V Bibli narážíme na mnoho míst, kde hrají sny svou roli v rozvíjejícím se příběhu Božího lidu.

Ve 20. kapitole knihy Genesis ochránil Bůh pomocí snu gerarského krále Abímeleka před smilstvem se Sárou. Ve 28. kapitole se Bůh setkal s Jákobem ve snu a zjevil mu svou přítomnost v zemi kenaanské. Ve 31. kapitole Genesis řekl Boží anděl Jákobovi, aby opustil Lábana a vrátil se do Kenaanu.

Ve 37. kapitole knihy Genesis má Josef několik snů předpovídajících jeho vzestup k moci. Ve 40. kapitole vykládá Josef sny číšníka a pekaře a v Genesis 41 vykládá sny faraóna.

Při čtení výčtu uvedených snů může přemýšlivého čtenáře napadnout otázka: „Promlouvá Bůh skrze sny i dnes?“ Napříč celým Písmem skutečně vidíme, jak Bůh vede svůj lid za pomoci snů. A dnes slyšíme zvěsti o tom, že muslimové a další přicházejí k víře v Krista skrze sny.

Když si to všechno dáme dohromady, začneme uvažovat, jak máme rozumět snům v Bibli a dnes. Odpověď vyžaduje citlivost a celistvý pohled na Písmo a zvláštní pozornost je třeba věnovat změnám mezi starou a novou smlouvou. Přesto můžeme, pokud neztratíme ze zřetele tyto faktory, poskytnout na tuto otázku bohatou odpověď.

SNY V BIBLI

Vždy je třeba začít na začátku. Pojďme se tedy zamyslet, jak jsou sny prezentovány v Bibli.

1. Bůh sen způsobí a skrze sen komunikuje

V době, kdy vedl Bůh svůj lid skrze teofanie (setkání s Kristem před jeho vtělením) a prorocké předpovědi, sehrály sny svou úlohu ve vedení a ochraně jeho lidu. Důležité je, že Bůh dával sny jak lidu smlouvy, tak i těm, kteří byli vně smlouvy. Z toho lze usuzovat, že sny nepředávají spasitelnou milost, ale obecnou milost. Mohou ochránit krále, jako v případě Abímeleka, nebo dát nahlédnout do nadcházejících světových událostí, jako v případě faraóna. Nepředávají však věčnou spásu.

2. Sny byly nutné, protože Boží zjevení bylo neúplné

Když zahájil Bůh Abrahamem svůj plán spásy, neexistovala Bible. Bůh jednal v prostoru a čase způsoby, které byly později vyloženy a zapsány Mojžíšem. Mezi osobní božské zásahy patřily přirozeně i sny usměrňující jeho lid.

3. Součástí byl výklad snů

Na rozdíl od dnešního snu, který nemá vykladače, ukazuje Genesis 40,8, jak Bůh sny vykládal a jak dával ony výklady Josefovi (a později Danielovi). V tomto smyslu přicházely od Boha sny spolu s výkladem. V tom je důležitý rozdíl od dnešních snů, spoléhajících se při výkladu na lidskou moudrost.

4. Sny byly zvláštním zjevením

Shrnutím těchto bodů můžeme dojít k závěru, že sny nebyly součástí obecného zjevení, které lze najít ve stvoření nebo ve svědomí. Sny byly zvláštním zjevením a vedly k dosažení záměrů vykoupení. Často jsou rozšířením Boží přítomnosti ve světě a uplatněním jeho božské prozřetelnosti. Nemůžeme však jen tak přeskočit k tvrzení, že jsou dodnes přetrvávající součástí obecného zjevení. Stručně řečeno, sny fungovaly jako zvláštní zjevení oznamující obecnou milost sloužící pro účely dějin spásy.

