Úvod

V tomto čísle ZODu máme již několik článků, které se týkají trojičního učení. Osobně věřím v neprolomitelné tajemství nerozštěpitelné trojjedinosti, totiž, že je pouze jeden Bůh, věčně existující ve třech vzájemně neoddělitelných, věčných, proto nutně nestvořených osobách, které mají stejnou podstatu, ale osobité, tj. odlišné funkce, poslání a úkoly. Všem, kdo namítají, že tři osoby v jednom Bohu je protimluv, připomínám jedno úsloví, které jsme měli dlouhá léta v anotaci čelní stránky ZODu: „Logika je dobrý sluha, ale špatný pán…" Naše lidské „uvěznění" ve hmotě, prostoru a čase nám všem, bez výjimky, zabraňuje, abychom logicky pochopili tři osoby (s osobitým posláním a součinnými funkcemi) v jednom Bohu. Proto ztotožňujeme jednu osobu vždy s jedním člověkem. A tak ti, jejichž víra je uvězněna v těle, prostoru a čase jsou odkázání pouze na logiku, která jim vnucuje, že tři osoby jednoho Boha musí být ve skutečnosti tři nezávislí bozi – a to rázně odmítají. Proto tito lidé zastávají některou z rozličných forem unitářství.

V dlouhé historii ZODu jsme již napsali mnoho o jedné trojjediné Boží hlavě, o jednom trojjediném Bohu. Bůh činí vše ve třech rozměrech: (1) plán; (2) uskutečnění; a (3) zažití. Otec ustanovuje a plánuje, Syn uskutečňuje a Duch poskytuje zažití. Např. Otec vyvolil, Syn vykoupil, Duch znovuzrodil:

• Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně [Ježíši] vydá svědectví. (Jan 15:26)

My děláme totéž. Plán – materializace – zažití; Skladatel – orchestr – poslech; Architekt – stavitelé – bydlení; Spisovatel – kniha – čtení. Vždy nehmatatelné – hmatatelné – nehmatatelné. Jedna složka (fáze), nebo i dvě složky (fáze) – jsou bezúčelné. Smysl dává teprve až jeden neporušitelný celek všech tří složek, všech tří součástí, které jsou v případě jednoho trojjediného Boha nadčasové a osobní. Otcův plán spásy by byl bezúčelný, kdyby jej neuskutečnil Syn vykoupením na kříži. Konání Otce a Syna by bylo bezúčelné, kdyby Duch svatý neznovuzrodil právě ty, které Otec vyvolil a Syn vykoupil. Vše co Bůh tvoří a působí je trojjediné a součinné.

„Křesťanský" polyteismus

Unitáři, v tom nejobecnějším slova smyslu, mají pravdu, že je jen jeden bůh.

Na druhé straně křesťanského spektra jsou ti, kteří věří, že všichni spasení jsou bozi. S tímto názorem jsem se setkal již mnohokrát, dokonce i v Česku. Nejznámějšími protagonisty tohoto učení jsou známí američtí charizmatičtí kazatelé Kenneth Hagin, Kenneth Copeland a Morris Cerillo. Živě si pamatuji, Copelandovy televizní pořady v nichž učil „všeobecné božství" věřících – jak je nutné si uvědomit svoje božství, aby se nám vše dařilo, byli zdraví, úspěšní, bohatí, a měli ten správný vztah s Bohem. Podívejme se na některé jejich učení:

<Začátek Haginových citátů>

Člověk … byl stvořen na podmínkách rovnosti s Bohem, a mohl stát v Boží přítomnosti bez jakéhokoliv povědomí méněcennosti … On (Bůh) nás učinil stejnou třídou [class] bytostí jakou je On sám … Věřící je názýván Bohem, to je kým jsme; jsme Kristus. (Zoe: The God Kind of Life, pp. 35-36, 41).

