Život lidí v Orientu se v mnohém liší od našeho - mimo jiné v tom, že na Blízkém Východě člověk mnohem častěji pozvedá oči k nebi. Věřící Evropan pozvedá zpravidla k nebi pouze svou duši, zatímco jeho oči těkají po zemi. Ve výhledu na hvězdné nebe mu prostě brání celá řada věcí: smog, záře velkoměst, televizor, protější dům, koruny stromů a nedostatek zájmu, spojený s pocitem vlastní vzdělanosti a důležitosti. Není divu, že hvězdář patří v Evropě k profesím, kterých je jako šafránu.

Letos (1997), v období od Velikonoc do Pesachu (a pár týdnů před i po) na západní noční obloze, jsme mohli vidět to, co lidstvo dlouho nevidělo: kometu s dlouhým dvojitým chvostem, tak velkou, že ji nepřehlédl ani hůře vidící člověk, díval-li se bez znalosti oblohy a bez dalekohledu. Koho zaujala kometa více, mohl se za jasného dne vyšplhat na Petřín, podívat se dalekohledem z kopule hvězdárny a koupit si fotografii. Při tom se dozvěděl, že kometa nese název Hale-Bopp a naposledy byla na zemi k vidění před 4200 lety.

Protože se nevyplácí věřit jednomu hvězdáři, protože počítání periody u komet je složitá věc, můžeme se poptat ještě u dalších odborníků - například astronomů na Ondřejově nebo autora odborných článků, který má dostatečný přehled o zahraničním tisku. Tito lidé vám vesměs potvrdí, že perioda Hale-Boppovy komety byla asi 4 tisíce let. (Příští průlet má být za 2.000-2.400 let neboť perioda se zkrátí kvůli ztrátě hmotnosti komety. Lidé si předchozí a následující periodu občas pletou.) Samozřejmě, zároveň s příletem komety se začali lidé zajímat o to, kdo mohl spatřit její minulý přílet. Tehdy byla totiž ještě větší krasavice.

Osud komet je nevyzpytatelný a zná jej jenom Bůh. Komety představují zbytky vzniku Sluneční soustavy a přicházejí z tzv. Kuiperova pásu, který sahá zřejmě daleko až za dráhy nejvzdálenějších Planet. Některé komety proletí kolem Země jen jednou, jiné opakovaně. Jejich osudem bývá to, že vletí do Slunce, nepotká-li je cestou jiná událost.

Jak už to bývá, objevily se fámy, že minule spatřili tuto kometu Egypťané nebo Číňané. Z odborné literatury se však dozvíme, že nejstarší známý záznam, týkající se komet, pochází od čínského dvorního astrologa z roku 1059 př.n.l.. Ti, kdo se odvolávají na Čínu, neumí správně počítat.Kdo byl tedy pravděpodobně svědkem této komety při jejím minulém putování po obloze? Zkusme pro zajímavost otevřít Bibli - a začít počítat. Někomu se to možná nebude líbit, ale tato kniha je původem jedna z nejstarších na světě a její historické údaje jsou zaznamenány neobyčejně pečlivě.

Za východisko můžeme vzít, dobytí Kenaanu Jozuem, které odborná literatura zařazuje do let zhruba 1200 nebo 1350 př.n.l., jako poměrně krátkodobou událost. Vezmeme-li za základ např. 1200, můžeme počítat dále 40 let bloudění pouští, 400 let otroctví v Egyptě. Jákobovi bylo 130 když přišel do Egypta a dále postupujeme jednoduše podle věku jednotlivých patriarchů při narození jejich synů (Izák, Abraham a pak ostatní dle ll. kapitoly Genesis).

Zvažujeme-li minulý let "naší" komety před 4200 lety, trefíme se téměř přesně do doby potopy, kdy bylo Noemu 600 let ("odchylka" je 17 let, což je v mezích přesnosti výpočtu). Budeme-li uvažovat minulé objevení komety např. před 4000 lety, dostaneme se do období 200 let po potopě. Samozřejmě, naše počítání je zatíženo velmi hrubou nepřesností. Ať však míříme sebehůře, vždy trefíme stejný cíl - minulý průlet komety spadá do období Noeho života, který podle Bible trval 950 let. Velké časové rozpětí Noeho života dostatečně kompenzuje nepřesnost našich výpočtů.

Posledním svědkem průletu komety, kterou jsme viděli v minulých dnech, byl před námi pravděpodobně biblický praotec Noe. Tato událost může být časově totožná s biblickou potopou nebo spadá do nepříliš vzdáleného období po ní.

