Předmluva redakce

Následující článek Alexe Awada, palestinského křesťana, může pomoci dispenzačním bratrům pochopit názor jejich bratrů v Kristu, kteří s nimi nesdílí novozákonní výjimečnost etnického židovského národa. 

Redakce ZODu nesouhlasí se všemi vývody bratra Alexe Awada, přesto jeho článek otiskujeme, protože se v mnohém shoduje s naším pohledem na tuto problematiku. K doplnění doporučujeme prostudovat článek „Křesťan a politika“, ZOD 96.

Zde je krátký úryvek z tohoto článku, který se shoduje s Awadovými závěry:

Jestliže je Boží zaslíbení v Kristu pro některou množinu lidí podmíněné jejich tělesnou genetikou, potom se evangelium stává pro určité lidi nepřístupné, nepřijatelné a politicky zbarvené. Který muslim přijme evangelium, až se dozví, že Židé mají v Nové smlouvě Ježíše Krista stále jisté etnické přednosti, které bezpochyby měli ve starozákonní době? Křesťané v muslimském světě zpravidla ani netuší, co dispenzační eschatologie učí. Muslim může začít poslouchat jen apolitické evangelium, až se dozví, že:

• ... dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené. (Ř 9,8)

Kdykoliv se v historii křesťané vzedmuli jako zvláštní tělesný, tj. politický lid tohoto světa, vždy se bojovalo světskými a ocelovými zbraněmi – mečem a ohněm. Křižácké války, středověké mučení, vybírání církevních daní, prodej odpustků, boj o moc, nejrůznější církevní procesy a soudy, konfiskace majetku, osobní urážky atd. jsou z velké části minulostí.

I dnes, obávám se, mohou skryté, „pravicové, biblicko-eschatologické“ nebo „levicové, biblicko-sociálně-osvobozenecké“ pohnutky křesťanstva způsobit nejednu horkou politickou situaci, která poslání a obraz církve diskredituje. Pravicový a levicový „křesťanský“ politický aktivismus je dnes velmi patrný, stačí si zalistovat na internetu…

Aby to bylo srozumitelné: Bránit Davida před Goliášem z mravních pohnutek je věc legitimní a nutná; jít ale do horkého boje na základě biblických pohnutek, pomáhat mečem Bohu v šíření Jeho království, je na této straně Kristova kříže naprosto nepřípustné.

Nekonečnou řadu dalších přehmatů ve jménu Boha by nám, s jistou dávkou škodolibosti, připomněli obzvláště nevěřící, kteří se na náboženství, tedy i na křesťanství, často dívají jako na původce mnoha, ne-li všech, válek. Ve jménu boha bylo prolito mnoho krve i mezi věřícími. Křesťané přece nejsou nositeli meče, ale evangelia pokoje!

–pst–

Následující příspěvek byl přednesen na konferenci „Christ at the Checkpoint“: Teologie ve službách míru a spravedlnosti.

Budu přemýšlet o svých osobních zkušenostech, abych ukázal účinek křesťanského sionismu na palestinské křesťany a na církev ve Svaté zemi.

K osvětlení významu tohoto tématu chci použít pár ilustrací:

John Hagee, dobře známý evangelikální vedoucí z USA, nedávno řekl: „ USA se musí připojit k Izraeli, k preventivnímu vojenskému útoku proti Íránu, aby naplnili Boží plán pro spojení Izraele a Západu. Konfrontace s Íránem je biblicky prorokovaný konec času, který povede k vytržení, soužení a druhému příchodu Krista“.

