Izrael

Pamatujete si ještě pohádku Hanse Christiana Andersena Císařovy nové šaty? Krejčí namluvili panovníkovi, že jeho nové šaty jsou tak průsvitné, že vlastně nejsou vidět. Všichni krále v novém oděvu obdivovali a předstírali, že vidí to, co vůbec neexistovalo. Pouze malý chlapec měl odvahu pojmenovat věci správným způsobem a zvolal: "Král je nahý." Během našeho zájezdu do Izraele měl tuto odvahu 85letý dr. Herold z Prahy. Starý cestovatel, který prožil služebně několik let v Alžírsku, vnímal mnohé věci s určitým odstupem a laskavou ironií. Jeho pozoruhodný komentář vlastně ani nikdo nevzal pořádně na vědomí. "Věřící člověk by neměl do Izraele jezdit," pronesl nejstarší účastník zájezdu téměř tiše, aniž by se přestal usmívat, protože i negativní zkušenost může být užitečná a vyučující.

Jeruzalém je gordickým uzlem tří světových náboženství. O poutníky nejrůznějšího druhu není nouze po celý rok. I zde můžeme dobře vnímat nejednotnost křesťanského světa. Ve městě ukazují turistům dvě Golgoty. Katolíci uznávají jako Golgotu místo, kde stojí chrám Božího hrobu, protestanté považují za pravděpodobnější spíše Gordonovu zahradu za hradbami starého města. Která Golgota je ta pravá? Žádná, kromě té v tvém srdci. Pokud navštívíte Gordonovu zahradu, ukáží vám skálu ve tvaru lebky a starý prázdný hrob. Jedná se o hrob Ježíšův? Průvodci jsou naštěstí rozumní a svůj komentář uzavírají smířlivě: "Nezáleží na tom," říkají, "zda tento hrob doopravdy skrýval Kristovo tělo či nikoli. Důležité je však, že hrob zůstal prázdný." Později mi došlo, že my, poutníci svatou zemí, jsme se podobali oněm zmateným ženám, které se za velikonočního rána vypravily k hrobu, aby pomazaly mrtvé tělo. Potkaly anděla a ten jim položil velmi významnou otázku: "Pročpak hledáte živého mezi mrtvými?" A dodal: "Není zde, nýbrž vstal z mrtvých."

Jezdit do Izraele je dnes módní záležitost. Dříve jsme neměli možnost vidět na vlastní oči dějiště biblických událostí. Oko se však nenasytí viděním. Pavel Mošner z Varů mi jednou říkal, že by se rád prošel biblickou krajinou tam, kde nejsou žádné kostely a památná místa, kde jen šumí tráva. "Ale tam roste opravdu jenom tráva," řekl jsem Pavlovi, "Ježíš tam není, vstal z mrtvých a je přítomen ve své církvi." Krajina Palestiny dnes prožívá jiné události, než popisuje Bible. Pokud se chystáme do této země, měli bychom se spíše orientovat na její současnost než minulost, která je naprosto jedinečným a živým způsobem uchována na stránkách Písma. Potom najednou objevíme moderní stát Izrael a získáme dost času, abychom mohli vnímat jeho existenci uprostřed arabského světa. Nejezděme do svaté země kvůli Kristu a snažme se objevit, co to v praxi znamená, jestliže Kristus v závěru Matoušova evangelia ohlašuje svou přítomnost v církvi. Zde říká:

  • A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,20).

- Martin Sk. -