Všude kolem nás lidé naříkají, nadávají a reptají. Jako by vše zklamalo a poslední, co zbývá kritizovat, je morální stav všech kolem nás. Skoro denně slyšíme: Všechno je zlé. Vláda neumí vládnout. V bankách jsou podvodníci. Podniky řídí bývalí komunisté a rozkradli vše, co se rozkrást dalo. Všichni chtějí velké peníze, ale do práce se nikdo nehrne. Narůstá kriminalita a člověk aby se bál vyjít na ulici, anebo se děsil, když mu někdo cizí zazvoní u dveří. Na tom všem je jistě kus pravdy. Ba musíme říci, že toho zla je ještě mnohem víc, než je zde vyjmenováno. Máme tedy naříkat, nadávat, kritizovat a prohlašovat, že v minulém režimu to bylo lepší?

Morální stav národa je skutečně velmi špatný, přestože náš národ je národem vzdělaným. Současná situace jasně dokazuje, že vzdělání nečiní člověka čestným, poctivým, svědomitým, pravdomluvným ani laskavým. V naší zemi je mnoho vzdělaných podvodníků, chamtivců, sobců i zločinců. I vzdělaní lidé jsou krutí, drzí, bezcitní a sobečtí. Velká část našeho národa se dnes řídí heslem, že sobectví je jediný racionální způsob jednání. Důsledkem je bezohlednost, krutost, pohrdání druhými a ostré lokty.

Kde se to v našem národě vzalo? S naším národem to vypadá tak, jako na mnohých našich polích. Tam, kde se půda neoře, neobdělává, nic kvalitního se do ní nezasévá, tam roste jenom plevel. "Dobrým semenem", z něhož vyrůstají v lidských srdcích dobré vlastnosti, jako dobrota, věrnost, sebeovládání, laskavost, trpělivost, ohleduplnost, poctivost, spolehlivost a sloužící láska, je jen evangelium Ježíše Krist Tam, kde se do srdce člověka nedostane dobré semeno evangelia, nemůže vyrůst nic jiného než plevel zlých vlastností. Přestaňme si už konečně dělat iluze, že na půdě lidského srdce vyrostou dobré a ušlechtilé vlastnosti bez semene Kristova evangelia. Nevyrostou! Není to možné. Kam se pšenice nezaseje, tam pšenice nevyroste. Tak jako v půdě jsou jen semínka plevele, tak i v půdě lidských srdcí jsou jen semínka zlých vlastností. Bible na tuto skutečnost poukazuje už dávno: Gn 6,5; Jr 17,9; Mk 7,21-23;. Ga 5,19-21.

Ideologové minulého režimu byli přesvědčeni, že člověk se rodí na svět dobrý, jen prostředí ho pokazí. Proto vytvořili nové "socialistické prostředí". Skutečnost pak ukázala, že plevel sobectví, bezohlednosti, krutosti a podvodů bujel nejvíce v srdcích komunistických vůdců. A jelikož udělali všechno, aby zabránili zasévání dobrého semene Kristova evangelia do srdcí dětí a mládeže, vyrostla nám generace, která má v srdcích jen to, co zdědila: sobectví, chamtivost, závist, nadutost, lest, zlé myšlenky, smilstvo, vraždy, rozbroje, hádky, nestřídmost, opilství ap. V průběhu čtyřiceti let rostl tento plevel v srdci našeho národa velice bujně. A nyní nám bujně kvete, protože ho kosy zákonů jen velmi nedbale kosí.

Všichni víme, že nestačí plevel kosit, on nám totiž velmi rychle vyroste znovu. Víme, že nestačí ani přeorat půdu. I z přeorané půdy vyroste znovu plevel. Je jen jediný způsob proměny: důkladně přeorat, odstranit kořínky plevele a hlavně zasít do připravené půdy nové, kvalitní semeno. Jen z nového semene vyrostou nové rostliny.

V duchovním životě je tím přeoráním opravdové pokání. Pak se musí dostat do půdy lidského srdce nové semeno Kristova evangelia - Kristovo učení. To je jediná cesta k proměně našeho národa - pokání a Kristovo učení. Národ se však nezmění jako celek. K proměně musí dojít u každého jednotlivce zvlášť.

