Řádná nauka o obrácení a její nedoceněný pastorační potenciál

Správná nauka o obrácení vás zmocní k pastoraci.

Osobní příklad

Dovolte mi, abych vstoupil do tématu prostřednictvím příkladu. Jednou jsem se svému příteli vyznával z nesprávné touhy. Zcela frustrován jsem mu vysvětloval, jak si z teologického hlediska uvědomuji, že tato touha není správná. Avšak jedna část mého já byla v pokušení  si tuto touhu ospravedlnit, protože jsem měl pocit, že je „vetkána do samotné podstaty mé osobnosti“ a že je „součástí nejvnitřnějšího uspořádání mé duše.“ Přesně tato slova jsem použil, abych příteli přiblížil, jak moc je se mnou tato touha spojena.

Můj přítel mi pokojně citoval z Božího slova:

• …máte odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech... (Ef 4,22)

Zdůraznil přitom „starého člověka“. Ano, je pravda, že takové touhy mohou být vetkány do osobnosti člověka či propojeny s nejvnitřnějším uspořádáním duše. Tvůj starý člověk hyne. Co jsi čekal, Jonathane? V určitém smyslu tyto žádosti představují mě samého.

Hned za rohem však čekala dobrá zpráva. Můj přítel dočetl oddíl do konce:

• …máte se obnovovat duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Ef 4,23–24)

Tedy – mám novou přirozenost, nebo ne? Existuje mé staré já, to jistě, ale je zde také mé nové já. A toto nové já je tvořeno – a teď zostřete svou pozornost – podle podoby Boží.

Krátce řečeno, můj přítel mi výběrem několika slov z Písma připomněl mé obrácení. A melancholii, kterou jsem toho dne cítil, živenou rozčarováním z touhy po něčem, co jsem nemohl mít, nahradila radost, kterou vyvolalo toto připomenutí. Dalo mi to naději.

Dva způsoby, jak využít tento potenciál

Vidíte, jaká moc se nachází ve správném pochopení toho, co to je obrácení? A ve skutečnostech a zaslíbeních týkajících se života nového stvoření?

1. Dává schopnost povzbudit a vzpružit vaše bratry a sestry v Kristu, kteří jsou v sevření hříchu. Tím hříchem může být závislost. Může jím být nenávist vůči jinému bratru nebo sestře ve sboru. Může jím být pocit zoufalství pramenící z nezjistitelných zdrojů. Cokoliv. V mnoha takových případech předstírá hřích – jakožto lhář – svou nevyhnutelnost. Bere na sebe masku „skutečného“, „autentického“ nebo „tak to prostě cítím“ anebo „přirozeného“, nebo dokonce „spravedlivého“. Správné učení o obrácení však zviditelňuje lež, která se nachází ve všech těchto postojích. „Ano, tvé city mohou být přirozené, ale nejsi jimi vázán, protože křesťanství je nadpřirozené. Jsi svobodný.“

Lidé se cítí být unášeni svým hříchem. Křesťanské učení o obrácení pomáhá křesťanům poznat, že tomu tak není. I když bitva trvá dlouho a zdá se, že každé dva kroky kupředu střídá jeden krok (nebo i více) vzad, schopnost změnit se pochází z poznání toho, co Kristus učinil při obnovení člověka.

2. Správné pochopení toho, co to znamená obrátit se, vám dává schopnost ujišťovat křesťany o tom, že mají nový, odlišný život. Křesťanství poskytuje život Syna, v Jehož podobu jsme přetvářeni. Je to život svatosti, lásky a jednoty s Božím lidem. Je to život utrpení, který však zná naději a moc vzkříšení uprostřed trápení.

A dostáváme se k úžasné věci. Takové ujišťování patří nejen k takzvaným imperativům Nového zákona: „Jděte, buďte svatí a žijte v jednotě jedni s druhými!“, ale zároveň nám také oznamuje: „Takoví jste.“ Existuje nové já, a toto nové já je jedno se svatými a je svaté stejně jako Syn.

Kulturní pozadí

Udělejme si teď malý rozbor kulturního pozadí. Naše zromantizovaná kultura dává přednost skutečnému, přirozenému, autentickému. Objevování sebe sama a sebevyjádření jsou našimi největšími morálními činy. A tyto postoje pronikly do sborů a přetvořily naše názory na obrácení, členství a na naši novou identitu, kterou máme v Kristu. Kazatelé řeknou, že jsme všichni jen hledající. Všichni jsme na cestě. To znamená, že uděláš jeden krok, a pak další, a další.

V logice těchto populárních pastoračních metafor však chybí myšlenka rozhodného oddělení se od minulosti, fakt že jsme již byli zachráněni z nadvlády temnoty, zemřeli jsme starému člověku a vstali jsme k novému životu. Cesta objevování je něco úplně jiného než pohřeb a vzkříšení, starý člověk a nový člověk.

Nepopírám, že naše cesty nás mění. Prostřednictvím cest se vyvíjíme. A popravdě řečeno, duchovní růst se může jevit spíše jako graf evolučního vývoje než jako přeměna housenky v motýla. Nechci zde prohlašovat, že takové výroky postrádají jakoukoliv spojitost s duchovními věcmi. Nesmíme však zapomenout, co Nový zákon učí o moci konce posledních časů, jenž nyní nastává. Nové stvoření právě teď. To je obrácení.

Naproti alkoholikovi

A nyní tedy sedíte naproti alkoholikovi či oběti manželské nevěry, nepříjemnému diákonovi, který má na svědomí rozdělení sboru, mladému páru, který nemůže vystát zpívání kancionálových písní. Co je vaším úkolem? Připomenout jim, že jsou křesťané.

Možná jim pomůžete vrátit se zpět ke křtu, jako to dělá Pavel v 6. kapitole listu Římanům. Byli pohřbeni a vzkříšeni – a to už je něco! Opravdu chtějí pokračovat v hříchu, nebo chtějí hledat svobodu, budou hledat sílu k odpuštění, nebo trvat na svém, stejně jako to dělá svět? Jak by mohli? Zemřeli hříchu a byli vzkříšeni do nového života s Kristem.

Váš pastorační úkol, ať už budete postupovat jakkoli, je najít taková slova a pokládat takové otázky, které uschopní svatého, jenž setrvává v hříchu, aby porozuměl tomu, co to znamená být – a to je důležité – znovuzrozeným křesťanem.

Poznámka pro kazatele: Kažte, vyučujte, zpívejte, chvalte Boha v modlitbách a doporučujte správné učení o obrácení. Nachází se v něm nedoceněná moc. Čím více mu budou vaši lidé rozumět, tím lépe je dokážete duchovně vést. A nejen to – oni budou vládnout stejnou mocí potřebnou pro přesvědčování a vyzbrojování jedni druhých.

– Jonathan Leeman –
Březen/duben 2012
© 9Marks. www.9Marks.org
Překlad Julie Petrecká