• Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2Tm 4,1-4)

Apoštol Pavel v závěru svého druhého listu svému synu ve víře, Timoteovi, odevzdává to nejdůležitější, co mu chce odkázat, protože ví, že jeho pozemský život se chýlí ke konci. Je to jeho závěť, a tak to nedůležitější chce odevzdat dál, aby „církev byla budována k Boží slávě“.

Když jsem přemýšlel o tom, proč by člověk měl jet na Zimní konferenci, jedním z důvodů, který mi vytanul na mysli, bylo: Jako křesťané se potřebujeme povzbudit!

Duch Boží nás vybízí v Písmu k tomu, abychom se navzájem povzbuzovali, dokonce den co den, abychom nebyli oklamáni hříchem (Žd 3,13) a povzbuzovali se navzájem k životu pro Krista (1Te 5,11).

Ducha Božího jsme dostali, když nás probudil spolu s Kristem k životu, když jsme podle Ef 2,1-5 ještě byli mrtvi pro své viny a hříchy. Duch v nás tedy přebývá, v srdci, a vede nás, abychom poznávali Krista. A k tomu poznávání nám dal Bibli. Bez Bible to nejde.

Máme v rukou Boží slovo, aby nás chránilo před hříchem a vedlo k posvěcení. To je mocný nástroj, mocná zbraň.

Pán Bůh se o nás dokonale postaral – máme slovo, které máme poslouchat. „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání“ (1J 5,3). Kdo slovo nezachovává, je lhář a není v něm pravdy; ten Boha nezná, nebo si to jen nalhává (1J 2,4).

Naším dnešním tématem je „Sola Scriptura – jedině Písmo“ – heslo nás, křesťanů, vzešlé z období reformace v 16. a 17. století, které říká: Písmo je konečnou autoritou v poznání Boha a ve způsobu života.

Je to heslo apoštola Pavla, které dává svému synu ve víře, Timoteovi:

• Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,14-17)

Písmo ti říká, jak být spasen a jak žít k Boží slávě. Chceš znát živého, všemohoucího Boha, Stvořitele a Spasitele? Chceš vědět, jak žít život tady na zemi, dokud nepřijde podruhé Pán Ježíš nebo ty nepřijdeš k Němu? Pak slovy klasiků: Čti Bibli, tam to všechno je (2Pt 1,3).

Ale na učení „Jedině Písmo“ se vedou dlouhodobě tvrdé útoky:

Dnes se ale setkáváme s útoky na učení „Jedině Písmo“. Tyto útoky tu byly vždy, co je církev církví.

V 1. století to byli gnostikové, kteří tvrdili, že člověk musí mít zvláštní, mimobiblické „poznání“ a „pomazání“, aby znal Boha. Bez další, mimobiblické autority jste byli v jejich očích ztraceni – viz Janovy listy. Gnostikové 1. století jsou však mezi námi i dnes.

Ve 2. století to byli montanisté, kteří tvrdili, že mají „nová proroctví“, doprovázená extatickými projevy. Tato hereze přetrvávala až do 8. století a i dnes se někteří v křesťanských kruzích pokládají za pokračovatele Montana. Ale jako obrana církve proti této herezi vznikl později biblický kánon. Jak říká apoštol Jan: „Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi“ (1J 2,19). Bůh si použil ve své svrchovanosti a prozřetelnosti hřích jedněch lidí k dobrému pro své děti – a my máme dnes v rukou Písmo – biblický kánon.

 V 16. století to byli teologové koncilu v Tridentu, kteří oficiálně vyhlásili, že Písmo není jediné pravidlo naší víry, ale potřebujeme ještě tradici církve, vykládanou církví. Ale náš Pán má v Matouši 15. kapitole pro takové lidi důrazné varování:

• Svou tradicí jste zrušili slovo Boží. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘

Zní to tvrdě? Však také „přišli učedníci a řekli mu: ‚Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?‘“ Lidé se nad tím budou urážet.

Historie církve je plná herezí, ale Pán je věrný a naplňuje to, co započal, když se za svou církev sám obětoval: „Tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná“ (Ef 5,27). A takovou ji dovede až na svatbu Beránkovu. O této nádheře nás ujišťuje ve Zjevení 7,9:

• Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.

