Název této úvahy není ironickým sarkasmem, ale je přímou reakcí na televizní program KOTEL ze dne 2. září 1998.

Naše společnost i my jako jednotlivci se vedle rozvodů, potratů, kriminality a rasismu potýkáme dalším fenoménem a to je vztah k homosexuálům. Až do nedávna tu sice tito lidé byli, ale moc se o nich nemluvilo a tak jsme se všichni mohli tvářit, že nejsou. Demokracie ve svém proklamovaném právu na lidské sebeurčení však vynesla na povrch i tento problém. Dostáváme do bytů letáčky, které nás vyzývají, abychom podpořili sdružení homosexuálních spoluobčanů, z bilboardů na nás hledí dva zmatení mladíčci, kteří si vzájemně vyměňují snubní prstýnky a dokonce i televizní KOTEL chce umožnit veřejnosti, aby se vyjádřila.

S úžasem zjišťujeme kolik našich spoluobčanů se k opačné pohlavní orientaci hlásí a začínáme být konfrontováni s jejich názory. A tak z televizního KOTLE slyšíme od pana Jiřího Hromady, předsedy sdružení homosexuálů, veřejně položenou otázku, proč by dva homosexuální partneři, kteří se milují, nemohli vychovávat dítě z dětského domova? Není láskyplné byť homosexuální prostředí lepší než sirotčinec?

Celý program měl být obhajobou požadované legalizace homosexuálního partnerského vztahu a zakončen byl žoviálním vtipem: Víte, co je nejvyšší projev optimismu? Když si dva homosexuálové koupí kočárek." Znamená to zcela jasně, že bude-li uzákoněn partnerský homosexuální vztah, bude uzákoněna i možnost, aby homosexuálové vychovávali děti.

Vážený čtenáři, tato otázka mě zasáhla. Ačkoliv v žádném případě nejsem expert na léčení homosexuálů a nemohu říci, že homosexuálům sloužím, na takto veřejně položenou otázku mám jako matka, učitelka a snad i trochu křesťanská spisovatelka právo v demokracii veřejně odpovědět.

Samozřejmě, že i nyní se budu držet zásady odpovídat na základě Božího slova. Uvědomuji si, že v tomto státě naprosto chybí možnost veřejně všem občanům říci, co ke kterému momentálnímu problému říká Bible. Kdekdo může promluvit, ale Bible zase tak moc ne.

Také v obecenstvu zmíněného pořadu seděli křesťané, ale skutečné Boží slovo nepoužil nikdo. Navíc známost o tom, co to homosexualita opravdu je, je zřejmě mezi křesťany velmi malá.

Dřív, než se začnu přímo zabývat otázkou dětí, ráda bych od sebe oddělila dva základní pojmy, které nám heterosexuálům poněkud splývají a způsobují, že i my křesťané se často dopouštíme chyb a s lidmi opačné sexuální orientace jednáme zmateně, někdy až s hněvem nebo s nervozitou.

Musíme si nejprve ujasnit, co je to homosexualita jako orientace a kdo je to homosexuál jako člověk. Tyto dva pojmy nejsou jedno a totéž

Co je to homosexualita?

Je to označení pro pohlavní náklonnost s partnerem stejného pohlaví. Nejde o přátelský vztah, nejde o lásku Filio, i když se pan Hromada snažil toto divákům podsunout. Ne, láska přátelská Filia je nesexuální vztah, kdežto homosexualita je vztah pohlavní, tedy Eros. Podle Božího slova je každý mimomanželský pohlavní styk nazván smilstvem nebo cizoložstvím a na základě mravního principu vycházejícího z desatera Božích přikázání 5. knihy Mojžíšovy 18. verše, který zní: "Nesesmilníš", je také každý mimomanželský sexuální vztah hřích. Homosexualita jako hřích volá k Bohu a vzbuzuje Boží hněv, ale je to hřích stejné povahy jako každé jiné smilstvo, i když je jakýmsi jeho vystupňováním, podobně jako sexuální styk se zvířaty. V jistém smyslu však mají homosexuálové pravdu, když se hájí, že nehřeší o mnoho víc, než každý jiný mladík, který žije nadivoko s dívkou a každý jiný občan, který s kolegyní podvedl svou manželku.

Sexuální uvolněnost je v tomto státě bezbřehá. Podle zákona prý už od patnácti let může mít každé dítě sexuální styk s kým chce a rodiče za to nenesou odpovědnost. Vážení posluchači, víte o tom, že existuje nějaký zákon, z něhož se dá toto odvodit? Víme to my křesťané? Vědí to rodiče?

