Vážená redakce časopisu Zápas o duši,

chtěl bych vám poděkovat za činnost, kterou vyvíjíte ve prospěch evangelizace Božího království.

Při čtení vašeho časopisu už delší dobu přemýšlím o použitém mottu v jeho záhlaví „Pro církev reformovanou a stále se reformující“. V souvislosti s tím se vás chci zeptat, jakou reformovanou církev máte na mysli a v čem se podle vás tato církev stále reformuje? Velice bych si totiž přál, kdyby tomu tak skutečně bylo.

Nemýlím-li se, tak smyslem a pojetím skutečné reformace by neměla být jen reforma a náprava katolické církve. Smysluplná a žádoucí reforma všech křesťanských církví by dnes měla jít až ke kořenům křesťanství. K církvi, kterou vybudoval sám Ježíš Kristus a ne k církvi, kterou založil císař Konstantin Veliký ve 4. století po Kristu.

K reformě dnešních křesťanských církví a jejich učení není potřeba složité teologie. K nápravě stačí v pokoře přijímat Boží království v duchu Ježíšových slov a Jeho učení.

Boží království a jeho význam pro celé lidstvo pak nebude zamlžován a znehodnocován rozdílným učením, které hlásají jednotlivé církve. Příkladem jasného Ježíšova učení o Božím království jsou Jeho slova, určená tehdejším velekněžím: „Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ – Matouš 21.

Předem vám děkuji za odpověď a váš názor.

S pozdravem

Václav Š.

Pokoj Vám a milost, Václave,

děkuji Vám za otázku, kterou jste nám poslal.

Heslo, které používáme v záhlaví internetové upoutávky Zápasu o duši i Reformace „Pro církev reformovanou a stále se reformující“ je staré reformační heslo, které v latině zní „Ecclesia reformata semper reformanda“ (tedy „církev reformovaná a stále se reformující“). Jde o pohled na církev, který říká, že má být reformovaná ve smyslu principů reformace, které můžeme shrnout v pěti „solas“ – Sola Scriptura, Sola Gratia, Solus Christus, Sola Fide, Soli Deo Gloria. Církev, která se takto reformuje, nesmí ustrnout, ale musí se podle stejných principů stále reformovat, mohli bychom říci „aktualizovat se“. Nežijeme v 16. ani v 17. století (z jehož závěru pravděpodobně výše uvedené heslo pochází), ale ve století 21. a církev musí reagovat na výzvy, které přináší dnešní doba – musí na ně reagovat podle výše uvedených principů. Jedině tak církev zajistí, že bude ‚reformovaná‘, a zároveň se bude těmito principy formovat ve světle současných výzev, což povede k tomu, že bude také ‚stále se reformující‘.

Církev, která opustí výše uvedené principy, přestává být církví reformovanou (už je pouze církví ‚formovanou‘, a to především okolním světem) a přestává být ‚stále se reformující‘ (pouze se mění, formuje, podle běhu tohoto světa, dokud neskončí na smetišti dějin). Taková církev potřebuje reformaci, tedy návrat k původní formě, což v případě církve musí znamenat, že se vrátí k Písmu, tedy k prvnímu ze zmiňovaných ‚solas‘ – Sola Scriptura, ze kterého vycházejí všechna ostatní ‚solas‘.

Váš dotaz nakonec směřuje k tomu, zda mluvíme o nějaké konkrétní církvi, ale tak tomu není. V naší zemi není mnoho reformovaných církví (sborů), tedy takových, které by programově stály na pěti ‚solas‘ – myslím, že bychom takové sbory mohli spočítat na prstech. Jsou sice církve a celé denominace, které se za reformované považují a na reformaci se odvolávají, ale jejich učení ani jejich praxe tomu ani zdaleka neodpovídají.

To je také jeden z důvodů, proč používáme staré reformační heslo – jde o výzvu k zamyšlení nad tím, jaký má význam.

Pán s Vámi

Jaroslav Kernal