• Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé." (Mt 8:22)

Dvakrát v evangeliích požádal učedník Ježíše o propuštění, aby mohl pohřbít svého otce. V obou případech říká Ježíš učedníkovi: „Nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé." Tato věta je přiřazována k tvrdým Ježíšovým výrokům, protože nabádá syna, aby dal přednost následování Ježíše před vzdáním pocty svému otci. Význam této pasáže je obvykle vysvětlován tak, že duchovně mrtví, ti, kteří nenásledují Ježíše, by měli pohřbívat fyzicky mrtvé.

Ale ani tak se nám neobjasňuje zřejmé nabádání porušit přikázání o uctívání rodičů. Lepší výklad nabízí článek v publikaci Archeologie a biblický výzkum. Archeolog Gordon Franz vysvětluje židovské pohřební praktiky v Ježíšově době. Po smrti člověka bylo tělo uloženo do rodinné vytesané hrobky. Asi po roce se tělo rozložilo. Poté se konal poslední úkon truchlení. Kosti byly umístěny do truhly, což bylo nazýváno druhým pohřbem. Podle rabínů představoval roz-klad těla konečné odpykání hříchů mrtvého. Jakmile bylo ukončeno, kosti mohly být uloženy k odpočinku. Franz tvrdí, že právě pro tento druhý pohřeb se učedníci chtěli uvolnit. Ježíšův výrok o mrtvých pohřbívajících své mrtvé se týkal ostatních mrtvých těl v hrobce. On tím řekl, že učení rabínů o konečném odpykání nebylo správné. Odčinění hříchů nalézáme pouze ve spásném díle Ježíše Krista - právě toto poselství měli učedníci šířit.

Modlitba: Děkuji Ti, Pane Ježíši, že jsi plně a zcela odčinil můj hřích Svým nevinným utrpením a Svou smrtí. Vyzbroj mě tak, abych mohl lépe ostatním říct, že právě Ty jsi nás uvedl do míru s Bohem, a dej, aby můj život odrážel Tvou lásku. Ámen.

- Gordon Franz -

Let the dead Bury their own dead Archeology and Biblical Research, 1992