Nedávno jsem slyšel svědectví jednoho černošského studenta z Prahy. Jeho čeština byla roztomilá a během svědectví mě zaujala jedna věta, která se přímo týká našeho vševědoucího českého národa. Benedikt věděl a jeho kamarád v Africe ho varoval: "Do Čech nejezdi, tam ti poví, že Bůh neexistuje." Takovou máme pověst!

Lidé na mých přednáškách často namítnou, že Boha nemůžeme dokázat. Stačí se zeptat následující otázku: "Kdybyste chtěli Boží existenci nebo neexistenci dokázat, jaké důkazy byste hledali nebo přijali za dostačující?" Neumíte si představit, jak je taková odpověď zaskočí. Ještě nikdo neodpověděl. Lidé požadují důkazy, ale nemají ani tu nejmenší představu o  tom, co hledají a jaký důkaz by přijali. V těchto případech je vlastně veškerá logická diskuse nemožná, protože skeptici nejsou ochotni přijmout přímý ani nepřímý důkaz. Jejich problém není zapříčiněn logikou nebo intelektem, ty mají v naprostém pořádku. Jejich připravenost odmítnout jakýkoliv důkaz má pouze morální základ, i když se odvolávají výhradně na své vzdělání, které jim, jak se domnívají, zabraňuje uvažovat zjednodušeně. Ve většině případů jsou tito lidé přesvědčeni, že zvítězili, protože ať přijdete s jakýmkoliv důkazem, žádný pro ně nebude dostatečně přesvědčivý. Předem se rozhodli, a tomu se říká předpojatost. Nejzajímavější ovšem je, že z předpojatosti obviňují právě nás, kdo věří, nebo lépe řečeno vědí, že Bůh je, existuje a rozhodně nemlčí.

• Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství. (Římanům 1:19-22)

Bible říká, že kdo nevidí Boha ve stvoření, upadl v bláznovství. Jak se asi Bůh dívá na náš český národ, který je podle statistiky ze 60% ateistický?

Víte, jak a kde hledat důkaz o  existenci Boha? Je to tak jednoduché. Potřebujeme nalézt pouze stopy inteligence. Když pochybovači Boží existence naleznou neuměle otesaný pazourek, už je to pro ně důkaz inteligence pravěkého lovce. Keplerovy zákony o oběhu planet, ač řádově nekonečněkrát složitější než ten nejumněji otesaný pazourek, už nejsou pro jejich sice inteligentní, ale předpojatostí zatvrzelé srdce dostatečným důkazem o   inteligenci, která je stvořila a udržuje v chodu. Jen úžasný pořádek třeba v  chemii nám dokazuje existenci Boha. Když Mendělejev tvořil periodickou tabulku prvků, mohl předpovědět chybějící, dosud neobjevené prvky díky tomu, že byly uspořádány v naprosto přesném systému. Byla to snad náhoda? Jsou snad genetické zákony výsledkem náhody? Do diskusí o složitosti vesmíru nebo vztahů uvnitř složitých hierarchických systémů a přesné vyváženosti zákonů mikro - makro i megasvěta, není třeba se pouštět, protože ty už jsou daleko za bodem mizícího zájmu a našeho chápání.

Podívejme se však na problém Boží existence trochu systematicky. Obyčejně se uvádějí čtyři základní důkazy Boží existence:

1. argument kosmologický (stvoření)

2. argument teleologický (záměru)

3. argument axiologický (mravní)

4. argument ontologický (bytí).

Nelekejte se jazykové odbornosti, budu používat náš chrám i  tvrz, naši spanilou kněžnu češtinu:

1. Důvod, že Bůh je a nemlčí, vidíme nejprve ve stvoření

Protože pokud je zde vesmír a stvoření, potom musel být zapříčiněn něčím jiným než sám sebou. Příčina existence stvoření stojí vně stvoření. Zákon příčiny a následnosti říká, že každý konečný, ohraničený jev je zapříčiněn něčím zvnějšku, nikdy ne sám sebou. Tento důvod má dva stupně, které si musíme trochu prozkoumat.

První stupeň je, že vesmírné stvoření bylo od svého prvopočátku zapříčiněno. Vesmírné stvoření je omezeno už v tom, že mělo počátek, a že bylo zapříčiněno zvnějšku:

a. Vesmírné stvoření má počátek.

b. Cokoliv, co má počátek, muselo být zapříčiněno vnější existující příčinou. Neexistující nemůže být příčinou.

c. Vesmírné stvoření bylo tedy zapříčiněno někým jiným než samo sebou, a tou vnější příčinou je Bůh.

