Ježíš Kristus se narodil v pravý čas, jenž apoštol Pavel nazývá plností času. Byla to plnost času z politického hlediska. Padesát roků před tím, než se narodil Kristus, bylo Římské impérium vnitřně rozloženo několika po sobě následujícími občanskými válkami: nejprve to byla válka mezi Juliem Césarem a Pompeiem v letech 49 - 48 před Kristem (př.K), potom následovala vražda Caesara v roce 44 př.K a vojna mezi Caesarovou stranou vedenou Octavianem (Caesar Augustus) a Markem Antoniem se stranou senátu vedenou Brutem a Cassiem v letech 32-31 př.K.

Následující roky přinesly do oblasti Středomoří politickou stabilitu, jaká nebyla nikdy předtím. Byl ustanoven Pax Romana - pokoj Říma.

Římané věděli, že musí zabezpečit plynulý a rychlý pohyb vojsk na obranu rozšířených hranic impéria, i na potlačení rebelů. Vybudovali síť cest v západní a jižní Evropě, v severní Africe a na Středním Východě. Jako důsledek politické stability a dobré komunikace následoval ekonomický rozmach. Obchod na souši vzkvétal jako nikdy předtím.

Byly to právě římské lodě, na nichž apoštolové a ostatní křesťané přinesli evangelium do celého impéria. Ještě dnes nás udivuje, že se cestovatel mohl pohybovat z Egypta do Sýrie nebo k Atlantickému pobřeží západní Evropy aniž by musel překročit jedinou hranici. Nepotřeboval pas, víza a dokonce si nemusel ani směnit peníze.

Rozšíření křesťanského poselství v období předcházejících generací by trvalo celá staletí. Bůh si však připravil cestu pro rychlé šíření evangelia.

V roce 66 se Židé postavili proti římské nadvládě a zneužívání moci. Legie vtáhly do Judee a v roce 70 po Kristu byl Jeruzalém tragicky zničen. Jestliže by se Ježíš narodil o 40 let později, bylo by už pozdě, protože než by začal svoji službu, krajina by se nacházela v anarchii a rebelii vedoucí ke zničení svatého města. Mnohé z událostí, které se udály po dobu Jeho služby, by se nemohly uskutečnit. Ježíš se však narodil v pravém, určeném čase, protože když přišel zmatek do Judee, evangelium už bylo rozšířeno po celém impériu a církev už nezávisela jen na Jeruzalému jako na svém centru.

Byla to plnost času i ve smyslu jiných aspektů. Ve čtvrtém století před Kristem dobyvatel Alexandr Veliký rozšířil po celém Středním Východě řecký jazyk. Ve své klasické podobě vynikajícím způsobem vyhovoval k vyjadřování myšlenek. Řecko bylo proslaveno svými filozofy, básníky, dramatiky a řečníky. Pozdější forma jazyka - koiné - se stala všeobecným obchodním jazykem používaným na trzích a jazykem Nové smlouvy. Na konci prvního století po Kristu si římský satirik Juvenális stěžoval na velmi frekventované používání řečtiny v Římě. Představte si, kolik jazyků by bylo dnes potřebných na kázání evangelia od Sýrie přes Turecko, Řecko, Itálii a všechny země mezi nimi. Avšak Pavel a ostatní křesťanští zvěstovatelé mohli používat řečtinu téměř všude. Jestliže jim náhodou někteří místní obyvatelé nerozuměli, nikdy neměli problém najít překladatele. Pro šíření evangelia to byla plnost času.

Stejně tak v oblasti náboženství byla situace, kterou je možno nazvat plností času. Víra ve staré pohanské bohy Řecka a Říma byla na ústupu. Císařský kult byl jen politickým nástrojem, který se nedotýkal duše člověka. Jednotliví filozofové si vzájemně protiřečili. Vzhledem k této situaci byli mnozí připraveni naslouchat poselství evangelia.

Židé (alespoň někteří z nich) měli poznání jednoho pravého Boha, Stvořitele vesmíru. Měli Písmo, které zahrnovalo mravní odkaz deseti přikázání a záznamy proroctví, které předpovídaly příchod Mesiáše. Věděli o spravedlivém Bohu, o hříchu a o potřebě smíření.

Nesmíme také zapomenout, že sám Ježíš byl svým vychováním a po své matce Marii, Žid. Stejně tak vedení první církve, o němž se píše ve Skutcích svatých apoštolů, bylo úplně židovské. Kdyby byl Ježíš ukřižován v Římě nebo v Aténách, nebyla by Jeho smrt považována za oběť pro hříchy lidstva; Jeruzalém byl tím pravým městem.

V době, kdy se Ježíš narodil, nežili Židé jen v Judsku. Po celém Římském impériu se běžně vyskytovaly židovské obce (diaspory). Pavel při své misii využíval diaspor jako odrazový můstek. Židé v těchto diasporách, ti, kteří uvěřili v Ježíše jako svého Mesiáše, založili výchozí lokální církve v nichž se stali prvními učiteli a staršími. Tak se náhle otevřela cesta lidem z pohanských národů, aby se někteří z nich mohli obrátit k společnému Mesiáši, Spasiteli Židů i pohanů.

Asi sedm set roků před Kristem prorok Micheáš předpověděl narození Mesiáše:

• Ale ty, Betléme Efrata, jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, který má býti Panovníkem v Izraeli a jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. (Micheáš 5,2)

Jak víme z Bible, Marie a Josef se setkali v Nazaretě, městě na severu Izraele. Josef byl tesař, avšak jeho rodokmen vedl k židovským králům. "Rozhodnutí" jednoho vládce v Římě naprosto změnilo život Josefa a Marie. Římský císař Augustus, vydal příkaz, aby byl sečten všechen lid v celém Římském impériu. Každý člověk měl jít do svého domovského města a zapsat svoje jméno u svého vládce. Josefovým domovským městem byl Betlém, ačkoliv žil v Nazaretu. Tak se Josef a Marie museli vydat na cestu k jihu od Nazaretu do Betléma. Nebyla to lehká cesta, zvlášť pro mladou ženu v pokročilém stadiu těhotenství. Když přišli do Betléma

• naplnily se její dny, aby porodila. A porodila svého prvorozeného syna a zavinula ho do plenek a uložila ho v jeslích, protože neměli místo v hospodě" (Lukáš 2,6-7).

To, co se zdálo nejméně pravděpodobné, se skutečně stalo. Proroctví bylo naplněno, Ježíš se narodil v Betlémě. Načasování bylo dokonalé.

V narození Ježíše Krista můžeme pozorovat Boží svrchovanost. Vždyť On stvořil všechno i věky! Ježíš přišel na svět v ten pravý okamžik, který si Bůh nastrojil; ani dříve, ani později. Tentýž Bůh vládne i v našich životech. Žalmista David říká:

• Mé dny jsou v tvých rukách.

Jistý básník jednou napsal: Bůh drží klíče ke všemu nepoznanému a já jsem tomu velmi rád. Kdyby tyto klíče byly v rukou někoho jiného, nebo kdyby je svěřil do rukou mých, byl bych z toho smutný.

- Poslal Ing. Jozef Hrubý, Vydala APOŠTOLSKÁ CÍRKEV na Slovensku -