• Až přijde, usvědčí svět z hříchu... (Jan 16,8 NS).

Jen málokdo z nás ví, co znamená být usvědčen z hříchu. Známe ten pocit znepokojení, které pocítíme, když uděláme něco špatného. Usvědčí-li nás však z hříchu Duch svatý, zapomeneme na všechno ostatní a uvědomujeme si jen jediné

- "Proti tobě samému jsem zhřešil..." (Žalm 51,6). Když je člověk takto usvědčen z hříchu, cítí každou částečkou svého vědomí, že by mu Bůh neměl odpustit. Kdyby mu Bůh odpustil, měl by takový člověk větší smysl pro spravedlnost než Bůh. Bůh odpouští, avšak jen za cenu srdce zlomeného zármutkem nad smrtí Pána Ježíše Krista. To, že Bůh odpouští, je velký zázrak Boží milosti, a je to jedině smrt Ježíše Krista, která umožňuje Boží přirozenosti, aby odpustila a zůstala přitom věrna sama sobě. Říci, že Bůh nám odpouští, protože je láska, je povrchní nesmysl. Když jsme byli jednou usvědčeni z hříchu, už to nikdy znovu neřekneme. Boží láska znamená Golgotu - nic menšího! Boží láska je zjevena na kříži, a nikde jinde. Bůh mi může odpustit jedině pro Kristův kříž. Nic jiného by nemohlo uspokojit Boží svědomí.

Odpuštění neznamená jen to, že jsem zachráněn před peklem a připraven na nebe (nikdo by odpuštění na této rovině nemohl přijmout). Odpuštění znamená, že je mi odpuštěno pro vstup do nově stvořeného vztahu, který mě ztotožňuje s Bohem v Kristu. Zázrakem vykoupení je, že Bůh mě, nesvatého člověka, proměňuje tak, abych vyhověl Jeho měřítku - měřítku svatého Boha. Dělá to tak, že do mě vkládá novou přirozenost, přirozenost Ježíše Krista.

- Oswald Chambers -