Zkrácená ukázka ze života a díla Vladislava Santariuse, jehož cílem byl návrat k novozákonnímu křesťanství, kde zdůrazňoval kristocentrismus, znovuzrození, praktickou službu lásky, milosrdenství a vítězný křesťanský život.

NOVÝ ZÁKON dává pravdivý a plný obraz církve Kristovy a popisuje její vznik a dílo v dobách apoštolských. Podle svědectví Nového zákona byla církev Kristova naplněna plností duchovního života, svým dosahem zahrnovala všechny problémy a navždy zůstane jediným vzorem. Později nastala duchovní stagnace a bylo zapomenuto mnoho základních součástí církve Kristovy.

Následující doba musela znovu nalézt zapomenuté biblické pravdy a připomínat je lidem, což se velmi často setkávalo s ne pochopením a někdy i odporem tehdejších církevních organizací, zakotvených v tomto světě, a jejich vůdců. Připomeňme alespoň reformační hnutí v 16. století a to, že se mnoho z tohoto pohledu nezměnilo až do dnešních dnů.

Duch svatý povolal k životu církev Kristovu, On ji udržuje a ukazuje nové směry práce. Boží lid v každé době je povinen se podřizovat pokynům Ducha svatého a napomáhat jejich naplnění v praktickém díle církve Kristovy. Úžasné dílo církve Kristovy pod vedením Ducha svatého bylo zaznamenáno na stránkách Nového zákona. Velmi mnoho z tohoto originálu bylo zapomenuto nebo deformováno v životě současných církevních organizací. Přesto však pociťujeme v celém křesťanstvu až do dnešní doby silné svědectví tehdejší novozákonní doby v podobě mnoha společně vyznávaných biblických pravd, ze kterých uvádíme tři:

1. Víru v trojjediného, věčného, osobního Pána Boha, Otce, Syna a Ducha svatého.

2. Víru, že Pán Bůh je Stvořitel a Pán člověka a všeho stvoření a jen jemu samému patří chvála a uctívání.

3. Víru, že Pán Bůh stvořil člověka z prachu země, ale vdechl do něho nesmrtelného ducha, a proto je člověk výjimečným Božím stvořením na zemi, zodpovědným před Bohem a určený k životu věčnému.

Na těchto biblických pravdách rozhodně trváme i dnes!

Duch svatý v době reformace v 16. století a v dalších obdobích připomenul i jiné základní biblické pravdy, velmi aktuální v novozákonních sborech, ze kterých tyto tři připomínáme:

4. Víru, že spasení člověka není ze skutků, ale je darem Boží milosti v Ježíši Kristu skrze oběť jeho krve na Golgotě. Člověk dar ospravedlnění a spasení přijímá vírou.

5. Víru, že Duch svatý povolal k životu církev Kristovu ne jako lidskou organizaci, ale jako živé tělo Kristovo, a proto ne lidé, ale Duch svatý rozhoduje o jejím působení.

6. Víru, že Písmo svaté Starého a Nového zákona je základ a zároveň jedinou normou činnosti církve Kristovy a veškerá lidská rozhodnutí musí být v souladu s Božím slovem.

Také na těchto biblických pravdách rozhodně trváme i dnes!

Duch svatý ve své neomezené moci působí stejně i v dnešní době a nutí k silnému zdůraznění dalších základních biblických pravd, které církevní organizace více či méně zanedbaly nebo dokonce zmarnily. Nejde jenom o jejich teoretické připomínání, ale o dalekosáhlý význam v praktickém životě církve Kristovy.

Obě strašné světové války, vedené formálně křesťanskými národy, a jejich následky ozřejmily všem fakt, že stav křesťanství v podobě církevních organizací naší doby neodpovídá v mnoha základních věcech novozákonním normám a vyžaduje zásadní obnovu na základě Písma svatého.