Jaká nádhera! Beránek a jeho nevěsta spolu a v radosti! Ve slávě, bez herezí, čistá a svatá.

Miluješ Pána Ježíše?

Vyznáváme, že milujeme Otce v nebesích. A je to tak, sláva Pánu! My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás (1J 4,19). On si nás zamiloval kvůli Kristu ještě před stvořením světa (Ef 1,4), a probudil nás k životu v době, kdy jsme ještě byli duchovně mrtví ve svých vinách a hříších (Ef 2,1).

Ale nyní již není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši (Ř 8,1). Milujeme Otce za Jeho lásku a dobrotu, za Jeho milost a milosrdenství, za Jeho věrnost, i když my jsme nevěrní. Milujeme Ho proto, jaký je a kdo je.

A Otec? On poslal svého jediného Syna, Pán Ježíše, abychom skrze víru v Jeho dokonané spásné dílo kříže měli věčný život. Pán Ježíš svým učedníkům v J 14,15-17 říká to nejdůležitější v horní místnosti před odchodem do Getsemanské zahrady v předvečer svého ukřižování: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“

Pán Ježíš nám tu odkazuje to nejdůležitější pro život tady na zemi před svým odchodem k Otci!

Dává nám svá přikázání, dal je učedníkům – apoštolům, aby je zachovávali a vyučovali další lidi. Ale to není všechno! Dává učedníkům také učitele, Ducha pravdy. Ten je bude vyučovat – jak vidíme v Janovi 14,26, kde Pán Ježíš pokračuje ve svém ujištění učedníků: „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“

Duch svatý apoštolům připomněl, co Pán Ježíš řekl. A apoštolové? Oni a jejich přímí a blízcí spolupracovníci na Božím díle toto slovo zapsali – ne z vlastní vůle, ale „unášení Duchem svatým“ zapsali slova, která jim Bůh Duch svatý dával (2Pt 1,21). To je naše Písmo, to je Bible v našich rukou!

„Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání.“ S touto naléhavostí nyní přichází Duch svatý do našich srdcí. Jestli miluješ Pána Ježíše, budeš milovat Jeho slovo a budeš jím řídit svůj život, každou oblast svého života – svůj vztah k Bohu, k lidem, svůj postoj k povoláním, do kterých tě Pán Bůh uvedl, budeš jím posuzovat i vést svůj vztah k církvi.

Ducha svatého jsme dostali, aby svědčil našemu srdci o tom, kdo je Kristus! Můj Spasitel, můj Vykupitel, má Sláva! Duch svatý mi vysvětluje Písmo! Duch svatý vyznává Sola Scriptura!

Pán Ježíš a Sola Scriptura

Jako lidé, kteří svou naději na věčnost nalezli v Kristu Ježíši, našem Spasiteli, se musíme ptát, jak viděl Písmo On, jak jej používal a jaké místo a důležitost mu přikládal. Máme-li růst do zralého lidství, měřeného mírou Kristovy plnosti (Ef 4,13) a zůstávat v Kristu (1J 2,5-6), musíme žít jako Kristus, tzn. zachovávat Jeho přikázání.

Kristus je Bůh, proto veškerá Písma Starého i Nového zákona jsou Jeho přikázáním.

Jak viděl Písmo Pán Ježíš?

Jaké místo mělo Písmo v pozemském životě Pána Ježíše? To je důležitá otázka: vždyť On je naše Hlava, Hlava těla, své církve. Nejsme od Něho odděleni. Jsme s Ním pevně spojeni. Jak používal Písmo On, takové používání je naším vzorem, cílem.

Chci se nyní s vámi společně podívat na tři oblasti, jak použil Písmo Pán Ježíš během své pozemské služby. První oblastí je:

1) Obrana víry před nepřáteli

Apoštol Pavel nás v 2Tm 3:12 varuje, že zakusíme pronásledování pro víru v Krista. Snad Pavel na někoho útočil? Řval na lidi? Chtěl někomu ublížit? Chtěl násilím lidi obracet ke Kristu? Proto byl pronásledován? Ne – podívejme se, proč byl pronásledován: „Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost“ (2Tm 3:10). Kdo chce takto podobně zbožně žít, ten v Kristu zakusí pronásledování. Ne pro zlé jednání, krutost, zlé úmysly, ale pro dobré jednání a zbožný život.