Jednoho nedělního odpoledne v roce 2000 bylo mnoho členů místních evangelikálních sborů a jejich pastorů z palestinských území a arabského východního Jeruzaléma shromážděno v hotelu Betlém v Betlémě, aby oslavili vznik nového zastupitelstva. Jedna americká žena, která byla na shromáždění přítomna, přišla k jednomu z pastorů a vyžádala si svolení, aby mohla říct pár slov ke shromáždění. Pastor se chtěl k neznámému hostovi projevit slušně, a tak se zeptal konferenciéra, také palestinského pastora, jestli žena může říci pár slov. Ten netušil, o čem bude žena mluvit, nicméně souhlasil, aby promluvila. Když si žena vzala mikrofon, já ani ostatní přítomní jsme nemohli uvěřit tomu, co vycházelo z jejích úst! Žena oznámila shromážděným palestinským evangelikálním křesťanům, že má pro ně „slovo od Pána“:

„Bůh,“ řekla, „chce, abyste všichni opustili Izrael a šli do okolních arabských zemí.“ Dodala, že musíme vytvořit prostor pro Boží vyvolený národ, Židy. Navíc varovala pastory a publikum, že pokud neuposlechnou instrukce, které jim Bůh skrze ni dává, vylije na ně svůj hněv. Jakmile bylo jasné, o co ženě jde, jeden z pastorů přišel a bleskurychle ji odtáhl od pultu, nicméně už stačila doručit celému shromáždění dávku toho, co mnozí Palestinci považují za křesťanskou sionistickou propagandu.

Co způsobuje, že někteří evangelikální vedoucí a členové zastávají takové názory?

Než budu pokračovat dále, dovolte mi, abych krátce vysvětlil definici pojmu křesťanský sionismus:

Křesťanský sionismus je hnutí , které podporovalo a stále podporuje politickou, ekonomickou a vojenskou pomoc státu Izrael na základě přesvědčení, že současný Izrael je naplněním biblického proroctví. Křesťanští sionisté také věří, že podporou státu Izrael mají větší přízeň u Boha a urychlí druhý příchod Ježíše Krista.

Přál bych si, aby bylo jasné, že i když nejvíce křesťanských sionistů je možné nalézt mezi evangelikály, křesťanský sionismus rozšířil svá chapadla prostřednictvím různých médií na mnoho křesťanů v USA i jinde ve světě, a to i mezi denominace, které se neoznačují jako evangelikální. Chci také objasnit, že i když mnoho křesťanů vykazuje znaky křesťanských sionistů, většina z nich si nepřeje být takto označována a pokud byste jim položili otázku: „Jste křesťanský sionista?“, často nebudou vědět, o čem mluvíte.

Křesťanský sionismus vznikl vlivem působení teologického učení s názvem dispenzacionalismus, které se rozšířilo mezi křesťany na Západě prostřednictvím publikací a náboženských mediálních sítí. Dispenzacionalista věří, že Bůh dělí historii do dispenzací (historických období), a že Židé budou během poslední dispenzace shromažďováni do Svaté země.

Dispenzacionalismus byl a stále je teologickým nástrojem, který vede mnoho křesťanů do lůna sionismu. Proto nikdo nemůže napadnout křesťanský sionismus na politické rovině bez řešení teologických základů dispenzacionalismu. Na této konferenci máme schopné teology, kteří se tímto učením budou zabývat ve větších podrobnostech. Já budu stručně mluvit o dopadech tohoto učení na mě, na můj národ a moji církev.

Vliv války z roku 1967 a jeho výzvy

Moje první významné setkání s dispenzacionalismem a křesťanským sionismem bylo bezprostředně po arabsko-izraelské válce v r. 1967, když jsem byl studentem na Bible College ve Švýcarsku, která patřila mé denominaci. Denominace a univerzita zastávala dispenzační pohled a společně věřily, že Izrael musí před druhým příchodem Ježíše převzít veškerou zemi v Palestině a pokračovat ještě dále. Zpočátku mě tyto teologické koncepty moc netrápily a byly pro mne jen teologickými spekulacemi.