Mnoho lidí se snaží vyhnout tomuto logickému závěru a tvrdí, že vesmírné stvoření je věčné a nemá žádný počátek. Populární americký hvězdář Carl Sagan, průvodce televizními naučnými pořady, řekl: "Vesmír je vše, co je, vše, co kdy bylo nebo kdy bude." Tohle se také ještě nedávno říkávalo o Leninovi, že žil, žije a bude žít. Jak odpovědět?

Vědecké důkazy pevně podporují myšlenku, že vesmír měl počátek, že tu prostě nebyl "odvždy". Zastánci ustálené teorie věčného vesmíru bez počátku musí věřit, a také to ve svých vědeckých pojednáních prohlašují, že vesmír produkuje bez ustání vodíkové atomy, které vznikají z ničeho. Je očividné, že víra v Boha je přijatelnější a logičtější než víra v samovznikající vodík. Dnes už většina vědců zastává teorii překotného Velkého třesku. Nezapomínejme, že je to stále jenom teorie, jen domněnka. Hlavní důkaz počátku vesmírného stvoření spočívá ve druhém termodynamickém zákonu, který říká, že práceschopná energie vesmíru se neustále zmenšuje. Jestliže se však zmenšuje, potom vesmír nemůže být věčný. Co se odvíjí, muselo být nataženo. Velký třesk, přes všechny pochybnosti, zůstává nejpřijímanější domněnkou o zrodu našeho vesmíru. Jestliže je pravdivá, potom žádný vědec nemůže, a také to přiznává, vysvětlit, co zapříčinilo tuto neuvěřitelnou explozi. Vědecké stopování minulosti končí v momentě stvoření, tam přestávají platit přírodní zákony.

Kromě vědeckého důkazu, že vesmírné stvoření mělo počátek, je zde ještě filozofický důvod. Čas totiž nemůže jít zpět do historie věčně. Nemůžeme si představit, že na úsečce mezi dvěma body je nekonečný počet bezrozměrných imaginárních bodů. Kdyby skutečně byly bezrozměrné, bylo by jich nekonečné množství a my bychom museli přes každý projít, potom bychom nikdy nemohli urazit jakoukoliv, i  tu sebekratší vzdálenost. Vždy by byl před cílem další bod, který bychom museli minout. Podobně, kdyby vesmír neměl historický počátek, nikdy bychom nemohli v čase dosáhnout současnosti, protože bychom mohli vždy před dnešek předsunout ještě další moment. Protože však nežijeme v  imaginárním abstraktním matematičnu, ale v konkrétním, skutečném vesmírném prostoru, pak vzdálenost, čas i hmota mají svůj rozměr a nejsou nekonečně malé. Nekonečné množství nekonečně malých nulových věcí je stále nic. Miliarda miliard nul je nula. A  protože vesmír byl stvořen společně s počátkem času, mohl čas doběhnout až do dneška. Reálná současnost je důkazem počátku, tedy stvoření - zapříčinění vesmíru.

• Na počátku (času) stvořil Bůh (vnější příčina) nebe (prostor) a zemi (hmotu). (Genesis 1:1)

První verš Bible říká vše. Bůh, nezapříčiněná vnější příčina všeho, co je, stvořil současně čas, prostor a hmotu. Bůh není svázán časem, prostorem ani hmotou jako my. Bůh stojí vně svého trojjediného vesmírného stvoření.

Druhý stupeň je, že vesmírné stvoření potřebuje udržující příčinu v každém, i v tomto okamžiku, aby spojitě existovalo. Nemůže se samo udržovat v existenci. To, že stvoření existuje není jen důsledek jeho zapříčinění mocnou nezapříčiněnou věčnou Inteligencí, ale i toho, že každý příští moment jakékoliv sebenepatrnější existence, i neutrina v tom nejposlednějším atomu, je touž všemocnou, nezapříčiněnou, svébytnou, neměnnou, a tedy bezpodmínečnou Inteligencí po časových kvantech udržován a konzervován v bytí, ve své existenci. Něco, lépe řečeno Někdo, udržuje tento vesmír, ať už hmotný - viditelný, či duchovní - neviditelný, v  existenci, aby všechno se vším, tedy i s námi, nezmizelo z existence, prostě abychom se "nevypařili".

• Neboť v Něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i  neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze Něho (1.  kreační stupeň) a pro Něho. On předchází všechno, všechno v Něm spočívá.. (2. konservační stupeň) (Koloským 1:16-17)

Vesmírné stvoření potřebuje jak počáteční příčinu zrodu, tak i neustálou a spojitou udržující konzervační příčinu, to znamená oba stupně. A dobře už víme, že když se Bible dotkne vědy, tak má pravdu, ačkoliv není vědeckou knihou. Hmotnou a duchovní sféru stvoření nelze od sebe vzájemně oddělit. Nejzákladnější otázkou, kterou si filozofové lámou hlavu, je - Proč je zde něco, když by tu také nemuselo nic být? Směšná otázka, která by neexistovala, kdyby tu nic nebylo, protože by nebyli ani filozofové, kteří si jí mohou klást jen díky tomu, že tu jsou. Tak tedy, shrňme si, k  čemu jsme došli:

1. Konečné, měnící se objekty existují. Například já. Musím existovat, abych mohl popřít, že existuji, takže jsem, i kdybych to popíral. Naše existence stojí mimo naši vůli.

