1. Pokračování - INSPIRACE BIBLE
Kdo je autorem bible? Podívejme se jak bible vidí sama sebe, co o jejím autorství říkají autoři sami. Z hlediska prostého uvažování máme jen tři odpovědi.

1. bibli napsali jen lidé
2. bibli napsali lidé a Bůh
3. bibli napsal Bůh

Lidé hovoří o inspiraci Božího slova, ale když chcete znát bližší definici co míní pod pojmem inspirace, dostanete škálu odpovědí.

Jedni tvrdí, že bible byla inspirována stejným způsobem jako veškerá významná literatura. Říkají, že bible vyzývá lidské srdce, aby vzlétlo do vyšších výšin. Takové je vysvětlení inspirace, které uslyšíte v nekonečné řadě obměn, které však bibli upírá její jedinečnost. Mnoho děl klasické literatury povzneslo lidská srdce do výšin. Lidé často vidí v bibli jen mistrovské literární dílo bez Božího vlivu. Toto je humanistický a ateistický přístup k bibli.

Druzí věří a tvrdí, že bible je částečně inspirována, protože obsahuje Boží slovo společně s mytologií, legendami, ságami, pověstmi a proto i nevyhnutelně s chybami. Toto chápání vlastně říká, že se Boží slovo může v bibli vyskytovat, ale že není synonymní s biblí. Toto vysvětlení staví lidské autory a Boha na stejnou autorskou rovinu.

Tyto dva názory však neobstojí, jestliže promluví samotná bible. Bible o sobě říká, že není pouhou literaturou ani neúplným Božím slovem. Bible tvrdí, že je Bohem inspirována v celé své celistvosti. Je vdechnuta Bohem.

• Veškeré písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, usvědčování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2 T 3:16)

Kralická bible je ještě blíže pravdě, když říká:

• Všelikéť písmo od Boha jest vdechnuté ...

protože řecký originál používá sloveso »theopneustos,« kterému dobře rozumíme. Theos je Bůh a pneustos je jako naše česká pneumatika naplněná vzduchem. Když začne pneumatika unikat, »vydechuje« vzduch. Když mluví Bůh, vydechuje Boží slovo. Theopneustos! Bohem vydechnuté!

• Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé poslaní od Boha. (2 P 1:21)

Tento verš opět potvrzuje, že všechno písmo bylo vdechnuté, protože proroci nikdy nemluvili bez popudu Ducha svatého. Z tohoto verše také vyplývá, že Bůh nepoužil mechanické diktování, nýbrž použil osobnost a sloh jednotlivých pisatelů bible. Protože Bůh stojí za veškerým biblickým písmem a poněvadž je dokonalý, výsledek jeho práce tomu musí odpovídat. Jestliže bible obsahuje chyby, potom musely být vdechnuty Bohem. Tento důležitý koncept si musíme uvědomit. "Bůh je a nemlčí."

Inspirace znamená, že Bůh, Duch svatý pracoval jedinečným způsobem a zásahem na pisatelích bible. Tím se stal jejich zápis opravdovým Božím slovem. Každý pisatel psal svým slohem, používal svůj rozum a zkušenosti a přesto jejich dílo bylo napsáno Bohem.

Jestliže se vám zdá, že si protiřečím, chci vás ujistit, že sám nechápu jak může Bůh ovládnout rozum člověka, aniž by se dotkl jeho osobní tvorby. Stejné je to i se spasením. Ačkoliv se pro spásu rozhodne každý člověk sám, přesto byl již před založením světa Bohem předurčen ke slávě. Tím naše nedůvěra a skepticizmus nekončí. Lidé se ptají dál. Do jakého stupně je bible inspirována? Bylo inspirováno každé slovo, každá kniha bible, každý historický záznam? A co verše, které znějí jako vědecké závěry? Je inspirován každý překlad?

Podívejme se opět do bible samotné. Nechme jí být vlastním interpretem. Bible byla inspirována do posledního písmene všech biblických knih.

• Proto i my děkujem Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti, ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte. (1 Te 2:13)

Bible končí následujícím varováním:

• Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize! (Zj 22:18-19)

Že inspirace zahrnuje každé slovo vyplývá i z následujícího verše:

• ... abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. (1 Kor. 2:13)

Pavel bere vážně i biblickou gramatiku. Argumentuje s galátskými:

• ... nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku. (Ga 3:16)

Jak vidíme, někdy celý smysl biblické pasáže spočívá v jednom slovu, zda-li je v jednotném čísle nebo množném, zda-li je sloveso v trpném nebo činném rodu, záleží na čase sloves, atd. Někdy vysvětlení vězí v tom, co bylo zamlčeno, protože je to odhaleno na jiném místě. Žádný přepis, kopie nebo překlad není inspirován. Inspirován byl pouze původní text v originálním jazyce. Z praktického hlediska však můžeme považovat každý překlad "jakoby" inspirovaný, protože překladatelé a kritika přeloženého textu z originálu, obzvláště dnes, zajišťje dostatečnou přesnost tlumočení. Mark Twain také nepsal česky a přesto všechny české překlady nesou jeho jméno, jakoby česky psal.

Zajímavá je následující úvaha Charlese Wesleyho, který řekl: »bibli napsali buď dobří lidé nebo dobří andělé nebo špatní lidé nebo démoni nebo Bůh.« Bible však nemohla být napsána dobrými lidmi nebo dobrými anděly, protože dobří nemohou lhát natolik, aby si za každým »Bůh řekl« vymysleli vlastní text. Bible nemohla být napsána zlými lidmi ani démony, ti by nikdy nenapsali knihu ve které by odsoudili sami sebe do horoucích pekel. Bibli tedy musel napsat Bůh, jinou alternativu lidského autorství nám neponechal.

- pst -