2. Pokračování - JISTOTA SPASENÍ
Učení Písma, bible, o tvralém, věčném zabezpečení věřících má dalekosáhlé důsledky pro náš každodenní život. V podstatě se jedná o následující otázku: "Může věřící člověk ještě ztratit spasení, které získal vírou v Krista?" Není to otázka jednoduchá; vyžaduje studium Písma.

• Tu ho pán zavolal a řekl mu: "Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým služebníkem, jako jsem se smiloval já nad tebou?" A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Mt 18:32-35)

Apoštol Petr se ptá Pána Ježíše na odpuštění. Pán Ježíš nejdříve stručně odopovídá povětsným »sedmdesátkrát sedm« ale pak celou problematiku odpouštění rozvádí v podobenství. Ukazuje jakými principy se řídí odpouštění v království Božím. Začíná slovy: "S královstvím nebeským je to tak, jako když ..." a následuje celé podobenství. Jinými slovy, tady se vůbec nejedná o věčný osud člověka! Jedná se o odpouštění mezi lidmi ve vztahu k Božímu odpuštění člověku. Všimněme si, že nemilosrdný služebník není ve vězení na doživotí, nýbrž jen do té doby, dokud nesplatí celý dluh. Proto nemáme nejmenší důvod k tomu, abychom si ve výkladu představovali pod výrazem »vězení« věčný osud člověka nebo dokonce jako »ztrátu spasení«.

Bůh své děti vychovává, ale nezatracuje! Kdy to konečně pochopíme? Další příklad:

• Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: "Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?" On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: "Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů." (Mt 22:11-13)

Toto je opět známé podobenství o svatebním šatě. Klíč ke správnému porozumění je význam svatby, nebo spíše svatební hostiny. Svatební hostinou je míněno tisícileté králování Pána Ježíše na Zemi, které začne druhým příchodem Ježíše Krista. V té době bude Církev u Krista, spolu s ním se vrátí. V sedmiletém soužení uvěří ještě celá řada lidí. Ti jsou pozváni na »svatbu«" totiž na »svatební hostinu« nebo-li k účasti na tisíciletém kralování Ježíše Krista na Zemi. To jsou ti, kteří obdrží svatební roucho Kristovy spravedlnosti. Ostatní takové roucho mít nebudou, jsou proto zatraceni a uvrženi do temnot, odstraněni z této Země. Vidíme, jak je nesmírně důležité rozlišovat jednotlivá období. Nemůžeme míchat všechno dohromady. Bylo by to neslučitelné s poselstvím Písma, kdybychom člověka bez svatebního roucha chtěli označit za věřícího, který »ztratil spasení«.

Další příklad je známé podobenství o deseti pannách, nebo družičkách:

• Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: "Pane, Pane, otevři nám! Ale on odpověděl: "Amen, pravím vám, neznám vás." (Mt 25:10-13)

V totmo podobenství vystupuje deset družiček, z nichž pět si vzalo s sebou dostatečnou zásobu oleje na svícení a pět nikoliv. Šly si tedy olej dodatečně koupit a promeškaly příležitost zůčastnit se svatební slavnosti. Prý to je obraz lidí, kteří ztratili spasení.

Mějme znovu na paměti, že svatební slavnost představuje tisícileté království. Daleko důležitější je skutečnost,že pět družiček nemělo olej! Olej je v Písmu neklamným symbolem Ducha Svatého. To znamená, že pět pošetilých družiček představuje lidi bez Ducha Svatého. Je možné, že by existoval věřící člověk, který by neměl Ducha Svatého? Z Písma víme, že něco takového je naprosto vyloučeno. Apoštol Pavel píše:

• Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8:9)

Navíc, ženich jim říká: "Neznám vás." Z toho vyplývá, že se jedná o nevěřící, nespasené lidi a nikoliv o věřící, kteří "ztratili spasení."

• Pán zná ty, kdo jsou jeho. (2. Te 2:19)

Následující verš bývá argumentem namířeným proti biblickému učení o trvalém zabezpečení věřících.

• A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl." (1 K 10:12)

Je zajímavé, že když se tento verš připomíná, bývá citován společně s předcházejícími verši, které jsou varováním z dějin izraelského národa. Ovšem, buď z neznalosti, nebo úmyslně se zapomíná na následující verš:

• Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (13)

Tímto textem, který k uvedenému verši patří, je celý argument obrácen naruby. Dát pozor aby nepadl? Jistě, samozřejmě! Ale cožpak se pádu uchráníme? Kdo z nás může tvrdit, že od té chvíle co uvěřil, ani jednou nepadl? Padli jsme, padáme a budeme padat dokud budeme na živu. Ale znamená to snad, že s každým pádem ztrácíme spasení? Jaký je to nesmysl! Naopak, Bůh ve své věrnosti již předem připravil východisko z každé zkoušky, abychom mohli obstát. Chápeme již Boží milost? Nic jiného, než Boží věrnost, láska a milost. Z jeho milosti smíme po každém pádu směle povstat a začít znovu. Že si milost nezasloužíme, to je víc než jasné. Ale ona tu je, je tu stále, Boží milost je základem Božího jednání s každým člověkem; a to především věřícím. Věřící může padnout, ale nemůže ztratit spasení.

Další verše, které činí věřícím značné potíže v chápání jsou:

• Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař (slova Ježíše). "Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí." (J 15:1-6)

Určitá potíž spočívá v tom, že se jedná o ilustraci. Ilustrace je užitečná věc, ovšem žádná ilustrace nezobrazí skutečnost naprosto dokonale, ani když jí vysloví Pán Ježíš. To znamená, že při výkladu ilustrace si musíme dát pečlivý pozor, abychom jí "nepřetáhli," abychom její výklad nepřehnali a tím jí třeba nedali naprosto opačný význam než měla mít.

