Jako toho, kdo miluje charismatické bratry a pracuje po boku mnoha z nich, se mě často moji bratři cessationisté ptají: Jak nejlépe dokázat charismatikům, že dar jazyků ustal? Věřím, že ta otázka je špatně formulována a často vyvolává rozdělení namísto jednoty v pravdě. Zde je tedy moje rychlá odpověď:

Ale nejprve seznam věcí, které NEdělejte:

a) Nebuďte povýšení, ale pokorní (Ef 4,1-3). To pravděpodobně není třeba zmiňovat, ale stejně je dobré to připomenout. Nemluvte se svým bratrem povýšeně, raději ho milujte jako sami sebe, říkejte pravdu laskavě a jemně. Samozřejmě, pokud mluvíte s někým z Oneness Pentecostal,[1] kdo popírá Trojici, nebo s někým, kdo není věřící, ti potřebují evangelium, ne cessationismus, ale i to byste měli předkládat s vlídností (viz 2Tm 2,25).

b) Neposuzujte zkušenosti někoho jiného. Nechte jednat Bibli. Jen je povzbuďte, aby své životy poddali Písmu včetně svých vlastních zkušeností. V souvislosti se zcela odlišnou zkušeností si vybavuji chvíli, kdy jsem se rozhodl, že už mě můj hřích unavuje. Vyhledal jsem Boha v našem sboru, šel jsem dopředu a rozhodl jsem se Mu dát svůj život a přísahal jsem Mu svoji lásku navždy. Také si pamatuji, jak poprvé jeden z těch „strašně omezených kalvinistů, kteří zabili mé předky memmonity“, ke mně laskavě přistoupil, plakal se mnou v mém zármutku, radoval se se mnou v mých vítězstvích a trpělivě mi ukazoval, že nikdo nehledá Boha (Ř 3,11) a že pokud Ho miluji, je to proto, že On první miloval mě (1J 4,19). Duch svatý potom otevřel mé oči a já uviděl, že své zkušenosti potřebuji vykládat Písmem, a ne naopak. Pochopil jsem, že potřebuji zkrotit svou arogantní pýchu, když si myslím, že jsem nějak přispěl ke svému novému narození. Bohu buď sláva.

c) Nesnažte se vměstnat 30hodinovou přednášku do 10 minut. Pokud jste profesorem v semináři a vyučujete cessationismus, pak je to samozřejmě skvělé. Pokud však máte na rozhovor s druhým jen 10 minut a pravděpodobně u toho kromě jiného budete rušeni svými dětmi, vaše snaha vysvětlit mediální tvar slovesa v 1K 13,8 s největší pravděpodobností dokáže jen to, že Vy jste ten, kdo jde proti Písmu, když popíráte něco, co je jasným pokynem pro církev (1K 14,39). Asi budete vypadat spíše jako mormon nebo svědek Jehovův, jak budete skákat od Ef 2,20 k Žd 2,4 a 2K 12,12 a stejně jako oni neposkytnete druhé straně prostor ke zpracování spojitostí.

Navrhuji, abyste raději otevřeli svou Bibli na 1K 14,27 a povzbudili svého přítele, který mluví jazyky, aby své „jazyky“ projevoval přesně a výhradně tak, jak k tomu nabádá Pavel. Tři jednoduché body:

1. Během bohoslužby mohou mluvit jazyky maximálně tři osoby. Je docela těžké vyložit tuto pravdu jiným způsobem. Tento verš říká „pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři…“ Pokud tedy mluví jazyky při bohoslužbě čtyři lidé, dopustila se minimálně čtvrtá osoba hříchu.

2. Jeden po druhém. Verš 27 pokračuje: „…jeden po druhém…“ Pokud mluví jazyky více lidí najednou, všichni se proviňují.

3. Všichni mluvící jazyky (max. 3, jeden po druhém) musí být překládáni. Opět, příkaz je jasný: „…a někdo ať vykládá“. Další verš to ještě zdůrazňuje: „Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí…“ (1K 14,28).

V tomto bodě se obvykle zastavím a věnuji se trochu aplikaci, neboť jsem si vědom toho, že můj čas může za chvíli vypršet.

Jaké jsou důsledky těchto tří bodů? Pokud vkročíte do sboru a více než tři lidi mluví v jazycích, co to znamená? Co to znamená, pokud mluví více jak jeden člověk najednou? Co když někdo mluví bez výkladu? Očividně tam dochází k hříchu, a co víc?

Zaprvé, předpokládejme spolu s charismatiky a Pavlem, že ten, kdo mluvil biblickými jazyky, nehýbal svým vlastním jazykem, protože on ani nerozuměl tomu, co říká (proto bylo třeba výkladu). Duch svatý byl tím, kdo vyjadřoval tajemství (1K 14,2 a 14). Pokud dnes[2] při bohoslužbě mluví v jazycích čtyři lidé nebo i jen dva najednou nebo bez výkladu, pak je božství Ducha svatého v podezření, protože to On vede křesťana k mluvení v jazycích v přímém rozporu s Jeho vlastním zjeveným Slovem. Takže vede-li Duch svatý věřícího k mluvení v jazycích v přímé neposlušnosti Bibli, donutil své vlastní dítě k hříchu.

Tento verš, 1. Korintským 14,27, má tedy dostatečný potenciál přivést charismatiky k zamyšlení a k tomu, aby si položili některé otázky ohledně toho, co vidí a co dělají. Pokud se tak stane, je naděje, že nám položí nějaké otázky. A to si necháme na příště, kdy se podíváme na tři jasné pokyny z 1. Korintským 14 a jejich důsledky pro naši současnost.