Závažný problém totiž spočívá v tom, že právě v tomto věku mladí nejvíce hledají a ryzí přátelství mezi chlapci nebo děvčaty je běžné a naprosto normální. Jestliže však mají zákonem dovoleno zkoušet si sex s kýmkoliv, pak oni v první fázi mohou dokonce sexuální pokus se stejným pohlavím pokládat za nějak čistý, ale důsledky jsou katastrofální.

Protože tedy sexuální hřích je u nás rozšířen obrovskou měrou a my nikdo neděláme nic, aby se to zastavilo, také nemůžeme házet kameny. To opravdu nemůžeme. Jsme všichni na jedné lodi provinění. To tedy k otázce první.

Kdo je homosexuál?

Je to v prvé řadě člověk, kterému se stala nesmírná tragédie. V některé etapě svého života zjistil, že není jako ostatní. Je vždycky nesmírnou tragédií, když člověk zjistí, že není takový, jaký by měl být. Ať už mu chybí noha, ať už nevidí, ať dostane rakovinu, je to především bolest a vypořádat se s otázkou: PROČ PRÁVĚ JÁ, může trvat celý život. Nebýt heterosexuální, když veškeré tvorstvo je heterosexuální, je vlastně největší ze všech tragédií, která může člověka a celý jeho rod potkat.

S bolestí tohoto typu se lze vyrovnat dvojím způsobem. Buď hledat příčinu, možný kořen problému a pokusit se o řešení, a nebo se dostat do vzpoury, v této vzpouře si začít libovat a chtít, aby ji ostatní uznali.

Jaká je příčina homosexuality? Zdá se, že v dějinách lidstva se homosexualita v široké míře vždycky vyskytovala u vyspělých civilizací, které dospěly k určitým společným charakteristickým rysům. Tyto rysy odhaluje apoštol Pavel v listu do Říma, protože Řím v Pavlově době byl touto neřestí prolezlý. Dějiny antiky o tom nemlčí.

• Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich zcestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků, čtvernožců i plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla. Vyměnili Boží pravdu za lež, klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený, a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli vášní jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají odměnu za svou zcestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. (Římanům 1, 18-29)

Jak už jsme řekli, veškeré Bohem stvořené tvorstvo je heterosexuální. Jestliže člověk odvrhne ze svého života Boha, pak také odvrhuje pravdu jak o Bohu, tak o sobě samém. Sebe, kult svého těla, kult sexu i kult svého myšlení a své dílo povyšuje nad Boha.

Apoštol Pavel tady dále mluví o tom, že lidé, kteří se odklonili od Boha jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, donašečství, pomlouvání, jsou to lidé Bohu odporní, zpupní, nadutí a chlubiví. Nepřipomíná tento výčet charakterových vlastností přesně obraz lidské společnosti na sklonku dvacátého století?

Tam, kde je společnost těchto kvalit, se lidem zatemňuje mysl a zatemněná mysl způsobuje nejen plné psychiatrické léčebny, ale také se projevuje nepřirozenou sexuální orientací.

Homosexualita není jen záležitost sexuální, je to také záležitost duchovní (odpad od Boha) a duševní. Názor pana Hromady, že dítě může vyrůstat v homosexuálním partnerském vztahu a nepoškodí to jeho psychiku a dokonce ani jeho sexuální orientaci, tento psychický posun - doslova zatemněnost mysli - jen potvrzuje.

Pan Hromada se snažil přesvědčit diváky, že homosexualita je vrozená a nelze se ji naučit. Ani to není úplná pravda. Zamlčel, že také existuje bisexualita, to znamená jakási možnost žít obojím způsobem, kde naopak všechno záleží na prostředí v jakém dítě vyrůstá, jaký příklad vidí v otci, v matce a v jakém mravním ovzduší se pohybuje.

Nechat jakékoliv dítě vyrůst v prostředí, kde jeden muž si říká tatínek a druhý maminka může vést jedině k velmi rychlému vypěstování schizofrenie. Schizofrenie takového rozsahu, jehož dopad si nikdo z nás nedovede představit.

Ačkoliv v dějinách lidstva byla různá období, kdy homosexualita kvetla, vždycky to byl počátek konce té konkrétní civilizace. Na druhé straně nemáme dochováno v lidské historii, že by si kterákoliv civilizace dovolila legálně svěřit výchovu dítěte do takového svazku. Všelicos si lidstvo už na sobě samém dovolilo vyzkoušet, ale toto ne. Bude-li konec dvacátého století stoletím pokusů v tomto směru, pak jsou to pokusy proti lidskosti, pokusy podobné pokusům, které praktikoval nacistický lékař Mengele na obětech v koncentračních táborech a já tu veřejně prohlašuji, že není ani jedno dítě v žádném dětském domově tak nízké ceny, aby ho stálo za to k takovému pokusu obětovat.

