jistě se ptáte, kdo vás tak oslovuje, ale to se dozvíte o pár řádků dále. Před lety se každý z nás, dnešních rodičů, rozhodoval o společné cestě životem. Jistě na ty chvíle vzpomínáte s trochou nostalgie, jako ostatně každý z nás, kdo jsme do manželství vstoupili a později drželi v náručí děťátko naší lásky.

Od té doby se mnohé změnilo, děti rostly a dospívaly nám před očima. Všichni jsme si přáli dát jim co nejvíce lásky. Jistě jsme ve svém osobním životě mnoho obětovali, abychom dětem poskytli to nejlepší. Některé byly poslušné a snaživé. Jiné poslušností ani snaživostí nevynikaly. Podobně ani naše předsevzetí, lásky a manželství se někdy nevydařily tak, jak jsme si je představovali. Nastala i životní zklamání. To vše se stalo součástí života našich dětí.

V našem okolí přibývá konfliktů, katastrof a násilí. Někteří lidé přestávají rozumět světu i životu. Ptáme se proč stoupá právě mezi světsky úspěšnými užívání drog a alkoholu? Jak je možné, že kriminalita dětí a mládeže roste? Děti vzdorují, mladí chtějí jiný svět, který jim naše společnost nedovede dát. Jistě i vy se občas zamýšlíte nad tím, jaký je smysl života a někteří z vás pozorujete své děti a nechápete, co se to s nimi stalo. Nerozumíte jejich životním volbám a nechápete jejich stupnici hodnot.

I my, kdo píšeme tento dopis, patříme ke generaci, která prožila konec 2. světové války, znárodnění, kolektivizaci, sovětskou okupaci, emigraci, normalizaci, sametovou revoluci a rozdělení republiky. Jistě vás v této chvíli napadne, co mají společného naše děti s nějakými emigranty? Dovolte nám, pisatelům tohoto dopisu, abychom vstoupili do vašeho života a podělili se s vámi o vlastní zkušenosti, které zasáhly do našeho života i rodiny.

To první, co máme společné s vašimi dětmi, je víra v Boha. V roce 1969 jsme odcházeli z Československa jako ateisté, v roce 1979 jsme v Americe uvěřili a v roce 1991 jsme přišli do země svého původu jako misionáři. Chceme vám povědět o tom, co to znamená přijmout víru v Pána Ježíše Krista, ne jako dítě nebo nedospělý člověk, ale jako zralý, světsky vzdělaný člověk, který jednoho dne ukončí profesionální kariéru, odejde z dobře placeného místa inženýra v americké olejářské společnosti, znovu opustí svůj pohodlný, funkční a krásný domov, a po více než dvaceti letech života ve světě plném příležitostí a poznání přijde zpět do České republiky, aby zvěstoval Boží bláznovskou zvěst všem kdo mají o Bohu pochybnosti, i těm, kteří zdvihají svoji zaťatou pěst vzhůru k nebi a obviňují Pána Boha z utrpení, válek a lidského neštěstí. Každý z vás určitě někdy slyšel nebo i sám řekl něco v tomto smyslu: "...kdyby nějaký Pán Bůh byl, jistě by na Zemi nedopustil to, co kolem sebe vidíme."

Trápení, bolest a smrt provází lidi celého světa. Věřte, i vaše děti trpí tím, že maminka nebo tatínek nemají zájem nebo nechtějí vyslechnout nově objevené poznání. Na rozdíl od nevěřících, vaše děti pochopily proč je na světě utrpení, nemoci, smrt a zlo. Vaše děti věří, že přijde den, kdy to vše skončí. Vaše děti věří, že mají před sebou věčný život, kde

• ... Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." ... "Já jsem Alfa a Omega (Bůh), počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. (Zjevení 21:3-4, 6-7)

