Už samotné slovo - klonování - vyvolává představu jurských parků a hvězdných válek, kde se navzájem pobíjejí bezcitní mutanti a představují nejrůznější zrůdy. Klonování se stalo v poslední době horkou tématikou a mnozí, obzvláště mladí lidé, nerozlišují mezi skutečností, fantazií autorů a trikových možností filmové produkce. Do redakce jsme dostali několik dotazů, co tomu říká Bible a křesťané? Nedávno upoutal i moji pozornost článek na toto téma v jednom americkém křesťanském časopise. Ve stručnosti se s vámi o některé myšlenky v upravené podobě podělím.

V březnu 1997 proběhla vědeckým světem a tiskem zpráva, která z fikce učinila vědeckou skutečnost. Jakoby se uskutečnilo nemožné. Ovečka "Dolly" přišla na svět bezpohlavně. Dolly se vyvinula z buňky odebrané z vemínka ovečky, jež nebyla oplodněna spermatem berana. Dolly je totožným genetickým obrazem své "matky", lépe identické "sestry".

První spekulativní myšlenky nás napadnou v pořadí vlastní důležitosti. Sportovní fanoušek si představuje hokejové mužstvo sestavené ze samých Jaromírů Jágrů; nemocný člověk doufá v klonování, kdy lékařská věda spolu s genetickou biotechnologií vypěstuje a bude sklízet náhradní orgány - srdce, játra, oči, klouby, atd. Fantazii, co všechno by se dalo podnikat se zotročenými klonovanými lidskými mutanty, se meze nekladou.

Kauza klonovaní je eticky velmi citlivá otázka. City a rozum se vzájemně bijí. Celý předmět a spor, zda klonovat či neklonovat, má i další než morální stránku. Jak by se na klonování měl dívat křesťan v této době nesmírného vědeckého pokroku a mravního relativismu? Jak se biblicky orientovat v převládajících emocích a názorech?

Tak jako všichni lidé, tak i křesťan zasazuje každý nový objev, tedy i problematiku klonování, do rámce osobního světonázoru. Ateista zasazuje vše co jej obklopuje do rámce v němž není místo pro žádného boha. Teista zase do rámce v němž nějaký bůh je. Bez filosofické předpojatosti, bez základního pohledu na svět, bez jednotky míry, nemůže nikdo nic posoudit ani popsat, protože by to neměl čím poměřit. Názorová předpojatost je nevyhnutelná nutnost. Každý člověk je předpojatý a nějaký světonázor má a ten se většinou během života dynamicky vyvíjí a mění.

Křesťan k problematice klonování přistupuje s bázní před Hospodinem. Bohabojnost je prvotní mechanismus k ohmatání světa, čehokoliv neznámého a nového. Každá jeho myšlenka musí být v souladu s poslušností Kristu. Protože Kristus má ve všem absolutní přednost, křesťan nezačne rozebírat celý problém z hlediska toho co udělal nebo dokázal člověk, ale začne jej nejprve rozebírat z hlediska - co řekl Bůh. Písmo je nutný, Bohem daný standard, podle něhož budeme posuzovat veškeré stvoření včetně lidských a vědeckých úspěchů. Deváté přikázání nám přikazuje, abychom byli pravdivými svědky.

A. Podívejme se nejprve na to, co je a co není klonování.

Než použijeme světlo Písma, abychom biblicky prozkoumali ovečku Dolly, musíme nejprve porozumět tomu, co to je klonování.

1. Klonování, co na něm není nové

Zkušenost, že rodiče geneticky určují vlastnosti potomstva, není nic nového. Už i naši předkové ve víře měli "genetické znalosti". Ve 30. kapitole Genesis se dočteme, že všechna Lábanova načernalá jehňata a skvrnitá kůzlata se stala Jákobovou mzdou. Jákob byl velmi zkušený a dokonalý pastevec, dnes bychom řekli zámožný "genetický inženýr". Měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly... Jákobův selektivní chov nebylo to, co nazýváme klonováním. Klonování je duplikace genetického kódu, tedy genetického programu, klonovaného organismu.

Většina lidí si myslí, že toto kopírování je něco relativně nového. Není. Žáby byly klonovány již v roce 1952, před 45 lety. Proto první dokonalé okopírování savce, ovečky Dolly, by nemělo být takovým překvapením, obzvláště, když pokusy klonování lidí se provádějí již od roku 1993.