Výraz "zůstávat" v našem textu znamená společenství s Pánem Ježíšem. Ten, kdo "nezůstává při kmeni," neprožívá momentálně plné spojení s Pánem a proto ani nemůže nést ovoce. Přitom však nepřestává být ratolestí. Stejně tak jako dítě, které se něčím proviní, neprožívá radostné obecenství se svými rodiči, ale přesto nepřestává být jejich dítětem. Hlavní chyba při výkladu této ilustrace se dělá v tom, že se bere nezávisle na verši prvním a druhém. Jakoby bylo čistě na nás, na věřících, jestli "zůstáváme" u kmene nebo nikoliv. To vede k mylné doměnce, že si pak věřící může dělat co chce, jakoby se ke kmeni mohl sám připojit a zase samovolně oddělit. V prvních verších je však jasně řečeno, že pročišťování a ořezávání ratolestí je práce Boha Otce. Není to ani Pán Ježíš, že by nějakým způsobem nechal ratolesti bez ovoce uschnout; natož že bychom se mohli my ze své vlastní vůle Pána Ježíše vzdát. Nikoli. "Můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, které nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce."

Další zásadní chybou je domněnka, že naše spasení záleží na tom, jestli neseme ovoce nebo nikoli. Cožpak si neuvědomujeme, že bychom tím stavěli celý princip Boží milosti na hlavu? Cožpak si svým životem, jednáním, skutky, můžeme spasení u Boha zasloužit? Kde by pak zůstala Boží milost? Nikoli, tady se jedná skutečně o ovoce, o to, jak jsme Pánu Bohu užiteční. Z toho důvodu pak nemůže být v sázce naše spasení. Jistě, Pánu Bohu nesmírně záleží na tom, jestli jsme mu k užitku, jestli nesu ovoce Ducha Svatého, jestli je na mém životě vidět Jeho dílo při mně a jestli jsem produktivním křesťanem. Ale pokud se stane, že v důsledku nějakého pádu, hříchu, ztratím na čas spojení s Pánem Ježíšem Kristem a ovoce nenesu, stále to neznamená, že mne Bůh zavrhuje, a že "ztrácím spasení." Cožpak si můžeme myslet, že jednou, když neseme ovoce, nás Bůh přijímá a když je neneseme, hned nás zavrhuje? Skutečně bychom měli Pána Boha tak náladového? Jak zvrácená myšlenka!

Co tedy znamená 6. verš z 15. Janovy kapitoly? Nemohu odpovědět lépe než citátem z Písma:

• Jsme spolupracovníci Boží a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu. Sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm." (1 Kor. 3:9-15)

Zkušební oheň soudné stolice Kristovy (2 K 5:10). Nikoli Božího soudu nad hříšníky, nýbrž soudné stolice Kristovy nad věřícími lidmi. Zkušební oheň díla, života věřícího člověka. Tady se nejdná o věčné odsouzení a zatracení nevěřících bezbožníků. Jedná se o posouzení užitečnosti a produktivity každého věřícího člověka, každého Božího dítěte. A právě to měl na mysli Pán Ježíš ve svém podobenství zaznamenaném v 15. kapitole Janova evangelia.

Uzavřeme úvahu výňatkem z následujícího dopisu. Toto svědectví se vztahuje přímo k obsahu zamyšlení o jistotě spasení a o trvalém zabezpečení věřícího člověka.

..Nová jistota však způsobila nové pohnutky v mém životě:

1. ujištění, že je moje modlitba dialog, mě přivedlo k tomu, že jsem s Pánem začala opravdu živě mluvit;

2. ujištění, že je Bible doslova Boží slovo, a ne z člověka, mne zase přivedlo k tomu, že jsem mu začala pozorněji naslouchat;

3. přidala se k tomu jistota spasení a to, že Bohu na mě záleží, a že mě má rád mě přivedlo k tomu, že jsem začala živě toužit po tom, abych se Bohu líbila a abych mu svým životem dělala čest a slávu.

2. Pokračování - JISTOTA SPASENÍ
Učení Písma, bible, o tvralém, věčném zabezpečení věřících má dalekosáhlé důsledky pro náš každodenní život. V podstatě se jedná o následující otázku: "Může věřící člověk ještě ztratit spasení, které získal vírou v Krista?" Není to otázka jednoduchá; vyžaduje studium Písma.

• Tu ho pán zavolal a řekl mu: "Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým služebníkem, jako jsem se smiloval já nad tebou?" A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Mt 18:32-35)

Apoštol Petr se ptá Pána Ježíše na odpuštění. Pán Ježíš nejdříve stručně odopovídá povětsným »sedmdesátkrát sedm« ale pak celou problematiku odpouštění rozvádí v podobenství. Ukazuje jakými principy se řídí odpouštění v království Božím. Začíná slovy: "S královstvím nebeským je to tak, jako když ..." a následuje celé podobenství. Jinými slovy, tady se vůbec nejedná o věčný osud člověka! Jedná se o odpouštění mezi lidmi ve vztahu k Božímu odpuštění člověku. Všimněme si, že nemilosrdný služebník není ve vězení na doživotí, nýbrž jen do té doby, dokud nesplatí celý dluh. Proto nemáme nejmenší důvod k tomu, abychom si ve výkladu představovali pod výrazem »vězení« věčný osud člověka nebo dokonce jako »ztrátu spasení«.

Bůh své děti vychovává, ale nezatracuje! Kdy to konečně pochopíme? Další příklad:

• Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: "Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?" On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: "Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů." (Mt 22:11-13)

Toto je opět známé podobenství o svatebním šatě. Klíč ke správnému porozumění je význam svatby, nebo spíše svatební hostiny. Svatební hostinou je míněno tisícileté králování Pána Ježíše na Zemi, které začne druhým příchodem Ježíše Krista. V té době bude Církev u Krista, spolu s ním se vrátí. V sedmiletém soužení uvěří ještě celá řada lidí. Ti jsou pozváni na »svatbu«" totiž na »svatební hostinu« nebo-li k účasti na tisíciletém kralování Ježíše Krista na Zemi. To jsou ti, kteří obdrží svatební roucho Kristovy spravedlnosti. Ostatní takové roucho mít nebudou, jsou proto zatraceni a uvrženi do temnot, odstraněni z této Země. Vidíme, jak je nesmírně důležité rozlišovat jednotlivá období. Nemůžeme míchat všechno dohromady. Bylo by to neslučitelné s poselstvím Písma, kdybychom člověka bez svatebního roucha chtěli označit za věřícího, který »ztratil spasení«.

