Co vlastně znamená, řeknu-li - život? Zaplnil bych celé stránky otázkami, které mně za život napadly, nebo napadly někoho jiného a ten se o nich rozepsal. K jednomu problému se člověk stále vrací a tím je otázka stvoření a Stvořitele. Je život skutečně jen náhoda, nebo má nějaký hlubší smysl?

Pakliže neexistuje Bůh, který by nás byl stvořil pro svůj věčný účel, potom lidská existence není jen zcela bezvýznamnou událostí, ale také krutým a zlomyslným žertem neosobního vesmíru, který "tak nějak" zplodil podivné bytosti, které z nepochopitelných důvodů touží po smyslu a účelu tam, kde žádný nemůže být! Jestli je skutečně pravdou, že lidské myšlení je závislé výlučně na mozku, mozek na biochemii a biochemie na nesmyslném (kdo by tomu ten smysl dal?) víření atomů, potom si nedovedu představit, proč by myšlenky těchto mozků (a do toho spadá i Tvůj mozek!) měly mít větší důležitost či význam nežli třeba závan větru v korunách stromů! Ano, pakliže je člověk náhodným produktem neosobních vývojových sil, potom jsou právě tak absurdní jeho myšlenky o vzniku a smyslu života, včetně evoluční teorie! Buď je celá existence stvořena Někým, kdo má moc takovou existenci stvořit - Bytosti, která je absolutně mocná a inteligentní, aby byla schopná vykonstruovat všechny skutečnosti, které jsou pro nás záhadou - anebo jsme nepovedené kreatury (nemůžeme být přece úmyslné či plánované!), které vznikly jako "zvratky" nemocné hmoty! Bez Něj nejsme schopni najít mír, poznat pravdu ani objevit smysl naší existence! Němá hmota nám to nepoví, a i kdybychom něco objevili - nikdy nebudeme mít jistotu, že to, co jsme vyspekulovali, má nějakou hodnotu. Nikdy!

Přidávat fyzické hmotě v lidském mozku smysl pro morálku a etiku je stejně nesmyslné, jako hovořit o "poctivé" ledvině či "nemorálním" slepém střevu! Všichni si uvědomujeme, že "zlé" srdce nebo "opovržlivý" pohled nemá nic společného s jmenovanými orgány, ale s duchem člověka!Každý ví, že nesobecká láska, ocenění pravdy či krásy, nenávist ke zlu a touha po konečném naplnění nejsou důsledky kvality atomů, molekul či buněk, z nichž se skládá tělo. Jak mohu mít v srdci mír, když nemám nejmenší potuchy o tom, kdo jsem a kam jdu? Jaký je účel veškeré existence kolem mně? Jaký je smysl mého života? Jsem vymezen chemickým uspořádáním své deoxyribonukleové kyseliny, nebo je mi dáno o svém osudu podmíněně a přirozeně rozhodovat? Pakliže mohu rozhodovat, jsem někomu za svá rozhodnutí odpovědný? Pakliže nemohu, potom jsem jako kámen vržený (vržený kým?) do prostoru, aniž bych měl schopnost dráhu změnit.

Uveďme si příklad. Buddha učil náboženství bez autority, bez Boha. Ale já potřebuji Skálu, o kterou se mohu opřít, když je mi úzko! Když se na mne celý, ten nepochopitelně obrovský vesmír tlačí! Potřebuji Někoho, kdo dovede říci: "Slunce, zastav se!" A slunce se zastaví! Potřebuji Někoho, kdo řekne: "Lazare vstaň!" A Lazar oživne! Potřebuji Někoho, kdo má kontrolu nade vším! Nezajímá mně nabídka: "Pakliže se budeš snažit, splyneš jednou s tím vesmírným oceánem - do klidu a míru neexistence". To mi přece slibují všechna náboženství bez Boha, i ateismus! Já však potřebuji Někoho, kdo mi - přes všechny moje chyby, hříchy a "kopance" - řekne: "Znám tě a miloval jsem tě dávno před tím, než jsi se o Mně dozvěděl! JÁ jsem za tebe zemřel, abys jednou mohl žít se mnou v nebi. Uvědom si, že tě omezuji pouze tam, kde by ti to uškodilo. Důvěřuj mi a budeme spolu žít na věčnosti!" A to je to, co potřebuji vědět!

