Průzkumem veřejného mínění, publikovaném v londýnských Timesech 31. října 2007, bylo zjištěno, že 47% lidí v Británii věří v existenci posmrtného života. Pokud mají pravdu, očekává je po smrti nekonečná věčnost. Kde jí však budou trávit?

Australský autor Peter Carey vypráví v knize „Třicet dnů v Sydney" příběh Arthura Staceho. Stace uvěřil a vydal se do nejrůznějších míst kolem Sydney, aby zapsal slova věčnosti do tamních ulic. Chtěl lidem připomínat pomíjivost lidského života a důvod, proč by se měli připravit na věčnost, která je čeká.

Například během velkolepých oslav nového milénia v r. 2000 byl slavný most ozdoben nádherou barevných světel a reflektorů. Uprostřed zářil obrovský nápis - ETERNITY - věčnost. To byl jeden z činů Arthura Staceho, který zůstal v paměti oslavujících jako připomínka věčnosti.

Peter Carey popsal věrně pocit strachu, který měl při pomyšlení na smrt a odchod do neznámé věčnosti. Svůj strach a nejistotu začal utápět v alkoholu. Bůh se však smiloval a nenechal jej na pospas sobě samému. Ukázal mu tajemství věčnosti.

Očekávání věčnosti

Na věčnost čekal i muž jménem Simeon:

• A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm. Duchem svatým mu bylo sděleno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše. Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl: „Nyní, Hospodine, podle svého slova propouštíš svého služebníka v pokoji." (Lukáš 2: 25-29)

Když držel dítě ve svém náručí, uvědomil si a uvěřil, že toto dítě není nikdo jiný než Boží syn, který byl v hebrejských písmech zaslíben před staletími. Jeho radost a vděčnost byla bezmezná, a mluvil o tom, že Ježíš je Spasitelem lidstva ..., světlo, které odhaluje tajemství pohanům a slávu Izraeli:

• Neboť mé oči spatřily tvé spasení, jež jsi připravil před očima všech lidí - světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele. (Lukáš 2:30-32)

Byl připraven opustit tento pozemský svět a vstoupit do oslaveného života na věčnosti.

Pivo nebo víra?

Bernard Shaw jednou řekl „pivo, to je ono", uvědomuješ si, jaké by to bylo bez něj? Mnozí lidé utíkají před věčností k alkoholu - nebo najdou nějaký jiný způsob, jak vytěsnit myšlenky na smrt a co člověka po ní čeká. Ale realita nezmizí, zůstává s námi - věčnost je nekonečná. Proto je lépe hledat odpověď, dokud je čas, přímo u Boha, našeho Stvořitele a Spasitele. Šimon Petr, jeden z Ježíšových následovníků, věděl, jak se ptát:

• Pane, ke komu bychom šli? Máš slova věčného života. (Jan 6:68)

Jiný z jeho následovníků, Jan, o věčnosti života řekl:

• ... aby žádný, kdo věří v něj, nezahynul, ale měl věčný život. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. (Jan 3:15-16)

To jsou slova z úst nejpovolanějšího. Ježíš sám o sobě řekl, že je věčný Boží syn, který přišel na tento svět, aby svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním zachránil a spasil nehodné jako jsme my všichni. Bez něj zahyneme, s ním máme zajištěný věčný život, který pro mnohé již začal a bude trvat věčně:

• Ale jak je psáno: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují [připravil Krista]". (1. Korintským 2:9)

Usvědčující důkaz o Kristově vzkříšení

Zbožné přání? Vůbec ne. Tím důkazem je Kristovo vzkříšení. Ježíš přišel z věčnosti do přítomnosti našeho světa v čase a zemřel na kříži za naše hříchy. Svým činem přemohl smrt, vstal z mrtvých a vrátil se do věčnosti. Ale nenechal nás opuštěné. Poslal Ducha svatého, aby dal věčný (duchovní) život všem, kteří uvěří. Zde a právě nyní přijímá všechny, kteří uvěřili v Jeho spasení. On jim zajišťuje místo v nebi, až zemřou - nebo až se vrátí po druhé, podle toho, co nastane dřív.

Před několika léty jsem se s manželkou vraceli v době vánočních svátků z Nového Zélandu. Abychom se mohli vrátit domů, museli jsme nastoupit do letadla, zaujmout svá místa s vírou, že pilot bude řídit letadlo tak, že se s jeho pomocí dostaneme bezpečně do Londýna. Stát se křesťanem není tak jednoduché jako nastoupit do letadla a někam letět, protože v naší přirozenosti a duchovní slepotě nemůžeme důvěřovat neviditelnému Bohu stejně jako věříme viditelnému letadlu a pilotům. Ale Bůh má odpověď i na tento problém. Dal se poznat těm, které ve své laskavosti obdařil tím, čemu říkáme „víra" - dal nám duchovní zrak, který ve své přirozenosti nemáme. Potom „uvidíme" a poznáme pravdu evangelia a pochopíme, co pro nás Kristus udělal! Ale vidět a poznat samo o sobě nestačí. Znalost nestačí. Musíme nastoupit s důvěrou a vydat se na cestu; Ježíš řekl:

• Čas se naplnil - Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu! (Marek 1:15)

Podobně jako žalářník, i my můžeme uposlechnout slova Pavla a Silase, kteří byli nadpřirozeným zásahem osvobozeni z žaláře. Žalářník i vězňové slyšeli jasnou výzvu. Stejná výzva platí i pro nás:

• Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům! (Skutky 16:31)

S Boží pomocí je třeba nejen věřit, ale s důvěrou se úplně odevzdat a spolehnout na Krista, že skrze něho jsme dosáhli plného odpuštění a přijetí Bohem Otcem. Jiná cesta k Bohu nevede než ta, kterou nám připravil a ukázal Pán Ježíš Kristus:

• Já jsem ta cesta, pravda a život," odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:6)

Cesta nemusí být snadná

Ani cesta z Aucklandu do Londýna nebyla zrovna nejpohodlnější a nejpříjemnější. Začala dvanáctihodinovým zpožděním v Aucklandu. Další zpoždění nás čekalo v Los Angeles. Ve Frankfurtu čekání cestu prodloužilo o dalších šest hodin, než jsme pokračovali do Londýna. Zdálo se, že letadlo nad Londýnem bude kroužit kvůli špatnému počasí do nekonečna. Celá cesta trvala 36 hodin a to vše prakticky beze spánku. Ale domů jsme dorazili včas - na Vánoce!

Podobně cesta do nebe není vždy snadná a podle letového řádu. Někteří během cesty prožijí nejrůznější problémy, překážky, utrpení, slabosti a tísňové situace. Ale to vše stojí za to, když nás na konci cesty čeká domov. Domov s Kristem na věčnosti je mnohem lepší než to, že se dostaneme na Vánoce včas domů. Věčnost! Když si připomínáme narození Pána Ježíše Krista, nejen o Vánocích, měli bychom se naučit na konci života dobrořečit Hospodinu stejně jako Simeon. Nejdeme do neznáma, jdeme domů, domů na věčnost:

• Neboť mé oči spatřily tvé spasení, jež jsi připravil před očima všech lidí - světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele. (Lukáš 2:30-32)

- Andrew Davis -

ET International, 2008