Obrácení je duchovní proměna člověka. To znamená, že život člověka se otočí o sto osmdesát stupňů. Jedná se o odvrácení se od hříchu ke Kristu. Od uctívání model k uctívání Boha. Odvrácení se od sebeospravedlnění k ospravedlnění Kristem, od toho, že si člověk sám řídí svůj život, k tomu, že jeho život řídí Bůh.

Tato duchovní proměna musí být natolik radikální a musí jít do takové hloubky, že ji může provést jedině Bůh. Obrácení nemusí být emocionálně výraznou zkušeností, ale musí přinášet důkazy v podobě ovoce zbožnosti, protože pouze to je podle Písma známkou pravého obrácení.

K obrácení dochází, když Bůh probudí duchovně mrtvého člověka a dovede jej k tomu, že činí pokání ze svých hříchů a věří v Krista.

Když nás Ježíš volá k tomu, abychom činili pokání a věřili, volá nás k tomu, abychom se obrátili. Znamená to radikální změnu jak toho, čemu věříme, tak toho, co děláme (Mk 1,15).

Když nás Ježíš volá k tomu, abychom na sebe vzali svůj kříž a následovali Ho, volá nás k tomu, abychom se obrátili (Lk 9,23).

Abychom mohli činit pokání, musí nám Bůh dát nový život, nové srdce a víru (Ef 2,1; Ř 6,17; Ko 2,13; Ez 36,26; Ef 2,8; 2 Tm 2,25).

Proč je správné pochopení toho, co je to obrácení, tak důležité pro celkové svědectví církve?

Církev, která nerozumí správně tomu, co je to obrácení, bude:

1. Nabízet nekřesťanům falešnou jistotu spasení a nazývat je křesťany, i když jimi nebudou.
2. Způsobovat křesťanům zmatek v otázce, co to znamená být křesťan.
3. Špatně představovat Boha křesťanům i nevěřícím! Místo, aby odrážela Jeho svatý charakter a proměňující milost, bude taková církev představovat Boha jako někoho, komu nevadí hřích a kdo není schopen změnit lidský život.

Bůh ustanovil církev, aby zrcadlila Jeho slávu (Ef 3,10) skrze svaté životy svých členů (2 K 6,14–17; Mt 5,13–16). Církev, která má zmatek v otázce obrácení, bude plná falešných a slabých věřících a bude o Bohu šířit lži, nikoliv pravdu.

Naopak církev, která rozumí tomu, co to znamená obrácení, bude plná nedokonalých, ale rostoucích křesťanů. Bude ukazovat, že Bůh je svatý a že Jeho evangelium milosti je mocné a proměňující (Ř 1,16; 2 K 3,18).

• …evangelium je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří. (Ř 1,16)

Proč je správné pochopení toho, co je to obrácení, tak důležité pro zdraví místní církve?

Zmatek v otázce obrácení

Zmatek v otázce obrácení narušuje zdraví místního sboru, protože členové sboru jsou nejistí, nebo dokonce oklamaní ohledně svého vlastního duchovního stavu. 

• Někteří v církvi si myslí, že nejsou obrácení, ale ve skutečnosti jsou. Takové pochybnosti se často objevují tam, kde je obrácení špatně chápáno jako naprosté zbavení se hříchu, který v nás přebývá. Takový zmatek zvyšuje nejistotu, a ta pak brání zbožné důvěře v Kristovo dokončené dílo.
• Jiní si myslí, že obrácení jsou, ale ve skutečnosti nejsou. Tato falešná důvěra začíná často u nedostatečného vyučování, které povzbuzuje k jistotě spasení bez jasného duchovního ovoce. Přijímání takového špatného vyučování vede k oklamání v otázce obrácení.
• Vždycky dochází k poškození zdraví církve. Pochybující sklíčenost i falešné ujišťování prostě nejsou charakteristikami zdravého sboru – a obojí se může šířit jako rakovina.
• Když se pastor nevyjadřuje dost jasně o tom, co je to skutečné obrácení, zatemňuje znaky nutné pro rozpoznání toho, kdo je spasen, a kdo nikoliv – tím ztrácí schopnost sloužit lidem podle jejich skutečných duchovních potřeb.
• Pokud je pastor duchovně zmatený a dezorientovaný, potom bude upadat duchovní zdraví celého sboru, protože takový pastor předepisuje recept na uzdravení církve na základě špatné diagnózy.
• Výsledkem je církev plná lidí, kteří své duchovní nedostatky léčí špatnými léky, jež jim předepsal lékař, který zanedbává svou práci. Takový stav je nejenom nezdravý – je nebezpečný, a velmi rychle se může stát smrtelným.