Embryologové University George Washingtona v roce 1993 vzali 17 lidských zárodků, embryí, které byly dvou až osmibuněčné, roztrhli je, a ve skle je nechali dělit. Některé se rozdělily až do dvaatřiceti buněčných embryí, což je dostatečně velký zárodek, aby mohl být úspěšně implantován (vsazen) do dělohy náhradní matky k normálnímu donošení. Zatím nebyly použity náhradní matky, proto všechny žijící lidské pokusné zárodky umírají. Ve světle těchto pokusů, příchod ovečky Dolly nikoho zasvěceného nemohl tak moc překvapit. Je jenom otázka času, kdy člověk nalezne odvahu překonat svědomí a zasadí technicky dostupné klonované, "roztržené" lidské zárodky do životů zástupných matek.

2. Klonování, co je na něm nové?

Klonovací postup ovečky Dolly sebou přinesl podstatný vědecký rozvoj. V minulosti veškeré klonování používalo nerozlišené, nerozrůzněné a nespecializované zárodečné embryonální buňky, z nichž následný růst organismu počíná. Jak jednotlivé buňky rostou a vyvíjejí se, začínají se rozrůzňovat a specializovat. Oční buňky vytvářejí oči, jaterní buňky vytvářejí játra, nervové nervy atd. Každá tato specializovaná buňka v sobě zahrnuje kompletní genetickou mapu, DNA celého organismu, jehož je jen malou součástí. Každá buňka Josefa Nováka, ať oční, jaterní nebo nervová obsahuje kompletní genetický kód Josefa Nováka. Biologický jev buněčné rozlišitelnosti se zdál být nepřekonatelnou překážkou klonování z buňky dospělého jedince. Proto někteří biologové tvrdili, že klonování je proveditelné jen ze zárodečných, ještě nediferencovaných, nerozlišených buněk; a zůstane neproveditelné z diferencovaných rozlišených buněk dospělého jedince.

Biolog Neal First z Wisconsinské university komentoval narození ovečky Dolly takto: "Co je nové, není klonování savců. Nové je klonování z buněk, které nejsou embryonální." Jinými slovy, klonův "jako-rodič" nyní může být plně vyvinutý dospělý savec místo nerozrůzněného embrya. Z praktického hlediska to znamená, že klonování již nebude "koupě zajíce v pytli", protože nikdo předem neví v co dorostou totožní jednotlivci pocházející z jednoho rozděleného zárodku. Tento skutečný vědecký pokrok však v sobě nese, jako ostatně každá znalost, ohromná rizika.

Ovečka Dolly měla potenciálně mnoho sourozenců. Výzkumníci tento nový postup opakovali 277 krát. Pouze 29 embryí z celkového počtu přežilo šest dní, což je "stáří", kdy embryo může být implantováno do náhradní ovčí matky. Z těchto 29 implantovaných embryí, dorostla pouze Dolly v ovčím lůně až k normálnímu porodu. Statistická úspěšnost je tedy necelé půlprocento. Jistě, zkušenosti a znalosti porostou a pravděpodobnost donošení klonovaného embrya se bude zvyšovat.

3. Klonování, jsi to další "ty"?

Co, nebo kdo je klon? Kdybychom klonováním zkopírovali Josefa Nováka, nebude to Josef Novák, ačkoliv bude tělesnou kopií Josefa Nováka. Kopie není totožnost. Takový člověk by byl jen časově zpožděné identické jednovaječné dvojče. "Klonovaný člověk" by měl svoji individualitu a osobnost. Klonování nepředstavuje žádné tajemno, nebo tvorbu nového života. Ovečka Dolly byla narozena jako první bez biologického otce, ale úplně stejně se mohl narodit beránek bez biologické matky, protože náhradní matka není biologická matka, ale "jen" dokonalý inkubátor. Každý klon má biologického otce i matku ve svém identickém dvojčeti z něhož byl kopírován. Klonování je tedy umělý způsob jenž produkuje časově "opožděné" identické dvojče a identická dvojčata tak velkou vzácností v přirozeném chodu věcí nejsou. Klonování je určitá imitace přirozeného pohlavního procesu rozmnožování jenž stvořil Bůh. V každém případě jde o bezpohlavní rozmnožování z buněk dospělých jedinců.

Všechny představy o vylepšení lidských vlastností následkem výběrového klonování buněk "dokonalejších lidí" jsou marné utopie. Z hříšného člověka se dá okopírovat jenom hříšné dvojče, ze smrtelníka jenom smrtelník. Přeceňování biotechnologie může navodit falešnou naději spásy lidstva a světa bez Kristova kříže.