Další příklad je známé podobenství o deseti pannách, nebo družičkách:

• Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: "Pane, Pane, otevři nám! Ale on odpověděl: "Amen, pravím vám, neznám vás." (Mt 25:10-13)

V totmo podobenství vystupuje deset družiček, z nichž pět si vzalo s sebou dostatečnou zásobu oleje na svícení a pět nikoliv. Šly si tedy olej dodatečně koupit a promeškaly příležitost zůčastnit se svatební slavnosti. Prý to je obraz lidí, kteří ztratili spasení.

Mějme znovu na paměti, že svatební slavnost představuje tisícileté království. Daleko důležitější je skutečnost,že pět družiček nemělo olej! Olej je v Písmu neklamným symbolem Ducha Svatého. To znamená, že pět pošetilých družiček představuje lidi bez Ducha Svatého. Je možné, že by existoval věřící člověk, který by neměl Ducha Svatého? Z Písma víme, že něco takového je naprosto vyloučeno. Apoštol Pavel píše:

• Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8:9)

Navíc, ženich jim říká: "Neznám vás." Z toho vyplývá, že se jedná o nevěřící, nespasené lidi a nikoliv o věřící, kteří "ztratili spasení."

• Pán zná ty, kdo jsou jeho. (2. Te 2:19)

Následující verš bývá argumentem namířeným proti biblickému učení o trvalém zabezpečení věřících.

• A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl." (1 K 10:12)

Je zajímavé, že když se tento verš připomíná, bývá citován společně s předcházejícími verši, které jsou varováním z dějin izraelského národa. Ovšem, buď z neznalosti, nebo úmyslně se zapomíná na následující verš:

• Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (13)

Tímto textem, který k uvedenému verši patří, je celý argument obrácen naruby. Dát pozor aby nepadl? Jistě, samozřejmě! Ale cožpak se pádu uchráníme? Kdo z nás může tvrdit, že od té chvíle co uvěřil, ani jednou nepadl? Padli jsme, padáme a budeme padat dokud budeme na živu. Ale znamená to snad, že s každým pádem ztrácíme spasení? Jaký je to nesmysl! Naopak, Bůh ve své věrnosti již předem připravil východisko z každé zkoušky, abychom mohli obstát. Chápeme již Boží milost? Nic jiného, než Boží věrnost, láska a milost. Z jeho milosti smíme po každém pádu směle povstat a začít znovu. Že si milost nezasloužíme, to je víc než jasné. Ale ona tu je, je tu stále, Boží milost je základem Božího jednání s každým člověkem; a to především věřícím. Věřící může padnout, ale nemůže ztratit spasení.

Další verše, které činí věřícím značné potíže v chápání jsou:

• Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař (slova Ježíše). "Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí." (J 15:1-6)

Určitá potíž spočívá v tom, že se jedná o ilustraci. Ilustrace je užitečná věc, ovšem žádná ilustrace nezobrazí skutečnost naprosto dokonale, ani když jí vysloví Pán Ježíš. To znamená, že při výkladu ilustrace si musíme dát pečlivý pozor, abychom jí "nepřetáhli," abychom její výklad nepřehnali a tím jí třeba nedali naprosto opačný význam než měla mít.

Výraz "zůstávat" v našem textu znamená společenství s Pánem Ježíšem. Ten, kdo "nezůstává při kmeni," neprožívá momentálně plné spojení s Pánem a proto ani nemůže nést ovoce. Přitom však nepřestává být ratolestí. Stejně tak jako dítě, které se něčím proviní, neprožívá radostné obecenství se svými rodiči, ale přesto nepřestává být jejich dítětem. Hlavní chyba při výkladu této ilustrace se dělá v tom, že se bere nezávisle na verši prvním a druhém. Jakoby bylo čistě na nás, na věřících, jestli "zůstáváme" u kmene nebo nikoliv. To vede k mylné doměnce, že si pak věřící může dělat co chce, jakoby se ke kmeni mohl sám připojit a zase samovolně oddělit. V prvních verších je však jasně řečeno, že pročišťování a ořezávání ratolestí je práce Boha Otce. Není to ani Pán Ježíš, že by nějakým způsobem nechal ratolesti bez ovoce uschnout; natož že bychom se mohli my ze své vlastní vůle Pána Ježíše vzdát. Nikoli. "Můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, které nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce."

Další zásadní chybou je domněnka, že naše spasení záleží na tom, jestli neseme ovoce nebo nikoli. Cožpak si neuvědomujeme, že bychom tím stavěli celý princip Boží milosti na hlavu? Cožpak si svým životem, jednáním, skutky, můžeme spasení u Boha zasloužit? Kde by pak zůstala Boží milost? Nikoli, tady se jedná skutečně o ovoce, o to, jak jsme Pánu Bohu užiteční. Z toho důvodu pak nemůže být v sázce naše spasení. Jistě, Pánu Bohu nesmírně záleží na tom, jestli jsme mu k užitku, jestli nesu ovoce Ducha Svatého, jestli je na mém životě vidět Jeho dílo při mně a jestli jsem produktivním křesťanem. Ale pokud se stane, že v důsledku nějakého pádu, hříchu, ztratím na čas spojení s Pánem Ježíšem Kristem a ovoce nenesu, stále to neznamená, že mne Bůh zavrhuje, a že "ztrácím spasení." Cožpak si můžeme myslet, že jednou, když neseme ovoce, nás Bůh přijímá a když je neneseme, hned nás zavrhuje? Skutečně bychom měli Pána Boha tak náladového? Jak zvrácená myšlenka!

