O tom jak vést křesťanský život mají často nejasnou představu i samotní křesťané. Nehledejme odpověď u lidí, ani v osobních představách, ale v Bibli, ve slovech samotného Boha.

Své tělesné potřeby uspokojujeme hmotnými prostředky. Kromě nich má člověk duchovní potřeby, ale hladovějící duše se nenasytí chlebem, stejně jako se nenasytí hladovějící žaludek láskou.

Prázdnotu duše zaplňujeme módními trendy; hromadíme hmotné statky, nekontrolovatelně nakupujeme a snažíme se něco si užít. Ale kupní síla naší peněženky je jen fyzická záplata na duševní ránu. Takové léčení duševní bolesti nikdy nefungovalo a nikdy fungovat nebude. Kdyby hmotné statky plně uspokojily vnitřní prázdnotu, proč se tolik světsky úspěšných lidí hroutí a propadají různým depresím?

Krále rocku - Elvise Presleyho, dodnes zbožňují stamilióny. Byl slavný, bohatý a oblíbený víc než kterýkoliv politik. Přesto, na konci svého života zaháněl svoji vnitřní trýzeň obžerstvím a drogami. Snídal půl kila slaniny a třicet vajec; ve dne nebo v noci vyjížděl limuzínou do cukráren s koblihami, aby jich na místě spořádal dva tucty. K ránu usínal s prášky na spaní a navečer se probouzel koktejlem pilulek, aby se z kocoviny a závislosti na pár hodin probral.

Elvis nebyl ve svém zoufalství sám. Svět totiž nabízí na vnitřní trýznění tělesnou náplast, ale ta hluboké rány neošetří. Proto přišel Pán Ježíš aby i nás upozornil na to, že klid a mír v duši, tuto duchovní kvalitu bez Boha nenajdeme.

Pro ilustraci se podívejme na biblický příběh krále Šalomouna. Ani jemu nebyl zpěv cizí. Asi nezpíval tak dobře jako Elvis, ale jeho písně a hluboký nadhled o marnosti lidského snažení je nám blízký i dnes. Jak se díval na své hmotné statky, na svůj královský palác v Jeruzalémě, na svůj urozený královský původ? Jak se díval na své stáje s tisíci nejlepších koní a vozů, čemuž odpovídají koně pod kapotou dnešních mazd, mercedesů a závodní stáje vozů ferrari. Jak pohlížel na své stříbro, kterého měl jako kamení? Zlato, stříbro, drahé kameny, tomu všemu odpovídají dnešní bankovní konta cených papírů a miliardová konta ve valutách. Šalamounovo bohatství, jeho blaha a požitky, i podle dnešního světa, byly nevídané. Jeho jídelníček byl nejvybranější a požíval vždy jen to nejlepší.

• Šalomoun vlastnil paláce a sloužily mu tisíce lidí. K jeho majetku patřily vinice, rybníky a zahrady. Žen a konkubín měl nepočítaně. Připomeneme-li navíc jeho nepřekonanou moudrost, kdo mohl být na světě šťastnější než on? Nikdo jej nepřekonal! Měl vše, po čem dychtí svět. Podle světských měřítek mohl být tím nejšťastnějším člověkem na zemi. A co s námi sdílí?Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost! O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti pak: Co to provádíš? Usmyslil jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím té pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho, co konají ve vyměřených dnech svého života. Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice, založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví, zřídil jsem si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů. Nakoupil jsem si otroků a otrokyň a měl jsem i doma narozenou čeleď, stád skotu a bravu jsem měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice. Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála má moudrost. V ničem, co si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se radovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění. I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není. I pohlédl jsem a viděl moudrost i ztřeštěnost a pomatenost. Jaký člověk nastoupí po králi, jehož si ustanovili před tím? Shledal jsem, že moudrost nese více užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma.
  (Kazatel 2:1-13)

Podle Šalomouna bylo veškeré světské snažení jen honba za větrem, honba za prázdnotou, ztřeštěnost a pomatenost. Jistě, hlad těla uspokojíme hmotnými statky, ale Šalamounovo bytí bylo bohatstvím přesyceno. Vše co Šalomoun říká je, že žádný hmotný statek nenasytí žíznící duši. Nemůže, protože duše má jinou než hmotnou a pomíjivou podstatu. Tělo umírá, ale duše přetrvává. Chléb sytí tělo dočasně, ale Boží milost sytí duši radostí a štěstím na věky. Zde je na místě Ježíšovo varování:

• Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má. (Lukáš 12:15)

Kdo hledá štěstí v tom, čeho je pánem, hledá na nepravém místě. Opravdové lidské štěstí není hmotné podstaty, proto jej nenalezneme v hromadění majetku. Kdybych umíral hlady, kdybych zmíral na poušti žízní, nezachrání moji tělesnou schránku pocit štěstí, ale zachrání ji, jen dočasně, hmotný chléb a voda. Jaké poselství moudrosti nám zanechal Šalomoun?

• Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost. Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat. Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost. Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží. Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou. Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo. A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr? (Kazatel 5:9)

Jinými slovy, čím víc člověk má, tím méně štěstí prožívá, samotné bohatství nestačí.

Uveďme si další příklad. Král Belšasar byl pohádkově bohatý a vystrojil hostinu pro tisíce hodnostářů, jejich ženy a ženiny, před nimiž se chtěl ukázat v plné "slávě":

• Hned tedy přinesli zlaté nádoby odnesené z chrámu, to je z Božího domu v Jeruzalémě, a pili z nich král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny. Pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné. V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala. Tu se barva králova obličeje změnila a myšlenky ho naplnily hrůzou, poklesl v kyčlích a kolena mu tloukla o sebe. (Daniel 5:2-6)

I Belšasar měl vše kromě štěstí a Bůh sečetl jeho dny kralování. Žádné bohatství, žádná moc z níž bohatství plyne, nemohla potlačit hrůzu jeho neštěstí. Belšasar nic nepochopil. Lék na své neštěstí hledal v astrologii, osobní moci a bohatství:

• Král mocně zvolal, aby přivedli zaklínače, hvězdopravce a planetáře. Babylónským mudrcům král řekl: "Kdokoli přečte toto písmo a sdělí mi výklad, bude oblečen do purpuru, na krk mu bude dán zlatý řetěz a bude mít v království moc jako třetí po mně." (Daniel 5:3-6)

Není snadné být opravdu blažený, protože lidé, i křesťané, jsou bombardováni vším co představuje světské zvyklosti. Nerad bych někoho nechal v domění, že křesťan musí být chudý, nevzdělaný, nemocný, nezáživný nebo neúspěšný, aby se ve své mizérii mohl cítit hodný Boží přízně. Křesťanův životní úspěch a spokojenost zůstává pouze otázkou priorit.

• Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Matouš 6:33)

- pst -