Homosexualita je hřích a i vrozená homosexuální orientace je následek generačního hříchu odpadnutí od Boha a nerespektování jeho řádů. V naší bližší historii to vidíme hlavně na degeneraci šlechtických rodů, kde se kvůli majetku často brali příbuzní mezi sebou a sexuální mravy tu byly vždy uvolněnější než u poddaného lidu. Právě u starých šlechtických rodů se homosexuální nebo bisexuální orientace objevovala častěji než u prostého lidu. Vzhledem k přísným náboženským normám však byla tajená.

Pokud jste viděli na obrazovce tváře mladíků, kteří se k homosexualitě přihlásili, viděli jste jen nešťastné oči plné vzpoury. Míra homosexuální orientace dnešních mladých lidí plně dosvědčuje, kam jsme dospěli spontánní rozvodovostí, uvolněním mravních i morálních zásad, volným sexem a hlavně totální ateisací národa.

Je tedy nějaká naděje?

My křesťané nemáme být těmi, kdo kamenují hříšníky, protože my víme, že jsme všichni zhřešili a byli jsme všichni daleko od slávy Boží. Ale, právě proto, že jsme byli hříšníky, kteří se směli sejít se Spasitelem, víme také, kdo je náš Bůh.

Chtěla bych teď říci tobě, mladý příteli! Možná jsi naladil náš biblický program docela náhodou a máš tento bolestný problém nebo znáš někoho podobného. Pamatuj si:

Jestli jsi sám sebou polekaný, jestli tě trápí tvoje orientace, jestli chceš najít skutečně pravdivou odpověď na smysl svého života, potom ti Ježíš Kristus, ten který zemřel za všechny hříchy světa včetně homosexuality a ten který vstal z mrtvých, přemohl hřích i smrt a žije, nabízí všechen svůj soucit, všechno své smilování, všechno své slitování, všechnu svoji lásku a všechno své milosrdenství.

Tento Ježíš Kristus na tebe čeká, protože pro něho máš vysokou cenu. Nic mu nemusíš předstírat, on o tobě všechno ví. O tvém hříchu, dědičné náklonnosti a příčině této nenormality ví dokonce víc, než ty sám. On ví, kde ve tvém rodě nastal ten odklon od Boží pravdy a proč. On ví, jaký byl tvůj vztah k matce a otci a jak ti možná velmi špatný příklad rodičů ublížil. Přijdeš-li k Němu s pokorou, uznáš-li, že jsi ho nehledal, že tě nezajímal, že jsi jím pohrdal, ale že ho přesto potřebuješ, On ti pomůže. Neslibuji ti levné sliby. Cesta, kterou s Ježíšem půjdeš, nebude snadná, bude úzká, bude vyžadovat celé tvé srdce i odvahu celé tvé mysli a zmužilost tvého těla. Ale nedáš-li se odradit a vytrváš-li do konce, přinese ti nejen vítězství nad hříchem tady, ale zároveň i věčný život s Ježíšem Kristem v jeho království navždy.

Na druhou stranu, zůstaneš-li zpupný vůči Božím principům, pohrdneš-li Ježíšovou milostí a jeho zástupnou smrtí na kříži i za tebe, potom dobrý, spravedlivý, svatý, čistý Bůh musí potrestat i tvůj hřích. A mzdou hříchu je smrt. Nic menšího než smrt. Nemyl se, Bohu se nebude nikdo do nekonečna vysmívat. Nevysmívala se mu do nekonečna Sodoma a Gomora, nevysmíval se mu Řím a nebudou se mu vysmívat ani Češi.

Obrátíš-li se ke Kristu, čeká tě život a to dokonce věčný život. Neobrátíš-li se, zvolil sis sám smrt.

Na jedno tě však musím upozornit. Neobrátíš-li se ke Kristu, je to tvoje věc a zodpovídáš si jen sám za sebe. Jestliže však zapleteš do svého převráceného života jakékoliv dítě, pak bereš zodpovědnost i za něj.

Ježíš, ten který tě tak miloval, že dal sám sebe, abys nemusel zemřít, ale mohl žít, i když jím zatím pohrdáš, řekl:

• Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. Běda světu, že svádí ke hříchu. Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč. Lépe je pro tebe vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestli tě tvé oko svádí ke hříchu, vyrvi je a odhoď pryč. Lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. (Mt 18, 6-9)

Příteli, jsi v daleko větším nebezpečí, než jako ateista tušíš. Navrať se ke Kristu, smiř se s Bohem, dokud je čas. Velmi tě o to prosím.

- Marie Frydrychová -