Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč Bůh hovoří o církvi jako o Božím těle? Dobře víme, že lidské tělo se skládá z celé řady orgánů, orgány z buněk a každá buňka má přesně vymezenou funkci. Pomocí mikroskopů, laboratorních testů, sond a celé řady diagnostických technik určujeme nejen funkci jednotlivých orgánů, ale i jejich dysfunkci. V mnohém se anatomie lidského těla podobá "anatomii" těla církve. Každý věřící je do těla Kristova naroubován, slovy Písma jsme "údy Jeho těla". Jednota těla se v Bibli vyskytuje v celé řadě obměn. Pro nás je nejdůležitější jednota Boha Otce a Syna, Pána Ježíše Krista, a náš osobní vztah ke Kristu. To, co spojuje dohromady jednotlivce všech církví a sborů je evangelium, jehož úhelným kamenem je sám Pán Ježíš Kristus. Taková skupina lidí je stmelena do jednoho funkčního celku, do těla církve, jehož hlavou je Pán Ježíš Kristus. Jednota těla Kristova nespočívá ve vzájemné podobnosti lidí a společných cílů, ale v naprosté odlišnosti jednotlivců. Kdyby byla církev bez nich, ztratila by svoji funkčnost.

Z čeho se skládá lidské tělo? Bible nám říká, že Bůh Hospodin utvořil člověka z prachu země. Do dnešního dne jsme neobjevili nic jiného než zkušenost tisíce generací, že člověk skutečně prach je a v prach se obrátí. Materialisticky není lidské tělo nic víc než soubor minerálů, stopových prvků a vody. Pojmenování jednotlivých stavebních prvků budeme v Bibli hledat marně, zatímco v nejrůznějších učebnicích věda pojmenuje každý chemický prvek, z něhož se naše tělo skládá. Až potud s námi budou souhlasit všichni.

To, že Bůh vdechl do chřípí člověka dech života, nezní příliš vědecky, ale co uděláme při nenadálé zástavě dýchání člověka? Použijeme umělé dýchání. Buďto sami vdechujeme do chřípí člověka, nebo připojíme pacienta na dýchací přístroj.

Bez dýchání se nikdo z nás neobejde. Každé narození provází první nádech a s posledním výdechem končí náš pozemský život. Biblický termín dech života neodporuje poznání vědy, jen nám sděluje jednoduchým způsobem komplexní pravdu.

Co je hnací silou života? Určitě to není samotné dýchání. K životu určitě patří mozek a nervová soustava; srdce udržuje krevní oběh, plíce okysličují krev, krvinky roznášejí kyslík, játra, ledviny, slinivka, žlučník a mnoho dalších orgánů mají svoji specifickou a nezastupitelnou úlohu. Navíc se neobejdeme bez vnitřní opory a pohybového ústrojí jakým je kostra, klouby, svaly a šlachy. Zcela zvláštní funkci má orgán kůže. V našem těle koluje mnoho různých tekutin, voda, krev, sliny, žaludeční šťávy, vylučujeme slzy, pot, moč, atd. Každá z nich má určité chemické složení, z něhož můžeme hodnotit celkový stav zdraví a funkci jednotlivých vnitřních orgánů. Dále víme, že hormony a enzymy, ačkoliv o nich většina z nás má jen povrchní znalost, ovlivňují a regulují nejen naše tělesné funkce, ale i naše chování a jednání. Abychom mohli cokoliv vnímat a prožívat, jsme vybaveni řadou smyslových orgánů jako je zrak a sluch. Pomocí dalších specifických buněk a nervových spojů vnímáme chuť, máme čich a hmat. Abychom mohli cítit bolest, chlad, teplo, sucho, mokro, vlhko, hebkost, drsnost, nebo dotekem posoudit jakost či dotek, existují tisíce hmatových tělísek různých typů a desetitisíce volných nervových zakončení ve špičkách prstů a dlaní. Zkuste pokračovat sami a budete překvapeni, kolik jevů v našem těle probíhá, aniž o nich přemýšlíme. Člověk přijímá v každém okamžiku obrovské množství impulsů, které pak zpracovávají specializované receptory našeho těla, aby se tyto impulsy proměnily přímo či nepřímo v prožitky vyvolávají příjemné nebo nepříjemné pocity a nálady. Pokud je vše v pořádku, přijímáme většinu z nich automaticky. Ale jsou i pocity a reakce nepříjemné, jimž bychom se raději vyhnuli. Proč to všechno říkám? Protože Boží slovo nám často ilustruje biblické pravdy pomocí tělesných funkcí a orgánů. Například na téma oko najdeme 63 odkazů a to, co se týká vidění, je v Bibli zmíněno více než 700 krát. Ucho se vyskytuje více než 130 krát, slyšení je zmíněno více než 700 krát. Jak dobře rozumí každý z nás např. slovům: Mé oko vyčerpává mou duši pláčem; nebo: nezakrývej ucho a poslouchej; nohy spěchají prolévat krev, apod. Abychom mohli vnímat Boží pravdy potřebujeme znát nejen anatomii lidského těla, ale i duchovní aplikace, které z intimní znalosti vlastního těla vyplývají.

