•  Radujete se v Pánu vždycky. (Fp 4,4)

Bůh nikdy neměl v úmyslu, aby křesťané byli zasmušilí a smutní. Vlastně je to přímo nevhodné, jsou-li smutní. Copak Pán neříká, abychom se radovali?

Milujeme-li opravdu svého Spasitele a zůstáváme-li Mu nablízku, zůstaneme jistotně šťastnými křesťany. Není pochyb, že budou bývat někdy soužení, ale ta nás nemusí rmoutit, poněvadž je všechny můžeme nést k Pánu Ježíši.

Víš, čím roste a zraje obilí? Musí k tomu mít déšť a stejně tak k tomu potřebuje také slunce. Naše zkoušky a soužení se podobají deštivým a větrným dnům; nejsou příjemné, ale napomáhají nám k růstu, abychom se stali silnějšími a pevnějšími křesťany, protože tak kořeny naší víry zapustí se hlouběji, jako kořínky obilí jdou hlouběji do země.

Ale nikdy by obilí nevyrostlo, kdyby bylo stále jen zamračeno. Jen za krásného letního slunce nalévají se klasy a zrají ke žni. Tak i křesťanovi je zapotřebí paprsků Slunce Spravedlnosti svítících na něj den ze dne, aby rostl v milosti a zrál tak postupně pro nebeskou obilnici.

Drazí křesťané, dbejte, abyste byli na slunci. Nechť láska Ježíšova naplňuje vaše srdce, aby tu nebylo místa pro smutné myšlenky. Ti, kdo dlouhá léta žijí v hříchu, zaplétají se do mnohých sítí a zármutků, kterým vy všem ujdete, a budete tak brzo přivedeni do šťastného stáda Spasitelova. Ó jak veselými a šťastnými křesťany byste to měli být!

– T. B. Bishop –

(Chodění v světle, Křesťanský spolek mladíků v Čechách, Praha 1903)