K uvedenému výpočtu může mít kdokoliv výhrady, ale na rozdíl od čirých spekulací o čínských nebo egyptských hvězdářích je alespoň podepřen písemnými záznamy, vztahujícími se k dané době - tedy záznamy v Bibli.

Hvězdy mají ve vyjadřování Bible své trvalé místo:

• I řekl Bůh: Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. (Genesi 1,14)

Smyslem hvězd, nebo z dnešního hlediska všech nebeských těles, je podle Bible znamení časů. Podíváme-li se na své hodinky řízené krystalem, pak tyto hodinky nedělají v podstatě nic jiného, než že měří čas, udávaný pohybem nebeských těles. Den i rok jsou pro nás určeny rotací Země a hodiny i kalendář tyto časové úseky v podstatě jen rozdělují na menší části. Jsou-li nebeská tělesa znamením časů, pak toto určení má i přenesený význam:

• Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. (Matouš 2,1-2)

Už Bileám, syn Beórův prorokoval: "Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele." Pohanským mudrcům byla vodítkem v jejich počínání "hvězda". Jejich uvažování přitom nebylo modlářstvím, neboť i nadále byli provázeni přízní od Hospodina -

• na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země." (Matouš 2,12)

Na rozdíl od pohanských národů byly hvězdy v Izraeli výhradně znamením času od Hospodina. Nebyly příčinou událostí, ale jejich znamením. Ztotožňování hvězd a nebeských těles s příčinou událostí a jejich zbožštění bylo naopak Izraeli přísně zapovězeno, už ve druhém přikázání Desatera. Vidíme však, že hvězdy měly v myšlení izraelského lidu vždy své místo. I běžné blahopřání "Mazal tov!" zahrnuje slovo "mazal", které znamená v hebrejštině "hvězda, planeta či konstelace" a dále slovo "tov", které znamená prostě "dobrý". Podobně výraz "Mazal u vracha!" lze volně přeložit jako "Štěstí a požehnání!".Moc Boha Izraele nad pohyby hvězd a vesmírných těles je zřejmá i z knihy Jozue 10,12-14:

• A Slunce zmlklo a Měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli.

Jobovi pak Hospodin říká:

• Kde jsi byl, když jsem zakládal Zemi? ... zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Božští propukli v hlahol? (Job 38,4-7)

V Žalmech dále čteme:

• Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. (Žalm19, 2-3) 

Jaké poznatky můžeme čerpat z komety, která se před nedávnem objevila na západní noční obloze o Velikonocích a o Pesachu? Jako Evropané, odchovaní dedukčním myšlením a racionalismem samozřejmě žádné. O několik rovnoběžek jižněji by snad naše představivost měla větší šanci.

V Lukášovi (21,11) prorokuje Ježíš "veliká znamení z nebes". Člověk si v této souvislosti snadno představí něco na způsob novoročního ohňostroje nebo scény z hollywoodského sci-fi filmu. Velikost znamení z nebes však není měřitelná pouze silvestrovskými petardami. Znamení od Hospodina nemá na prvém místě za cíl divácký efekt, ale jeho velikost spočívá na prvním místě v jeho obsahu a poselství. O tom dostatečně vypovídá i zmíněný příběh pohanských mudrců z východu, kterým stačila hvězda k tomu, aby se vydali na obtížnou cestu (Matouš 2,1-12).

K pochopení souvislostí je zapotřebí konkrétní prožitek: Zahledět se na zářící kometu na noční obloze - a pak si uvědomit, že na tutéž kometu s největší pravděpodobností hleděl Noe, po zkušenosti potopy. Pak ji neviděl čtyři tisíce let žádný člověk na Zemi. A pak my. Hleděli jsme na tutéž věc.

Myslím, že něco podobného asi prožívá archeolog, který pod hromadou sutin a písku najde tisíce let starou, lehce otřelou ale nepoškozenou věc. Nejde o věc samu, jde o ten náhlý propad v čase. Zážitek náhlé souvislosti s něčím, co bylo dávno ztracené a propadlé bájím.

Těžko říct na co myslel Noe, když hleděl na "Hale-Bappovu" kometu, čtyři tisíciletí před narozením Hale i Boppa. Každopádně kometa připomíná, že

• "Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noe." (Matouš 24,37)
• "Jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových..." (Lukáš 17,26-28) 
   

- map -