Svět nás bude nenávidět, protože našeho Pána nenáviděl dříve. A my mu patříme.

„Čemu to věříš? Věřit v Boha v 21. století je intelektuální sebevražda. Víra v Boha je pro staré báby! Náboženství je opiát lidstva. Nesmysly, probuď se!“ Slyšeli jste takhle mluvit své přátele nebo svou rodinu? Ale nejhorší nepřítel není člověk, ale ďábel. Ten pokušitel, dávný had, svůdce, „váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil“ (2Pt 5,8).

Jak se proti tomuto nejhoršímu nepříteli bránil Pán Ježíš? Božím slovem. V Mt 4. kapitole míním úžasný záznam toho, jak se Pán Ježíš bránil útokům:

• Znal ho a věřil v jeho moc (v. 4), když odpověděl satanovi: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.
• Uměl ho používat v kontextu, a tak rozeznal překrucování Písma a jeho nesprávné používání (v. 7), když na satanovo špatné použití Písma odpověděl: „Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“
• Věděl, co je cílem Písma – Boží sláva (v. 10). Když satan chtěl, aby se před ním Ježíš poklonil, odpověděl mu Písmem: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.

Jedinou ochranou křesťana před útoky ze světa ale i zevnitř viditelné církve, odkud budou přicházet draví vlci, je skrze princip Sola Scriptura.

2) Druhou oblastí, ve které si ukážeme Ježíšův způsob používání Písma, je Jeho pohled na minulost, ale i na budoucnost.

„Bible je moudrá kniha. Víš, ale ten začátek v Genesis, to je prostě jen dobová báje. Když se to psalo, tak ještě lidi neměli to správné vědecké poznání, které máme my dnes! Tomu nemůžeš věřit doslovně. To je poezie a v poezii si autor představuje, nadsazuje, jenom tak maluje před očima obrazy pomocí slov, která mají daleko větší a hlubší význam, než jak je my obyčejní lidé používáme.“ To je velice rozšířený názor na historii popsanou v prvních kapitolách knihy Genesis.

Jak to viděl Pán Ježíš? Když Ho farizeové pokoušeli, aby Ho mohli obžalovat z hereze a zbavit se Ho, On citoval pasáž z Genesis 2:24. Je to dobře známý oddíl, kde se Pána ptají, jestli se lidé mohou jen tak rozvést. A Pán odpovídá slovy Genesis 2:24. Není pro něj mýtus nebo poezie, ale holý fakt: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“

Události potopy z Gn 6-8 jsou pro Pána historický fakt, když popisuje, jak to bude v budoucnosti při Jeho druhém příchodu (Matouš 24:37-38): Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu…“

Důležité je, že Pán Ježíš s důvěrou používá Písmo pro historii i pro věci budoucí.

Spoléháš na to, co pro tebe Pán udělal – že položil svůj život na kříži za tvoje hříchy podle Písem a byl pohřben; třetího dne byl vzkříšen podle Písem (1K 15)? Pak se můžeš spoléhat na pravdivé Písmo, protože tak ho používá i tvůj Spasitel.

3) Třetí oblast, ve které se podíváme do života Pána Ježíše, je to, jakou měl důvěru v moc Písma.

Přicházejí lidé, kteří nás obviňují z „bibliolatrie“. Bibliolatrie je zbožšťování Bible. Říkají: „Vy jste samá Bible, pořád jen mluvíte o Písmu, kladete na něj příliš velký důraz.“ My uctíváme Krista Ježíše, ne Bibli. Neklaníme se jí, nepovažujeme ji za magickou, za kouzelnou formuli, plnící naše přání.

Pán Ježíš také neuctíval Písmo jako předmět náboženské úcty. Ale můžeme sledovat v Jeho slovech neustálé odvolávání se na Písmo, na jeho naplnění, na jeho význam pro život lidí k Boží slávě. Když mu saducejové v Matouši 22,29 předkládají vykonstruovaný problém a opírají se o citát z Mojžíše – Dt 25,5 o právu švagrovství, On jim vyhuboval za jejich neznalost Písma: Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží! Máme znát Písma a jejich moc!

V jakou moc Písma Pán Ježíš věřil?

• Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘ (Lk 16,29-31)

 Zde Ježíš mluví o bohatém člověku a chudém Lazarovi. Oba zemřeli – boháč byl v místě muk a žádal Abrahama, aby poslal Lazara zpět na zem, aby varoval boháčovy bratry před pekelnými mukami, aby činili pokání. Chce po Abrahamovi, aby učinil zázrak a Lazar byl vzkříšen. Pak jeho bratři přece uvěří! Neuvěří, protože nevěří Písmu.

Pán Ježíš věřil, že Písmo je silnější než zázraky.

Apoštolové a Sola Scriptura

Apoštolové byli učedníky Pána Ježíše, a proto nás nepřekvapí zjištění, že jejich přístup k Písmu byl stejný jako přístup jejich Mistra. Odvolávají se na Písmo, ukazují na jeho naplnění, vysvětlují je a aplikují do života církve.

Apoštolové nepřinášejí nové učení, ale jak jim pověděl Pán, to „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (J 14,26).

První veřejné vystoupení apoštolů je zaznamenáno ve Skutcích 1,15, kdy apoštol Petr mluví k 120 bratřím a jeho kázání začíná slovy: „Bratří, muselo se splnit slovo Písma.“ Druhé jeho veřejné vystoupení, kdy mluví o Letnicích v Jeruzalémě ke zbožným židům ze všech národů na světě, opět začíná Petrovým výkladem zaslíbení Písma:

• Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóela. (Sk 2,14-16)

Třetí Petrova řeč k lidu shromážděnému v chrámě vysvětluje, co Písmo znamená, jaká je cesta spasení:

• Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů. (Sk 3,26)

Čtvrtá Petrova řeč byla pronesena k vůdcům a starším lidu a přinesla do života posluchačů aplikaci Písma, jak řídit svůj život:

• Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4,11-12)

Jestliže je Boží slovo v životě apoštolů a v životě našeho Pána základem, náplní i šlehačkou na dortu, jak bychom my mohli Písmo odsunout stranou, nebrat ho až tak vážně, vykládat si ho, jak chceme nebo jej dokonce ignorovat?

• Kdo mne miluje, bude zachovávat má přikázání!

Církev, tělo Pána Ježíše

Mluvilo Písmo v době Pána Ježíše? Ale dnes ne? Mluví dnes Písmo k nám? Nebo je to mrtvé slovo, staré téměř dvě tisíciletí?

Jestliže někdo říká, že Boží slovo, Bibli, nepotřebuje, protože to je stará kniha, která měl význam v době Ježíšově a jeho učedníků, pak ať zbystří pozornost u slov Pána Ježíše. Když odpovídal saducejům, kteří se ho dotazovali, aby ho chytili do pasti.

• Ježíš jim odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?‘ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“ Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením. (Mt 22,29-32)

To, co Pán Ježíš cituje z Písma, bylo napsáno více než 1000 let před tím, v Exodu 3,6! A Pán Ježíš říká svým současníkům: Vám to Bůh říká! Chcete dnes slyšet Boží hlas? Tak čtěte Písmo! Bůh mluví ke své církvi! Bůh dnes mluví k tobě! Co tak naléhavého má náš Pán pro svou církev na začátku roku 2015? Je to slovo, které musíme slyšet! Je to jeho slovo: Vy jste chrám Boha živého!

Jste tělem Kristovým! Jste církví. Co je církev? Co je to biblicky zdravá církev?

Písmo zjevuje, co je to Církev

Církev je tělo Ježíše Krista (Ef 1,22-23). Je složená z lidí všech kmenů, jazyků, národů a ras, které Beránek vykoupil pro Boha (Zj 5,9). Jsou to lidé, kteří věří, že Ježíš Kristus zemřel za jejich hříchy, a tak je zbavil prokletí (mzdy) hříchu, tedy smrti a v této víře vytrvají až do konce. Jsou to všichni, kteří jsou chrámem Ducha svatého a skrze Boží slovo rostou do podoby Kristovy.

Stručný seznam znaků církve by mohl znít takto: věrné kázání evangelia, naplňování Kristova příkazu křtu a večeře Páně, církevní kázeň, kvalifikované vedení, jednota v Duchu, úsilí o svatost, láska k bližním, evangelizace a učednictví.

Co je náplní života takové církve, biblické církve? Boží slovo k tomu má co říci:

1) Čtení Božího slova, kázání evangelia, vyučování Božího slova.