<Konec Haginových citátů>

…

<Začátek Copelandových citátů>

Důvod, proč Bůh stvořil Adama, byla Jeho touha, aby zkopíroval (reprodukoval) sám sebe. … Adam nebyl jako by miniaturou Boha. Nebyl ani téměř Bohem. Nebyl ani podřízen Bohu. Adam je natolik Bohem, nakolik to dovedete uchopit; je právě takový, jako je Ježíš. … Adam byl v ráji v těle projevený [manifested] Bůh. (Following the Faith of Abraham I, Kenneth Copeland, Kenneth Copeland Ministries, Fort Worth, Texas, 1989, tape 01-3001, side 1.)

On (Bůh) také prohlašuje: „Nemáte Boha v sobě – vy jste bůh!" (Copeland, The Force of Love, 1987, Tape #02-0028).

<Konec Coplandových citátů>

…

<Začátek Cerillových citátů>

Veškerý Boží záměr byl, aby sám sebe reprodukoval … vy teď nehledíte na Morrise Cerillo, hledíte na Boha, hledíte na Ježíše.

(The End Time Manifestation of the Sons of God, Audio Tape 1, Sides 1 &;2).

<Konec Cerillových citátů>

Opravdu si nemohu pomoci, připomíná mi to nejen mormonský polyteismus, ale i východní panteismus. Adam a Eva prý byli stvořeni jako bohové. Své božství ztratili po požití ovoce ze stromu poznání. Všichni lidé své ztracené božství prý mohou znovu nabýt, až si uvědomí kdo skutečně jsou…?!

Pád člověka

Podívejme se tedy zblízka, jak se věci mají. Co by nás mělo, nejprve napadnout, je, zda Písmo opravdu učí, že člověk byl stvořen jako Bůh. Jsem přesvědčen, že tento pohled neobhájíme:

• Bůh, ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo. (Genesis 3:5)

Adam a Eva nebyli stvořeni jako bozi, vždyť se za bohy ani nepovažovali. Naopak, velmi jasně si uvědomovali svoje omezené lidství. Když satan ženě slíbil Božskou podstatu (esenci) a když

• Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. (Genesis 3:6)

Touha po vševědoucnosti, touha mít Božskou podstatu, totiž lidská touha po bohorovnosti je ten nejpůvodnější, prvotní hřích a příčina celého vesmírného pádu, duchovní bídy a všeho, co s duchovní mrtvostí souvisí. Když jsem v raných 90. letech přednášel v Brně o mormonismu, pronesl jsem něco v tomto smyslu:

Pro křesťany je touha po bohorovnosti prvopočátečním hříchem, který způsobil pád všeho stvoření, a současně příčinou, proč se Bůh, Pán Ježíš Kristus, stal na krátký čas člověkem, dokonce i nižším než andělé [Židům 2:9], aby zastoupil svůj lid v potrestání, a tím jej vykoupil z hříchu, jenž počal lidskou touhou stát se bohy. Touha po bohorovnosti je podle křesťanů prapůvodní hřích, ale pro všechny pravé mormony je bohorovnost toužebným cílem a příčinou jejich pozemského snažení. Co je pro křesťany příčina všeho všeho zlého, to je pro mormony účelem a cílem…!?

Když jsem skončil, přišel za mnou jeden americký mormonský misionář a požádal mne, abych se za něj modlil, nikdy o tom tak nepřemýšlel…

Je jenom jeden Bůh a Spasitel

Písmo jasně učí, že je jenom jeden Bůh, jenž není omezen nikým a ničím v žádné své vlastnosti. Jeho jedinečnost není okonturována, proto je nevymezitelný, tj. nedefinovatelný. Jeho bytí není omezeno ničím, ani časem – proto musí být věčné a nutně nestvořené. Jeho jedinečná Božská podstata není omezena, proto svou podstatu nemůže s nikým sdílet.

• Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM." A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám." (Exodus 3:14)

Nemůže být niko jiný, kdo by mohl říct: „JSEM, KTERÝ JSEM." Proto Bůh musí být jen jeden a mimo něj není žádný jiný. Kdyby bylo více bohů, potom by Bůh bible nebyl nekonečný. Byl by omezený, tedy definovatelný, a proto by musel mít nutně počátek, musel by být stvořený:

• Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj služebník, jehož jsem vyvolil [Ježíš Kristus]. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně. Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není. Já jsem oznamoval a zachraňoval, já jsem ohlašoval, a nikdo cizí mezi vámi. Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův, a já jsem Bůh! (Izajáš 43:10-12)

(1) Hospodin je jediný Spasitel, tak to stojí ve Starém zákonu:

• Prohlédněte – to já, jen já jsem Bůh, a není žádný kromě mne. Já dávám smrt a dávám život, zranit i uzdravit mohu já! – z mé ruky vás nikdo nevyrve! (Dt 32:39)

(2) Ježíš Kristus je jediný Spasitel, tak to stojí v Novém zákonu:

• „Moje ovce slyší můj hlas, já [Ježíš Kristus] je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno." Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali. Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?" Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh." (Jan 10:27-33)

Ježíš Kristus Nového zákona, jak jsme právě četli, si vyhrazuje tytéž výsady jako Hospodin, jako Jáhve Starého zákona. Jak Hospodin, tak Ježíš Kristus, jsou jeden Bůh, jenž vždy vykoná to, co si předsevzal – spasí svůj lid a nikdo jej z jeho ruky nevyrve. Židé až moc dobře chápali, že se Ježíš ztotožňuje s Bohem [Jan 10:27-33]. Dobře věděli, že Ježíš cituje z 5. Mojžíšovy knihy a ztotožňuje se s výsadami, které náleží jen Hospodinu. Proto se proti Kristu srotili a obvinili jej z rouhání. Židé tak popřeli Boží trojjedinost zjevenou v Novém zákonu. Obdobně ji popírají také různé formy unitářství.

Na druhé straně spektra jsou charizmatičtí kazatelé Kenneth Hagin, Kenneth Copeland, Morris Cerillo a mnoho dalších lidí, kteří vidí bohy ve všech spasených. Ti také podkopávají jedinečné Božství Otce, Syna, a Ducha svatého. Podkopávají učení o jedné, trojjediné Boží hlavě. Své přesvědčení dokládají především těmito verši:

• Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: `Řekl jsem: jste bohové.´ Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit – jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?…" (Jan 10:34-36)

Tyto verše „křesťanští" polyteisté vysvětlují následovně:

Sám Ježíš v Písmu popírá, že by on sám byl jediný Bůh. Naopak, výslovně učí, že je již v Zákoně psáno (Žalm 82:6), že všechen Boží lid jsou bohové, a Zákon přece musí platit. Ježíš tímto prohlášením potvrdil, že je roven všem synům Nejvyššího ze Žalmu 82:6, všem bohům v lidském těle, jako měl on sám. Tak chtěl Židům naznačit, že je v podstatě sjednocen nejen s Bohem, ale i s nimi, s Židy. Proto by ho neměli kamenovat, neměli by ho obviňovat z rouhání, protože i oni – Židé mají stejnou božskou podstatu jako má on sám…

Bohové Žalmu 82:6

Pojďme a prozkoumejme tuto otázku. Někteří z vás nebudete souhlasit, protože na toto téma existuje více výkladů. Přesto se pokusme porozumět tomu, co měl Pán Ježíš Kristus na mysli, když prohlásil: „jste bohové." Jak jsme již řekli, Pán Ježíš Kristus cituje v Janovi 10:34 Žalm 82:6. Tento výrok musíme vidět v celém podtextu 82. Žalmu:

• Žalm pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy: „Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům? Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!" Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí. „Ač jsem řekl: 'Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího', zemřete též jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař." Bože, povstaň, rozsuď zemi, dědičně ti patří všechny pronárody!

