Mnoho posluchačů HCJB Dobrá novina se nás ptá, co se v Ekvádoru pěstuje a co tu normálně roste. Mimo třešní, švestek, konvalinek a šeříku, snad všechno co známe u nás, ale také celá řada tropických plodů a květin. Ráda bych se zmínila o tom, co se pěstuje pro export. Snad každý ví, že patříme mezi největší exportéry banánů. Ekvádorské kakao a káva se vyváží již mnoho let. Později se přidala ropa (nafta) a malí ráčci - krevety, neboli anglicky shrimps. Tomu říkáme tradiční export. V poslední době se však pěstuje mnoho nových produktů a ty nazýváme: netradiční export.

Prvním z nich je pěstování květin. Ze 60% jsou to růže, pak karafiáty, chryzantémy a další, hlavně tropické druhy, které se pěstují v zimních zahradách. Dříve jsme říkali ve skleníku, ale tento druh známe spíše pod názvem "fóliák". Dnes existuje 167 firem, mají v provozu dva tisíce hektarů takových "skleníků" a zaměstnávají více než třináct tisíc dělníků, z nichž je 90% žen. Tento obchod stále vzrůstá. Obrat z exportu květin přesáhl sto miliónů dolarů ročně. Asi 70% květin je letecky přepravováno do Spojených států, 10% do Moskvy, 10% do Holandska a odtud do dalších zemí Evropy a jiných míst světa. Pěstování růží patří k nejvýnosnějšímu podnikání. Jeden hektar může vynést až 65 tisíc dolarů ročně. Před deseti lety se pěstovalo pouze 10 druhů růží, ale odběratelé žádali různost a tak se nabídka rozšířila na 150 druhů nejrůznějších druhů a barev. Nejoblíbenější červené odstíny se jmenují Madame del Bar, Red Velvet, Charlotte a Carola. Měsíčně se exportuje průměrně 150 tisíc růží. Počet se až zdvojnásobuje v měsících, kdy se slaví den svatého Valentýna - den zamilovaných, Svátek matek nebo Mezinárodní den žen.

Zajímavé je, že sazeničky se importují z Holandska, Izraele, Německa a Kalifornie, ale nejlepší místo na pěstování je na rovníku. Délka denního světla je rovnoměrná po celý rok, tedy dvanáct hodin. Když je třeba například před Svátkem matek docílit maximálního množství nebo kvality květin, bývají celé hektary skleníků uměle dosvětlovány ještě několik hodin po západu slunce. Pro pěstování růží je nejvhodnější výška nad dva tisíce metrů, kde se teplota pohybuje mezi 10 až 15 stupni Celsia, ale nejsou vhodné krajiny s ledovci v dohledu. Noční mráz je škodlivý pro květiny a krupobití pro "fóliáky".

Latos uspořádali pěstitelé výstavu květin na třech tisících čtverečních metrů. Zúčastnilo se 130 domácích a 70 zahraničních vystavovatelů z malých, středních i velkých firem. Jedna část výstavy byla věnována krásným a voňavým květinám. Výstava byla natolik úspěšná, že mnoho zahraničních podnikatelů projevilo zájem do tohoto oboru podnikání investovat a také více exportovat. Pořadatelé výstavy chtěli informovat a probudit zájem návštěvníků o různé druhy tropických květin, ale květiny zdaleka nevyčerpávají exportní možnosti Ekvádoru.

Pokračujme v netradičním exportu:

Žabí farmy se úspěšně zakládají od nížin přímořských oblastí až do výšky 1.400 metrů nad mořem. Chov ve větších výškách by vyžadoval vytápění, což je nákladnější. Ve chladném podnebí je totiž růst žáby pomalejší. Všude kde je vlhké tropické klima není zapotřebí nijak velkých investic. Protože žáby žijí pouze tři měsíce, nepodléhají nákazám i když nežijí v těch nejhygientičtějších podmínkách.

Chov žab je poměrně jednoduchý a velmi výnosný. Francisko Bareiro, nejznámější chovatel žab v Ekvádoru prohlásil: "Mluvit před šesti lety o pěstování žab bylo utopií, ale poptávka stoupla natolik, že vznikl obrovský zájem investovat do žabího podnikání. Nyní se pěstují žáby nejméně na deseti místech v různých okresech. "Žně" jsou každé tři měsíce a Ekvádor exportuje osmdesát tisíc tun živých žab ročně. Čtrnáct tisíc žab váží 1.800 kilogramů a každý kilogram se prodává v Americe průměrně za sedm dolarů. To představuje čistý zisk 2,10 dolaru za kilogram."

Největšími odběrateli živých žab jsou čínské restaurace. Dalo by se jich prodat desetkrát víc, nežli se jich prozatím vypěstuje a i v Evropě je o tuto lahůdku velký zájem. Z kůže se vyrábějí řemínky na hodinky, boty, kabelky a ve Francii dokonce bikiny. Žabí střívka se používají na výrobu chirurgických nití, které se v těle dobře vstřebávají. Žabí žlázy se používají pro kosmetické účely, na různé pomády a krémy proti slunci. Zbytky žab se suší a melou jako krmivo s vysokým obsahem proteinů pro ryby, kuřata a vepře.

Bavlna:
Poloostrov, lépe řečeno výběžek Santa Elena byl za starých časů popisován jako úrodný kraj. Když přišli Španělé, popásalo se tam kolem třiceti tisíc kusů dobytka. My jsme poznali tento kraj jako poušť, neboť byly vykáceny lesy, aby se mohlo prodávat dřevěné uhlí do měst. Kraj se zazelenal jenom v období dešťů a to jen občas. Všude byl jen suchopár a písek. Asi před dvěma lety byla postavena přehrada a tak je možno celý kraj zavodňovat. Nyní se zde pěstují všechny druhy melounů a mnoho druhů zeleniny. Nové možnosti zemědělství podstatně zlepšilo životní úroveň obyvatelstva, ale to není všechno.

Už dříve se v této oblasti prováděly pokusy s pěstováním bavlny. V letech, kdy hodně pršelo, byly výnosy dobré, ale v době, kdy pršelo málo, měli obyvatelé mnoho práce a skoro žádný výdělek.

Dnes se místo suchopáru půda kolem silnice bělá bavlnou, jako kdyby nasněžilo. Desítky lidí jsou zaměstnáni sběrem a jsou-li zruční, nasbírají dva quintaly denně. Za ně dostanou asi deset tisíc sukrů. Pracuje se od 6.30 do 11 hodin dopoledne. Z bavlny se získává také olej a pasta vhodná pro krmení dobytka.

V místním tisku stálo: "Pro rok 1997 se očekává rekordní úroda bavlny. Letos je zaseto více než 16 tisíc hektarů bavlny, o 53% více než v roce 1996. Za jeden quintal (46kg) se dá utržit 105 tisíc sukrů (1 dolar = 4 tisíce sukrů). Bavlna se dá okamžitě prodat do továren a přebytek úrody lze exportovat. Byly zasety nové druhy bavlny s vyšším hektarovým výnosem než měly dřívější odrůdy. Proto očekáváme, že se úroda proti loňsku ztrojnásobí."

Všechny posluchače HCJB a pořadů "Dobrá novina" zdravím s přáním, aby poslech zůstal nerušený i nadále. V očekávání Vašich zpráv,

- Sestra Fialová - Kladenská, HCJB Dpt. Checo, P.O. Box 17-17-691, Quito, Ekvádor, Jižní Amerika -