I když sny pokračovaly i po Genesis, vyskytuje se tento model převážně ve staré smlouvě. Sny lidem nepřinášejí spasení, ale vedou je konkrétním směrem podle Božího určení, aby byla naplněna zaslíbení jeho smlouvy. Šlo tedy o zvláštní zjevení, ne však o sdělení evangelia ani o prostředek spasení.

5. Sny vedly Boží svaté

Aby byl obrázek úplný, musíme do něj zahrnout Skutky 16,9, kde je Pavel veden do Makedonie prostřednictvím „vidění… v noci“. Stejně jako sny Josefa, Ježíšova nevlastního otce, i toto sdělení nasměrovalo Pavla k tomu, aby opustil (na nějaký čas) Asii a mohl tak přinést evangelium do Makedonie. Zde použité slovo není sen, ale vidění, přesto jde bezesporu o zážitek podobný snu.

Pokud je to sen, pak jde o jediný zaznamenaný sen po Kristově nanebevstoupení. Navíc si Bůh vybral Pavla pro zvláštní službu apoštola pohanů a dal mu zjevení z nebe (2K 12,1–10), a proto musíme být obezřetní a nezakládat normativní křesťanskou praxi na jeho zkušenostech s božským zjevením a řízením. Kromě toho varuje list Judův v 8. verši (ČSP), tedy na jediném místě, kde jsou v apoštolských listech zmíněné sny, před falešnými učiteli, kteří se spoléhají na své snění.

6. Nová smlouva nás povolává k Písmu, ne ke spekulacím

Celkem vzato lze říci, že v Bibli vedl Bůh své svaté za pomoci snů, ale protože většina Písma zaznamenává sny ve staré smlouvě, nemáme mnoho důvodů věřit, že dnes budou hrát sny normativní roli v životech křesťanů. Právě naopak, Nový zákon natolik potvrzuje dostatečnost Písma, že by sny (jako sny Josefa a Daniela) spíše odvedly Kristovy učedníky od Písma, ale oni přitom mají studovat Slovo (2Tm 2,15) a učit se zachovávat všecko, co Kristus přikázal (Mt 28,20).

Jinými slovy, s plným zjevením Boha v Kristu (Žd 1,1–2) nepotřebujeme sny k tomu, abychom ho mohli následovat. Byl dán přece Duch, aby učil křesťany moudrosti a poznání. Vypůjčím­‑li si analogii z Písma (Ga 3,24–25; Ef 4,11–16) – svatí pod starou smlouvou byli malými dětmi, ale svatí pod novou smlouvou dorůstají do dospělosti. Neustálé vyhledávání snů namísto učení se Božím cestám z Písma, které nás činí moudrými, by bránilo zralosti.

Abych to řekl jasněji, tak jako potřebují malé děti přímé pokyny (ne více možností k rozluštění), tak dal Pán Izraelitům sny, aby vedl jejich kroky. Když však přišel Duch, zmizely nástroje, jako byl los (Sk 1). Místo nich dal Bůh svým lidem Kristovu mysl (1K 2,10–16), aby smýšleli biblicky o všem, co život přináší. Nyní, když přišlo plné zjevení Boha, byly starosmluvní prostředky zjevení nahrazeny normativním modelem biblického napomínání a povzbuzování a církvemi naplněnými Duchem, které se navzájem poučují inspirovaným Slovem Božím.

JE TŘEBA BÝT OBEZŘETNÝ

Soustředění na Bibli se stalo normativním vzorem pro bohoslužbu a učednictví. Církve nebo učitelé, kteří odvádějí lidi od dostatečnosti Písma, tím dávají prostor různým dohadům, tedy přesně tomu, před čím varoval Pavel v 1. Timoteovi a Titovi.

Přesto se nadále objevují zprávy o snech, zejména na poli misijním a mezi muslimskými národy. Jak tedy máme přistupovat k těmto svědectvím? Jak bychom se dnes měli stavět ke snům? 2. část se pokusí na tuto otázku odpovědět.

Překlad: Alžběta Turková
Pokračování příště