Celý 82. Žalm (porovnejte s 58. Žalmem) je naléhavá žádost, aby Bůh vykonal soud nad jistou kategorií lidí, nad jistou třídou lidí, kterou sám nazval „bohy". Že jde o třídu soudců, vyplývá z toho, že mají Bohem ustanovenou právní moc soudit ostatní, kteří do jejich vrstvy nespadají. Přesto tito soudci, tito „bohové" zemřou tak jako ti, které soudí, zemřou stejně jako nuzní, sirotci, ponížení, chudí, zemřou stejně jako svévolníci a zločinci, padnou stejně jako každý jiný vladař. Avšak všichni, ať soudci, souzení nebo odsouzení, jsou synové Nejvyššího, protože jsou rodem Izraelité. To však neznamená, že jsou všichni automaticky spaseni. Mnozí „bohové" (soudci) budou trávit věčnost daleko od Boha v pekle.

Kdo jsou tito „bohové" a soudci? Je to určitá třída vybraných? Na to nám odpoví přepracovaný Mojžíš:

• „…Jak bych mohl sám unést vaše těžkosti, břemena a spory! Přiveďte ze svých kmenů moudré, rozumné a zkušené muže a já je učiním vašimi náčelníky." Odpověděli jste mi: „Ta věc, kterou navrhuješ učinit, je dobrá." Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše náčelníky, za velitele nad tisíci, nad sty, padesáti a deseti a za správce vašich kmenů. V oné době jsem také přikázal vašim soudcům: „Vyslechněte své bratry a suďte každého v rozepři s jeho bratrem i s bezdomovcem spravedlivě. Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nelekejte; soud je věcí Boží. Záležitost, která bude pro vás obtížná, předložte mně a já ji vyslechnu." (Deuteronomium 1:12-17)

Zde vidíme, že ty, které Mojžíš ustanovil nad 1000, 100, 50 a 10 nazval veliteli, náčelníky a nakonec soudci. Jako Mojžíš jednal také judský král Jóšafat:

• V zemi ustanovil soudce, ve všech opevněných městech judských, v každém z nich. Soudcům nařídil: „Dbejte na to, co děláte, vždyť nevykonáváte soud lidský, ale soud Hospodinův. On je s vámi, když vynášíte rozsudek. Ať je nyní nad vámi strach z Hospodina; konejte všechno bedlivě. U Hospodina, našeho Boha, neobstojí žádné bezpráví ani stranění osobám ani úplatkářství." Také v Jeruzalémě ustanovil Jóšafat některé lévijce, kněze a představené izraelských rodů, aby vykonávali Hospodinův soud a rozhodovali ve sporech těch, kteří by se s nimi obraceli do Jeruzaléma. Král jim přikázal: „Konejte všechno v Hospodinově bázni, věrně a z celého srdce, a to při každém sporu, se kterým by k vám přišli vaši bratří bydlící ve svých městech; ať to bude spor o krevní zločin nebo o zákon a přikázání či o nařízení a řády. Varujte je, aby se neproviňovali proti Hospodinu, ať vás a vaše bratry nepostihne jeho rozlícení. Tak čiňte a budete bez viny!…" (2Pa 19:5-10)

Z předešlého textu vyplývá, že soudci, kněží a lévijci reprezentovali v izraelském společenství Boha (mimo jiných úkolů) také ve sporech občanských a náboženských; nevykonávali lidský, ale Hospodinův soud:

• Věděli jste to, vždyť jsem vám poslal toto rozhodnutí: Chci mít smlouvu s Lévim, praví Hospodin zástupů. Má smlouva s ním byla život a pokoj. Dal jsem mu toto: bázeň, aby žil v mé bázni a děsil se mého jména. Zákon pravdy byl v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo; chodil se mnou pokojně a bezelstně a mnohé odvrátil od nepravosti. Vždyť rty kněze střeží poznání; z jeho úst se vyhledává zákon, neboť on je poslem Hospodina zástupů. Vy jste však z této cesty sešli, mnohé jste přivedli k tomu, že klopýtli o zákon, porušili jste lévijskou smlouvu, praví Hospodin zástupů. Proto i já jsem způsobil, že jste v nevážnosti a ponížení u všeho lidu, za to, že nestřežíte mé cesty a při výkladu zákona straníte osobám. (Malachiáš 2:4-9)

Králové, kněží, lévijci, soudci, atd., ti všichni byli vybráni ze středu Izraele. Jejich úloha byla, aby vládli v souladu s Božím Zákonem, aby lidu reprezentovali Boha, aby jejich rozhodnutí byla spravedlivá, aby skrze ně lid viděl Boha. Členové této třídy byli lidem vnímáni jako „bohové" a Bůh je tak i nazval [Ž 82:6]. Většina těchto „bohů" však zklamala.

Mojžíš byl z lidí v Izraeli Bohem vyvolený vůdce. Když se ostýchal veřejně mluvit, Bůh mu řekl toto:

• On [Áron] bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. (Exodus 4:16)

Mojžíš Áronovi reprezentoval Boha. Mojžíš nebyl Bůh, byl jeho reprezentantem, a proto mu sám Bůh řekl, že bude Áronovi za Boha. V podstatě tutéž božskou roli, jakou měl Mojžíš k izraelskému lidu, měl i k egyptskému faraónovi:

• Hospodin řekl Mojžíšovi: „Pohleď, ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem.…" (Ex 7:1)

Znovu opakuji, izraelští vůdcové nebyli ve své podstatě bohy. Byli z titulu své funkce zástupci Boha. Lidé nemohou být jakýmisi menšími božskými bytostmi, vždyť 83. Žalm, který je v těsném závěsu za 82., jenž „božskost" izraelských soudců představil, ustanovuje výlučnou jedinečnost Boha:

• Ať jsou zahanbeni [nepřátelé Izraele], vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou, ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí! (Žalmy 83:18-19)

Když Pavel s Barnabášem činili zázraky, zástupy polyteistických pohanů je vnímaly jako bohy:

• Když zástupy viděly, co Pavel učinil, provolávaly lykaonsky: „To k nám sestoupili bohové v lidské podobě!" (Skutky 14:11)

Pavlovi začali říkat Hermes, Barnabášovi Zeus, a když chtěl kněz Diova chrámu apoštolům obětovat býky, tak Pavel s Barnabášem volali:

• …Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. (Skutky 14:15)

Pavel a Barnabáš se bohy nepovažovali, ačkoliv tak byli asi často nazýváni. Když byl Pavel se Silasem ve vězení a byli Bohem s ostatními vězni vysvobozeni zemětřesením, otevřením dveří a pádem okovů (což nebylo nic menšího než fyzický předobraz znovuzrození), tak je vyděšený žalářník, který si právě uvědomil, že je také v ďáblově vězení:

• …vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?" (Skutky 16:30)

Když Pavla uštkl jedovatý had, lidé

• …čekali, že oteče nebo že najednou padne mrtev. Když to však dlouho trvalo a viděli, že se s ním nic neděje, začali naopak říkat, že je to nějaký bůh. (Skutky 28:6)

Petr se také za boha nepovažoval:

• Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk." (Skutky 10:25-26)

Zde vidíme, že Pavel, Barnabáš, Silas, Petr byli nazváni bohy. Jen Duch svatý ví, kdo ještě z apoštolů a učedníků byl nazván bohem a kolikrát.

Apoštolové nám o svém božství nic neřekli proto, protože se považovali jen za obyčejné smrtelné lidi [Sk 14:15].

