Když mluvíme o „ordo salutis“, máme na mysli „pořádek spasení“. Ačkoliv bychom měli usměrňovat každou diskusi o takovém „pořádku“ ujištěním, že vševědoucí Bůh jistě nepotřebuje dělat věci podle daného pořadí jako my, přesto existuje logická posloupnost ve způsobu, jakým nás Bůh zachraňuje z hříchu a jeho důsledků. Jelikož jsme popsáni jako „mrtví v hříších“ (Efezským 2,1–5) a neschopní udělat cokoliv, abychom sami sebe zachránili z naší zoufalé situace (Jan 6,44), musí Bůh jednat za nás, aby nás zachránil z našich hříchů, zatímco jsme stále „mrtví“. Ordo salutis je jednoduše snaha porozumět tomu, jaké kroky Bůh činí k naší záchraně a v jakém logickém pořadí je uskutečňuje.

Ordo salutis není jen teoretickým pojmem, protože Písmo samo mluví o našem spasení jako o něčem, co pro nás bylo vykonáno podle shůry nařízeného postupu. Prvním krokem je takzvaný „zlatý řetěz“ spasení a najdeme jej v listu Římanům 8,28–30. Pavel zde píše:

• Víme, že těm, kdo milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.
  (Ř 8,28–30 ČSP)

Tento oddíl byl nazván „zlatým řetězem“, protože Pavel zde nemluví jen o neporušitelném řádu, který tvoří plán, jehož prostřednictvím nás Bůh zachraňuje (řetěz). Apoštol zde jasně říká, že naše spasení je od začátku až do konce dílem milostivého a svrchovaného Boha, jenž započal proces naší záchrany a dovede ho až do konce („zlato“). Není zde ani náznak myšlenky, že by někteří z Bohem vyvolených byli nakonec zavrženi nebo že v hříšníkovi je něco dobrého, co vede Boha k tomu, aby se nad ním slitoval a potom jednal v jeho prospěch.

I když Pavel svým čtenářům připomíná, že Bůh má moc obrátit všechny věci v dobré (verš 28), nemešká a zdůrazňuje, že se to vztahuje pouze na ty, kteří jsou povoláni podle Jeho předsevzetí. A proto když je nám kázáno evangelium, Bůh účinně povolává své vyvolené k víře v Ježíše Krista. Takové povolání zahrnuje několik důležitých prvků (tj. ordo salutis).

Pavel mluví o lidech, které Bůh předzvěděl, jako o těch, kdo byli předem určeni. Někteří tento verš vykládají chybně. Tvrdí, že se Bůh dívá dopředu koridorem času, a poté volí ke spasení ty, o nichž ví předem, že až jim bude kázáno evangelium, uvěří mu. Tak to ale není, vždyť Pavel nám již sdělil, že povolání daných lidí ke spasení není založeno na předpokládané víře, nýbrž na Božím předsevzetí (verš 28). A kromě toho poznat někoho předem – předzvědět – neznamená pouze to, že Bůh ví dopředu, co uděláme. Spíše to značí, že Bůh nás plně zná jako jednotlivce, jak je to popsáno v Žalmu 139. Zde se dovídáme o Boží schopnosti znát naše myšlenky ještě předtím, než si je vůbec pomyslíme. Vždyť to On nás zformoval v matčině lůně.

Podle Pavla všechny, které Bůh předzvěděl, také předurčil. Předurčení souvisí s určitým záměrem, pro který jsou Jeho vyvolení vybráni – mají být připodobněni obrazu Krista (jak je řečeno v posledním článku řetězu – jde o oslavení). Předzvědění jsou předurčeni, předurčení jsou povoláni. K povolání dochází, když je kázáno evangelium a Boží vyvolení na toto poselství odpoví vírou. Povolaní skrze kázání evangelia jsou označeni za ospravedlněné. K ospravedlnění dochází, protože Kristovy zásluhy jsou připsány prostřednictvím víry těm, které povolal. Pro Kristovy zásluhy jsme před Bohem považováni za spravedlivé.

Poslední článek v řetězu tvoří fakt, že ti, kdo jsou předzvěděni, předurčeni, povoláni a ospravedlněni, jsou nakonec oslaveni. To znamená, že v den, kdy mrtví vstanou v Kristu, budeme plně obnoveni a budeme osvobozeni od vlivů hříchu. Pavel chce na tomto místě zdůraznit, že je to Bůh, kdo stojí na počátku naší záchrany, a že se postará i o její završení.

V jiném úryvku Pavel předkládá podobný „pořádek“ spasení, když říká:

• …dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha. (1 K 6,11)

Ačkoliv se zde některé z konkrétních prvků objevují v jiném pořadí než v Římanům 8,28–30, myšlenka je stejná. Jednak všechna zde Pavlem použitá slovesa (v řečtině v aoristu – jednoduchém čase minulém) značí, že každý z těchto prvků je již dokončeným činem, jednak stejně jako v Římanům 8,28–30 Bůh tyto věci uskutečňuje pro nás. Jeho spasitelné dílo, které pro nás vykonal, je už dokončeno. Všichni, kdo jsou v Kristu, jsou omyti, posvěceni, ospravedlněni.

Omytí ukazuje na obnovení, tedy Boží čin, jehož prostřednictvím je nám dán nový život, jsme očištěni od viny za hřích a moc hříchu nad námi je zlomena. O všech „omytých“ je také řečeno, že jsou ospravedlněni. To znamená, že ti, kdo jsou obnoveni Božím Duchem, jsou nyní odděleni pro Boží svaté záměry a stojí na počátku doživotního procesu umírání hříchu a růstu do nového života (posvěcování). O těch, kdo byli Bohem odděleni pro Jeho vlastní svaté záměry, je také řečeno, že jsou ospravedlněni – což značí, že když jsme byli obnoveni, přecházíme do života a svou důvěru vkládáme v Ježíše Krista. Když svou důvěru vložíme v Krista, jsou nám započítány Kristovy zásluhy, a jsme proto před Bohem prohlášeni za spravedlivé. Pavel tento mimořádný výčet zakončuje sdělením, že toto vše bylo dosaženo prostřednictvím Ducha svatého, který na nás vztahuje spasitelné dílo Ježíše Krista.

Díky ordo salutis máme stále před očima jasné učení Písma, které od počátku až do konce říká, že spasení je dílem Božím, jež pro nás vydobyl Ježíš Kristus. Vidíme také, že Bůh nezačíná dílo spasení, aby je v půli opustil. Všichni, které předzvěděl (v Římanům 8,28–30), jsou oslaveni, a všichni omytí (v 1. Korintským 6,11) jsou ospravedlněni. Naše spasení je opravdu od začátku až do konce od Pána.

– Kim Riddlebarger –
http://wscal.edu/blog/entry/3854
Překlad Julie Petrecká