a vesmír vznikl. Řekl: „Buď", a bylo. Pavel mluví o věřících jako o „nových stvořeních v Kristu". Za toto nové stvoření je zodpovědná stejná příčina a stejným způsobem jako za staré stvoření. „Na počátku Bůh stvořil" je příčinou všech nových stvoření v Kristu. Bůh promluví a je to tu.

c. Vzkříšení (Ef 2:1). Jediná osoba, která může být vzkříšena z mrtvých, je mrtvá osoba. Živí lidé se nekřísí k životu. Jediná osoba, která může křísit mrtvé, je Bůh. Stejně tak je o lidech řečeno, že „jsou mrtvi ve svých vinách a hříších". Shodně s tím, co již bylo řečeno, nemohou se sami vzkřísit. Jestliže mají být vzkříšeni, to je obživeni, musí to udělat Bůh. Být vzkříšen k duchovnímu životu a spojen v duchovní svazek s Kristem není o nic méně než zázrak.

Závěr:

• Spasení musí být od Boha. Lidé se sami nemohou spasit.
• Základní příčina problému v našem světě je duchovní otroctví lidí hříchu: „… Zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají." Ř 3:16-18
• Ta nejmenší touha po poznání Boha, vysvobození od hříchu a klanění se Kristu je důkazem o práci našeho Pána.
• Učení o úplné zkaženosti a úplné neschopnosti je zde proto, aby nás vedlo k tomu, abychom volali k Pánu a prosili o vysvobození.

- William Sasser - (přeložili P&K Papežovi)