Po válce jsem tyto teorie začal brát vážně. Co znepokojilo mě a rozčílilo jiného arabského křesťana, studenta ze Sýrie, který navštěvoval stejnou školu, bylo, že naši profesoři a naši kolegové byli nadšeni koncem války, protože Izrael porazil tři arabské národy a zmocnil se Západního břehu Jordánu, syrských Golanských výšin a pásma Gazy a egyptského Sinajského poloostrova. Jejich nadšení pocházelo z víry, že Bůh zázračně stál za Izraelem a pomáhal mu k naplnění biblického proroctví a urychlení druhého příchodu Ježíše. Vítězství Izraele nad třemi arabskými národy bylo pro ně také potvrzení, že teorie, které jsme ve třídě studovali, byly správné. I když můj přítel a já jsme truchlili nad smrtí a destrukcí, kterou krvavá válka způsobila mnoha nevinným lidem, naši přátelé slavili to, že bylo naplněno biblické proroctví. Byli naprosto lhostejní a necitliví k válečnému pustošení a k jeho důsledkům na lidské životy. Tato zkušenost mě přiměla probudit se a začal jsem si pokládat závažné otázky:

1. Skutečně Bůh chce dát mou zemi židovskému lidu?
2. Byly války v r. 1948 a 1967 Božím aktem? Skutečně Bůh zasáhnul jménem sionistů? Je Bůh také nadšený pustošením Palestinců a Arabů (jak muslimů, tak křesťanů?)
3. Jsou moderní sekulární Židé a sionisté, kteří tvoří stát Izrael, vyvolený lid Boží?
4. Jsme já, můj přítel a naši lidé na špatné straně proroctví?
5. Je v pořádku, že jsme pobouřeni, když naši přátelé jsou tak nadšeni?
6. Je Bible – kniha, kterou tolik miluji, kniha, která ukázala Boží lásku ke mně skrze Ježíše Krista, kniha, kterou jsem přišel studovat na tuto školu – odpovědná za utrpení a ponížení mého lidu?

Všechny tyto protichůdné myšlenky mi způsobily duchovní krizi. Ale ta krize mě přivedla k tomu, že jsem začal hlouběji studovat Bibli. Nyní jsem byl motivován k tomu, abych zjistil, jestli je současný stát Izrael rozšířením biblického Izraele. Chtěl jsem vědět, jestli proroctví pronesené proroky ve Starém zákoně před více než 2500 lety jsou mířeny k událostem, které se dnes dějí na Blízkém východě. Čím více jsem studoval Bibli, Starý i Nový zákon, tím víc jsem si uvědomoval, že tyto pojmy a předpoklady tak silně obhajované tvrdou linií dispenzacionalistů a křesťanských sionistů, jsou jen teorie interpretace, které patří ke Staré smlouvě a nemohou odolat náporu skutečné biblické exegeze. Mé studium způsobilo, že jsem začal pochybovat o dispenzacionalismu a začínal mít větší víru a lásku k Bibli a Bohu Bible.

Poté, co jsem dokončil studia v Evropě, nebylo mi dovoleno vrátit se do Palestiny kvůli okupaci Betléma izraelskými silami v roce 1967. Nicméně aktem Boží prozřetelnosti jsem dostal stipendium na Lee University v Clevelandu v Tennessee. Ve Státech jsem byl ohromen rozšířením křesťanského sionismu.

U příležitosti vánočních oslav v roce 1968 jsem byl požádán spolu s dalšími zahraničními studenty, abych prezentoval program na studentských bohoslužbách, kde mohl každý zahraniční student mluvit o tom, jak se slaví Vánoce v jeho zemi. Když přišla řada na mě, abych se sdílel a studenti si uvědomili, že jsem přišel z Betléma, v hledišti nastalo ticho. Každý chtěl o Vánocích v Betlémě slyšet. Začal jsem pozitivně a mluvil o tom, jak na Štědrý den vedoucí představitelé církví a další VIP a hodnostáři jdou ve velkém pompézním procesí na náměstí Manger v Betlémě. Pak jsem vyprávěl o půlnoční mši v kostele Narození Páně. Hovořil jsem také o tom, jak palestinské křesťanské rodiny slaví Vánoce tím, že se vzájemně navštěvují, vyměňují si dary atd. Nakonec jsem mluvil o výzvách, kterým čelí křesťanské komunity v Betlémě při slavení narození Ježíše Krista pod vojenskou okupací a požádal studenty, aby se modlili za mír a za ukončení útlaku křesťanů v Betlémě. K mému překvapení došlo v té chvíli mezi tisíci studenty v hledišti k velkému rozruchu a někdo mi pak oznámil, že se studentům nelíbily mé připomínky k izraelské okupaci Betléma. Asi bych v té době zažil podobnou reakci ve většině evangelikálních škol a biblických seminářů v USA.

