ZÁSADY EVANGELIZACE

Evangelium podle Lukáše popisuje, „co Ježíš činil a učil od samého počátku,“ což vedlo k jeho ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení. Skutky naopak vyprávějí pokračující příběh Ježíšova působení skrze církev zmocněnou Duchem. Kniha Skutků je tedy „příručkou“ církve, jak šířit evangelium.

8. kapitola Skutků je jednou z klíčových kapitol Lukášova vyprávění. Popisuje, jak první učedníci, které pronásledování vyhnalo z Jeruzaléma, šířili evangelium v okolních městech (Sk 8,1–4) a jak evangelista Filip (Sk 21,8) hlásal evangelium v Samaří (Sk 8,5–8) a eunuchovi z Etiopie (Sk 8,26–40).

Při pozorném čtení této kapitoly se nabízí sedm důležitých zásad pro sdílení naší víry s druhými.

1. Využijte příležitosti

• Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli. (Sk 8,4)

Slovo „kázání“ může být trochu zavádějící. Neznamená to, že lidé stáli za kazatelnami a kázali. Použité slovo je euangelizō (pochází z něho evangelizace) a znamená jednoduše „zvěstovat dobrou zprávu“.

Všimněte si však, že to dělali, když se rozprchli kvůli pronásledování. Jinými slovy, trpěli. Byli vykořeněni ze společenství. V jejich životě panovala obrovská nestabilita. Ale i přes to všechno „začali zvěstovat dobrou zprávu všude“. Podobně jako vnímal Pavel ve vězení své uvěznění jako příležitost k šíření evangelia (Fp 1,12–14), i tito věřící se chopili příležitosti k evangelizaci, přestože byla jejich situace stresující.

2. Konejte dobré skutky

Když hlásal Filip Krista v Samaří, také vyháněl démony a uzdravoval nemocné (Sk 8,5–7). Bylo by snadné nechat se strhnout povahou zázraků. (Podle mého názoru nedává Písmo oprávnění tvrdit, že všechny zázraky ustaly, ani trvat na tom, že zázraky mají být normou.) Ale když pomineme zázraky, skládala se Filipova služba jak ze slov, tak ze skutků. Hlásal dobrou zprávu a konal dobré skutky. Viděl fyzické utrpení (nemocné) a přinášel uzdravení. Viděl duchovní útlak (démony) a přinášel vysvobození. A protože to dělal, lidé mu naslouchali. Podívejte se znovu na 6. verš, jak připravily jeho činy cestu jeho slovům:

• Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil. (Sk 8,6)

To je dobrý příklad, který bychom měli následovat. Když nevěřící uvidí, že pracujeme na zmírnění fyzického utrpení, a zároveň uvidí duchovní proměnu, která přichází, když jsou lidé vysvobozeni z duchovního útlaku, pak se spíše otevřou naslouchání evangeliu.

3. Osvojte si kontext

Evangelizace vždy vyžaduje kontextualizaci. Všimněte si rozdílů mezi Filipovou evangelizací v Samaří ve Skutcích 8,5–9 a jeho rozhovorem s eunuchem ve Skutcích 8,26–40. Jednalo se o dvě různé situace a Filip k nim také odlišně přistupoval. V Samaří působil ve městě a prováděl masovou evangelizaci. S eunuchem vedl rozhovor mezi čtyřma očima. Šlo o osobní evangelizaci. Jeho metodou v Samaří bylo veřejné hlásání (viz 5. verš: „zvěstoval tam Krista“ a 12. verš: „… když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu…“). Jeho metodou s eunuchem však byl rozhovor. Položil mu otázku (Sk 8,30), pak nasedl do jeho vozu (Sk 8,31) a zvěstoval mu Ježíše (Sk 8,35).