Ani Pán Ježíš Kristus se nepovažoval za „boha" – ten se výslovně Bohem prohlásil takovým způsobem, že se v esenci, tj. ve své podstatě, ztotožnil s Otcem. Židé ho za to chtěli kamenovat. Kdyby se Ježíš považoval jen za „boha", tj. lidského zprostředkovatele Boží vůle lidu, jakými bývali izraelští králové, vůdcové, lévijci, kněží, soudcové nebo Mojžíš, jistě by vše dopadlo méně násilně. Ježíšova podstata je však Božská, On je věčným členem jedné trojjediné Boží Hlavy:

• Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň. Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce. Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. …" (Jan 5:15-29)

Z toho všeho, co jsme si probrali, můžeme říci, že pouze trojjediný Bůh (trojjediná Božská Hlava) je ten jediný pravý Bůh a skála, mimo něj žádný Bůh není. Ježíš Kristus je v esenci (v podstatě) rovný Hospodinu, Otci, on je Jáhve:

• Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev [rozum], ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále [na Mesiáši – Synu Boha živého] zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou…" (Mt 16:16-18)

Církev je zbudována na jediném základu, na Pánu Ježíši Kristu, na jediné skále, na jediné Boží Trojjediné Hlavě, na jediném Bohu, na jediném Jáhve:

• Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. (Izajáš 44:8a)

Můžeme říci, že kdykoliv byl člověk ve Starém zákonu nazván „bohem", nebo byl za Boha, bylo to vždy ve funkčním (výkonném) nebo reprezentativním (zastupujícím) smyslu, nikdy ne ve smyslu esenčním (podstatném).

Žalm 82:6 v Janovi 10:34

Janova teologie je shodná se Starým zákonem a je taktéž monoteistická:

• Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. …" (Jan 17:1-5)

Poznat a vidět jediného pravého Boha je totéž jako poznat a vidět Ježíše Krista:

• Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? …" (Jan 14:8-9)

Kdo vidí Ježíše Krista, ten vidí Hospodina, vidí Jáhve, vidí jednu Trojjedinou Boží Hlavu. Člověk vymezený v čase a prostoru může fyzicky vidět Boha jen v čase a prostoru; tomu vyhovuje jen Bůh v těle – Pán Ježíš Kristus:

• Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; (Koloským 2:8-9)

Náš zkoumaný text říká:

• Jestliže ty, k nimž přišlo Boží slovo [Ježíš Kristus], nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno – proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět [jako Slovo], obviňujete z rouhání, když jsem řekl: `Jsem Boží Syn´? (Jan 10:35-36) NBK

Tak jako Boží slovo promluvilo proti soudcům, tj. „bohům" Izraele, tak podobně přišel Boží syn, Pán Ježíš Kristus, k izraelskému lidu. Ježíš přichází a pochází od Boha, stejně jako pronesené a zapsané slovo. Přišel na svět s jasným cílem, aby zjevil lidem Boží vůli. Jan neustále zdůrazňuje Ježíšovu věčnost v jeho preexistenci:

• Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,… (Jan 13:3)

Duch svatý v Janově evangeliu zřetelně ztotožňuje Ježíše Krista s Věčným Božím Slovem, které se stalo tělem:

• Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. … A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. … Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (Jan 1:1-3,14,18)

Ježíš Kristus se v Janovi 10:34-36 neztotožňuje s vyvolenou vrstvou „bohů" ze Žalmu 82:6, tj. vůdců, kněží lévijců, soudců atd., naopak, ztotožňuje se s Otcem, věčným Bohem, který tuto třídu „bohů" ustanovuje, soudí a sesazuje.

Proč Ježíš cituje Žalm 82:6?

