Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.“ (Matouš 24,3–6) 

To je jeho příkaz: nelekejte se, neděste se, nebojte se! A protože nám Pán dává takový příkaz, znamená to, že nebát se dá naučit, vypěstovat. Ovládat strach vyžaduje skutek naší vůle. Tomu příkazu předchází jiné slovo: hleďte, abyste se nelekali. Hleďte, dejte si pozor, pracujte na tom, usilujte o to – abyste se nebáli. 

Pánova výzva směřuje k našemu nitru, k naší mysli. Jestliže ji naplní strach, pak nás strach také ovládne. Je třeba tedy naplňovat svou mysl něčím, co má moc nad strachem, co ho dokáže porazit, co ho dokáže vyhnat.

Taková moc přichází od Pána nebes i země, od Krále králů a Pána pánů!

Tak bratři a sestry, přemýšlejme, čtěme, poslouchejme, učme se, rozjímejme, studujme Boží slovo s modlitbou a zaměřme se na to, co přemáhá strach.

• Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1J 4,18)

Náš Bůh je láska a On se nám dal poznat ve svém Synu Ježíši Kristu. To je Boží láska k nám, že máme plnou jistotu pro den soudu, protože jsme vykoupeni!

Čtěte 4. kapitolu 1. listu Janova!

• V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. (1J 4,9–10)

To je evangelium, které nás činí schopnými zahánět strach, a naopak růst v lásce. Bůh, který v nás Duchem svatým přebývá, je zárukou, že jsme schopni přestávat se bát a místo toho se učit prokazovat Boží lásku! Potřebujeme Krista.