Připomeňme si šest novozákonních biblických pravd, které uskutečňovaly teoreticky i prakticky apoštolské sbory církve Kristovy, a které jsou popelkou v mnoha církevních organizacích naší doby, což vedlo k současnému stavu křesťanství:

7. Víru, že Ježíš Kristus je stoprocentně potřebný a zároveň stoprocentně postačující ke spasení každého člověka. Neexistuje žádné další „plus".

8. Víru, že Ježíš Kristus zcela proměňuje člověka v nové Boží stvoření skrze Ducha svatého. Je to zázrak znovuzrození, proto prvním hlavním posláním církve Kristovy je evangelizace, vedení každého člověka k Ježíši Kristu. Je to biblická cesta spasení.

9. Víru, že obsahem života lidí znovuzrozených v Kristu je láska jako čin, ne prázdná zbožná slova. To je druhé hlavní poslání církve Kristovy - Diakonie, služba! Je to biblická cesta života.

10. Víru, že Duch svatý realizuje program Ježíše Krista na zemi. Duch svatý není hračkou. Vede člověka k Ježíši Kristu, v něm ho proměňuje skrze znovuzrození a uzpůsobuje ho svými dary ke službě a uctívání Pána Ježíše Krista. Církev Kristova vznikla z Ducha svatého a také z Ducha svatého a z jeho moci žije.

11. Víru, že všeobecné kněžství je jedinou formou činnosti církve Kristovy a to nejen ve slovech, ale i v praktickém jednání každého znovuzrozeného člověka celého Božího lidu. Hroznou deformací bylo rozdělení na duchovní a laiky místo novozákonního rozdělení na duchovní a tělesné. Církev Kristova nezná kleriky a laiky, ale jeden Boží lid, který jako jednotlivec i celek má povinnost a právo nést evangelium všem. Systém jednoho člověka ve sborové práci vede sbor do hrobu.

12. Víru, že nejúžasnější perspektivou pro církev Kristovu byl a je druhý příchod Ježíše Krista jako základní bod biblické eschatologie. Tato radostná naděje musí pronikat život a dílo církve Kristovy.

Na těchto biblických pravdách rozhodně trváme i dnes!

K čemu vede realizace výše uvedených dvanácti bodů?

1. Je trojjediný Pán Bůh

Život a práce člověka má smysl, protože ho neřídí pouhá náhoda, ale je součástí Božího plánu a člověk sám je Božím spolupracovníkem.

Pán Bůh se zjevil v Otci, Synu - Ježíši a Duchu svatém. On je jediným Bohem, jen Jemu patří uctívání a jedině k Němu se modlíme. Jakékoli popírání Trojice svaté je bojem proti Bohu samému.

2. Pán Bůh je Stvořitel a Pán

Člověk byl stvořen jako dokonalá lidská bytost. Není otrokem žádné bytosti ani věci a jakýkoliv kult člověka je proti Pánu Bohu. Také žádná tyranie duchovní ani tělesná není přípustná, protože jsme všichni jednoho původu.

3. Pán Bůh dal člověku nesmrtelného ducha

Každý člověk má v sobě Boží jiskru, a proto je Bohu milý a může být spasen. Život člověka nekončí fyzickou smrtí ani zničením, a proto je tak důležitý život s Bohem již zde na zemi a také evangelizační úsilí všech věřících v tomto světě.

4. Spasení máme v oběti Ježíše Krista na Golgotě

Jistota spasení je v Ježíši, v Jeho oběti svaté krve. Žádné šplhání do nebe po lidském žebříku nepomůže, stejné tak veškeré lidské ceremonie a praktiky nemají před Bohem smysl. Spasení nemůžeš získat svými skutky, ale po přijetí spasení je musíš přinášet, protože jsi novým stvořením.

5. Jedna církev Kristova

Všechny tzv. církve jsou v nejlepším případě pouze malými částmi církve Kristovy a to natolik, nakolik se řídí apoštolským příkladem - všichni jsou si rovni jako bratři a sestry, i když mají různé povinnosti a práva služby podle darů Ducha svatého. Překážky, které nás rozdělují, to jsou ty „plusy" ke Kristu, které si lidé vytvořili, neboť Kristus je naší společnou hlavou. Vyvarujme se vytvářet nové umělé „plusy" a ty staré odstraňujme ve shodě s učením Písma Svatého.