Po vysoké škole jsem nastoupil do baptistického semináře v Missouri. Jednoho dne byli studenti pozváni, aby zhlédli film o Svaté zemi, promítaný v nedalekém kostele. Název filmu byl „Zlatá jablka.“ Film oslavoval naplnění biblických proroctví a označoval izraelské vítězství nad Araby v roce 1948 za zázrak a znamení konce časů. Slyšel jsem to v evangelikálních kruzích i předtím a byl jsem na to zvyklý, i když jsem se při tom nikdy necítil příjemně. Ale to, co mi z celého filmu vadilo nejvíce, bylo, že v úvodu se ukázala beduínská karavana na velbloudech procházející pouští a filmový vypravěč vyjadřoval politování nad tím, že tito kočovníci, kteří se potulují pouští po mnoho let, musí opustit svou zemi a uvolnit ji pro vítězné Izraelce, kteří se vrací do své vlasti a obracejí poušť v rajskou zahradu.

Když jsem to slyšel, okamžitě jsem se zvedl ze sedadla a našel si cestu tmavou uličkou dopředu, kde seděl pastor. Řekl jsem mu, že jsem z oblasti Jeruzaléma a přeji si říct pár poznámek k filmu, až skončí. Pastor byl tak laskav, že souhlasil. Řekl jsem lidem, že jsem palestinský křesťan, který se narodil v Jeruzalémě a že jsem se cítil dotčen filmem, který líčil palestinský lid jako úžasné nomády na velbloudech. Vysvětlil jsem, že Palestinci mají v biblických zemích města a kulturu, která sahá přinejmenším 6000 let zpátky. Řekl jsem jim, že jsem jedním z 800 000 Palestinců, kteří ztratili svou půdu a stali se v roce 1948 uprchlíky a že moje rodina žila v domě v západním Jeruzalémě a ne v beduínském stanu. Když jsem odešel z kostela, s lítostí jsem si pomyslel, že tento film bude snad tisíckrát promítán v církvích po celých Spojených státech a nebude nikdo, kdo zpochybní jeho falešnou a škodlivou propagandu.

Několik týdnů poté jsem byl pozván do kostela na jedno zvláštní shromáždění. Řečník četl verše z knihy proroka Izajáše a dalších biblických pasáží, aby dokázal, že Gamal Abdul Nasser, tehdejší prezident Egypta, je ta „bestie“ v knize Zjevení. Na konci služby, když jsem mluvil s evangelistou a vyjádřil svůj nesouhlas s jeho výkladem, hojně se mi omlouval. Ale ne proto, že jsem ho přesvědčil, že jeho interpretace byla špatná, ale proto, že mě jeho kázání urazilo. Tento druh kázání musel nutně urazit velké množství arabských křesťanů a muslimů, kteří navštívili kostely nebo slyšeli kázání prostřednictvím rozhlasu či televize v USA.

V Kansas City jsem byl pozván k účasti v TV programu pořádaném Campus Crusade for Christ, kde probíhala živá debata s izraelským zástupcem. Po debatě mohli lidé telefonovat své otázky a připomínky k tématu. Velmi mě v tu chvíli překvapilo, že když jsem vyjádřil své opačné názory, mnoho lidí, kteří sledovali program, volali do vysílání a poznamenali, že pokud se budu držet těchto názorů, nemohu být biblicky věřící křesťan a rozhodně bych neměl být v církvi pastorem. Takové zkušenosti jsou nejen moje, ale každý arabský křesťan, který navštěvuje evangelikální církve po celém světě, bude dříve či později muset čelit podobné zkušenosti.