Co tedy znamená 6. verš z 15. Janovy kapitoly? Nemohu odpovědět lépe než citátem z Písma:

• Jsme spolupracovníci Boží a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu. Sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm." (1 Kor. 3:9-15)

Zkušební oheň soudné stolice Kristovy (2 K 5:10). Nikoli Božího soudu nad hříšníky, nýbrž soudné stolice Kristovy nad věřícími lidmi. Zkušební oheň díla, života věřícího člověka. Tady se nejdná o věčné odsouzení a zatracení nevěřících bezbožníků. Jedná se o posouzení užitečnosti a produktivity každého věřícího člověka, každého Božího dítěte. A právě to měl na mysli Pán Ježíš ve svém podobenství zaznamenaném v 15. kapitole Janova evangelia.

Uzavřeme úvahu výňatkem z následujícího dopisu. Toto svědectví se vztahuje přímo k obsahu zamyšlení o jistotě spasení a o trvalém zabezpečení věřícího člověka.

..Nová jistota však způsobila nové pohnutky v mém životě:

1. ujištění, že je moje modlitba dialog, mě přivedlo k tomu, že jsem s Pánem začala opravdu živě mluvit;

2. ujištění, že je Bible doslova Boží slovo, a ne z člověka, mne zase přivedlo k tomu, že jsem mu začala pozorněji naslouchat;

3. přidala se k tomu jistota spasení a to, že Bohu na mě záleží, a že mě má rád mě přivedlo k tomu, že jsem začala živě toužit po tom, abych se Bohu líbila a abych mu svým životem dělala čest a slávu.

2. Pokračování - JISTOTA SPASENÍ
Učení Písma, bible, o tvralém, věčném zabezpečení věřících má dalekosáhlé důsledky pro náš každodenní život. V podstatě se jedná o následující otázku: "Může věřící člověk ještě ztratit spasení, které získal vírou v Krista?" Není to otázka jednoduchá; vyžaduje studium Písma.

• Tu ho pán zavolal a řekl mu: "Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým služebníkem, jako jsem se smiloval já nad tebou?" A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Mt 18:32-35)

Apoštol Petr se ptá Pána Ježíše na odpuštění. Pán Ježíš nejdříve stručně odopovídá povětsným »sedmdesátkrát sedm« ale pak celou problematiku odpouštění rozvádí v podobenství. Ukazuje jakými principy se řídí odpouštění v království Božím. Začíná slovy: "S královstvím nebeským je to tak, jako když ..." a následuje celé podobenství. Jinými slovy, tady se vůbec nejedná o věčný osud člověka! Jedná se o odpouštění mezi lidmi ve vztahu k Božímu odpuštění člověku. Všimněme si, že nemilosrdný služebník není ve vězení na doživotí, nýbrž jen do té doby, dokud nesplatí celý dluh. Proto nemáme nejmenší důvod k tomu, abychom si ve výkladu představovali pod výrazem »vězení« věčný osud člověka nebo dokonce jako »ztrátu spasení«.

Bůh své děti vychovává, ale nezatracuje! Kdy to konečně pochopíme? Další příklad:

• Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: "Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?" On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: "Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů." (Mt 22:11-13)

Toto je opět známé podobenství o svatebním šatě. Klíč ke správnému porozumění je význam svatby, nebo spíše svatební hostiny. Svatební hostinou je míněno tisícileté králování Pána Ježíše na Zemi, které začne druhým příchodem Ježíše Krista. V té době bude Církev u Krista, spolu s ním se vrátí. V sedmiletém soužení uvěří ještě celá řada lidí. Ti jsou pozváni na »svatbu«" totiž na »svatební hostinu« nebo-li k účasti na tisíciletém kralování Ježíše Krista na Zemi. To jsou ti, kteří obdrží svatební roucho Kristovy spravedlnosti. Ostatní takové roucho mít nebudou, jsou proto zatraceni a uvrženi do temnot, odstraněni z této Země. Vidíme, jak je nesmírně důležité rozlišovat jednotlivá období. Nemůžeme míchat všechno dohromady. Bylo by to neslučitelné s poselstvím Písma, kdybychom člověka bez svatebního roucha chtěli označit za věřícího, který »ztratil spasení«.

Další příklad je známé podobenství o deseti pannách, nebo družičkách:

• Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: "Pane, Pane, otevři nám! Ale on odpověděl: "Amen, pravím vám, neznám vás." (Mt 25:10-13)

V totmo podobenství vystupuje deset družiček, z nichž pět si vzalo s sebou dostatečnou zásobu oleje na svícení a pět nikoliv. Šly si tedy olej dodatečně koupit a promeškaly příležitost zůčastnit se svatební slavnosti. Prý to je obraz lidí, kteří ztratili spasení.

Mějme znovu na paměti, že svatební slavnost představuje tisícileté království. Daleko důležitější je skutečnost,že pět družiček nemělo olej! Olej je v Písmu neklamným symbolem Ducha Svatého. To znamená, že pět pošetilých družiček představuje lidi bez Ducha Svatého. Je možné, že by existoval věřící člověk, který by neměl Ducha Svatého? Z Písma víme, že něco takového je naprosto vyloučeno. Apoštol Pavel píše:

• Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8:9)

Navíc, ženich jim říká: "Neznám vás." Z toho vyplývá, že se jedná o nevěřící, nespasené lidi a nikoliv o věřící, kteří "ztratili spasení."

• Pán zná ty, kdo jsou jeho. (2. Te 2:19)

Následující verš bývá argumentem namířeným proti biblickému učení o trvalém zabezpečení věřících.

• A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl." (1 K 10:12)

Je zajímavé, že když se tento verš připomíná, bývá citován společně s předcházejícími verši, které jsou varováním z dějin izraelského národa. Ovšem, buď z neznalosti, nebo úmyslně se zapomíná na následující verš:

• Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (13)

Tímto textem, který k uvedenému verši patří, je celý argument obrácen naruby. Dát pozor aby nepadl? Jistě, samozřejmě! Ale cožpak se pádu uchráníme? Kdo z nás může tvrdit, že od té chvíle co uvěřil, ani jednou nepadl? Padli jsme, padáme a budeme padat dokud budeme na živu. Ale znamená to snad, že s každým pádem ztrácíme spasení? Jaký je to nesmysl! Naopak, Bůh ve své věrnosti již předem připravil východisko z každé zkoušky, abychom mohli obstát. Chápeme již Boží milost? Nic jiného, než Boží věrnost, láska a milost. Z jeho milosti smíme po každém pádu směle povstat a začít znovu. Že si milost nezasloužíme, to je víc než jasné. Ale ona tu je, je tu stále, Boží milost je základem Božího jednání s každým člověkem; a to především věřícím. Věřící může padnout, ale nemůže ztratit spasení.