6. Písmo svaté je jedinou normou víry i života

Žádné encykliky, pastýřské listy, církevní zákony, disciplinární předpisy, usnesení vrcholných církevních orgánů nejsou závazné, jestliže nejsou jasně shodné s literou a duchem Písma svatého. Samo Písmo svaté je směrodatné a ono musí rozhodovat, a to nejen na kazatelnách, ale i v každodenním životě jednotlivců i církví.

7. Ježíš je stoprocentně postačující a stoprocentně potřebný a žádné „plus"

Toto jednoduché pravidlo je postačující ke všemu. K čemu pak všechny lidské plány a zbožné dodatky? Jestliže je pro naše spasení Pán Ježíš stoprocentně postačující, netrapme člověka lidskými příkazy. K čemu potřebujeme kalendáře s informacemi o západu slunce, množství vody, formulkami ceremonií atd. Ať je Ježíš počátkem i koncem veškerého našeho snažení.

8. Ježíš proměňuje v nové stvoření

Toto je podstata věci - ne nové „plusy", ale proměna v nové stvoření v Kristu. Je to největší zázrak Boží lásky v Ježíši Kristu skrze Ducha svatého - nový člověk, nové manželství, nová rodina, noví sousedé, nový národ - všechno je nové. Potřebujeme znovuzrozené lidi, a ne přepisování z jedné církevní organizace do druhé, stále nové formy křtu, nové sváteční dny atd., protože člověk pak příliš často zůstává tím stejným starým člověkem. Kolik milionů peněz by mohlo být ušetřeno a investováno do tvůrčích programů a institucí místo toho, aby byly vynakládány na alkohol, cigarety, smilství, ničemnosti všeho druhu a také na podporování politických systémů, armád atd. Toto je úkol církve Kristovy: vést lidi k Ježíši Kristu a prosit o zázrak znovuzrození.

9. Obsahem života je láska jako čin a služba

V církvi Kristově je jen jediný možný postup, a to skrze skutek lásky a služby. Jedině v něm je podstata sociálního převratu a změna zkažených lidských struktur. Ne zbožné tlachy mrtvé víry, ale láska jako čin a služba bližnímu je cestou, kterou nám Ježíš Kristus ukázal. Známe jediný výrok Pána Ježíše, který není zapsán v evangeliích, ale ve Skutcích apoštolských 20,35: „Požehnanější je dávat, než dostávat." Tento zajímavý výrok ukazuje směr, kterým nás chce vést - dávej, neber jen! Kde je tu pak místo pro krádež, závist, podvod, chtivost a jiné zlo? Hle, nové stvoření v Ježíši Kristu, čin lásky v podobě služby oběti a sebezapření, místo pro závod náboženských skupin a znovuzrozených lidí - a možností pro realizaci tohoto závodu je na světě velmi mnoho a nikdy nebudou chybět. Církev Kristova a její členové nemají v činech a ve službě zaostávat za nevěřícími, ale mají být pionýry nového způsobu života. Ne nová dogmata, organizace, formy a náboženské praktiky, zbožné tlachy, ale nový člověk, Kristův člověk - to je program Božích lidí a všeobecné církve Kristovy.

10. Duch svatý realizuje Ježíšův program a není hračkou

Proti Duchu svatému hřešily církevní organizace celá staletí. Tu a tam o něm mluvily, ale to bylo všechno. Jiní si z Něj zase udělali zbožnou hračku. A přece dílem Ducha svatého je zázrak znovuzrození po přijetí Ježíše Krista. Tak vzniká nový člověk, nový muž, žena, nový tchán či tchyně, noví rodiče, prarodiče, nový služebník ve sboru ... - nové stvoření. Tolik je bídy, problémů, konfliktů, bojů ve sborech, rodinách, manželstvích a jiných skupinách lidí a církevní organizace a jejich představitelé mnohdy nevyužili moc Ducha svatého k obnově vzájemného soužití a někdy dokonce sami ke konfliktům vedli. Obnova je možná jen díky působení mocného Pána Boha, Jeho třetí osoby, Ducha svatého; to je Jeho úkol. Řiďme se v této věci vzácnou radou Ducha svatého, kterou vyslovil apoštol Pavel v 1. listu Korintským 13,11:

• „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské."

