V neděli 20. srpna 1995 odjelo z České republiky 125 a ze Slovenska 50 osob do Soulu v Jižní Koreji, aby se staly účastníky "Mezinárodní svaté svatby". Mladí příznivci Církve sjednocení, celkem 360 tisíc párů z celého světa, přijali Požehnání během hromadné svatby, která se konala za účasti zakladatele a mesiáše této náboženské společnosti Sun Myung Moona ve dnech 24. a 25. srpna na olympijském stadionu v Soulu. Satelitním přenosem se svatební shromáždění přenášelo do mnoha míst a měst.

Příslušníci Církve sjednocení, Hnutí sjednocení a stovek s nimi spojených organizací (např. Federace žen za mír ve světě, Sdružení pro nové ekumenické bádání, studentská organizace CARP, Akademie profesorů za světový mír apod.), známější jako moonisté, přijímají od "Pravých Rodičů" Sun Myung Moona a Hak Ja Han Moonové Požehnání, které má pro ně platnost svatebního obřadu pro život i po smrti. Typickým rysem těchto obřadů pro tisíce párů najednou je skutečnost, že partneři, kteří obvykle pocházejí z jiné rasy, kontinentu či aspoň z jiného národa, se poznají teprve při obřadu. Byli totiž vybráni jeden pro druhého samotným mesiášem Sun Myung Moonem podle jejich fotografií a po testech vzorků krve, které byly do Soulu zaslány již dříve.

Proč tito mladí a většinou velmi inteligentní lidé podstupují tento ob- řad? Jedním ze základů víry moonistů je, že tímto Požehnáním získávají "schopnost mít opravdovou rodinu". Svatební Požehnání, přijaté z rukou "Pravých Rodičů" Sun Myung Moona a jeho manželky Hak Ja Han Moonové chápou jako důležitý krok ve svém duchovním růstu. Moon a jeho organizace je pro ně nepochybnou autoritou. Psychická závislost na organizaci je u    těchto mladých lidí tak velká, že neúčast na svatebním aktu by v této uzavřené společnosti byla pokořující.

Svatebním aktem na sebe mladí lidé berou závazek sloužit zhruba tři roky v  organizaci kdekoliv na světě. Tím, že nemohou se svým partnerem žít, na- plňují požadavek "obnovení", kterým jsou vázáni na své cestě k  "dokona- losti". Během těchto tří let také splácejí dluh, který na sebe účastí na tomto Požehnání a cestou na ně berou.

Po této přibližně tříleté službě je povinností manželky následovat manžela do země jeho původu. Tehdy jsou již tito mladí lidé naprosto svázáni s    organizací, a tak se dívky ocitají většinou v  naprosto odlišném kulturním prostředí a bez reálných možností spojení s domovem. Vazba na "Pravé Rodiče" je absolutní stejně jako odcizení jejich původní rodině či vlasti.

Většina rodičů mladých lidí, kteří z  centra Církve sjednocení v Žerotínově ulici na pražském Žižkově odjížděli do Koreje nebo kteří přijmuli Požehnání v    Praze, neví, co jejich děti čeká v    nejbližších dnech a letech. Tyto děti se budou podílet na budování "ideálního světa a společnosti" tím, že budou bezplatně pracovat v    některém z mnoha moonistických podniků či jiným způsobem získávat pro svou organizaci prostředky. Budou také získávat pro "Pravé Rodiče" další oddané následovníky.

Semináře Církve sjednocení, na něž jsou do Studijních center zváni noví mladí lidé, jsou uzavírány výzvou: "Nyní je čas veliké naděje i odpovědnosti. Objevme společně "Pravé Rodiče" obnovme sami sebe a pomozme uskutečnit svět, po kterém jak Bůh, tak i člověk toužili už od samého počátku."

Otázkou zůstává, zda mladí lidé, stojící při svatebním obřadu čelem k manželům Moonovým, prožívají skutečně to, po čem původně toužili, a zda svět, který pětasedmdesátiletý Sun Myung Moon takto vytváří, je tou nejlepší budoucností lidstva.

PhDr. Zdeněk Vojtíšek,

Společnost pro studium sekt

a nových náboženských směrů