Zdravé a jasné učení v otázce obrácení

Jasné porozumění tomu, co je to obrácení, přímo souvisí se zdravím místního sboru. Když lidé rozumí tomu, co je to obrácení, je svědectví celého sboru jasné a jednotné.

• Zmatek v otázce obrácení vede k zastření hranice mezi tím, kdo je křesťan, a kdo ne.
• Nejasnost ohledně obrácení často vede nevěřící k výsměchu a k odmítnutí křesťanství, protože vnímají pokrytectví lidí, kteří sice vyznávají, že jsou křesťany, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Jako členové místního sboru se dopouštějí hrubých a opakovaných hříchů – a to není dobrým svědectvím o duchovním zdraví společenství. 
• Zachová-li církev věrnost v učení o obrácení, potom bude veřejné svědectví takového místního sboru mnohem průkaznější, protože jeho členové budou opravdu obrácení křesťané, kteří ze své nové přirozenosti milují evangelium a život ve svatosti.
• Jednotné svědectví křesťanů o vzájemné lásce způsobí v nevěřící společnosti ochotu zvědavě a se zvláštním obdivem naslouchat hudbě společného života církve.
• Nejde pouze o nějaký účelový princip – je to biblický princip. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým (J 13,35).
• Správné porozumění tomu, co je to obrácení, je tedy nedílnou součástí jasného a jednotného svědectví celé církve, které je zase nutné k tomu, aby přibývaly další zkušenosti zdravého  obrácení v místním společenství.

Jasné učení o obrácení je zárukou zdraví místního sboru, protože chrání čistotu členství v církvi.

• Čistota členství jednoduše ukazuje, zda lidé, kteří jsou přijímáni za členy, vykazují jasné známky toho, že jsou skutečně obrácení.
• Pastorační praxe, která přijímá lidi za členy církve na základě modlitby, kterou se modlili, nebo na základě toho, že reagovali na evangelizační výzvu, je nebezpečná, protože zanedbává nejzřetelnější důkaz pravého obrácení: Tím je pozorovatelné ovoce vytrvalé poslušnosti.
• Dopouštíme-li se takového jednání, ohrožujeme čistotu členství v církvi tím, že přijímáme do společenství smlouvy lidi, kteří nebyli znovuzrozeni z Ducha.
• Když je jasné, co rozumíme pod pojmem obrácení a jak obrácení rozpoznáváme v životech potenciálních členů, chráníme čistotu členství v církvi před poskvrněním formálním členstvím těch, kdo sice vyznávají křesťanství, ale nežijí je.
• Čistota členství pak chrání církev před hrozbou, že v ní samotné budou povstávat falešní učitelé (Sk 20,30).

Jak se biblické porozumění otázce obrácení prakticky projeví v životě místního společenství?

Církev, která správně chápe, co je to obrácení, bude:

1. Dávat dobrý pozor na to, koho přijímá za člena sboru.Žádat každého, kdo chce být členem, aby vysvětlil evangelium.Zjišťovat, zda člověk nemá v nějaké oblasti nevyznané hříchy.Křtít a vysluhovat Památku Páně s velkou pečlivostí. Členové nebudou tlačit své pastýře k tomu, aby křtili lidi uspěchaně a bez viditelného ovoce. Památka Páně bude správně vysvětlena – ten, kdo ji vysluhuje, také vysvětlí, komu je určena, a komu ne.
2. Dávat pozor na takové formy evangelizace, které mohou prostřednictvím emotivní manipulace nebo zředěného evangelia vést k falešnému vyznání víry.
3. Střežit se před zlehčením hříchu. Členové budou toužit po vzájemné vykazatelnosti, po povzbuzování a napomínání od ostatních.
4. Praktikovat kázeň v církvi.
5. Hledat zjevnou hranici mezi církví a světem, např. tím, že bude veřejnou službou pověřovat jenom členy církve.