• Než přijdu, ujmi se předčítání, kázání, vyučování. (1Tm 4,13)

2) Je vedena staršími, kteří káží Boží slovo, vedou, modlí se a duchovně se starají o svěřené stádo, chrání jej před vlky, jsou v ní diákoni, kteří se starají o naplňování sborové služby potřebným. Taková církev miluje své pastýře, modlí se za ně, poslouchá je (Titovi 1:5).

3) Je svědectvím světu pravdou o Ježíši Kristu, láskou jedněch k druhým, moudrostí, jak žít v tomto světě, spravedlností. Motivem takového života církve je touha po Boží slávě, prostředkem pak poslušnost Božímu slovu, tedy Kristovým přikázáním.

• Kdo mne miluje, bude zachovávat má přikázání.

Boží slovo a princip Sola Scriptura je v takové církvi prostředkem, který Duch svatý používá k růstu církve do plnosti lidství, do podoby Kristovy.

• … aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. (Ef 4,12)

A tam, kde princip Sola Scriptura není v praxi církve? Takové společenství přestane být časem církví. Stane se společenstvím lidí, kteří jsou spojeni čímkoliv, jen ne biblickou vírou v Krista Písem. Budeme církví, jak si ji představuje svět, ale ne biblickou církví. Taková církev nakonec umře. Jako církev v Sardách ze Zjevení 3.

• Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd: "Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem; rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. (Zj 3,1-3)

Patřím do takové církve? Jsem součástí takové biblické církve?

Jestli je moje odpověď: „Ano“, pak díky Pánu! Buďme Pánu vděční za tak velký dar! Služ v ní dary, které jsi dostal, Pán tě povolává, aby tě použil ke své slávě v církvi – při službě, společenství s lidmi, v pomoci i sdílení břemen druhých, v modlitbách, v radosti z Pána i ve vzájemném napomínání se k Jeho následování. Taková církev pak může být solí a světlem v tomto světě. Díky Pánu za ni! Haleluja!

Zní moje odpověď: „Ne“? Nepatřím do takové církve? Nepatřím do církve, která se řídí Božím slovem, ale přidává si k němu – tradice, zvláštní zjevení? Co dělat v takové situaci. Nejdůležitější je: modlit se. Pokud se nebudeme modlit a hledat Boží vůli, budeme nacházet jen svoje rozhodnutí, svoji vůli. Jsi-li k tomu povolaný, služ tomuto společenství Božím slovem. Pokus se pomoci reformovat společenství skrze Boží slovo tak, aby bylo věrnější Pánu. Pokud nemáš možnost kázat a nejsi k tomu povolaný, jsi žena, dítě, modli se, mluv s vedoucími církve nad Božím slovem, modli se.

Nechce tvoje společenství následovat Pána Ježíše skrze naplňování Jeho přikázání? Odporuje Duchu svatému? Je správné poslouchat lidi nebo Boha? Pak je potřeba takové společenství opustit.

Co ale pak? Máme dobrý návod v Písmu. První církev, jak čteme ve Skutcích, se scházela po domech, zůstávala v učení apoštolů, lámali chléb, modlili se a byli spolu (Sk 2:41 nn).

Hledej takové společenství ve svém okolí. Můžeš se zeptat bratrů kazatelů, kteří káží zde na konferenci, zda ti mohou doporučit takový sbor v blízkosti tvého bydliště. Nebo se můžeš obrátit o pomoc na pracovníky kanceláře služby Reformace.cz a časopisu Zápas o duši.

Není-li takový sbor ve tvé blízkosti? Pak musíme mít odvahu. Je možné scházet se s podobně smýšlejícími křesťany u někoho doma a číst Písmo, modlit se společně a studovat Boží slovo.

S tím, jak Boží slovo studovat, mohou pomoci webové stránky časopisu Zápas o duši nebo stránky Biblického společenství křesťanů Ústí nad Labem, kde jsou výkladová kázání ve formě textů spolu se studijními otázkami. Můžete tak společně studovat jednotlivé knihy Písma a růst v Kristu.

Pán Bůh je věrný. Ve Zj 3,7-13 nám říká: 

• Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: "Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."

Pán Bůh je věrný. I nás volá, abychom byli věrní.