Duch svatý není hračkou a neslouží ke zbožné zábavě. Duch svatý vede k jednotě sboru, sborů a církve Kristovy, nikdy však nerozbíjí, nerozděluje, nešíří roztržky, jak je tomu tehdy, když si někteří z Ducha svatého dělají hračku. Dovolme Mu tedy, aby nás proměňoval, a prosme, aby On proměnil naše rodiny a sbory a také tisíce mrtvých křesťanů a novodobých pohanů.

11. Všeobecné kněžství jako jediná forma práce sboru

Jednotlivec má rozhodující význam, protože každý člověk sám musí prožít znovuzrození. Sbor je, ale skupinou mnoha jednotlivců s různými dary a schopnostmi pro službu; toto je Boží řád. Každý znovuzrozený člověk je svědkem Ježíše Krista ve svém životě a ve svědectví slovem. Nikdo nemůže za znovuzrozeného člověka převzít úkol ani právo evangelizovat. Každý má tento závazek, ale i výsadu a dokonce ani finanční pomoc pro misii nás nezbavuje zodpovědnosti za šíření evangelia skrze naše osobní svědectví. Ve všeobecném kněžství bylo něco fascinujícího - mučedník Štěpán se stává svědkem pro svého pronásledovatele Saula, pozdějšího apoštola Pavla; rodiče jsou kněžími ve svých rodinách, muž ženě a opačně atd. V evangelizaci podle všeobecného kněžství je dynamická síla, větší než dynamit a atom. Satan tuto sílu zneškodnil zavedením placených funkčních míst v církevních organizacích a zbavením ostatních znovuzrozených členů sboru misijní služby ve sborech. Systém jednoho úředního pracovníka v Kristově sboru je nepřípustný a je zradou díla Ducha svatého. Tam, kde lidi probouzel Duch svatý, docházelo k duchovnímu obrození a uvědomění si svého poslání v národě, vedlo to k novému způsobu života: Společnost alkoholiků se změnila na kolektiv lidí, tvůrčích v ekonomice, kultuře a vůbec ve všech oblastech lidské působnosti. Evangelium změnilo lidská srdce, lidskou přirozenost a následně také starý způsob života, o čemž svědčí historie různých národů světa.

12. Největší perspektivou je druhý příchod Pána Ježíše

Současný stav světa je beznadějný, svědčí o tom množství sebevražd, rozvodů, narkomanie a alkoholismus a lidé často říkají, že život nemá smysl. Věřící člověk ví, že Pán Bůh má velice přesný plán nejen s církví Kristovou, ale také s celým světem, jednotlivými národy, rodinami i jednotlivci. Lidský život má hluboký smysl, dokonce i v utrpení, ovšem musí to být život, který je zahrnut do Božího plánu. Milionáři páchají sebevraždy, stejně tak lidé mladí a zdraví. A často nemocná, ale věřící babička rozdává ve svém životě plnost radosti. Vrcholem naděje věřících je parusie - druhý příchod Pána Ježíše a vytržení věřících. Toto není iluse, nějaká fantasie nebo planá naděje, ale realita víry v Pána Ježíše, který je se mnou, žije ve mně a já v Něm. Ne shromažďování majetku, tělesná poživačnost, ale zapojení se do plánu Božího díla, čin lásky a služby Pánu mezi bližními dává zvláštní uspokojení. Proto Boží lid pracuje živě a radostně a současně v modlitbách i ve službě vyznává: „Amen, přijď, Pane Ježíši!" - Zjevení 22,20.

Služebníci slova Božího, výbor z díla těšínských evangelických bohoslovců, Vladislav Santarius (1915-1989)