2. Každý konečný, měnící se objekt musí být zapříčiněn něčím jiným. Jestliže je objekt konečný a mění se, potom nemůže existovat svébytně a nezávisle. Kdyby existoval nezávisle nebo bezpodmínečně, potom by existoval vždy, nemohl by být stvořen, a byl by neměnný - byl by opravdovým Bohem.

3. Nekonečná řada historických sestupných příčin je nesmyslná. Nemůžeme donekonečna odůvodňovat, že vznik tohoto konečného měnícího se objektu byl zapříčiněn jiným konečným měnícím se objektem a ten zase tamtím, a tak dále. Tuto logiku používají zastánci evoluční domněnky. Tato logika totiž nevysvětluje zhola nic, protože odkládá vysvětlení do historického, tedy časového nekonečna, které nemůže existovat. Proto ten, kdo odmítá existenci Boha, musí nakonec dojít k objektu, který by byl příčinou své existence, a současně, v témže momentu, by byl následkem této příčiny. Ale co není, se přece nemůže zapříčinit. Co neexistuje, nemůže způsobit svou vlastní existenci - to by byl úplný rozvod s rozumem. Vidíte, a přesto tomu věří šedesát procent našeho národa, který si navíc o sobě myslí, že patří mezi ty inteligenčně vyvinutější. A Bible konstatuje:

Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." (Žalmy 14:1)

A dodává, že odtud pocházejí všechny lidské pikle.

4. Proto zde musí být prvotní nezapříčiněná příčina každého konečného měnícího se objektu, který existuje. A    ta existuje bezpodmínečně. Je tak, že je. A Bible jasně podtrhuje:

• Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem." (Jan 8:58)

Ježíš neřekl "byl jsem před Abrahamem", ale řekl "jsem před Abrahamem". Tohle není špatná gramatika, to je charakteristika bezpodmínečné svébytné nestvořené bytosti.

Podívejme se na několik veršů, které potvrzují druhý stupeň stvoření, konzervační spojité Boží působení na stvoření, aby nezmizelo z existence.

• ,Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme", jak to říkají i někteří z  vašich básníků: ,Vždyť jsme jeho děti." (Sk 17:28)

To, že jsme, je jen díky tomu, že nás Bůh drží pohromadě. Jsme spojeni Jeho silou. Nebo snad někdo z vás drží pohromadě atomy, z kterých je uděláno vaše tělo? O duchovních "atomech" už ani nemluvím. Kdo ty udržuje? Další verš:

• Ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i  všechno ostatní. (Skutky 7:25)

Bůh není na nikom ani na ničem závislý, proto je bezpodmínečný, nestvořený, nekonečný, neměnný, nemůže se učit ani vzdělávat, nic mimo Jeho vůli není a nic bez Jeho vůle a moci spojitě, moment po momentu neexistuje.

• My přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho. (1. Korintským 8:6)

Tohle je přímo fascinující verš. Plán stvoření a udržování stvoření pochází od Otce a my jsme tu pro Něho! Ale vše, i my, bylo a je udržováno skrze Krista!

• V tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. (Židům 1:2)

Zde Otec skrze Krista stvořil i věky. Stvoření věků znamená jasně i jejich udržování. Nic nepovstalo (minulý čas) a nic není (tj. nic neexistuje v přítomném čase) než skrze Něho, skrze Jeho moc. Kdyby šel Bůh od toho, vše se zhroutí, protože nic kromě Něho není bezpodmínečné. Filozofie mrtvého boha je logický nesmysl a ve své podstatě morální zvrácenost.

Bůh existuje a nemlčí, jak nám dosvědčuje povaha Jeho vesmírného stvoření. Obě Boží akce, stvoření a udržování všeho, co jest, shrnul historicky i futuristicky Petr:

• A budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí (zastáncům pozvolného vývoje - tedy evolucionistům), zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody (1. stupeň, počátek stvoření) a jsou před vodou chráněny (2.  stupeň, udržování stvoření). Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země (zase 2. stupeň, udržování stvoření), dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. (2. Petr 3:4-7)

V tomto verši Bůh říká, že kdo věří v      pozvolné evoluční pochody, kdo nevěří v    potopu, v Boží stvoření a v      udržování tohoto stvoření, ten je bezbožník jdoucí k záhubě. Kromě toho, celý svět drží pohromadě Jeho mocí, dokud nebude zničen ohněm.

- pst -