V minulosti jsme upozorňovali na nevhodnost některých materiálů, které byly v rámci programu Zdravého životního stylu - Sexuální výchovy, doporučeny školám Ministerstvem školství.

Média věnovala dostatek senzacechtivé pozornosti událostem v  Lysicích. Na konci školního roku si dvě školačky odnesly na vysvědčení dvojky z chování. Rovněž jim byla snížena známka z    hudební výchovy, protože odmítaly při hudbě a kvůli nepřiměřeným dotekům tančit. Z  tělocviku nebyly klasifikovány vůbec, protože žákyně neměly podklady výkonů k  hodnocení.

Přestože rodiče o námitkách ke způsobu výchovy informovali odpovědné učitele, ředitele školy, státní zastupitelství a referát sociálních věcí Okresního úřadu, nadřízené autority názory a připomínky rodičů nerespektovaly. Žáci lysické základní školy v  rámci tělesné výchovy byli vystaveni hudebním projevům z  oblasti "heavy metal", které obsahují násilnické a vulgární prvky. Za to, že jedna z žákyň odmítla za doprovodu této hudby cvičit, byla donucena učitelkou vykonávat dřepy. Způsob trestu, který se blíží fyzickému týrání vojenské šikany, nemá se školní výchovou nic společného. Rodiče žádali vedení školy, aby se žákyně mohly zdržovat v  budově školy mimo hudební a tělesnou výchovu, ale vedení donutilo žákyně, aby opustily školní budovu. Za tento "přestupek" jsou obě žákyně pokárány a potrestány.

Veřejnost je o lysickém problému informována jednostranně a vždy s    poznámkami, že dvěma rodinami, které hájí svá práva, manipuluje farář Provazník. Přestože žákyně jednaly na přímý pokyn rodičů a učitelé s pedagogickou radou byli rodiči informováni, považují školní autority chování žákyň za nebezpečný příklad pro ostatní. Lysická kauza je příkladem nejasného vztahu autority mezi rodiči a školou, mezi tím, kdo nese primární zodpovědnost za morální a mravní výchovu dětí. V Lysicích zatím nešlo o morální hodnoty sexuální výuky v  hodinách biolo- gie, občanské nebo připravované Rodinné výchovy.

Do dnešního dne zůstává otevřena otázka: Kdo nese primární odpovědnost za mravní výchovu dětí a které instituce mají rozhodující vliv na výběr a zařazení učiva do osnov výuky? Na koho se mají rodiče obrátit, aby se podobná situace neopakovala?

V červnu jsem měla možnost hovořit na téma Sexuální výchovy s panem náměstkem Bartoškou na Ministerstvu školství. Z celé besedy jsem získala některé důležité informace. Ministerstvo školství školám v oblasti sexuální výchovy zatím nic nepřikazuje, vydalo pouze instrukce pro okruh kmenového učiva:

Rodina, domov a rozvoj osobnosti

Význam a funkce rodiny, typy rodin, postavení jedince v rodině, rodinné a partnerské vztahy, volba partnera, partnerské soužití, manželství, rodičovství, stabilita rodiny, vliv rodinného prostředí na rozvoj osobnosti, péče o  dítě v jednotlivých obdobích jeho života, vývojové a generační problémy dospívajícího v rodině, ekonomické a právní otázky rodinného života, náhradní rodinná péče o prostředí domova. Rozvoj osobnosti, sebepoznávání, sebereflexe, zdravé projevy sebevědomí, sebeúcta, verbální a neverbální komunikace, empatie, estetické cítění, společenské chování.

Základy sexuální výchovy

Biologické, psychologické, sociální, filozofické, kulturní a právní aspekty lidské sexuality. Lidské tělo, dospívání, pohlavní rozdíly mezi ženami a muži, přátelství, výběr partnera, láska, lidská reprodukce, sexuální chování, nemoci přenosném pohlavním stykem, plánované a neplánované rodičovství, antikoncepce, početí, těhotenství, formování rodičovských rolí, porod, potřeby dítěte a péče o ně. Sexuologická rizika pro zdraví jednotlivce, rodiny, společnosti, rizikové sexuální chování, ochrana před virem HIV/AIDS, sexuální zneužívání.