Svět nebude nenávidět ideu boha - jako nejasnou, mlhavou vesmírnou "Sílu". Dokonce budou lidé ochotni o ní zasvěceně debatovat. Koho svět nesnáší, je Ježíš Kristus! Můžeš chodit po světě s půlmetrovou plackou "Věřím v Boha" a zůstaneš populární! Ale zkus vyznávat Ježíše z Nazareta a tvá popularita rychle zmizí! Kdosi poznamenal: Bůh kdysi stvořil člověka k obrazu Svému - nyní si člověk tvoří "boha" k obrazu svému. Lidé odmítají Krista, protože ten falešný bůh, kterého si vymysleli, není otcem Ježíše Krista! Člověk potřebuje boha, který neodhaluje špínu lidského srdce a duše!

Rozdíl mezi falešným a pravým křesťanstvím lze vidět v porovnání Barabáše a Saula z Tarsu. Barabáš mohl prohlásit "Ježíš zemřel za mne" jako nikdo jiný na světě! Barabáš byl odsouzen na smrt za vzpouru a vraždu. Byl osvobozen v okamžiku, kdy Ježíš stál na jeho místě! Byl osvobozen světským soudem, aby mohl pokračovat ve svém zločinném životě, podle svých zlých ambic... Na rozdíl od něho, Saul z Tarsu přijal Kristovu smrt za svou vlastní. Byl to konec Saula z Tarsu a počátek člověka nového - apoštola Pavla. "Jsem ukřižovaný s Kristem!" volá Pavel a nebyla to jen prázdná metafora.

Víra? Připomíná mi jedno přirovnání, které jsem slyšel před lety: Jde chlapík v noci lesem domů. Je tma a mlha, dobře nevidí a sejde z cesty. Nemá ani tušení, že se dostal až k hluboké rokli. Udělá chybný krok a padá v hrůze dolů. Bezděky se zachytne kořene stromu, který tu kdysi rostl. Jak tam tak vyděšeně visí, začne volat o pomoc: "Pomoc - je tu někdo, kdo by mi pomohl?" Za malou chvíli se ozve hlas: "Jmenuji se Kristua mohu ti pomoci. Udělej přesně to, co ti povím!" "Díky Bohu, udělám všechno, co řekneš! Co mám udělat?" "Pusť se!" zazní shora. Nastane ticho a za okamžik člověk nad propastí zavolá: "Je tam ještě někdo jiný?"

Možná, že se to zdá být přehnané, ale není! Nemůžeš se držet Krista a světa zároveň! Nejde to! Kristus vyžaduje naprostou důvěru! Jeho děti jsou na světě, ale nejsou součástí tohoto světa! Ježíš řekl hned na začátku, že Jeho děti to nebudou mít ve světových systémech (v kterémkoliv!) nikterak lehké. Pochopte prosím následující: Všechny hlavní církve vyšly do světa se sebevědomým cílem přeměnit svět pro Krista! Nepodařilo se jim to ani za 1900 let! Pokusili se zpopularizovat "nábo- ženství" a učinit ho přitažlivým, zajímavým pro celý svět. Kdo jim řekl, že zevangelizují svět? Co říká Ježíš v Matouši 7:13-14? Širokou branou vstupuje mnoho a těsnou jen málo lidí; vstupujte těsnou branou! Kolik lidí Bůh zachrání? Jenom On to ví, ale naznačuje, že jich nebude mnoho! V knize Skutků čteme, jak Pavel říká Felixovi o soudu. Takové diskuse lidé nemají rádi! Místo toho se vzájemně ujišťují, že Bůh je láska, všichni jsme Božími syny nebo dcerami a každý jednou půjde do nebe! To je něco, co lidé slyší rádi! Mikuláš s andělem a čertem nakonec obdaruje všechny stejně jako ten "napůlsenilní stařík" tam někde v obla- cích, který nemá ani pořádný přehled o tom, co se na Zemi děje!

Co je to křesťanský život?

Křesťanský život není založen na dodržování nějakých předpisů nebo principů či náboženské filozofie, která "žije dál" po smrti svého zakladatele! Není to ani "usmiřování" si nějakého božstva skrze předepsané rituály či "naladění" se na nějakou kosmickou "sílu", skrze patentovanou meditaci. Pravé křesťanství je založeno na víře v Ježíše Krista, Jeho smrt, pohřbení a Vzkříšení jako na historické události, které se na této planetě odehrály a jsou životně důležité pro naši spásu v tom, že uspokojily požadavek Božské spravedlnosti jako výkupné za naše hříchy.