Globální vliv sionismu na církve

Brazílie

Jednou jsem byl pozván spolu s mesiánskými židovskými věřícími, abych promluvil na křesťanské konferenci v Brazílii, a současně jsem připravoval návštěvu našeho pěveckého sboru Bethlehem Bible College choir, který měl přicestovat na turné o rok později. Když jsem vstoupil do konferenčního sálu blízko Sao Paula, byl jsem šokován tím, co jsem uviděl. V místnosti nebyly vůbec žádné křesťanské symboly – ani jeden kříž. Ale po celém sále byly na stěnách rozvěšeny obrovské plakáty s vytištěnou Davidovou hvězdou a přímo na jevišti stála obrovská menora. Na začátku služby začal průvod. Muži, oblečeni jako starozákonní židovští kněží, nesli repliku archy úmluvy a pochodovali směrem k jevišti. Spolu s nimi šly ženy oblečené v dlouhá bílá roucha. Jak pochodovaly, zpívaly hosana a mávaly palmovými ratolestmi. Když jsem to viděl, byl jsem naprosto rozrušený. Šel jsem k vedoucímu, který nás pozval a řekl jsem mu, že chci odjet domů. On se nevinně zeptal: „Děje se něco?“ Odpověděl jsem: „Myslel jsem, že jsem přijel na křesťanské setkání. Ale všechno, co kolem sebe vidím, mi říká, že jsem na židovském festivalu.“ S velkou pokorou se omluvil a řekl: „Alexi, jsi tady, abys nás učil. Řekni nám, co máme udělat.“ Odpověděl jsem: „Příště, až přijdu do sálu, nechci všude vidět Davidovu hvězdu a prosím, odstraňte z jeviště menoru a nedělejte průvod s truhlou smlouvy. Také se podívejte, jestli někde můžete umístit kříž.“ A on to udělal! A já jsem zůstal.

Kanada

Asi před pěti lety mě organizace World Vision Jeruzalém pozvala, abych přednášel na semináři evangelikální konference v Kanadě s názvem Mission Fest. Jako klíčový řečník na této konferenci byl pozván vedoucí Křesťanského velvyslanectví v Jeruzalémě. World Vision si myslela, že by pro účastníky konference bylo dobré, aby v zájmu vytvoření rovnováhy slyšeli palestinské křesťanské hledisko. Do Toronta jsem přijel s velkým nadšením, že se budu mít příležitost sdílet. Ale pár dní před začátkem konference mi volal zástupce World Vision v Kanadě a zeptal se mě, jestli by mi to nevadilo, kdybych na konferenci nemluvil. Důvodem bylo, že jeden z hlavních sponzorů konference vyhrožoval, že on a jeho lidé odejdou, jestli můj projev zůstane na programu. Samozřejmě, že jsem nechtěl vnucovat svůj pohled a mluvit na konferenci, kde nejsem vítán a tak jsem souhlasil, že se konference zúčastním, ale nebudu mluvit. Na tomto shromáždění tedy lidé slyšeli jen jeden pohled. Můžete hádat, který.

Nový Zéland

V další poznámce chci mluvit o době, kdy jsme byli moje žena Brenda a já pozváni, abychom vyučovali a kázali v mnoha městech na Novém Zélandu. Pozvání jsme přijali od dvou organizací – Tear Fund a Bible College na Novém Zélandu (nyní Laidlaw College ). Mé poselství přivítala většina lidí, kteří ho slyšeli. Nicméně několik křesťanských sionistů se postavilo do silné opozice a ze všech sil se nás snažili zastavit od sdílení. Ke konci mé služby na Novém Zélandu začal po internetu kolovat e-mail, který mě označoval za „vlka v rouše beránčím.“ Moje zkušenosti na Novém Zélandu, v Kanadě a Brazílii mě naučily, že všude tam, kde najdete ve světě evangelikály, najdete mezi nimi také obhájce křesťanského sionismu. Dobrou zprávou však je, že ve všech těchto zemích jsou křesťanští sionisté mezi evangelikály menšinou a jejich vliv na církev po celém světě klesá.