Církev, která nerozumí správně tomu, co je to obrácení, by mohla:

1. Být naplněna lidmi, kteří sice učinili nějaké prohlášení o Ježíši, ale nezakusili radikální proměnu, kterou Bible představuje jako obrácení.
2. Považovat za křesťany takové lidi, kteří jimi nejsou. Nekřesťané se budou dívat na tyto „křesťany“ a budou říkat: „To je křesťan? Vždyť žije stejně jako já! Proč bych měl věřit, když se naše životy ničím neliší?“

Můžete uvést nějaké příklady špatného přístupu k evangelizaci, který vychází z chybného porozumění tomu, co je to obrácení?

Evangelizační výzvy, karty rozhodnutí. Evangelizační výzvy a karty rozhodnutí vycházejí z přehnaného důrazu na roli člověka při obrácení, jako kdyby k obrácení došlo vždy, když někdo předstoupí před sbor. (Obrácení je dílem Ducha svatého!) Také podpis na kartičce s textem o rozhodnutí následovat Ježíše není totéž co pokání a víra. Bible nás volá k pokání a víře.

 „Modlit se tuto modlitbu.“ Obrácení nepochybně zahrnuje modlitby k Bohu. Ale to, že někdo odříká nějakou modlitbu jako formulku, nijak nezaručuje, že dotyčná osoba činila skutečné pokání a že věří. Nabádání nekřesťanů, aby se modlili „modlitbu spasení“, snadno vede k pokušení hledat ujištění v modlitbě jako takové, a nikoliv u Ježíše Krista.

Teatrální kázání a emocionálně podbízivá hudba.Dnešní křesťané vědí, že člověka není možné k víře „dotlačit“. Místo toho se ale lidi snažíme „okouzlit“, ať již hudbou, humorem nebo něčím dalším. Takové věci ale svádějí k tomu, že si lidé začnou plést emocionální reakce s pokáním a vírou. Jak snaha „dotlačit“, tak snaha „okouzlit“ ukazují, že v otázce obrácení spoléháme na tělesné věci. Ale obrácení nespočívá v moci evangelisty. Jenom Duch Boží dává znovuzrození (J 1,13). Podobně jako apoštol Pavel, tak i my bychom měli prostě „jasně říkat pravdu“ (2 K 4,2 B21).

Vyhlašování zprávy bez výzvy k pokání a víře. Jestliže říkáme lidem, co Kristusvykonal svým životem a svou smrtí, a nevyzýváme je k  pokání, pak je utvrzujeme v tom, že potřebují jen informace a že největším problémem padlého člověka je „nevědomost“. Skutečně existuje problém „nevědomosti“, ale je zde také problém „vůle“ nebo problém „uctívání“. Věrný evangelista proto bude říkat svým posluchačům, jak mají reagovat na zprávu evangelia. Musí slyšet, že mají činit pokání a věřit.

Vyprávění příběhu bez výzvy k pokání a víře.Ani sdílení osobního svědectví, ani vyprávění biblických příběhů (o stvoření, pádu, usmíření, oslavení) samo o sobě nemusí nutně promlouvat do životů posluchačů. Ale stejně jako v předchozím bodě, tak i zde musíme lidem vysvětlit, že Ježíš je zde konkrétně pro ně a kvůli jejich hříchu a že On sám je volá k tomu, aby činili pokání a ve víře Ho následovali.

Navštěvování církve. Navštěvování církve z nikoho křesťana neudělá. Ale obrácení zahrnuje radikální odvrácení se od hříchu ke Kristu, od toho, že si člověk sám řídí svůj život, k tomu, že jeho život řídí Bůh – a to v každé oblasti, což bude obsahovat také opravdovou touhu po pravidelném společenství s Božím lidem.

– www.9marks.org –