Protože dnes jednoznačně nedefinují rodinu a sexuální normy ani odborníci, můžeme být všichni překvapeni. Tento okruh učiva je tak široký, že i  v  otázce morální a estetické výchovy dětí může platit, že "Co není zakázáno, je dovoleno". Proto je důležité, aby byly v  rámci odborné výuky respektovány hodnoty nejen učitelů, ale především rodičů. Ministerstvo školství umožnilo rodičům zakládat Rodičovské rady, které by měly spolupracovat s vedením školy. POZOR! Rodičovská rada není totéž, co SRPŠ - Rodičovské sdružení. Rodičovská rada má pravomoc korigovat svrchované kompetence ředitelů škol. Proto je důležité, aby byla zvolena Rodičovská rada, která může zastupovat rodiče a může dohlédnout na to, jaký materiál bude zařazen do hodin programu Zdravého životního stylu a sexuální výchovy. Jestliže škola nemá Rodičovskou radu, nebo se rodiče o  způsob výchovy nezajímají, pak se může stát, že vedení školy rozhodne tak či onak nebo ponechá výběr učiva na vyučujících. Podrobnější informace o Rodičovských radách získáte na adrese: UNIE RODIČů, Londýnská 34, Praha 2. Vyžádejte si Rodičovské listy, případně dopis ministra školství Pilipa, který mají mít všechny školy. Tam najdete platné instrukce jak postupovat zákonnou cestou při založení Rodičovské rady a jaké pravomoci tato rada má. Rodiče mohou požádat zřizovatele školy (obecní úřad) o umožnění kandidátky a voleb. K ustavení Rodičovské rady jsou třeba nejméně dva rodiče, kteří budou do své funkce zvoleni.

Pokud rodiče neprojeví zájem, mohou školní autority rozhodnout, že nejvhodnější metodickou příručkou učitelů je např. "Sexuální výchova" vydaná nakladatelstvím TRIZONIA. Jistě se najdou učitelé, kteří ji budou používat. Ministerstvo školství se od této příručky dosud veřejně nedistancovalo. Podle slov pana náměstka se o  tento problém již zajímají právníci a hodlají podat žalobu pro mravní ohrožování mládeže.

Výchova ke zdravému životnímu stylu neznamená, že studenti mají přijímat sexuální terminologii kanálního vyjadřování, sexuálně experimentovat, aby určili svoji sexuální orientaci, či používat porno instrukce. Pokud si rodiče nepřejí, aby jejich děti podstoupili školní sexuální výchovu, která neodpovídá morálním, rodinným nebo církevním normám, mají právo na alternativní hodinu, aniž by žákova nepřítomnost byla považována za absenci. Ministerstvo školství na takovou možnost pamatuje. Hodiny sexuální výchovy mají být řazeny na konec vyučovacího dne.

Křesťané jsou často obviňováni z  přehnaného a falešného puritánství. Otevřený dialog a spolupráce mezi rodiči a školou prostřednictvím Rodičovských rad pomůže zakopat válečnou sekeru. Křesťané by měli být uznáváni jako vysoce morální občané, kteří vždy vystupují v rovině slušného chování a dobrého vkusu. Jen tak budou mít ve školách vliv, váhu a hlas, jen tak mohou chránit své děti, před morálně nepřijatelnými metodami výuky. Může se stát, že vhodné metodické příručky nebudou hrazeny z prostředků Ministerstva školství. To neznamená, že učitelé musí přijmout pouze to, co jim vydavatelé předloží. V demokratické společnosti sebevzdělání občana nikdy nekončí. Každý z nás potřebuje umět demokracii nejen užívat, ale také hájit svá práva.

Děti nepotřebují církevní školy a  učitele náboženství, ale věřící rodiče a křesťanskou rodinu.

Pavel Kosorin