Na špatném duchovním a mravním stavu našeho národa mají však vinu nejen komunisté, vinu máme i my křesťané. Jen si vzpomeňme, kolik křesťanských rodičů se vzdalo křesťanské výchovy svých dětí a přestalo je vodit do chrámu jen proto, aby víra v Pána Boha nebyla jejich dětem překážkou na cestě k veliké studijní kariéře. Žel i někteří křesťané si mysleli, že vzdělání je víc než kvalitní charakter. Selhali však nejen prostí křesťané, selhali i někteří kazatelé a faráři, když pro určité výhody spolupracovali s režimem, který vědomě zabraňoval šíření evangelia mezi dětmi a mládeží. To je vina nás křesťanů. I my máme tedy vinu na tom, že současná generace našeho národa je tak prorostlá plevelem.

Je nějaká cesta k nápravě? Určitě to není cesta naříkání, nadávání, kritizování a reptání anebo vzpomínání na "lepší" socialistické časy. Duchovní a mravní situaci v lidských srdcích nezmění žádná vláda ani žádný jiný režim.

Je jen jedna cesta, která vede k proměně. Je to cesta duchovního znovuzrození jednotlivých občanů. A znovuzrození je možné jen mocí Kristova evangelia. Rozsévání Božího slova mohou připravit jen opravdoví křesťané, kteří skutečně žijí s Bohem. Jakým způsobem? Jen opravdovým pokáním!

• Tím, že budeme činit pokání z toho, co jsme ve svém křesťanském životě pokazili a zanedbali.
• Tím, že budeme činit pokání z toho, v čem jsme zklamali ve svých vlastních rodinách a způsobili svojí nevěrností, že se naši příbuzní vzdálili od Krista.
• Tím, že budeme činit pokání za své faráře a kazatele, že byli někdy pohoršením a často zvěstovali lidské názory a ne Kristovo učení.
• Tím, že budeme činit pokání za všechny křesťany v naší vlasti, kteří v době totality selhali, kterým záleželo víc na kariéře vlastních dětí než na pravdě evangelia.
• Tím, že budeme činit pokání za křesťany, kteří dnes vidí jen své vlastní zisky a na Boží dílo už znovu nemají čas ani sílu.
• Tím, že budeme činit pokání za náš národ, který ve své pýše pohrdá Kristovým evangeliem a myslí si, že vzděláním a kulturou promění sám sebe k lepšímu.
• Tím, že budeme činit pokání za všechny učitele, kteří i dnes vedou mladou generaci našeho národa k bezbožnému životu.
• Tím, že budeme činit pokání za všechny umělce, zvláště pak za ty, kteří se ve svém umění rouhají svatému Bohu a znevažují svaté Boží jméno.
• Tím, že budeme činit pokání i za ty, kteří jsou na vedoucích místech, a tato místa využívají ke svému obohacování a k uskutečňování svých zájmů, místo toho, aby usilovali o spravedlnost a blaho všech.
• Tím, že budeme vyprošovat Boží milost a působení Ducha svatého pro naše křesťanské rodiny i pro všechny sbory a farnosti všech křesťanských církví. Jen skrze církve bude Duch svatý působit na ostatní členy národa.
• Tím, že budeme vydávat svědectví o moci Kristova evangelia, které proměnilo naše životy, takže už nemusíme naříkat, nadávat a reptat, ale můžeme za všech okolností velebit Pána, dobrořečit lidem a vyprošovat Boží milost pro ty, kdo žijí v sobectví, nadutosti, bezohlednosti a mravní špíně.

Má-li být naše pokání opravdové, je třeba, abychom ho spojili s půstem, tak jak to dělal Boží lid Starého zákona i Kristova církev v apoštolské době.

Ať je veleben našimi ústy i životem náš Pán, který nám dává radost a jistotu naděje ve všech situacích a okolnostech života a činí nás paprsky svého požehnání pro jiné.

- Stanislav Kaczmarczyk -