Naše církev v posledním desetiletí zaměřila své úsilí na práci s dětmi a mládeží. Jak v minulosti, tak v současnosti přináší tato práce požehnané ovoce. Mladí lidé jsou biblicky orientováni a do života osobního, manželského, rodinného i profesního dostávají dobré základy.

Avšak každý z lidí stárne a po věku dospívání nastává období dospělosti a stáří. Mnohdy zjišťujeme, že cíle, které si mladí lidé pro svůj život vytyčili, vícekrát přehodnocují. Vznikají nové otázky spojené s každodenním prožíváním víry, lásky a naděje. Na tyto otázky mnozí hledají odpověď, avšak ne všichni ji nacházejí ve svých sborech. Bylo by bláhové předpokládat, že v období dospělosti nepotřebují věřící duchovní vedení stejně tak, jak tomu bylo v jejich patnácti letech. Potřeba je na místě. Jen problematika se trochu mění. V roce 2001 proběhlo v České republice sčítání lidu, ze kterého vyplynulo, že k naší Slezské církvi evangelické augsburského vyznání se hlásí kolem čtrnácti tisíc členů. I přes různé nesrovnalosti je jasné, že většina z nich nejsou děti, ani dorostenci, nýbrž právě dospělí, samostatní lidé, žijící v různých regionech Moravskoslezského kraje. Proto je třeba se zamyslet, jak tuto nejvíce zesvětštěnou skupinu lidí oslovit a dále vést.

Biblické základy vzdělávání dospělých

Bible je kniha, která byla napsána dospělými pro dospělé a o dospělých. Samozřejmě je v bibli mnoho pasáží o dětech, ale ty jsou veskrze psány v kontextu rodiny. Jejím prvořadým úkolem v duchovní oblasti bylo předávat Boží pravdy dalším generacím. Při studiu vzdělávání dospělých je nutno pamatovat na dva základní faktory. Prvním je lidská omezenost. Všichni lidé jsou pouze lidmi, hříšníky, všichni potřebují pomoc pro svůj růst (Ř 3,23). Druhým faktorem je cíl vzdělávání, k čemu chceme dospělé vést, jinak by vzdělávání nemělo smysl. Záleží nám přece na tom, aby se lidé stávali podobni Ježíši Kristu.

Ježíš Kristus jako nejlepší učitel

V Novém zákoně (dále jen NZ) je Ježíš Kristus označen slovem učitel (Rabbi), a to čtyřicet jedna krát. Ve svém životě pracoval jak s velkými, tak i s malými skupinami lidi a ve většině případů to byli právě dospělí. Jeho služba se vyznačovala zejména flexibilitou k jednotlivým lidem a situacím, např. v příběhu o ženě hříšnici (L 7,36-50) je Ježíš Kristus plný soucitu, lásky a porozumění k osobě, která žila hříšným životem. Na druhé straně čteme příběh o setkání Ježíše Krista se zákoníky a farizeji, v němž je Ježíš představen jako přísný muž, nejevící známky soucitu, a který nazval tuto skupinu náboženských vůdců pokrytci, a to hned několikrát.

Dalším rysem Jeho služby bylo oslovovat určitou skupinu lidí. Mluvil k zákoníkům a farizeům (Mt 15, 1-9), prostým lidem (Mt 5), jednotlivcům s rozličnými problémy (J 4,1-42), nejbližším spolupracovníkům (L 2,14-38). Rozhovory s těmito lidmi měly jedno společné. Znal je; znal prostředí, ze kterého přišli, znal jejich životy, jejich zájmy i problémy, se kterými se potýkali, a také způsob, jakým se sami na sebe dívali. Znal své posluchače, a proto i jejich otázky, s nimiž se vypořádával; příklady, které užíval, nebyly pro nikoho z posluchačů nějakou virtuální realitou, nýbrž něčím důvěrně známým. Smysl Ježíšova výroku - „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží" - zcela jistě pochopili lidé, kteří byli na jedné straně pod tlakem Římanů a na straně druhé pod tlakem farizeů.

Ti, kteří byli ochotni poslouchat Ježíšovo učení, byli vyzýváni k aktivnímu následování, což se více projevovalo v praktickém životě s Bohem než pouze v rozumovém pochopení učeného. Slovo „následovat" hrálo velmi důležitou roli a Ježíš jej zdůrazňoval jako slovo klíčové. Např. Matoušovi řekl: „Pojď za mnou!" nebo bohatému muži: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne!" Také obrazně řekl: „Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou." A těm, kteří pochopili, že je Mesiáš, nabídl: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne." Ve všech případech vyniká jedno slovo - následování. O to Ježíši hlavně šlo.

Ve zkratce můžeme o Ježíšově učení říci následující: učil aktivním příkladem, s velkou dávkou přizpůsobivosti k situacím a lidem. Po lidech, kteří uvěřili jeho zvěsti, požadoval změnu životní orientace. Znal dobře svoje posluchače a používal příklady jim známé, aby je přivedl k opravdovému poznání a následování Boha v každodenním životě. Tedy vedl je krok po kroku k životu svědectví, což nebylo nic jiného než praktické převedení a odzkoušení si nabytých vědomostí o Bohu. Tímto se Ježíš stal největším příkladem pro všechny vyučující, jejichž úkolem je nejen naučit, ale také dát příležitost učícím se převést teorii do praxe a v životě následovat Ježíše Krista.

Několik úvodních zásad pro vyučování dospělých

1. Učitel musí dobře znát ty, které vyučuje, aby jim mohl předávat vyučované pravdy. Pro učitele je vhodné navázat se studenty osobní vztah a vést je od závislosti na učiteli k sebevzdělávání, čehož příkladem jsou učedníci Ježíše Krista.

2. Student musí začít tam, kde je; tzn. vyučování má být blízké jeho zkušenostem. Získané zkušenosti mu umožní chápat, přijmout a aplikovat naučené a také na těchto úvodních zkušenostech dále stavět.

3. Vyučování má být zaměřeno spíše na slovo „dělat" než „vědět". Pouze rozumové pochopení nestačí.

4. Vyučování vyžaduje čas. Je třeba jak čas pro učitele, tak i pro studenty; navzájem se chápat, seznámit se, promyslet strategii, aby vyučování překročilo hranici teoretického poznání a vyústilo do praxe.

Výňatek z práce Mgr. Jiřího Chodury: Biblické vzdělávání dospělých v církvi (přehled používané metodiky ve světě i u nás s důrazem na analýzu materiálů Harryho Wendta)