Další verše, které činí věřícím značné potíže v chápání jsou:

• Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař (slova Ježíše). "Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí." (J 15:1-6)

Určitá potíž spočívá v tom, že se jedná o ilustraci. Ilustrace je užitečná věc, ovšem žádná ilustrace nezobrazí skutečnost naprosto dokonale, ani když jí vysloví Pán Ježíš. To znamená, že při výkladu ilustrace si musíme dát pečlivý pozor, abychom jí "nepřetáhli," abychom její výklad nepřehnali a tím jí třeba nedali naprosto opačný význam než měla mít.

Výraz "zůstávat" v našem textu znamená společenství s Pánem Ježíšem. Ten, kdo "nezůstává při kmeni," neprožívá momentálně plné spojení s Pánem a proto ani nemůže nést ovoce. Přitom však nepřestává být ratolestí. Stejně tak jako dítě, které se něčím proviní, neprožívá radostné obecenství se svými rodiči, ale přesto nepřestává být jejich dítětem. Hlavní chyba při výkladu této ilustrace se dělá v tom, že se bere nezávisle na verši prvním a druhém. Jakoby bylo čistě na nás, na věřících, jestli "zůstáváme" u kmene nebo nikoliv. To vede k mylné doměnce, že si pak věřící může dělat co chce, jakoby se ke kmeni mohl sám připojit a zase samovolně oddělit. V prvních verších je však jasně řečeno, že pročišťování a ořezávání ratolestí je práce Boha Otce. Není to ani Pán Ježíš, že by nějakým způsobem nechal ratolesti bez ovoce uschnout; natož že bychom se mohli my ze své vlastní vůle Pána Ježíše vzdát. Nikoli. "Můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, které nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce."

Další zásadní chybou je domněnka, že naše spasení záleží na tom, jestli neseme ovoce nebo nikoli. Cožpak si neuvědomujeme, že bychom tím stavěli celý princip Boží milosti na hlavu? Cožpak si svým životem, jednáním, skutky, můžeme spasení u Boha zasloužit? Kde by pak zůstala Boží milost? Nikoli, tady se jedná skutečně o ovoce, o to, jak jsme Pánu Bohu užiteční. Z toho důvodu pak nemůže být v sázce naše spasení. Jistě, Pánu Bohu nesmírně záleží na tom, jestli jsme mu k užitku, jestli nesu ovoce Ducha Svatého, jestli je na mém životě vidět Jeho dílo při mně a jestli jsem produktivním křesťanem. Ale pokud se stane, že v důsledku nějakého pádu, hříchu, ztratím na čas spojení s Pánem Ježíšem Kristem a ovoce nenesu, stále to neznamená, že mne Bůh zavrhuje, a že "ztrácím spasení." Cožpak si můžeme myslet, že jednou, když neseme ovoce, nás Bůh přijímá a když je neneseme, hned nás zavrhuje? Skutečně bychom měli Pána Boha tak náladového? Jak zvrácená myšlenka!

Co tedy znamená 6. verš z 15. Janovy kapitoly? Nemohu odpovědět lépe než citátem z Písma:

• Jsme spolupracovníci Boží a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu. Sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm." (1 Kor. 3:9-15)

Zkušební oheň soudné stolice Kristovy (2 K 5:10). Nikoli Božího soudu nad hříšníky, nýbrž soudné stolice Kristovy nad věřícími lidmi. Zkušební oheň díla, života věřícího člověka. Tady se nejdná o věčné odsouzení a zatracení nevěřících bezbožníků. Jedná se o posouzení užitečnosti a produktivity každého věřícího člověka, každého Božího dítěte. A právě to měl na mysli Pán Ježíš ve svém podobenství zaznamenaném v 15. kapitole Janova evangelia.

Uzavřeme úvahu výňatkem z následujícího dopisu. Toto svědectví se vztahuje přímo k obsahu zamyšlení o jistotě spasení a o trvalém zabezpečení věřícího člověka.

..Nová jistota však způsobila nové pohnutky v mém životě:

1. ujištění, že je moje modlitba dialog, mě přivedlo k tomu, že jsem s Pánem začala opravdu živě mluvit;

2. ujištění, že je Bible doslova Boží slovo, a ne z člověka, mne zase přivedlo k tomu, že jsem mu začala pozorněji naslouchat;

3. přidala se k tomu jistota spasení a to, že Bohu na mě záleží, a že mě má rád mě přivedlo k tomu, že jsem začala živě toužit po tom, abych se Bohu líbila a abych mu svým životem dělala čest a slávu.

2. Pokračování - JISTOTA SPASENÍ
Učení Písma, bible, o tvralém, věčném zabezpečení věřících má dalekosáhlé důsledky pro náš každodenní život. V podstatě se jedná o následující otázku: "Může věřící člověk ještě ztratit spasení, které získal vírou v Krista?" Není to otázka jednoduchá; vyžaduje studium Písma.

• Tu ho pán zavolal a řekl mu: "Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým služebníkem, jako jsem se smiloval já nad tebou?" A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Mt 18:32-35)

Apoštol Petr se ptá Pána Ježíše na odpuštění. Pán Ježíš nejdříve stručně odopovídá povětsným »sedmdesátkrát sedm« ale pak celou problematiku odpouštění rozvádí v podobenství. Ukazuje jakými principy se řídí odpouštění v království Božím. Začíná slovy: "S královstvím nebeským je to tak, jako když ..." a následuje celé podobenství. Jinými slovy, tady se vůbec nejedná o věčný osud člověka! Jedná se o odpouštění mezi lidmi ve vztahu k Božímu odpuštění člověku. Všimněme si, že nemilosrdný služebník není ve vězení na doživotí, nýbrž jen do té doby, dokud nesplatí celý dluh. Proto nemáme nejmenší důvod k tomu, abychom si ve výkladu představovali pod výrazem »vězení« věčný osud člověka nebo dokonce jako »ztrátu spasení«.