Proč se tedy Ježíš v Janovi vůbec zmiňuje o lidských vůdcích Izraele – jako o bozích, když do jejich vrstvy vůbec nepatřil, pokud šlo o jeho Božskou podstatu? Když jej Židé chtěli kamenovat pro rouhání – „jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh," tak Ježíš Židům připomenul, že samo jejich starozákonní Písmo připouští pojmenování „bohové" pro ty, kteří reprezentovali Boha izraelskému lidu. Chtěl jim v podstatě říci asi toto:

Když mne už nepovažujete za Boha, když mi nevěříte, že jsem Jáhve, tak alespoň věřte, že jsem bůh v tom vašem starozákonním smyslu. Vždyť jsem pověřen Bohem a už pro ty skutky, které činím, byste neměli tvrdit, že se rouhám. Kdybyste věřili v moje skutky, že jsou z Boha, kdybyste mne přijali tak jako přijímáte vaše „bohy", potom máte naději, že pochopíte, že Otec a já jsme jedno, že jsem Hospodin:

• „…Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci." Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl. (Jan 10:37-39)

Ježíš vyzdvihl své Božství. Židé moc dobře chápali, že se Ježíš do jejich vrstvy „bohů" nepočítal, přestože konal tak, jak měli konat jejich ustanovení zprostředkovatelé Boží vůle – „bozi." Židé věděli, kdo jsou jejich „bohové". Věděli, že jsou to jen lidé dočasně zastupující Boha. Věděli, že to nejsou opravdoví „bozi", ale jen lidé ve vysokém úřadu. Jahve byl přece jen jeden! To chápali naprosto přesně a správně. Proto Židy Ježíšovy výroky tak popudily, obzvláště, když je odsoudil, a prohlásil, že je to on sám, kdo dává věčný život:

• Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. …" (Jan 10:25-28)

V celé záležitosti nešlo o pojmenování bůh nebo Bůh, šlo o skutečnou esenci, o podstatu Ježíše Krista. Židé jej chtěli usmrtit, protože nebyli z Ježíšových ovcí, protože nevěřili Mojžíšovi a nevěřili, že „bůh" Mojžíš prorokuje o Bohu Jáhve:

• Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, (Deuteronomium 18:15)

Závěr

Písmo nezná ani tři Bohy ani více Bohů. Bible hovoří jen o jednom Bohu, pokud se jeho esence (podstaty) týká.

Kdokoliv byl ve Starém zákonu nazván bohem, nebo byl za Boha, bylo to vždy ve funkčním (výkonném) nebo reprezentativním (zastupujícím) smyslu, nikdy ne ve smyslu esenčním (podstatném).

Protože starozákonní Písmo používá pojmenování bohové, aniž by šlo o rouhání, potom Ježíš, obzvláště když činil Boží dobré skutky, mohl být, ve smyslu Starého zákona, Židy příjat jako jeden z Božích reprezentantů, mohl být pro ně bohem. To by Židy v konci konců přivedlo k tomu, že by jednou a provždy pochopili, že je v Ježíšovi Otec a Ježíš je v Otci .

Starozákonní Izrael byla teokratická společnost. Boží mojžíšovský Zákon zahrnoval a řešil všechny otázky a spory, jež se týkaly občanského, obřadního a mravního života Izraelců. Proto Izrael měl interprety Zákona, tj. soudce, kněze, lévijce a další zprostředkovatele Boží vůle, zkrátka „bohy." Obdobně dodnes funguje v teokratických muslimských zemích zákon šárija.

Dnes, v novozákonní době, po prvním příchodu Ježíše Krista, je situace naprosto jiná. Ti, kdo jsou v Kristu, žádné prostředníky (kněze, soudce, proroky…), tj. bohy již nepotřebují. Potřebují jen jednoho prostředníka, tj. Boha – Ježíše Krista. Abychom zjednodušili mnohem složitější odpověď, spokojme se pouze s následujícími texty Písma:

• Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. Prostředníka [lidského „boha"] není potřebí tam, kde jedná jen jeden [Ježíš Kristus], a Bůh je jeden. (Galatským 3:19-20)
• Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, … (1 Timoteovi 2:5)

– pst –