Milí Steigerovi, sestro Suchomelová, ale i vy všichni, kteří se podílíte na vzniku časopisu ZOD a jeho distribuci!

Díky vám za vaši dlouholetou péči o duše! Vždyť dnem i nocí svádíme zápas o víru v modlitbách za druhé. Ale i na sebe musíme dávat pozor. Když nás satan nemůže dostat jinak, zahltí nás aktivitami, třeba i církevními nebo charitativními. Unaví nás fyzicky i duševně, vyhoříme. Zbytečně! To nesmíme dopustit! Vidím, že některým se to už stalo. Někdy méně znamená více. Na to občas zapomenu. Váš časopis je mi vzpruhou, přichází Božím řízením vždy právě včas. Ve dnech, kdy už jsem unavená a vyčerpaná z „posluhování" svým tělesným bližním. Tělesnost strašně vyčerpá, unaví a vysaje energii ducha. Kdyby nebylo útěku do „zásvětna", jak to krásně nazval jeden bratr kazatel, padla bych hlady. Stačí malá chvilka četby Písma, článků Vašeho ZODu, chvilka ticha a rozjímání a hle, síla je zase obnovena!

Milí Steigerovi, moc ráda vzpomínám na Vaši misii zde na Kladně. Mám stále u sebe ten žlutozelený NZ, který jste nám rozdávali. Milá vzpomínka na sourozence v Kristu. Cítím velké pouto sounáležitosti! Nemám internet a tak se vždy moc těším na ZOD. Je mi též spojením s vámi všemi. V lásce Kristově

- Mirka H., Kladno -

Naši milí v Pánu, milý bratře Pavle s manželkou a s. Suchomelová,

přijměte ode mne vřelý bratrský pozdrav a dík za zaslání xeroxovaných chybějících mi čísel 4, 6, 14. Nakonec vašeho dopisu byla poznámka: „Omlouváme se, že to není na svázání, ale je to vše co máme." To nic, já vím, že když už je to sepnuto, těžko je to už rozdělávat na kopírku, aby stránky souhlasily pěkně po pořádku. Dám si to ještě jednou oxeroxovat, pak stránky pěkně po pořádku polepím, opět to oxeroxuji a přiložím k číslům pro svázání knihy č. 1. Jen co jsem to od vás dostal, ihned jsem se začetl do těch stránek, třeba v č. 14 jsem četl vaši cestu Indií, Kašmírem, Nepálem a vaše relace o zemi, kterou mnozí, zabývající se východním náboženstvím, tolik obdivují. Snad by to nebylo na škodu to zopakovat pro nynější čtenáře a na výstrahu dalším.

Tak tedy ještě jednou vřelý dík za to... Děkuji také za přiložené CD Vašeho proslovu, bratře, „Křesťanská tolerance". Přijímám to od Vás jako „dáreček" na památku od Vás. Je to prostě SUPER! Budou to poslouchat i další.

Jak už jsem psal v minulém dopise - kéž Vás bratře s manželkou a s. Suchomelovou, prostě celý Váš kolektiv v redakci - Pán bohatě žehná i nadále, vede svým Duchem k další požehnané činnosti pro dílo Páně. Vždyť to náš národ potřebuje „jako soli." Ještě jednou vše nejlepší v Novém roce 2008.

- Stanislav H., Ropice -

Vážený pane Steigře,

srdečně zdravím a přeji hodně zdraví a mnoho plodné práce na poli Páně.

Asi 1,5 roku jsem neúspěšně bojoval s cukrovkou a jejími následky, ale nepodařilo se mi tento boj vyhrát, neboť tato zákeřná nemoc je neléčitelná, obzvlášť u mě. Diabetes mi napadá nervy, což se v lékařské praxi stává jednomu z deseti tisíc. A tak jsem znovu doma a musím bojovat na duchovním poli až do konce, neboť kvůli nemoci zradit mého Spasitele Pána Ježíše Krista nehodlám. Mám hodně křesťanské literatury, ale chybí mi časopis, jakým je Zápas o duši, který jsem kdysi přestal odebírat. Časem jsem zjistil, že Zápas o duši je velmi kvalitní a má na mne velmi pozitivní vliv. Pro mne jako cizince je důležité to, že píšete češtinou a že já jí dobře rozumím. Jsem z Podkarpatské Ukrajiny a rád bych zase časopis odebíral. Pokud máte starší čísla, rád je odkoupím...

- Jiří T., Zlín -

Naši milí přátelé,

už jsem vám myslím psala. Ale to nevím přesně, protože čas ukryl podrobnosti. Jsem doma na důchodu s maminkou, vlastně jsme obě na důchodu; maminka na starobním a já na invalidním. Zajímám se o zvířata a hlavně o starší lidi, jejich názory na svět a zjišťuji, že mají své sny, tužby a plány. Jenomže já mám ještě život před sebou a už jsem toho dost zažila. S páteří jsem byla v osmdesátých letech v Luži Košumberku 11 měsíců, ... od r.1988 pobírám invalidní důchod,... A co dál? Každý den bych měla chválit Hospodina, nějak na to zapomínám a zapomínám i zpívat. ... Zjišťuji, že mi Hospodin dal uzdu nemoci. Kdybych ji neměla, asi bych byla protivná a špatná. Proto mám radost ze života i ve ztížených podmínkách. Tu radost, která je s hůry, chci abyste ji měli i Vy při dočtení mého dopisu ... Velice mě zaujal nadpis, který byl na hlavní stránce vašeho časopisu. Ano, s tím souhlasím: „Za dobré skutky do pekla". Ale proč? Protože dobré skutky dělají lidé z vypočítavosti a plánovaně, v očekávání, že za to něco dostanou. Jiné by bylo, kdyby nemysleli co za to a že se jim to vrátí, ale že pomohli bližnímu svému nezištně. Láska bližnímu zle neučiní. Slovo z bible, Lukáš 14, 12-13 nás povzbuzuje k činům lásky a k praktické službě lidem, kteří nemají čím odplatit. Jsou to lidé s různými handicapy, někteří mají duchovní hlad. Slýcháme: „To je zbytečná námaha, co z toho mám?" Mnozí mají heslo: „Dát jenom tomu, kdo dá." Dobře, že si to uvědomujeme a víme, že nám bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých. Nežijeme proto, abychom brali, ale hlavně máme rozdávat. A náš život je vlastně příprava na život věčný. Uvědomuji si, že nejsem zcela připravena. Snad mi to, s čím se potkám, poslouží k zamyšlení. Myslím na vás, když přijde časopis, ale mám potíže se soustředěním, tak čtu spíše věci pro malé děti. Jsem ráda, že takový časopis existuje a že já, žena, která by měla světu co říci, si ho může doma přečíst. Děkuji za inspiraci a hledím, abych se uklidnila a mohla ten článek v klidu přečíst. Jistě si přečtu i další články. Nashledanou alespoň v dopisech

- Laďka H., Růžďka -

Dobrý den,

již mnoho let mně chodí nějaký Váš časopis se složenkou k zaplacení. Ještě nikdy jsem nic nezaplatil a Váš časopis mně chodí stále dál. Kdyby jste se museli živit prací, tak Vám při takovém plýtvání dojdou peníze. Já už jsem v poslední době alergický na takové parazity, kteří se živí jen žvaněním a prostředky ke svému žití jen stále dostávají a nemusí vytvořit vůbec nic. Dejte mně už pokoj s tím přiblblým časopisem.

- E. K., Nové Město n. Met. -