Bůh své děti vychovává, ale nezatracuje! Kdy to konečně pochopíme? Další příklad:

• Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: "Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?" On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: "Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů." (Mt 22:11-13)

Toto je opět známé podobenství o svatebním šatě. Klíč ke správnému porozumění je význam svatby, nebo spíše svatební hostiny. Svatební hostinou je míněno tisícileté králování Pána Ježíše na Zemi, které začne druhým příchodem Ježíše Krista. V té době bude Církev u Krista, spolu s ním se vrátí. V sedmiletém soužení uvěří ještě celá řada lidí. Ti jsou pozváni na »svatbu«" totiž na »svatební hostinu« nebo-li k účasti na tisíciletém kralování Ježíše Krista na Zemi. To jsou ti, kteří obdrží svatební roucho Kristovy spravedlnosti. Ostatní takové roucho mít nebudou, jsou proto zatraceni a uvrženi do temnot, odstraněni z této Země. Vidíme, jak je nesmírně důležité rozlišovat jednotlivá období. Nemůžeme míchat všechno dohromady. Bylo by to neslučitelné s poselstvím Písma, kdybychom člověka bez svatebního roucha chtěli označit za věřícího, který »ztratil spasení«.

Další příklad je známé podobenství o deseti pannách, nebo družičkách:

• Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: "Pane, Pane, otevři nám! Ale on odpověděl: "Amen, pravím vám, neznám vás." (Mt 25:10-13)

V totmo podobenství vystupuje deset družiček, z nichž pět si vzalo s sebou dostatečnou zásobu oleje na svícení a pět nikoliv. Šly si tedy olej dodatečně koupit a promeškaly příležitost zůčastnit se svatební slavnosti. Prý to je obraz lidí, kteří ztratili spasení.

Mějme znovu na paměti, že svatební slavnost představuje tisícileté království. Daleko důležitější je skutečnost,že pět družiček nemělo olej! Olej je v Písmu neklamným symbolem Ducha Svatého. To znamená, že pět pošetilých družiček představuje lidi bez Ducha Svatého. Je možné, že by existoval věřící člověk, který by neměl Ducha Svatého? Z Písma víme, že něco takového je naprosto vyloučeno. Apoštol Pavel píše:

• Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8:9)

Navíc, ženich jim říká: "Neznám vás." Z toho vyplývá, že se jedná o nevěřící, nespasené lidi a nikoliv o věřící, kteří "ztratili spasení."

• Pán zná ty, kdo jsou jeho. (2. Te 2:19)

Následující verš bývá argumentem namířeným proti biblickému učení o trvalém zabezpečení věřících.

• A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl." (1 K 10:12)

Je zajímavé, že když se tento verš připomíná, bývá citován společně s předcházejícími verši, které jsou varováním z dějin izraelského národa. Ovšem, buď z neznalosti, nebo úmyslně se zapomíná na následující verš:

• Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (13)

Tímto textem, který k uvedenému verši patří, je celý argument obrácen naruby. Dát pozor aby nepadl? Jistě, samozřejmě! Ale cožpak se pádu uchráníme? Kdo z nás může tvrdit, že od té chvíle co uvěřil, ani jednou nepadl? Padli jsme, padáme a budeme padat dokud budeme na živu. Ale znamená to snad, že s každým pádem ztrácíme spasení? Jaký je to nesmysl! Naopak, Bůh ve své věrnosti již předem připravil východisko z každé zkoušky, abychom mohli obstát. Chápeme již Boží milost? Nic jiného, než Boží věrnost, láska a milost. Z jeho milosti smíme po každém pádu směle povstat a začít znovu. Že si milost nezasloužíme, to je víc než jasné. Ale ona tu je, je tu stále, Boží milost je základem Božího jednání s každým člověkem; a to především věřícím. Věřící může padnout, ale nemůže ztratit spasení.

Další verše, které činí věřícím značné potíže v chápání jsou:

• Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař (slova Ježíše). "Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí." (J 15:1-6)

Určitá potíž spočívá v tom, že se jedná o ilustraci. Ilustrace je užitečná věc, ovšem žádná ilustrace nezobrazí skutečnost naprosto dokonale, ani když jí vysloví Pán Ježíš. To znamená, že při výkladu ilustrace si musíme dát pečlivý pozor, abychom jí "nepřetáhli," abychom její výklad nepřehnali a tím jí třeba nedali naprosto opačný význam než měla mít.

Výraz "zůstávat" v našem textu znamená společenství s Pánem Ježíšem. Ten, kdo "nezůstává při kmeni," neprožívá momentálně plné spojení s Pánem a proto ani nemůže nést ovoce. Přitom však nepřestává být ratolestí. Stejně tak jako dítě, které se něčím proviní, neprožívá radostné obecenství se svými rodiči, ale přesto nepřestává být jejich dítětem. Hlavní chyba při výkladu této ilustrace se dělá v tom, že se bere nezávisle na verši prvním a druhém. Jakoby bylo čistě na nás, na věřících, jestli "zůstáváme" u kmene nebo nikoliv. To vede k mylné doměnce, že si pak věřící může dělat co chce, jakoby se ke kmeni mohl sám připojit a zase samovolně oddělit. V prvních verších je však jasně řečeno, že pročišťování a ořezávání ratolestí je práce Boha Otce. Není to ani Pán Ježíš, že by nějakým způsobem nechal ratolesti bez ovoce uschnout; natož že bychom se mohli my ze své vlastní vůle Pána Ježíše vzdát. Nikoli. "Můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, které nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce."