Kristovo vítězství nad smrtí dává jedinou záruku věčného života těm, kterým bylo dáno v Něj uvěřit. Kristovo vzkříšení je zaslíbení těm, kteří Ho přijali, že jejich Pán a Spasitel vzkřísí jejich těla také. Kdyby učedníci lhali o tom, že Kristus vstal z mrtvých, potom je křesťanství založeno na hrozném podvodu! Učedníci neodešli kázat o vzkříšení tam, kde by nebylo možné jejich tvrzení ověřit nebo vyvrátit! Jak jim Ježíš Kristus přikázal, začali hlásat vzkříšení Krista v Jeruzalémě, kde by jistě nebyl problém zastavit "nové náboženství" hned na počátku vystavením Jeho mrtvého, tedy nevzkříšeného těla! Tělo zmizelo, ale jen z hrobu. Vzkříšeného Pána Ježíše Krista vidělo mnoho lidí; rozhodně nešlo o davovou psychózu.

Ústřední zprávou učedníků nebyla nějaká nová teologie, ale tvrzení svědků, že Kristus vstal z mrtvých! Ježíš nenabízel novou náboženskou filozofii, ale nabídl sám Sebe! Neodkazoval na nějakou novou cestu do nebe, ani neslíbil, že je tam povede. Prohlásil, že On je tou jedinou cestou do místa radosti a rozkoše, po němž všichni lidé toužili a doufali, že ho po smrti dosáhnou. A k tomu smělému tvrzení přidal ještě jedno - a to ještě úžasnější a nádhernější. Byla to naděje za hranicí všech představ - něco, o čem žádný náboženský vůdce ani neuvažoval, natož aby to lidem nabízel! Nebe, o němž hovořil jako o "Otcově domě s mnoha příbytky", nebyl jen nějaký "Ráj", kde by přivítal své následníky po smrti v nefyzickém stavu. Naopak! Ujistil je, že je jednoho dne všechny vezme domů, a i kdyby zemřeli dříve než se vrátí, vzkřísí jejich těla a promění je pro pobyt v nebi.

Křesťanské nebe není spirituální zážitek na druhé straně hrobu, ale věčné obydlí vzkříšených, nesmrtelných a oslavených bytostí, jejichž těla byla spojena s duchem a duší, aby žili navěky s Bohem.

Nikoho nepřekvapuje, že ti, kteří nepřijali Boží laskavou a velkomyslnou nabídku, si stěžují na následky, které na sebe přivodili. Tyto "sžnosti" vždy staví Boha před jejich soud. Pochybují o Jeho charakteru a viní Ho z toho, co si zavinil člověk sám! Typickým je jejich rozhořčený výkřik: Jak může milující Bůh odsoudit někoho k věčnému utrpení? Přirozený člověk ani nemůže být jiný. Zločinec obhajující spravedlnost Božího rozsudku nad sebou samým by byl vzácnější nežli červená vlaštovka!

Možná že pomůže následující ilustrace: Představme si krásnou barevnou rybu plnou života, jak si plave v moři. Pojednou uvidí na břehu chlapíka, jak si hoví na lehátku a v ruce drží láhev chlazeného piva. Ryba si řekne: "Tak tomu říkám život!" Vyskočí z vody a "doplácá" se horkým pískem až na to lákavé místo. Namísto očekávaného pohodlí začne lapat po vzduchu. Spadne z lehátka, otevírá a zavírá žábry, až nakonec umírá v hrozných bolestech. Kolemjdoucí, který to pozoruje, zlostně zvolá: "Co je to za Boha, který stvoří rybu, aby takhle trpěla?" ...Pochopitelně, Bůh neměl v plánu utrpení a smrt ryby na souši, právě tak jako nenalézá potěšení v tom, aby kdokoliv trpěl v pekle, které sám Ježíš popsal jako "věčné plameny, připravené pro satana a jeho anděly". Člověk byl stvořen k tomu, aby "plul" v moři Boží lásky. Lidé, kteří odmítnou život a lásku, přivádí na sebe neštěstí právě tak, jako ta chudinka ryba!

Peklo, trvalé odloučení od Boha, není jen nějaká metafora, nebo stav mysli, je to stav existence! Není to pouze trest rozhněvaného Boha, který spravedlivě reaguje na lidské zlo, je to skutečný objektivní soud. Bylo by zcela nemožné, aby ti, kdo odmítli Krista, žili v nebi! Nebe by se totiž v jejich přítomnosti obrátilo v peklo. Bylo by přeplněné vzbouřenci, kteří živelně nenávidí jak Boha a Jeho nebeské zástupy, tak i všechny spasené!

Jestliže nebe a peklo jsou ty jediné alternativy, proč potom někdo volí věčné utrpení namísto věčné radosti? Problém neleží ve volbě mezi peklem a nebem! Většina lidí, kteří jsou na cestě do pekla, sami sebe přesvědčují, že takové místo neexistuje! Až poznají svůj omyl, bude už příliš pozdě. Volba, kterou udělali, nebyla volba pekla, ale vědomé a rozvážné odmítnutí Boha a Jeho zákonů! Proto je Bůh předurčil k tomu, že na ně dopadne Jeho hněv!

