Drazí čtenáři Grano Salis,

rád bych se na Vás obrátil s jedním dotazem, se kterým si už delší dobu lámu hlavu. A to, že nevím, zda se ještě mohu v dnešní době považovat za křesťana. Obávám se, že se už jen s několika lidmi dostávám do izolace, což je na pováženou!

Věřím totiž Bibli, a to dokonce do té míry, že ji považuji za neomylnou, verbálně inspirovanou. To znamená, že věřím ve stvoření v šesti dnech, odmítám homosexualitu a předmanželský sex jako hřích a dokonce věřím ve vzkříšení z mrtvých a v ohnivé jezero, které bude plné hříšníků. Věřím, že bez víry v Krista není možné se dostat do nebe a že jen vírou ve vzkříšeného Ježíše Krista mohu obdržet odpuštění hříchů.

Navíc věřím, že toto spasení máme uvádět ve skutek v bázni a chvění. Nevěřím, že nekřesťanská náboženství jsou cestou k Bohu a nevěřím, že dialog s nimi, jehož cílem není zároveň evangelizace, je pro jejich příslušníky nějak výrazně prospěšný.

Vím, už jen těchto několik bodů Vás může vést k pochybnosti o tom, zda jsem vůbec křesťanem, ale musím se Vám přiznat, že to není zdaleka vše. Myslím, že v osobním životě jsem na tom ještě hůř. Nikdy jsem totiž nebyl nevěrný své ženě, nikdy mne nepřitahoval nějaký muž, navíc nemám ani dlouhé vlasy ani nejsem vyholen, nejsem tetován ani nemám dredy... Dokonce nemám ani televizi a neposlouchám rockovou hudbu. A ještě k tomu nepoužívám sprostá slova. Neholduji alkoholu a nekouřím. Nikdy jsem nebyl soudně trestán a nemám daňové úniky. Nejsem ani politikem, který by uplatňoval křesťanství v národní exekutivě a legislativě. Nejsem členem žádné politické strany ani žádné paracírkevní organizace.

A do třetice: jsem členem denominace, finančně přispívám na potřeby církve a za církev se modlím. Nezavrhuji ani nepřeceňuji vzdělání a snažím se neodmítat ani nepřeceňovat roli církevních autorit. Věřím, že demokracie není od satana, ale ani nevěřím, že by si lidé v církvi měli vládnout sami, ale že králem je Kristus. Věřím ve vládu práva jak v církvi, tak ve společnosti a taktéž věřím, že církevní autority mají být odpovědné svým sborům. Věřím v autonomii církevních společenství i národních států.

Co myslíte, může se člověk, který vyznává a snaží se respektovat dané principy, ještě vůbec považovat za křesťana? Děkuji za Vaše komentáře,

- Pastýř -