Jaké je moje poselství, které tolik pobouřilo křesťanské sionisty?

Zde je přehled toho, co učím:

• My všichni jsme Boží vyvolený lid skrze víru v Ježíše Krista, ať už jsme Židé nebo ne. Jsme stejně oblíbení Bohem skrze Kristův kříž.
• Boží království, jak nás Ježíš učí, už není omezeno specifickými zeměpisnými hranicemi, jako je Jeruzalém, Judea nebo Samaří. Boží království je v srdcích mužů a žen, kteří vložili svou důvěru v Krista, bez ohledu na to, kde žijí. Nemáme bojovat ve jménu Boha a získaným územím ohlašovat Boží království.
• Tělo Kristovo je povoláno, aby se zapojilo do prosazování míru. Snažíme se spíše smířit Izraelce s Palestinci než používat svou Bibli a své teologické spekulace k tomu, abychom se stavěli na jednu stranu konfliktu proti druhé.

Nejsem proti Židům a nikdy jsem nevolal po zničení státu Izrael. Neobhajuji teologii náhrady, což znamená, že Bůh zavrhl židovský lid a nahradil ho církví. Já se hlásím k teologii začlenění. Apoštol Pavel představil tuto teologii začlenění před 2000 lety, když napsal církvi v Galacii:

• Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení. (Gal 3,26–29 B21).

Apoštolův dopis byl ozvěnou toho, co evangelista Jan napsal ve svém evangeliu:

• Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno. Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. (J 1,11–13, B21)

Kromě osobní nebo citové újmy jsem s vámi sdílel zkušenosti, které ilustrují náboženský a emocionální účinek křesťanského sionismu na palestinské křesťany. Nicméně, tyto problémy jdou ještě hlouběji, než moje osobní zkušenosti. Bude to trvat roky výzkumu, aby se zjistil škodlivý účinek křesťanského sionismu na palestinské křesťanství, palestinský lid obecně a arabské křesťanství na Blízkém východě.

Dovolte mi pár poznámek:

• Nekritická podpora křesťanských sionistických vůdců pro sionistický projekt v Palestině nejen, že brání mírovému řešení arabsko-izraelského konfliktu, ale potvrzuje nejradikálnější izraelské pozice.
• Křesťanští sionističtí vůdci stáli s Izraelem pevně v každé válce proti Palestincům a Arabům. Viděli moderní Izrael jako novou, Joshuou osvobozovanou zemi zaslíbenou v přípravě na druhý příchod Krista.
• V průběhu let křesťanští sionističtí vůdci nejen zaplavovali Izrael miliardami dolarů, aby přivedli Židy z celého světa a usídlili je na Západním břehu Jordánu, ale také stáli proti americkým prezidentům, kteří se snažili vyvíjet tlak na Izrael, aby zastavil budování židovských osad na Západním břehu Jordánu. Náboženští vůdci jako Jerry Falwell, Pat Robertson a John Hagee často hrozili americkým prezidentům, že přijdou o hlasy 40 milionů amerických evangelikálů, pokud jejich správa bude tlačit na Izrael, aby stáhl své jednotky ze Západního břehu. Pat Robertson otevřeně kritizoval prezidenta George W. Bushe za podporu stažení izraelských vojsk z pásma Gazy. Označoval to, že New Orleans bylo zničeno hurikánem Katrina, za trest, který na Spojené státy seslal Bůh za to, že tlačil na Izrael, aby se stáhnul z Gazy. Když Ariel Šaron upadl do kómatu, Robertson veřejně prohlásil před televizními diváky, že je to opět Boží trest za stáhnutí Izraelců z Gazy.

Tato nekritická podpora izraelské válečné mašinérie, osidlovací politiky a silná podpora války s Irákem a všech následujících válek USA na základě teologie je to, co považuji za duchovní zajetí evangelikální církve. Díky svým snahám naplnit biblická proroctví a své horlivosti v podpoře sekulárního státu Izrael, sklouzli mnozí evangelikální vůdci ze své cesty vytyčené Bohem.