Základní poselství v obou kontextech bylo stejné: Filip se podělil o evangelium. Nedozvídáme se mnoho podrobností o tom, co říkal v Samaří, kromě toho, že šlo o zvěst „o Božím království a o Ježíši Kristu“. Jazyk, který používal (Boží království a Kristovo jméno), spolu s doprovodnými znameními však naznačují, že Filip přistupoval k evangeliu z určitého úhlu, který odpovídal specifickým potřebám Samařanů. Byli to lidé posedlí magií, oklamaní okultismem, v duchovním zajetí a otroctví. Potřebovali vysvobození. Potřebovali setkání s mocí vzkříšeného Krista. Potřebovali vidět vítězství Božího království nad královstvím temnoty. Ve Filipově rozhovoru s eunuchem však není o království žádná zmínka. Místo toho si četl eunuch v Izajáši 53 o Hospodinově služebníkovi, jak tiše snášel nespravedlnost, a tento úryvek Filip použil, aby ho dovedl přímo k Ježíši.

4. Pokládejte dobré otázky

Filipův rozhovor s eunuchem ilustruje další zásadu: důležitost kladení dobrých otázek (Sk 8,30). To byl také Ježíšův způsob, jak zaujmout lidi. Na položenou otázku obvykle odpověděl další otázkou. Dobré otázky lidi zaujmou, podněcují k hlubšímu přemýšlení a vybízejí k osobní odpovědi.

Jednou jsem zahájil evangelizační rozhovor s jedním kolegou prostou otázkou: „Přemýšlíš někdy o věčnosti?“ Můj přítel se okamžitě rozplakal a odpověděl: „Ano, myslím na ni pořád.“ (Více na téma síly dobrých otázek ve vynikající knize Randyho Newmana Questioning Evangelism.)

5. Používejte Bibli

Filip také při své evangelizaci použil Bibli, když eunuchovi vysvětloval Izajáše 53 (Sk 8,32–35). I Pavlova evangelizační metoda byla zaměřena na Slovo, když na základě Písma zdůvodňoval, že Ježíš je Kristus (Sk 17,2–4).

V čele největších evangelizačních hnutí v dějinách stál návrat k hlásání Písma. Vzpomeňte si na Kalvínovu učitelskou službu v Ženevě nebo na kázání evangelia Whitefieldem či Wesleyem v období Prvního velkého probuzení. Nikdy nesmíme zapomínat, že „víra je… ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo“ (Ř 10,17; ČSP). V Božím slově je moc.

6. Ukazujte na Ježíše

Podívejte se znovu na Skutky 8,30–35. Středem Filipovy evangelizace byl Ježíš. Tak tomu bylo i v Samaří, kde hlásal Krista (Sk 8,5). Při sdílení víry není naším hlavním cílem přivést lidi do naší církve ani je nechceme přesvědčit o našem teologickém systému nebo aby přijali naši osobní politiku. Spíše se jim snažíme představit Osobu. Udržujte Krista v centru pozornosti.

7. Důvěřujte Božímu Duchu

A konečně, důvěřujte Božímu Duchu. Úlohu Ducha vidíme ve dvou verších, které rámují příběh etiopského eunucha:

• Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ (Sk 8,29)
• Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. (Sk 8,39)

Duch připravil eunucha na to, že od Filipa uslyší evangelium, a pak zasáhl přímo ve Filipově životě, aby ho k tomuto rozhovoru přivedl. To bychom mohli nazvat „řízením shůry“.

Působení Ducha je tajemné. Nemůžeme ho předvídat ani řídit. Někdy ho ani nemůžeme vidět. Vzpomínáte si, jak Ježíš přirovnal působení Ducha k větru?

• Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. (J 3,8)

Ale i když je působení Ducha tajemné, dvě věci jsou jisté: (1) Kdo se nenarodil z Ducha, nemůže vstoupit do království a (2) Duch aktivně přitahuje lidi k Ježíši. Tato jistota by nám měla dodat velkou důvěru, když sdílíme svou víru s ostatními.