Další zásadní chybou je domněnka, že naše spasení záleží na tom, jestli neseme ovoce nebo nikoli. Cožpak si neuvědomujeme, že bychom tím stavěli celý princip Boží milosti na hlavu? Cožpak si svým životem, jednáním, skutky, můžeme spasení u Boha zasloužit? Kde by pak zůstala Boží milost? Nikoli, tady se jedná skutečně o ovoce, o to, jak jsme Pánu Bohu užiteční. Z toho důvodu pak nemůže být v sázce naše spasení. Jistě, Pánu Bohu nesmírně záleží na tom, jestli jsme mu k užitku, jestli nesu ovoce Ducha Svatého, jestli je na mém životě vidět Jeho dílo při mně a jestli jsem produktivním křesťanem. Ale pokud se stane, že v důsledku nějakého pádu, hříchu, ztratím na čas spojení s Pánem Ježíšem Kristem a ovoce nenesu, stále to neznamená, že mne Bůh zavrhuje, a že "ztrácím spasení." Cožpak si můžeme myslet, že jednou, když neseme ovoce, nás Bůh přijímá a když je neneseme, hned nás zavrhuje? Skutečně bychom měli Pána Boha tak náladového? Jak zvrácená myšlenka!

Co tedy znamená 6. verš z 15. Janovy kapitoly? Nemohu odpovědět lépe než citátem z Písma:

• Jsme spolupracovníci Boží a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu. Sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm." (1 Kor. 3:9-15)

Zkušební oheň soudné stolice Kristovy (2 K 5:10). Nikoli Božího soudu nad hříšníky, nýbrž soudné stolice Kristovy nad věřícími lidmi. Zkušební oheň díla, života věřícího člověka. Tady se nejdná o věčné odsouzení a zatracení nevěřících bezbožníků. Jedná se o posouzení užitečnosti a produktivity každého věřícího člověka, každého Božího dítěte. A právě to měl na mysli Pán Ježíš ve svém podobenství zaznamenaném v 15. kapitole Janova evangelia.

Uzavřeme úvahu výňatkem z následujícího dopisu. Toto svědectví se vztahuje přímo k obsahu zamyšlení o jistotě spasení a o trvalém zabezpečení věřícího člověka.

..Nová jistota však způsobila nové pohnutky v mém životě:

1. ujištění, že je moje modlitba dialog, mě přivedlo k tomu, že jsem s Pánem začala opravdu živě mluvit;

2. ujištění, že je Bible doslova Boží slovo, a ne z člověka, mne zase přivedlo k tomu, že jsem mu začala pozorněji naslouchat;

3. přidala se k tomu jistota spasení a to, že Bohu na mě záleží, a že mě má rád mě přivedlo k tomu, že jsem začala živě toužit po tom, abych se Bohu líbila a abych mu svým životem dělala čest a slávu.

2. Pokračování - JISTOTA SPASENÍ
Učení Písma, bible, o tvralém, věčném zabezpečení věřících má dalekosáhlé důsledky pro náš každodenní život. V podstatě se jedná o následující otázku: "Může věřící člověk ještě ztratit spasení, které získal vírou v Krista?" Není to otázka jednoduchá; vyžaduje studium Písma.

• Tu ho pán zavolal a řekl mu: "Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým služebníkem, jako jsem se smiloval já nad tebou?" A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Mt 18:32-35)

Apoštol Petr se ptá Pána Ježíše na odpuštění. Pán Ježíš nejdříve stručně odopovídá povětsným »sedmdesátkrát sedm« ale pak celou problematiku odpouštění rozvádí v podobenství. Ukazuje jakými principy se řídí odpouštění v království Božím. Začíná slovy: "S královstvím nebeským je to tak, jako když ..." a následuje celé podobenství. Jinými slovy, tady se vůbec nejedná o věčný osud člověka! Jedná se o odpouštění mezi lidmi ve vztahu k Božímu odpuštění člověku. Všimněme si, že nemilosrdný služebník není ve vězení na doživotí, nýbrž jen do té doby, dokud nesplatí celý dluh. Proto nemáme nejmenší důvod k tomu, abychom si ve výkladu představovali pod výrazem »vězení« věčný osud člověka nebo dokonce jako »ztrátu spasení«.

Bůh své děti vychovává, ale nezatracuje! Kdy to konečně pochopíme? Další příklad:

• Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: "Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?" On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: "Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů." (Mt 22:11-13)

Toto je opět známé podobenství o svatebním šatě. Klíč ke správnému porozumění je význam svatby, nebo spíše svatební hostiny. Svatební hostinou je míněno tisícileté králování Pána Ježíše na Zemi, které začne druhým příchodem Ježíše Krista. V té době bude Církev u Krista, spolu s ním se vrátí. V sedmiletém soužení uvěří ještě celá řada lidí. Ti jsou pozváni na »svatbu«" totiž na »svatební hostinu« nebo-li k účasti na tisíciletém kralování Ježíše Krista na Zemi. To jsou ti, kteří obdrží svatební roucho Kristovy spravedlnosti. Ostatní takové roucho mít nebudou, jsou proto zatraceni a uvrženi do temnot, odstraněni z této Země. Vidíme, jak je nesmírně důležité rozlišovat jednotlivá období. Nemůžeme míchat všechno dohromady. Bylo by to neslučitelné s poselstvím Písma, kdybychom člověka bez svatebního roucha chtěli označit za věřícího, který »ztratil spasení«.

Další příklad je známé podobenství o deseti pannách, nebo družičkách:

• Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: "Pane, Pane, otevři nám! Ale on odpověděl: "Amen, pravím vám, neznám vás." (Mt 25:10-13)

V totmo podobenství vystupuje deset družiček, z nichž pět si vzalo s sebou dostatečnou zásobu oleje na svícení a pět nikoliv. Šly si tedy olej dodatečně koupit a promeškaly příležitost zůčastnit se svatební slavnosti. Prý to je obraz lidí, kteří ztratili spasení.

Mějme znovu na paměti, že svatební slavnost představuje tisícileté království. Daleko důležitější je skutečnost,že pět družiček nemělo olej! Olej je v Písmu neklamným symbolem Ducha Svatého. To znamená, že pět pošetilých družiček představuje lidi bez Ducha Svatého. Je možné, že by existoval věřící člověk, který by neměl Ducha Svatého? Z Písma víme, že něco takového je naprosto vyloučeno. Apoštol Pavel píše:

• Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8:9)

Navíc, ženich jim říká: "Neznám vás." Z toho vyplývá, že se jedná o nevěřící, nespasené lidi a nikoliv o věřící, kteří "ztratili spasení."