Jádrem věci je vlastně vztah! Nebe je rožívání Boží přítomnosti na věky, zatímco peklo představuje věčnou existenci bez Boha. Ani Buddha, Mohamed, Konfucius, Zoroastrés či falešní proroci nikdy netvrdili, že jsou mostem přes propast mezi Bohem a člověkem. Ti všichni se soustředili na svá subjektivní náboženství sebevylepšování. Stali se zakladateli světových náboženství a nabízejí vzájemně si odporující diagnózy a léky pro základní problémy lidstva, které se vždy ukáží být nedostatečné! Jedna věc je jistá: Ještě nikdo nikdy nelitoval na smrtelné posteli, že je křesťanem!

Naše naděje, ambice, touhy a sny o budoucnosti by se měly týkat věčného bydliště v nebi a ne toho, co můžeme nashromáždit nebo čeho můžeme dosáhnout zde na zemi. Nazvete-li to nepraktickým, popíráte inspiraci Bible! My jsme se sice v tomto světě narodili, ale potom nám bylo shůry dáno, abychom zvolili občanství jiné. Žijeme na zemi jako poutníci a cizinci, kteří už "jsou" vírou v nebeských místech s Kristem. Pořekadlo, že "člověk může být tak upřený na nebe, že nebude dobrý k ničemu na zemi" je zcela falešné! Podívejte se na Krista! Mohl být někdo víc upřený k nebi než On? A přesto nebylo lepšího, než je On! Jeho život je naším ideálním modelem pro rovnováhu. Všechno, co děláme pro druhé na této zemi, nebudeme dělat pouze pro sociální hodnoty, ale kvůli Kristovi, pro slávu Boží! Kromě toho: Zachraňovat duše vyvolených pro Krista musí mít vždy přednost před udělováním pozemských statků!

Z vlastní zkušenosti se domnívám, že popularita kteréhokoliv křesťana bude vždy úměrná tomu, jak věrně reprezentuje Krista ve světě! Osobně nevěřím, že skutečně poctivý křesťan může zůstat populární! Svět nebude nikdy mít rád pravé Boží dítě! Světu budeš milý, bude tě mít rád, pakliže budeš součástí tohoto světa. A nemysli si, že musíš jednat jako nějaký super svatý, aby se tě svět stranil! To je to nejtěžší obzvláště pro mladé lidi, kteří touží po popularitě. Ještě jednou mé upřímné varování: Pozor na "křesťany", kteří jsou příliš populární v nekřesťanském světě! KŘESŤAN NEMÁ PRÁVO BÝT POPULÁRNĚJŠÍ NEŽ KRISTUS! On sám říká:

• Když vás svět nenávidí, uvědomte si, že mně nenáviděl před vámi. (Jan 15:18)

Vlastní závěry

Po zvážení všech dosažitelných poznatků jsem se rozhodl, že existuje svrchovaná Bytost, ve které začínají veškeré zjevné i skryté hodnoty. Nazýváme ji Bůh. V životě jsem prostudoval hlavní tzv. posvátné knihy a došel jsem k názoru, že Bible je tím nejpravděpodobnějším popisem účelu a smyslu lidského života. Na základě toho jsem uvěřil tomu Bohu, který je v této knize představen. Uvěřil jsem, že On stvořil vše, co existuje, ale není součástí svého stvoření. Pochopil jsem, že tento Bůh má všechny přívlastky absolutna. Je všemohoucí, absolutně inteligentní, moudrý, nadčasový, dokonalý a neúplatně spravedlivý. Ale mnohem důležitější pro mne bylo poznání, že tento Bůh je nejen dokonalý, ale i laskavý, trpělivý, plný lásky, kterou nejsem schopen obsáhnout a ani ji pochopit!

Poznal jsem, že Bůh je dobrý a že mi nechce ublížit! Že mě miluje (i když mám potíže porozumět proč) tak moc, že přišel na tuto Zemi, aby za mne splatil - On sám! - celý dluh, který Mu dlužím. Uvědomil jsem si, že já sám tento dluh nejsem schopen nikdy splatit! Porozuměl jsem, že On si přeje, abych byl dobrý, ale že já toho schopen nejsem! Přesto mne Bůh miloval a adoptoval mne do své rodiny; dal mi víru, bez jakýchkoliv dobrých skutků, kterých nejsem schopen! Jsem Mu za to vděčný! Tohle všechno není propagace náboženství, ale úvaha o smyslu života.

- Tonda Uhlíř - (redakčně zkráceno a upraveno)