Za zmínku stojí skutečnost, že Bůh stvořil Evu z buněk nebo buňky Adamova žebra také bezpohlavně. Eva však nebyla klon, nebyla ani identické dvojče, protože Bůh "přeprogramoval" Adamův genetický kód na ženu. Muž má všechny chromozómy, které má žena, ale žena nemá ten (Y), který má muž. Mužské spermie jsou dvojího druhu - mužské a ženské. Muž tedy bezděčně určuje pohlaví dítěte. Žena je z muže! Eva sice zůstala kostí Adamovy kosti, žebrem jeho žebra, ale pohlavně se stala protějškem muže. Tato skutečnost potvrzuje, že Genesis 2:21-24 je geneticky nenapadnutelná.

• Muž ... je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. (1. Korintským 11:7)

Ženské vajíčko, pokud se týká pohlaví budoucího dítěte, je neutrální. Každá mužská buňka obsahuje chromozóm Y, každé ženské buňce chybí. Podle tohoto klíče můžeme bezpečně identifikovat zda buňka pochází z muže nebo z ženy.

B. Klonování a desatero.

Boží slovo musí být jediným standardem podle něhož křesťané určují všechna etická pravidla. Buď člověk přijme Boží zákon, nebo si vytvoří svůj zákon. Jiná možnost není. Křesťan by neměl zůstat v otázce klonování neutrální, protože Boží zákon nemlčí. Proto bychom měli spoléhat jen na Boží slovo a Jeho zákon jestliže máme posoudit otázku klonování.

• Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

Zákon nás stále zavazuje:

• Ti, kteří opouštějí Zákon (desatero), vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor. (Přísloví 28:4)

Z toho všeho vyplývá, že i když posuzujeme vysoce technické a vědecké otázky, nemůžeme se spoléhat sami na sebe, na lidskou etiku, nýbrž se musíme spoléhat na Boží slovo, které mimo jiné říká:

• Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, (tj. bohabojně) unikne zlému. (Přísloví 28:26)

1. Klonování a šesté přikázání.

Zákon je obsažen v Desateru přikázání. Přikázání jsou tradičně rozdělena na dvě skupiny. První kamenná deska obsahovala 1. až 4. přikázání, což jsou povinnosti vůči Bohu. Druhá deska obsahuje 5. až 6. přikázání, což jsou povinnosti vůči bližnímu člověku. Ponechme stranou vztah klonování a povinností vůči Bohu - první desky a pojďme přímo k závažnému porušení šestého přikázání, které patří do druhé kategorie. Porušení šestého přikázání - Nezabiješ (správně přeloženo nezavraždíš) - je zúčastněno v klonovacím postupu, který byl použit v procesu, aby přišla na svět ovečka Dolly. Zatím jde jenom o ovce, ale pokusy s klonováním lidí probíhají od roku 1993.

V případě Dolly byla DNA z dospělého savce transplantována do jedné buňky z ovčího vemínka. Dvěstě sedmedesát sedm jakoby "nových" buněk bylo bičováno elektrickým proudem, aby se podnítil jejich růst dělením. Ve 29 případech buňka skutečně "počala" růst, ale až na jednu, každá uhynula. Tento postup má tedy ještě daleko k dokonalosti. Nikdo nepochybuje, pokud se týče ovcí, že další pokusný výzkum zvýší poměr uhynulých buněk k počtu neuhynulých buněk. Další výzkum však jenom podtrhuje etickou nevhodnost klonování. Kdyby stejný postup jaký byl použit na ovci Dolly byl použit na lidech, potom by došlo k uhynutí 29 zárodků, jen aby jeden dozrál k normálnímu donošení. V buněčném zárodku je obsažen celý člověk. Nic se k němu geneticky nemusí přidávat. Jediné co přichází zvenčí je výživa a kyslík, jež nepřidávají nic co by ovlivnilo osobnost a vzhled budoucího jedince. Jestliže už jednou rostoucí buňka obsahuje úplnou DNA, tak to není něco co bude mít teprve v budoucnosti život, není to pouze biologická tkáň, ale je to život sám. Nepřirozené početí a možná ztráta zárodku lidského života následkem obcházení přirozeného procesu, i ve jménu vědeckého pokroku, porušuje šesté Boží přikázání zakazující zničení lidského života. Z tohoto důvodu, jakékoliv experimentování s klonováním lidí by mělo zůstat mravně a eticky nepřípustné. Jakýkoliv vědecký "pokrok", který vyžaduje nebo dovoluje vědomé usmrcování života, není pokrok ale zlo.

2. Klonování a sedmé přikázání.

Sedmé přikázání - Nesesmilníš - je povšechně chápáno tak, že zakazuje sexuální vztahy, které jsou Bohem přímo jmenovány. Ty zahrnují nevěru, smilstvo, homosexualitu a krvesmilství. Důsledky tohoto přikázání přesahují Bohem zakázané sexuální praktiky. Toto přikázání sexuální alternativy různých životních stylů nejen zakazuje, ale současně pamatuje na ochranu Bohem ustanovené instituci, totiž manželství jehož mravním i biologickým cílem je založit rodinu.