Písmo nám vysvětluje důležitost a dělbu práce jednotlivých členů. Připomíná nám, že v církvi je stejně důležitý ten, kdo se věnuje výchově tříletých dětí, jako ten, kdo je hlavou teologické fakulty. Tělo a jeho jednotlivé buňky a orgány mezi sebou nesoutěží, nežijí na úkor jeden druhého. V našem těle je stejně důležitá kůra mozková jako zdravá tkáň tlustého střeva. To, co platí o těle, platí o církvi a může přinést užitek každé lidské společnosti. Nesprávné chápání lidské různorodosti je příčinou mnoha sporů a bolestí i v církvi, zatímco správná perspektiva může lidské společenství inspirovat a nesmírně obohatit. Bible nás varuje před vlastní důležitostí:

Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu "Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem." Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu ,Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,' dobře činíte. Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. Kdo by totiž zachoval celý zákon a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. (Jakubův 2:1-10)

Jen ten, kdo pozná Boží tělo, církev, plně docení lidskou rozmanitost, individualitu a může se zcela oprostit od národnostních, rasových a společenských předsudků.

Obrazný jazyk Božího slova je blízký lidem každé generace, společenského postavení a úrovně vzdělání. Bible je kniha nadčasová po všech stránkách a promlouvá k lidem srozumitelným způsobem; někdy doslovným, jindy obrazným, ale každému blízkým. Zvláštní způsob biblického vyjadřování není nedostatkem, ale předností. Začteme-li se do Bible pozorně, objevíme úžasnou moudrost, hloubku citového života a lidí, která není izolovanou doménou lékařů, psychologů, sociologů a dalších profesionálů, ale je přístupná každému z nás. Slova Božího písma pochopí dítě i člověk žijící v nejprimitivnějších podmínkách. Rozumí mu domorodec v pralese stejně dobře jako bankéř newyorského mrakodrapu nebo ocvočkované mládí univerzálního světa bez hranic. Slova Božího písma mají stejnou hodnotu pro vzdělance jako pro lidstvo kterékoliv historické epochy a zeměpisné šířky.

V Božím písmu, v Bibli, se odráží hloubka vědění a porozumění Stvořitele pro své stvoření. Pokud zůstaneme izolováni od Božího vědění, nikdy nepochopíme vnitřní harmonii vztahů všeho stvořeného a smyslu lidského bytí. S pomocí Boží se nemusí nikdo cítit zbytečný, přehlížený, nedůležitý a bezvýznamný. Boží slovo nás ujišťuje o tom, že jsme tělo Kristovo a jako takové má každý z nás svůj úkol:

• Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!" A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. (1. Korintským 12:18-27)

Víte, co jsou přehlížené orgány těla? Kdo z nás přemýšlí o tom, jak mu fungují játra, slinivka břišní, ledviny, kostní dřeň a podobně? Nikdo, pokud s nimi nemáme potíže. Kdo z nás vnitřně cítí vděčnost za jejich automatickou a bezproblémovou funkci? Nejdokonalejší buňky a jednotlivé orgány nemohou žít autonomně. K tomu, aby mohly být plně funkční, potřebují dokonalou synchronizaci funkcí těla fyzického a duchovního. Položme si otázku. Záleží nám víc na postavení, povolání, společenském úspěchu a popularitě než na osobním vztahu k Bohu a bližním? Nepečujeme více o vlastní tělo a u bližních si všímáme spíše toho, jakou mají tvář, postavu a účes? Kdo z nás věnuje pohled slabému, starému, nenápadnému, skromnému, někde v koutku stojícímu člověku a všem lidským "nulám", které nejsou středem naší pozornosti? Kolik je mezi námi samaritánů? Čemu slouží naše ruce, slova a schopnosti, které mohou povzbuzovat a vyjadřovat soucit, péči a konat dobré skutky? Kolik finančních prostředků vynaložíme, abychom skryli každý defekt a vylepšili vnější fasádu. Jedinec, který není napojen jako buňka na společenství věřících, nemůže být funkční a zdravou součástí těla církve a není součástí Božího lidu. Nevěřící člověk odsuzuje sám sebe k vegetativnímu živoření, k tělesnému a duševnímu strádání, k životu bez duchovního rozměru. Církev - Boží tělo, lidské tělo, buňky, orgány a jejich vzájemná závislost a neoddělitelnost vypráví jedinečným a obrazným způsobem o kvalitách našeho života. Křesťan, který získal biblickou perspektivu života, není Božím slovem odsouzen k intelektuálnímu živoření, ale povýšen k duchovnímu rozkvětu a předurčen k věčnému životu v Boží přítomnosti.

- kas -