• Pán zná ty, kdo jsou jeho. (2. Te 2:19)

Následující verš bývá argumentem namířeným proti biblickému učení o trvalém zabezpečení věřících.

• A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl." (1 K 10:12)

Je zajímavé, že když se tento verš připomíná, bývá citován společně s předcházejícími verši, které jsou varováním z dějin izraelského národa. Ovšem, buď z neznalosti, nebo úmyslně se zapomíná na následující verš:

• Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (13)

Tímto textem, který k uvedenému verši patří, je celý argument obrácen naruby. Dát pozor aby nepadl? Jistě, samozřejmě! Ale cožpak se pádu uchráníme? Kdo z nás může tvrdit, že od té chvíle co uvěřil, ani jednou nepadl? Padli jsme, padáme a budeme padat dokud budeme na živu. Ale znamená to snad, že s každým pádem ztrácíme spasení? Jaký je to nesmysl! Naopak, Bůh ve své věrnosti již předem připravil východisko z každé zkoušky, abychom mohli obstát. Chápeme již Boží milost? Nic jiného, než Boží věrnost, láska a milost. Z jeho milosti smíme po každém pádu směle povstat a začít znovu. Že si milost nezasloužíme, to je víc než jasné. Ale ona tu je, je tu stále, Boží milost je základem Božího jednání s každým člověkem; a to především věřícím. Věřící může padnout, ale nemůže ztratit spasení.

Další verše, které činí věřícím značné potíže v chápání jsou:

• Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař (slova Ježíše). "Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí." (J 15:1-6)

Určitá potíž spočívá v tom, že se jedná o ilustraci. Ilustrace je užitečná věc, ovšem žádná ilustrace nezobrazí skutečnost naprosto dokonale, ani když jí vysloví Pán Ježíš. To znamená, že při výkladu ilustrace si musíme dát pečlivý pozor, abychom jí "nepřetáhli," abychom její výklad nepřehnali a tím jí třeba nedali naprosto opačný význam než měla mít.

Výraz "zůstávat" v našem textu znamená společenství s Pánem Ježíšem. Ten, kdo "nezůstává při kmeni," neprožívá momentálně plné spojení s Pánem a proto ani nemůže nést ovoce. Přitom však nepřestává být ratolestí. Stejně tak jako dítě, které se něčím proviní, neprožívá radostné obecenství se svými rodiči, ale přesto nepřestává být jejich dítětem. Hlavní chyba při výkladu této ilustrace se dělá v tom, že se bere nezávisle na verši prvním a druhém. Jakoby bylo čistě na nás, na věřících, jestli "zůstáváme" u kmene nebo nikoliv. To vede k mylné doměnce, že si pak věřící může dělat co chce, jakoby se ke kmeni mohl sám připojit a zase samovolně oddělit. V prvních verších je však jasně řečeno, že pročišťování a ořezávání ratolestí je práce Boha Otce. Není to ani Pán Ježíš, že by nějakým způsobem nechal ratolesti bez ovoce uschnout; natož že bychom se mohli my ze své vlastní vůle Pána Ježíše vzdát. Nikoli. "Můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, které nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce."

Další zásadní chybou je domněnka, že naše spasení záleží na tom, jestli neseme ovoce nebo nikoli. Cožpak si neuvědomujeme, že bychom tím stavěli celý princip Boží milosti na hlavu? Cožpak si svým životem, jednáním, skutky, můžeme spasení u Boha zasloužit? Kde by pak zůstala Boží milost? Nikoli, tady se jedná skutečně o ovoce, o to, jak jsme Pánu Bohu užiteční. Z toho důvodu pak nemůže být v sázce naše spasení. Jistě, Pánu Bohu nesmírně záleží na tom, jestli jsme mu k užitku, jestli nesu ovoce Ducha Svatého, jestli je na mém životě vidět Jeho dílo při mně a jestli jsem produktivním křesťanem. Ale pokud se stane, že v důsledku nějakého pádu, hříchu, ztratím na čas spojení s Pánem Ježíšem Kristem a ovoce nenesu, stále to neznamená, že mne Bůh zavrhuje, a že "ztrácím spasení." Cožpak si můžeme myslet, že jednou, když neseme ovoce, nás Bůh přijímá a když je neneseme, hned nás zavrhuje? Skutečně bychom měli Pána Boha tak náladového? Jak zvrácená myšlenka!

Co tedy znamená 6. verš z 15. Janovy kapitoly? Nemohu odpovědět lépe než citátem z Písma:

• Jsme spolupracovníci Boží a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu. Sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm." (1 Kor. 3:9-15)

Zkušební oheň soudné stolice Kristovy (2 K 5:10). Nikoli Božího soudu nad hříšníky, nýbrž soudné stolice Kristovy nad věřícími lidmi. Zkušební oheň díla, života věřícího člověka. Tady se nejdná o věčné odsouzení a zatracení nevěřících bezbožníků. Jedná se o posouzení užitečnosti a produktivity každého věřícího člověka, každého Božího dítěte. A právě to měl na mysli Pán Ježíš ve svém podobenství zaznamenaném v 15. kapitole Janova evangelia.

Uzavřeme úvahu výňatkem z následujícího dopisu. Toto svědectví se vztahuje přímo k obsahu zamyšlení o jistotě spasení a o trvalém zabezpečení věřícího člověka.

..Nová jistota však způsobila nové pohnutky v mém životě:

1. ujištění, že je moje modlitba dialog, mě přivedlo k tomu, že jsem s Pánem začala opravdu živě mluvit;

2. ujištění, že je Bible doslova Boží slovo, a ne z člověka, mne zase přivedlo k tomu, že jsem mu začala pozorněji naslouchat;

3. přidala se k tomu jistota spasení a to, že Bohu na mě záleží, a že mě má rád mě přivedlo k tomu, že jsem začala živě toužit po tom, abych se Bohu líbila a abych mu svým životem dělala čest a slávu.