Co přikazuje Písmo?

1. Vztah bázně a úcty

"Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh." (2. Mojžíš 20:15; podobně i 3. Mojžíš 19:3a).

Sloveso ctít, které je použito v Desateru, nese v sobě významový rozměr "praktické pomoci v nouzi" (srov. Přísloví 3:9; 14:31; zde je stejný hebrejský výraz). Tato tendence je patrná ještě výrazněji v Novém zákoně (Matouš 15:3-8; Skutky 28:10; 1. Timoteovi 5:3). Starost o staré či nemohoucí rodiče je příkladem pravé zbožnosti. 1.  Timoteovi 5:8 říká:

Jestliže se někdo nestará o své vlastní a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.

2. Vztah poslušnosti

Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. (Přísloví 1:8; srov. dále Efezským 6:1-4; Koloským 3:20).

Z textů plyne, že máme rodiče poslouchat ve všem. Poslušným dětem je zaslíbena dlouhověkost. V Lukášovi 2:51 čteme o tom, že i Ježíš poslouchal své rodiče.

3. Vděčnost

Její synové povstávají a blahořečí jí... (Přísloví 31:28).

O projevech vděčnosti dětí vůči rodičům Písmo nepřímo mluví v oddíle o    ženě statečné. Je určitě užitečné být si vědom všeho, co pro nás rodiče udělali, a příležitostně jim dávat najevo svou vděčnost.

4. Naslouchat radám a zkušenostem rodičů

Mnozí mladí lidé v církvi mají nevěřící rodiče se světskou morálkou. Tito rodiče jsou však zkušenější než my, vědí, co působí bolest a která rozhodnutí jsou nesprávná. Přísloví 1-7 uvádí celou řadu rad, které by poskytli svým dětem i rodiče v tomto století. Proto je dobré naslouchat radám rodičů a nemyslet si pyšně, že jako věřící mám patent na rozum. Kniha Přísloví přináší např. následující praktické rady:

a) Dobře se ožeň a nestýkej se s  lehkými ženami.

b) Nebuď líný, jednej rozumně, živ se poctivě.

c) Hledej si dobré přátele atd.

Jestliže naši rodiče s námi diskutují o    podobných otázkách, jestliže nám dokonce určité věci rozhodně zakazují, je užitečné je respektovat a brát vážně jejich domluvy.

Co Písmo zakazuje?

1. Rodiče bít a zlořečit jim

• Kdo uhodí svého otce nebo matku, musí zemřít. Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít. (2. Mojžíšova 21:15,17; Přísloví 20:20).

Vystříhejme se všech slovních urážek. Nenechme se svést falešnou duchovností (např. říkat rodičům, že jsou z  ďábla, protože nevěří, hraničí se zlořečenstvím).

2. Zlehčovat si rodiče a pohrdat jimi

• Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý pohrdá svou matkou. (Přísloví 15:20).

Není možné rodiče zlehčovat ve svém srdci, ani jimi pohrdnout ve svých myšlenkách nebo je vydávat svým chováním ve veřejný posměch (5. Mojžíšova 27:16; Přísloví 10:1; 17:25). Přísloví 19:26 mluví jasně:

Kdo týrá otce a vyhání matku, je hnusný hanebník

3. Žít neřádně a být vzpurný

• Má-li někdo syna nepoddajného a vzpurného, který neposlouchá otce ani matku, a když ho kárají, neposlechne je, ať ho jeho otec i matka uchopí a vyvedou ke starším jeho města, k bráně jeho místa, a řeknou starším jeho města: "Tento náš syn je nepoddajný a vzpurný, neposlouchá nás, je to žrout a pijan." A tak ho všichni muži jeho města uházejí kamením a zemře. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se. (5. Mojžíšova 21:18-21).

(Biblický text je sám dost výmluvný. EP uvádí u slov "žrout a pijan" poznámku: "Hebrejština naznačuje zvláštním slovesem, že jde o účastníka modloslužebných orgiastických slavností, tedy o  člověka, který odpadl od Hospodina." Nevede nás to k zamyšlení? Kolik dětí z věřících rodin by přežilo, kdyby toto nařízení bylo dosud v platnosti? A  jak se dívají rodiče na své nezřízené děti - obhajují je a kryjí v jejich neřádnosti, nebo k nim zaujímají biblický postoj? Pozn. red.)

4. Okrádat rodiče

• Kdo odírá otce a matku a říká: 'To není žádný přestupek,' je společníkem zhoubce. (Přísloví 28,24).

5. Neposlouchat rodiče

2. Timoteovi 3:2 a Římanům 1:30 ukazují, že doba helénistická stejně jako dnešní se vyznačovala všeobecným mravním úpadkem. Neposlušnost rodičů je jmenovaná i jako charakteristický znak budoucího věku:

• A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě a povstanou děti proti rodičům a usmrtí je. (Marek 13:12).

Dnes jsou vztahy v  rodině všeobecně narušené do té míry, že i mladí věřící lidé tuto oblast nejsou schopni plně docenit. Nechtějí si přiznat, co svým rodičům dluží, a že pravé náboženství často začíná u rodinného krbu.

