Pomalu si zvykáme na výsledky nedávných voleb a ať již dopadly jak dopadly, poznali jsme na vlastní kůži, jak důležitý je každý volební hlas. V  minulosti jsme volební hesla a programy nebrali vážně. Zdá se, že i současná hesla slibují něco jiného, než nám v povolebním období přinesou. Podobné je to i s významem životních voleb, které je možno označit za vžité zásady. Občané se podle nich řídí jednomyslně a s téměř náboženským zápalem. Téměř všichni přijali zásadu "Žij a nech žít", ale jen toho, kdo ti nepřekáží. Opatrnější občané se řídili heslem "Nehas, co tě nepálí", jen aby sami nemuseli nahlédnout hlouběji do svého svědomí. Většina z nás si dobře pamatujeme slogan "Kdo nepracuje, ať nejí" a díky víře v něj měl každý právo, nebo spíše povinnost, pracovat. Podobný citát najdeme v  Bibli, tam je ale psáno: "Kdo nechce pracovat, ať nejí!" A to je veliký rozdíl. Stačilo vypustit jedno slovo, změnit smysl, aby byl zahájen třídní boj, ustanoven stát dělníků a rolníků. A tak se mohlo stát, že rodná strana, která dohlížela na pracovitost národa, začala pečovat o občana od kolébky až po hrob. Nakonec rozhodovala o nás bez nás. A výsledek? Čtyřicet dva roků jsme přežívali v  kleci. S heslem na rtech, "Kdo nepracuje, ať nejí", se podařilo vychovat v lidech odpor k poctivé práci a začalo platit: "Kdo nekrade, okrádá sám sebe a svoji rodinu" a "právo silnějších vítězilo".

Podívejme se na další zásadu, která u nás v poslední době přímo vzkvétá. Na první pohled se zdá, že je naprosto přijatelná všem tolerantním občanům a vyjadřuje pouze stupeň naší svobody: "Co není zakázáno, je dovoleno". Ten, kdo se v každodenním shonu nemá čas ani zastavit, aby se nad tímto prohlášením jen na chvíli zamyslel, propadne líbivé iluzi, kterou mylně považuje za znak demokracie. Slyšíme ji z úst pana presidenta, od představitelů nejvyšší moci a lidové většiny, obzvláště z řad mnohých podnikatelů. Ti využívají tento nepsaný zákon neuvěřitelným způsobem vždy ve svůj prospěch. Do jiné kategorie patří, řekli bychom, ti slabší a pomalejší, kteří jen papouškují to, co slyší, aniž by si uvědomovali, co takový způsob myšlení způsobí. Ať se snažíme vyloučit Boží přítomnost z lidského života jak chceme, vždy se nám vědomí Boží existence a Jeho zákonů nějakým způsobem vrátí. Bohu nikdo neunikne, i kdyby se schovával za rudou knížku, vládní křeslo nebo názory televizní obrazovky. Také se někdy ptáte, co se to u nás děje? Nic zvláštního, jen jsme porušili další Boží zásadu. Za několik málo let demokracie bez morálních imperativů se nám daří vychovávat v  lidech odpor k poctivému životu, rozmach kšeftování a podvodů. Mnozí občané sní o tom, jak se mít co nejlépe, ale místo poctivé práce raději vymýšlejí zkoušejí všelijaké podvodné systémy zaručeně vysokých příjmů a zisků. Další berou svůj osud do vlastních rukou a zkoušejí své štěstí v hernách. "Podnikatelé", kteří se obohacují jinak než poctivým podnikáním, na korunu nehledí. Pro mnohé platí: lehce nabyl, lehce pozbyl. Doufají, že jim vyjde další tah. Méně majetní si kupují losy, lotynky, tutovky a hrají Bingo. Ti, kdo neprožívají skutečné napětí vlastního hráčství, alespoň sledují televizní zápolení. Ale říká se: neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a tak je mezi lidem většina smolařů, kterým to prostě nevychází. Svojí vinou upadají do větší bídy, zatímco se kasička "podnikatelů", kterým je vše dovoleno, legálně vesele plní. Smolařům pak nezbývá nic jiného, než hledat štěstí někde jinde, najít někoho jiného, kdo ten kýžený blahobyt alespoň slíbí, aniž uhne pohledem. Jedni volí stranu, která místo hesla - Kdo nepracuje, ať nejí, zajistí každému právo na práci, druzí stranu, která razí heslo: Co není zakázáno, je dovoleno, jinými slovy "urvi co můžeš". Nejraději bychom však chtěli obojí. Ať zvítězí první nebo druhá volba, máme jistotu, že se tato líbivá iluze na lepší zítřky nepromění. Kdo se nakonec opravdu ujme vlády, uvidíme. Tam, kde nejsou sankce, není soudce ani žalobce. Potom je skutečně vše dovoleno, ale ne vše nám prospívá, jak říká Boží písmo:

• ,Všecko je dovoleno' ano, ale ne všecko prospívá. ,Všecko je dovoleno' ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu. Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! (1. Korintským 10: 23-24)

Smyslem našeho života nemá být, jak nejlépe zákon obcházet, ale jak jej nejlépe naplňovat. Vzpomeňme slova prvního prezidenta T. G. Masaryka: "Nedovedu si představit našeho člověka, který rostl bez znalosti Ježíše, jeho učení a dějin křesťanství." - My si však dnes už "našeho člověka" rostoucího bez mravních a duchovních zásad představit umíme, se všemi neblahými a děsivými důsledky. Člověk žijící bez úcty k Bohu ztratil životní orientaci, stal se pouhým konzumentem - spotřebitelem, snílkem a požitkářem bez vlastního názoru, vůle a úsudku; ztratil smysl pro velikost života, pro pravdu, lásku, spravedlnost a odpuštění.

Někteří lidé říkají, že Božím věcem nemohou věřit, vždyť to všechno zní jako pohádka. Někteří křesťané říkají, Bibli nemůžeš brát vážně ani doslovně, to jsou jen ilustrace a duchovní pravdy pro jinou generaci. Není to nic víc, než barvité vyprávění, které je třeba chápat s ohledem na nedostatečné znalosti lidí v minulosti. Jinými slovy, také pohádky. Jen málokdo si uvědomuje, že moudrost Božího slova může prospět nejen každému z nás, ale i vládám. I  k  nim Boží slovo promlouvá. Ale protože voliči věří více lidským slibům, místo aby hledali Boží Pravdu, volí nové politické strany a vlády, které slibují ráj na zemi, ale Božím zaslíbením opovrhují. V knize Římanům se dočteme:

• Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. (Římanům 13:1-3)

Podřizujeme se vládní moci, dodržujeme platné zákony, i ty nepsané? Jak vidět, člověk se nerad podřizuje Bohu, autoritám vládní moci a zákonům. Ještě nikdo nezakázal sobectví, nenávist, lakotu, lenivost, zbabělost, neposlušnost, závist, nemilosrdnost, lhostejnost nebo pokrytectví, ale Bůh a Jeho Písmo tyto vlastnosti odsuzuje. Zákon nezakazuje pornografii, manželskou nevěru, prostituci, nezakazuje potraty, brzy bude zákonem dovolena i  milosrdná smrt, ale i ta si bude vybírat bezbranné a nepohodlné oběti. Bůh a Jeho Písmo před nimi varuje a tyto činy zakazuje. Kdyby se někdo snažil prosazovat konání dobra se stejným úsilím jako chráníme zdánlivou svobodu konat zlo, probudil by se snad každý občan nejen naší republiky, ale celého světa. Pozor na polopravdy, na nenápadné odchylky životních zásad. Prověřujme nejen volební hesla, ale i  životní volby. Zákon by měl vždy potlačovat zlo, proto dal Bůh moc vládám, ale jak vidíme, bez Boha vítězí všechna rčení, která zlo umožňují a šlechtí do dalších variant. Přemýšlejme sami o sobě, aby naše osobní volba a lehkomyslnost nebyla našemu národu osudná. Zatím čekáme, až se v povolebním jednání sloučí "pravý střed" s  "levým středem" a utvoří "ideální střed". Výsledek voleb nějak nápadně připomíná ekumenické hnutí v církvích.