Myšlenka klonování vyjímá děti z biblicky definované rodiny, ale takoví lidé nejsou vyrobeni v laboratoři a nepřicházejí na svět jako dospělí. Proto i lidští kloni budou potřebovat mateřskou a rodinou lásku jako každý člověk, ale je nepravděpodobné, že budou děti v takové rodině vedeny ke zbožnosti.

Zvrácenost klonování vězí mimo jiné v tom, že děti mohou být úplně vyjmuty z rodinného prostředí, případně i společnosti, bez základních lidských práv a norem. Je málo pravděpodobné, že by metoda klonování byla používána pro jiné, než komerční účely.

Kloni nebudou nelidé. Dolly také není přízrak. Ovečka Dolly je normální ovce. Podobně, klonované děti, které se mohou objevit na scéně dříve než si myslíme, budou opravdoví lidé! Nebudou to roboti ani stroje. Tak jako původní genetický kód klonu Dolly pochází z normálního berana a ovce, tak i genetický kód budoucích lidských klonů bude pocházet z buněk normálních mužů a žen. Nebudou mít přímého otce a milující matku. Děloha surrogátní matky může být pronajata za měsíční nájemné, jako každé jiné místo, nebo zařízení. Náhradní "matka" takto donošené dítě odevzdá dál. Z takto narozeného dítěte se může stát zboží, případně během různého stupně vývoje může sloužit takto získaný genetický materiál pro další pokusy a manipulaci. Klonování učiní z člověka materiál - komoditu sklizně lidských orgánů a tkání, které zatím získává lékařství beztrestně z tělíček zabitých - potracených dětí. Bůh propůjčuje děti rodině, tj. sexuálně věrným manželům, jednomu člověku - muži a ženě:

• Což on neučinil člověka jednoho a nedal mu částku ducha? Oč má ten jeden usilovat? O Boží potomstvo. Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí. (Malachiáš 2:15)

I kdyby klonování bylo přísně uzavřeno jen do rodinného kruhu, potom vyvstává otázka, zda matka bude inkubátorem vlastního dvojčete sestry (bratra, otce, atd.). Může být matka biologickým "otcem" i "matkou" své identické sestře, nebo bude otec biologickou "matkou" i "otcem" svému identickému bratrovi...? A co otázka biologického "krvesmilství"? Tím by bylo porušeno sedmé přikázání.

Již jsme řekli, že klonování je bezpohlavní množení, které obchází pohlavní styk manželů. Pohlavní styk manželů byl ale Bohem ustanoven a podpořen požehnáním:

• Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Genesis 1:27-28)

Bezpohlavní rozmnožování je v Božích očích nepřípustné. Biologové v bílém plášti nemají Boží mandát, aby množili nepohlavně lidstvo. V této fázi výzkum klonování zabíjí člověka - Boží obraz, již v zárodku. Bůh tuto možnost eliminoval hned od začátku stvoření lidstva:

• A řekl: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo"; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" (Matouš 19:5-6)

Bible, jmenovitě 10. přikázání, jasně učí, že rodina je primární správce majetku a dětí. Obojí spadá pod Boží autoritu. Každý zdravý stát by měl na prvním místě ochraňovat základní cihlu společnosti - rodinu. Zdravá rodina, to jsou zdravé byty, domy, ulice, města, okresy, kraje - prostě rozkvetlá společnost. Rozvrácená nebo narušená struktura rodiny signalizuje degeneraci státu a degradaci člověka.

Na závěr bychom měli říci, abychom nebyli příliš znepokojeni možnostmi klonování. Bůh je svrchovaný vládce králů této země. Bůh ovládá každou laboratoř a každého vědce. Bez jeho svolení nikomu nespadne ani vlas z hlavy. Bez Jeho svolení by žádný výzkumník nemohl ani bádat. Každý okamžik historie je součástí Božího plánu; my jsme plně zodpovědni za svoje zvrácené motivy, které Jeho svatý plán uskutečňují a naplňují. Případně narození kloni jsou Boží, v žádném případě lidská stvoření. Netrapme se spekulacemi o motivech člověka a jeho touhy ovládnout bezpohlavní množení člověka. Nenechme se vyvést z míry ovečkou Dolly; pasme ovečky, které se obracejí ke Kristu, svému Spasiteli. Pasme se Boží stravou, buďme Jeho, konzultujme vše s Jeho Písmem a podle toho se řiďme.

- pst -