Každý rozhovor o pojetí křtu přináší zneklidňující otázky. Připouští bible možnost spásy pro nepokřtěné? Která forma křtu je ta pravá? Někteří zastávají křest dětí, jiní jenom dospělých. Má se stát křest zdrojem napětí a rozdělení? Jde nám o význam křtu nebo o formu křtu? Jde o zvuk slova nebo o význam slova? Tak jako slova mají svůj zvuk a význam, tak i tělesné úkony mají svou formu a význam. Co nás zachraňuje? Forma? Pokropení vodou, potopení do řeky? Nebo význam těchto úkonů?

Zapomeňme na tradici, podívejme se do bible. Petr to řekl úplně jasně:

• Stavěl se koráb (Noemova archa) v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. (Pt 3:20-21)

Vidíme tedy, že křest nás zachraňuje stejně jakobychom vstoupili do korábu před potopou. Tělesné potopení, ani pokropení nás nemůže zachránit, protože nás do žádného korábu samo o sobě nevstoupí. A Petr to potvrzuje:

• Nejde v něm (hovoří o zachraňujícím křtu) zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme na základě vzkříšení Ježíše Krista. (Pt 3:21-22)

A zde to máme! Kropenka, křtitelnice nebo řeka bez vnitřního závazku, bez pochopení významu tohoto tělesného úkonu pokropení nebo ponoření se promění v obyčejné šplíchání, kde ze sebe smýváme jen tělesnou špínu. Vždyť Petr říká: »Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny ...«

Křest je vnitřní závazek, tj. být »potopen« v Ježíši Kristu, být v něm ukřižován i vzkříšen. Noemova archa je předobraz Ježíše Krista. V něm musíme být uschováni před pohromou jako Noe a jeho rodina před potopou. Do Ježíše nevstoupíme fyzickým vodním obřadem. Do Ježíše vstoupíme vědomým vnitřním závazkem. Křest, tj. potopení do Ježíše Krista nás zachraňuje a v tomto smyslu musí být pokřtěn každý, aby byl spasen. Zachraňuje nás v srdci dokonaný význam křtu, nikdy ne samotný tělesný úkon křtu nebo dokonce jeho forma. Jako novorozeně jsem byl pokřtěn. Ptám se Petrovou logikou: Šlo mi o dobré svědomí k němuž jsem se před Bohem zavazoval? Vždyť mi bylo jen 7 dní. Nepamatuji si zhola nic! O žádném osobním závazku ke Kristu nemohlo být ani řeči. Že by mě zastoupili rodiče? Stalin i Hitler se narodili v křesťanských rodinách a byli pokřtěni. Že by je takový křest zachránil? K tělesnému křtu jsem přistoupil až v 37 letech, teprve poté, co jsem přijal Ježíše Krista za svého osobního Spasitele a Pána a byl pokřtěn v Ježíši Kristu Duchem svatým. Až když jsem byl bezpečně usídlen v korábu Ježíše Krista, teprve potom jsem šel pod vodu, abych řekl okolostojícím bratrům a sestrám v Kristu, že jsem také v Kristu a Jemu jsem se veřejně zavázal. Tělesný křest vodou ať kropením nebo potopením není podmínkou spásy, ale důsledkem spásy. »Hle, jsem spasen, proto se nechávám pokřít.« Nespasený může být pokřtěn třeba stokrát a docílí v nejlepším případě jen obmytí tělesné špíny, jak řekl Petr. Nejde o tělesnou formu, rituál, ale o vnitřní porozumění významu křtu. Jak by potom mohl být spasen Lotr na kříži?

Někteří teologové učí o křtu touhy a o křtu krve. První se týká dobrých lidí, kteří žili podle svědomí, ale neměli příležitost poznat Krista ani křesťanství. Křest krve prý patří těm, kteří podstoupili pro Krista smrt, aniž mohli být pokřtěni vodou. Lotr si spásu za své dobré skutky nezasloužil, ani nezemřel za Krista, přesto "vstoupil" do Krista na kříži a na tělesné pokřtění mu nezbyl čas. Vírou se potopil do Krista a tím prošel tím opravdovým křtem. Vždyť slovo křest je odvozeno od Kristova jména ne od vody. V řečtině sloveso křtít baptizo, znamená jednoduše potopit. Abychom byli zachráněni, musíme být potopeni, namočeni v Kristu, musíme jím být prosáknuti. V tom vězí rozdíl mezi rituálem a vírou.

Pro mnoho křesťanů je tělesný křest záruka spásy. Bůh křest od spasených vyžaduje, ale Petr říká, že bez vnitřního závazku je to jen koupel. Jakýkoliv tělesný úkon chápaný jako nutnost spásy je čistokrevné pohanství, které anuluje Ježíšovu očistu. I chození do kostela je ve své podstatě neutrální činnost. Stejně tak pokropení svěcenou vodou nebo potopení ve křtitelnici nebo v řece je samo o sobě a ve své podstatě jen tělesný úkon. Co Bůh počítá je náš duchovní závazek, který s těmito tělesnými úkony spojujeme.

Bible hovoří o třech křtech, které popisuje na mnoha místech podrobně:

• Já vás křtím vodou k pokání (Jan Křtitel); ale ten, který přichází za mnou (Ježíš Kristus), je silnější než já nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. (Mt 3:11-12)

Kdo bude pokřtěn Duchem svatým a kdo ohněm? Duchem svatým jsou křtěni všichni věřící od Letnic až do druhého příchodu Ježíše Krista. Křest ohněm je budoucnost pro všechny nevěřící a naplní se s druhým příchodem Ježíše Krista. Dnes se velmi často hovoří o křtu Ducha svatého. Jakou úlohu má Otec, Syn a Duch svatý? Ježíš řekl:

• Amen, Amen pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu (Ducha Svatého), mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal (Ježíš byl poslán Otcem). (Jan 13:20)

Tento verš plně vystihuje funkční hierarchii v Boží trojjedinnosti. Představme si trojdílnou teleskopickou anténu. Zasunutá anténa vypadá jakoby měla jen jednu část. Víme však, že další dva díly jsou zasunuté v prvním. Když vytáhneme druhý díl, zdá se, že je anténa složená ze dvou částí, avšak víme, že uvnitř druhého dílu je zasunut díl třetí. Takhle si zjednodušeně představuji Boží spolupráci. Otec vyšle Syna a Syn vyšle Ducha svatého. Syn potom »zasune« Ducha svatého i s věřícím do sebe to je ten spásonosný křest. Otec potom »zasune« do sebe takto naplněného Syna a všichni jsou v jednom. Zde jsou verše, které toto potvrzují:

• Až přijde přímluvce (Duch Svatý), kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mě (Ježíš) vydá svědectví. (Jan 15:26)

Duch Svatý je instrumentální, v 7. pádě! Jsme přesvědčeni osobním svědectvím, totiž Bohem Duchem Svatým. Ježíš nás Duchem Svatým pokřtil, potopil, do sebe, do svého těla, do své církve.

• V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve Mně a Já ve vás. (J 14:2O)

Nechme se přesvědčit Duchem Svatým, aby nás Ježíš s Jeho pomocí zasunul do sebe a tak jsme byli všichni jednotni i v Bohu Otci. Musíme být pokřtěni, to jest "Pokristováni" ne "podvodováni." Voda, ať pokropení nebo potopení je předobraz duchovního usídlení v Kristu.

- pst -