Dalším vedlejším účinkem této nekritické podpory radikální politiky státu Izrael ze strany mnoha vedoucích, i když ne všech, je nárůst silné antiislámské kultury v evangelikálních a některých dalších církvích. Po 11. září začali mnozí evangelikální vedoucí otevřeně kázat poselství nenávisti proti muslimům a islámu. Jsem rád, že bratr Andrew a bratr Colin Chapman jsou na této konferenci s námi a pomohou nám řešit tento problém s pozorností, kterou si zaslouží. Ale to, co chci stručně říci, je, že sionističtí křesťanští vedoucí přispěli ke kultuře nenávisti vůči muslimům a islámu svými televizními a rozhlasovými pořady a publikacemi. Podle jejich názoru nahradil islám komunismus a stal se novým Božím nepřítelem. Jeden evangelikální pastor mi nedávno řekl, že křesťané jsou určeni k boji s muslimy až do druhého příchodu Ježíše. Naše Bible nás učí, že křesťané jsou povoláni milovat muslimy až do konce času.

Škodlivé globální účinky křesťanského sionismu

Rozhodl jsem se odmítnout učení křesťanského sionismu nejen kvůli jeho škodlivému účinku na palestinské křesťanství, jeho škodlivému účinku na mé lidi a jeho ničivému účinku na možnost míru na Blízkém východě, ale také kvůli jeho škodlivým účinkům na evangelikální církve po celém světě. Jaké jsou tyto škodlivé účinky?

1. Militarizace církve. Vytváření církve, která je ve jménu Boha pro válku a agresi.
2. Pěstování kultury nenávisti vůči muslimům, Arabům a Palestincům.
3. Podpora antimírové kultury a programu v církvi.

Netěší mě, že musím kritizovat evangelikální církev. Poukazovat na nedostatky v mé církvi je jako ukazovat na negativní charakteristiky členů mé rodiny. Je to jako kritizovat mého vlastního syna nebo dceru. Jsem tak vděčný za evangelikální církev a její vliv na můj život. Nechci, aby moje církev sklouzla z Boží cesty. Nicméně když to dělá, je povinností každého bohabojného evangelikála vracet ji zpět na její cestu. Přál bych si vidět v celé evangelikální církvi kázání evangelia o Boží lásce a spasení, stejně jako mír a usmíření.

Dokážete si představit, co by se dnes stalo s církví na Blízkém východě s podporou 40–60 000 000 evangelikálů ve Spojených státech, kdyby se zavázali k evangeliu míru?

Dokážete si představit objem smrti, ničení a utrpení, kterému by bylo možné předejít, kdyby v posledních několika desetiletích evangelikálové používali svou energii a nadšení pro evangelium míru?

Dokážete si představit, co by se stalo v příštích 5 letech, kdyby evangelikálové dbali Kristova poselství a zapojili se do přinášení požehnání evangelia míru v této problematické oblasti?

Vyzývám své evangelikální bratry a sestry, aby se znovu podívali do Bible a objevili teologii týkající se této země, která je v souladu s milujícím charakterem Boha, jak nám jej zjevil v osobě Ježíše Krista. Vyzývám svou církev, evangelikální církev, aby se stala nositelkou pokoje. Vyzývám Palestince a jejich izraelské sousedy, aby si podali ruce ke spolupráci. Vyzývám svou církev, aby navzdory velké propasti podala své ruce muslimům a usilovala o pokoj s nimi.

Z Betléma, rodiště Krále pokoje, vyzývám evangelikály, aby vyvinuli tlak na vedoucí ve Spojených státech i jinde ve světě, aby využili svého vlivu k podpoře ukončení arabsko-izraelského konfliktu.

To je důvod, proč jsme tady. To je poselství a naděje konference „Christ at the Checkpoint“: Teologie ve službách míru a spravedlnosti.

www.christatthecheckpoint.com

Překlad Iveta Doleželová