Co ještě zbývá?

3. PODLE NAŘÍZENÍ

V závěru pátého verše Pavel zdůrazňuje, že Titus nejedná na základě své vlastní autority, ale že je pověřenou osobou:

• Tt 1,5 Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil [podle mých pokynů (NBK)].

V originálním textu je hodně velký důraz na JÁ. Jak JÁ jsem ti nařídil. To nebylo nějaké nařízení, nějaký pokyn. Jedná se tu o závazný příkaz apoštola. Je to příkaz, jímž se měl řídit Titus při své práci na Krétě a je to příkaz, jímž se máme řídit také my dnes.

Všimněte si toho zdůraznění, které zde nacházíme – Titus byl s Pavlem na Krétě a společně viděli, jak neutěšená je situace tamějších církví. Pavel Titovi vysvětlil, co má dělat a přikázal mu, jak má věci napravit. Nyní mu píše dopis, v němž se odvolává na své předchozí příkazy. Tento dopis Duch svatý použil k tomu, aby se stal součástí našeho Písma.

Nyní je tady autoritativní, závazný pokyn Božího Slova a vy jako Biblický sbor křesťanů, jako církev, která má Boží Slovo jako normu, musíte hledat způsob, jak toto slovo naplnit.

Vidíme v Písmu, že církev může existovat i bez ustanovených starších. Ale vidíme také – jak z Písma samotného, tak z historie i ze současnosti církve, k čemu taková situace může vést a k čemu také nakonec vede. Vidíme, že samotné Písmo vidí takovou situaci jako nedodělané, nedokončené dílo. Dílo, které potřebuje nápravu a dovedení do konce.

4. APLIKACE

Jak tedy můžeme naplnit toto slovo? Můžeme ho naplnit jenom tak, že ustanovíme starší. Ale k tomu, abychom to mohli udělat, si potřebujeme položit dvě otázky: 1. Kdo chce, a 2. kdo může být. Podívejme se nyní v závěru na tu první otázku a v následujících verších listu Titovi se postupně budeme zabývat také tou druhou.

• 1 Timoteovi 3,1 Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu.

A. Kdo chce být starším.

To je první podmínka, kterou klade Boží Slovo. Úřad staršího v církvi je něco dobrovolného, něco k čemu nelze někoho přemluvit. Člověk musí sám chtít. Ale na tomto místě je ještě víc než chtít - je tu toužit, prahnout, doslova natahovat ruku, sahat po něčem. Je zde slovo (oregomai – 3x NZ), které popisuje vnější pohnutky nějakého jednání. Např. v 1 Tm 6,10 mluví o touze po penězích:

• 1 Tm 6,10 Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchžto někteří žádostivi jsouce, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými. (K)

Na jiném místě, když popisuje svědky víry, tak mluví o touze po lepší, nebeské vlasti (Žd 11,13-16). Bylo tady něco, k čemu se navenek upínali. Velice silný vnější podnět. Mluvíme-li o touze být starším v církvi, je tady řady takových vnějších podnětů. Může to být touha vidět církev, jak duchovně roste a upevňuje se v Pánu, touha vidět krásnou církev, která je nevěstou Ježíše Krista. Čistou, bez vrásky, poskvrny a čehokoliv podobného. Může tady být touha vidět zralé, vybudované křesťany, může tu být touha sloužit Bohu, být služebníkem všech. Může tady být touha vidět nové lidi přicházet do církve.

Můžeme vidět nebezpečí, jímž je církev neustále ohrožena ze strany falešných učitelů a pak je zde touha chránit církev. To všechno dohromady je ona touha být starším – muž, který chce vidět takové věci v církvi, je ten, kdo chce být starším.

B. Touží po krásném úkolu

To druhé slovo (epithymeo) znamená toužit, žádat, dychtit, chtít – jedná se o velikou vnitřní touhu. Je tam skryt kořen slova thymos, což znamená hněv, vášeň, touhu – v NZ většinou žádost v negativním slova smyslu, ale to slovo samo o sobě není negativní. Je to něco vnitřního, něco, co se odehrává uvnitř srdce, něco, pro co plane naše srdce. Apoštol Petr popisuje tuto touhu, když mluví o nádheře evangelia a o jeho moci:

• 1 Petrův 1,12 ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

Jinde se takto popisuje hlad mladého muže, který v cizině prohýřil své dědictví.

• Lukáš 15,16 Toužil si naplnit břicho lusky, které žrali vepři, ale nedostával ani to. (NBK)

Je to slovo používané o vnitřní motivaci, o tom, co je uvnitř nás, jaká je naše touha. Muž, který má takovou touhu takto sloužit v církvi, sloužit druhým křesťanům, to je potenciální budoucí starší. Ale ještě je zde další kvalifikace v následujících verších v Titovi.

ZÁVĚR

Apoštol Pavel v tomto verši vyjadřuje svou touha po krásné církvi. Je to vize, kterou předává také Titovi a s ním i nám. Není to vize pro starší, ale je to vize pro každého křesťana. Každý křesťan potřebuje porozumět tomu, že církev není zájmový klub, ale je to Kristovo tělo, jehož je platným a aktivním údem.

To, že jsme součástí své rodiny, neznamená, že můžeme využívat jenom výhod, které nám to přináší, ale musíme také přispívat k tomu, aby rodina fungovala správně a byla v pořádku, protože jenom pak budeme moci skutečně využívat těch výhod, které nám rodina dává. Jako děti jsme si tyto věci uvědomovali méně, jak jsme dospívali, tak jsme rozuměli stále více tomu, že musíme investovat do své rodiny, že potřebujeme budovat vztahy, strávit spolu čas, dělat něco pro ostatní, že máme své povinnosti, a když je plníme dobře, tak rodina funguje přesně tak, jak má. A stejné je to i s církví.

A. Jako sbor se máme modlit a mluvit o tom.

Když mluvíme o starších, tak tím nejdůležitějším jsou modlitby. Nejen při hledání starších, ale pořád. Když se ptali Ch. Spurgeona na tajemství jeho mocných kázání, tak jeho odpověď byla prostá – moji lidé se za mě modlí. Chci vás povzbudit k tomu, abyste se modlili za to, abyste měli starší, a abyste jako sbor dělali praktické kroky k jejich ustanovení.

B. Vidět, co není v pořádku

Mluvili jsme o krásné církvi a o tom, že na Krétě nebyla v pořádku. To pro nás to znamená dívat se, co ještě není v pořádku v našem sboru. Dívat se do Písma a srovnávat církev s Božím slovem. A když mluvíme o církvi, tak to znamená, že musím začít – u sebe!

C. Dát do pořádku, co není

Boží slovo nás vede k tomu, že nemáme být jenom posluchači, ale také podle Slova jednat. V poslední době jsem mluvil s více křesťany, kteří viděli některé neduhy církve, mluvili o nich, kritizovali je, ale tam skončili. A to je zlé, to je hřích a takové jednání vede k hříchu. Vede k zaslepenosti, k pýše, k lhostejnosti a k duchovní smrti – Jk 2,26 (víra bez skutků je mrtvá).

D. V tomto jednání se řídit Božím slovem

• Žalm 19:8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.