Snad každý z listů Nového Zákona má v úvodu oslovení. Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola sděluje v úvodním oslovení plno informací. Přemýšleli jste někdy o důležitosti oslovení? Proč apoštolové věnovali takovou péči zejména úvodnímu oslovení, ale i všem dalším, kterými se obraceli k adresátům?

• Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. (Jan 1:1)

Tedy slovo. Slovo zaujímá ve vztazích mezi Bohem a člověkem významné místo. Slovo se netýká pouze toho či onoho hlediska Božího díla, nevyjadřuje pouze jeho prvky rozumově sdělitelné a postižitelné, ale je základní formou Božích zásahů ve světě. Skrze své Slovo stvořil nebesa i zemi, ve svém Slovu se zjevuje lidem a zvěstováním Slova se naplňují a rozvíjejí dějiny církve. Zaměříme se na slovo, které je oslovením. Apoštolové používají často oslovení: Bratří moji, bratři moji, moji milovaní bratři, nebo prostě milovaní ... Jan píše dokonce: Děti, děti moje; napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává ...

Všechna tato oslovení jsou prodchnuta opravdovostí, láskou sbližují pisatele s čtenářem. Svědčí o zájmu, o starostlivosti o ty, jimž chce něco sdělit. I my se ve svém životě obracíme k člověku, k lidem. Mnohde v církvích se vzájemně oslovujeme sestro či bratře. Toto oslovení, protože zůstává tam kam patří, je pořád svěží, pomáhá překlenout každý úvod. Jak je důležitý dobrý úvod víme např. z toho, že pozorujeme-li řečníka, který se hned na začátku zakoktá, pak dvakrát pozdraví pány a zapomene na dámy, něco nesrozumitelně zamumlá a pak už může mluvit co chce, protože my jsme si udělali obrázek. První dojem je často rozhodující a tvoří spolu s vizáží a pohyby začátek slovního projevu, nebo-li úvod, tedy oslovení. Udělat dojem v žádném případě neznamená za každou cenu udělat dobrý dojem, ale ten správný.

Některá oslovení v současnosti trpí újmou častosti jejich používání, nebo užívání tam, kde by se nemuselo nebo nemělo. I taková "paní" a "slečna" má svoje úskalí. Je kruté, když muž vyhrkne slečno, pak se kritickým pohledem opraví na paní. Krásné je oslovení, které bychom mohli nazvat anticipační, když se těhotným ženám říká "maminko." Díky naší mládeži se prosadily tituly označující zvířecí druhy či různé stupně mentálních defektů, přičemž dávno nejde o nadávky či urážky, ale o pouhé oslovení.

Všimněme si forem individuálního oslovení. Všimli jste si, že je velice snadné si s někým tykat, zejména při nějaké zábavě, v alkoholickém opojení, ale jak nesnadné je začít tomu člověku říkat křestním jménem? Ježíš, když se zjevil Saulovi, řekl mu: "Saule, proč mne pronásleduješ?" Oslovil ho jménem, dokonce dvakrát. Znám manžele, kteří si po padesáti letech společného manželství říkají "ty" a volají na sebe "haló." Z jejich vztahu se dávno vytratila láska, cit a porozumění. Žijí spolu ze zvyku, z majetkové závislosti a celý jejich vzájemný vztah je neosobní.

Způsob oslovování nám může hodně prozradit o celé společnosti. Zamysleme se sami nad sebou a začněme u svých nejbližších: Jak často se na sebe obracíme jménem? Jak často začínáme větu "ty" nebo "poslyš" a nebo nám úvod nestojí za to a začneme chrlit své úvahy do vzduchu a předpokládáme, že oni slyší a poslouchají?

Celé dějiny spásy, jak o nich svědčí Písmo, jsou Slovem, které Bůh adresuje světu. Važme si Slova a važme i svá slova.

- L.S. Čs -