Ukazuje Starý zákon nějaké kladné či záporné příklady v chování dětí?

Klasickým příkladem je reakce synů Noeho na otcovu opilost (1. Mojžíšova 9:21-23). Noe se opil a obnažil. Zatímco Chám se otci smál, Šém a Jefet se obrátili k otcově nahotě zády a přikryli jej oděvem. Chám byl za svůj skutek zlořečen.

Jako poslušného syna vidíme Izáka, který bez odmlouvání provází Abrahama na horu Mórija (1. Mojžíšova 22) a později se nechá i oženit podle otcovy volby (1. Mojžíšova 24).

V 1. Samuelově 2 čteme, že velekněz Elí měl neposlušné syny a Bůh ho za to činil odpovědným. Ačkoli David byl pravděpodobně poslušným synem (1. Samuelova 16:20; 17:17), byl špatným otcem a poměry v jeho rodině byly málo příkladné (2. Samuelova 13-18). Zmíněné příklady ukazují nejen odpovědnost dětí, ale především odpovědnost rodičů (o tom viz dále).

Je možné rodiče neposlechnout?

Zastánci tohoto názoru se odvolávají na některá místa z evangelií (Matouš 10:34-37; 12:46-50; 19:29; Lukáš 14:26). Někdy to může být pro nás zdánlivě výhodné povrchně se odvolat na některý z těchto veršů a ignorovat vůli rodičů, která by pro daný okamžik byla správná, ale nám se nelíbí. Proto můžeme říci, že tyto texty bývají spíše zneužívány.

Mohou však nastat situace, kdy tyto verše platí. Např. v islámských zemích jsou rodiče schopni zavraždit své děti, jestliže by opustily islám. I v našich poměrech se někdy stává, že rodiče vyženou dceru nebo syna, kteří uvěřili v Pána Ježíše a opustili jejich církev. Přesto však takové případy považujme spíše za ojedinělé, a proto z nich nečiníme pravidlo.

Chceme-li operovat zmíněnými texty, měli bychom ještě zkoumat, o    čem verše vypovídají v kontextu kapitol i celých evangelií, a neprovádět příliš rychlou a primitivní aplikaci. Naprosto jednoznačně je však můžeme aplikovat v situacích, kdy by rodiče nutili své děti k jednání, které by jim způsobovalo opravdovou duchovní újmu, neboť i  zde platí zásada:

Je třeba poslouchat více Boha než lidi. (Skutky 5:29).

Co je povinností rodičů vůči dětem?

Bible doporučuje přísnou výchovu spojenou s tělesným trestáním:

• Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, kárá ho včas." (Přísloví 13:24). Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí. (22:15).

Dále srov. 19:18; 29:15,17. Ani Boží výchova člověka není měkká:

• A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: ,Synu můj, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.' (Židům 12:5-6).

Lásku nelze zaměňovat se změkčilostí. Rodiče jsou však varováni i před svévolnou tvrdostí:

• A vy, otcové, nedrážděte své děti k  hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí. (Efezským 6:4).

1. Timoteovi 3:4 a 1. Korintským 7:33 jsou příkladem Božího zájmu o celistvou a spořádanou rodinu. Taková rodina je součástí svědectví. Ženatí a vdané nesmějí zanedbávat své partnery a děti a vymlouvat se např. na práci v  Církvi. Tato místa jsou v určitém významovém napětí ve vztahu k    veršům v předchozí kapitole. Tak opět vidíme nutnost brát v úvahu celé Písmo a neoperovat jednotlivými verši. K  tomu bychom měli dodat, že životní situace v této oblasti jsou nevyčerpatelným zdrojem překvapení. Písmo poskytuje pouze základní směrnice, nikoli hotový návod k jednání.

Závěry

Písmo jednoznačně prohlašuje:

1) Rodiče je nutno respektovat jako autoritu, poslouchat je a ctít konkrétními skutky. Projevem pravé zbožnosti je péče o rodiče ve stáří a v  nouzi. Předat rodiče ústavům sociální péče nelze automaticky bez Boží bázně; pokud je to reálné, je dobré mít rodiče u sebe a poskytnout jim péči.

2) Rodiče si nesmíme zlehčovat ve svém srdci či svým chováním, bít je, urážet nebo okrádat.

3) Kdo neposlouchá rodiče, je stavěn do jedné řady s nejnemorálnějšími lidmi (smilníky, lakomci, vrahy, pokrytci, podvodníky apod.) a neměl by se ohánět tím, že je křesťan.

4) Rodiče je možné neposlechnout pouze v případě, že by nás vedli k jednání, jež by bylo v rozporu s Boží vůlí, jak je zjevená v Bibli. V  naprosté většině případů však nelze hledat duchovní alibi pro docela obyčejnou neposlušnost a popírání autority rodičů.

Ostatní myšlenky a podněty, které v  článku uvádíme, nejsou v Písmu přímo a doslovně vysloveny, proto zde nastupuje naše vlastní odpovědnost v  rozhodování podle zákona Ducha života. - Martin Skořepa -