Vaše děti pochopily a přijaly Boží vůli pro každého, abychom se stali Božími dětmi a našli cestu, která by nás z temnoty světa vyvedla. Stejně jako vy, tak i Bůh touží po lásce člověka, po tom nejkrásnějším co mezi rodičem a dítětem může být. Málokdo si uvědomuje, že nepatříme sami sobě. Naše bytí, naše schopnosti, naše úspěchy, naše zdraví, naše děti - to vše je nám pouze shůry propůjčeno. Nikdo z nás si do tohoto světa nic nepřinesl a nic si neodnese. Jediné, co je trvalé a co si každý z nás může přivlastnit a není síly, která by nás o  tento poklad připravila, je přijetí Boží milosti skrze zástupnou smrt Pána Ježíše Krista za náš hřích. Ježíšova krev smyla naše viny a znovu vše uvádí do původního dokonalého vztahu.

• Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. (Genesis 1:31)

Kdo z nás by se rád neohlédl za svým životem a nepřál si totéž? Z  pozice rodičů (my sami máme dva dospělé syny a navzájem nás dělí oceán a celý americký kontinent) rozumíme vaší jistě oprávněné starosti, čemu nebo spíše komu to vaše dítě uvěřilo. S    řadou z  vašich dětí jsme prožili tři letní konference Studentů pro Krista. Jsme Pánu Bohu vděčni, že nám dopřál chvíle s    mládeží místo našich dětí. Některé tváře jsou pro nás obzvláště vzácné, blízké a milé. Chtěli bychom vám touto cestou poděkovat, že jste vychovali krásné mladé lidi, kteří projevují tolik lásky a přátelství. Vaše děti se nedaly na scestí, které vede do záhuby, ale na úzkou cestu, která vede ke spáse. Pohledy a slova dětí, které nejsou lhostejné a svoje rodiče milují, nás zavazují. Netoužíte také po tom, aby i vám svoji lásku a náklonnost prokazovaly nejen vlastní děti, ale i jiní lidé? V    Boží rodině není ani jeden člověk zbytečný. Chtěli bychom vás ujistit, že se nesnažíme (sbory křesťanů ani organizace Studentů pro Krista) vaše děti odloudit, naopak. Jen Bůh může naplnit, co bylo prázdné, zahojit, co bylo nemocné, očistit, co bylo špinavé. Děti patří nejdříve Bohu, pak rodičům, nikdy ne naopak. Bůh svěřil děti do výchovy rodičů za jediným účelem: aby je naučili lásce k Bohu. Pokud se tak nestalo, Bůh dal hledajícím dětem duchovní "rodinu", která jim ukazuje cestu. Bůh sjednocuje, co si bylo navzájem cizí, jen On může sjednotit vás a vaše děti k nepoznané radosti a blízkosti. Pán Ježíš Kristus stál před podobnou otázkou rodinných vztahů:

• On však odpověděl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?" (Ježíš dobře věděl, kdo je jeho fyzická matka a bratři.) Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce na nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Matouš 12:48-50)

Protože vám i nám jsou vlastní děti téměř to nejdražší, co na tomto světě máme, dovolte nám několik slov vysvětlení, co se s vašimi dětmi stalo a komu uvěřili. Jistě jste si u svých dětí všimli mnoha změn. Věřte, že vaše děti, i když si v tomto okamžiku možná nerozumíte nejlépe, se za vás modlí, za vás prosí a zachovávávají k vám úctu a lásku. Bible popisuje lásku následovně:

• Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z  pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. (1. Korintským 13:4-8)

Pokud jste nenašli lásku, o které hovoří Bible, poznáte, že i vám má Bůh co nabídnout. V životě nezáleží na datu narození. Někdo smýšlí jako nerozumné dítě, i když má na hlavě šediny. Bůh nás všechny vybízí, abychom se narodili znovu, ne tělesně, ale duchovně. Vaše děti vám mohou pomoci.

• ... Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem co je dětinské. Nyní vidím jako v zrcadle, jen v  hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje a láska - ale největší z té trojice je láska. (1. Korintským 13:11-13)

Není v našich silách, abychom zákon lásky naplnili. Potřebujeme k tomu pomoc shora a vaše děti ví, kde pomoc hledat.

• ... Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A  kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k  upálení, ale lásku bych neměl, nic mi neprospěje. (1. Korintským 13:2-3)

V prvním roce jsme mluvili ke studentům s přáním, abychom jim pomohli odbourat veškeré pochybnosti, které souvisejí s vírou v Pána Boha a s  jejich univerzitním vzděláním. V druhém roce jsme se snažili budovat nejen jejich vědomosti týkající se vědy a víry, ale i mezilidské vztahy. Viděli jsme první páry mladých, jejich sňatky a narození potomků. Ano, i mladým končí doba svobody a nezávislosti. Během třetího setkání jsme viděli rostoucí skupinu rodin s dětmi - hnutí Studenti pro Krista se nám před očima mění. Další přirozený krok vývoje budou nové sbory, které tito mladí založí.

První rok za námi přišla dívka s  ustaranou tváří a říkala: "Můj tatínek si celou Bibli a Pána Boha vysvětluje "logicky" a na každé biblické tvrzení má odpověď, s kterou si nevím rady." Společně jsme se s touto dívkou modlili a z této otázky vznikl článek do časopisu Zápas o Duši "A co ti, kdo nikdy neslyšeli?" Možná, že i vás od víry v Pána Boha odrazuje podobný problém. Chcete-li znát odpověď na tuto otázku, napište nám.

Vloni za námi přišel další student a řekl: "Chtěl bych, abyste věděli, že se za Vás modlím. Mám vaši fotku a to mi připomínalo, že bych se měl za vás modlit, ale nevěděl jsem jak. Potom jsem začal děkovat Pánu Bohu za vaši práci, kterou u nás v    republice a mezi námi studenty děláte. Ale teď se modlím usilovně a pravidelně, abyste dosáhli naše rodiče. Vy i naši rodiče jste stejného věku. Oni potřebují své vrstevníky, aby jim o Pánu a naší víře v něho pověděl někdo, kdo jim je rovný."

Věřte, byla to slova, která zavazují a vyzývají. Abychom ještě zdůraznili starostlivost vašich dětí, že nejsou upřeny pouze na sebe, na svoji víru, na své kamarády a rodiče, ale že z jejich srdcí promlouvá širší zájem, citujeme slova třetího studenta, který nám napsal:

"Uvěřit jako vysokoškolák není snadné. V tomto věku obyčejně máme svůj světonázor ustálený. Je zapotřebí pracovat již se středoškoláky."

Pokud se tak stane, sami středoškoláci přijdou na to, že víru a Boží slovo potřebují ještě mladší studenti. A  víte, kdo ji potřebuje nejvíc? Malé děti. Děti potřebují od narození, aby je rodiče vychovávali k lásce, úctě a poslušnosti k Pánu Bohu a rodičům. Láska, úcta k životu a poslušnost je bude provázet po celý život. To je jediný způsob, jak s Boží pomocí dokážeme, abychom měli pěkné a naplněné manželství, aby děti prožívaly spokojené a krásné dětství v bezpečném přístavu rodiny, aby mladí studovali a připravovali se nejen na svá povolání, ale i k tomu, aby založili rodinu. Nejlepší výchova k rodičovství a partnerským vztahům přichází opět od nejmoudřejšího Rádce a Stvořitele. Taková rodina nezná prázdnotu, ale má úkol pro každého. Pečuje nejen o  své děti, ale i o své rodiče. Prarodiče pomáhají svým dětem a milují své vnuky. Spokojená rodina vytváří spokojenou obec nebo město, spokojení občané vychovávají zdravou a zodpovědnou generaci. Zdravé rodiny tvoří silný stát, kterému vládnou moudří vládcové a spravedlivé vlády. Takové státy nevedou kruté a dobyvačné války. Může to znít jako utopie, ale zlo, které společně vnímáme, nevládne proto, že by nás Bůh opustil, ale proto, že člověk i náš národ opustil Boha. Bůh nám dal ve své velké lásce svobodnou vůli, abychom se rozhodli, kdo je naším nejdražším Otcem, kterého milujeme, posloucháme a učíme se z  Jeho moudrosti. Ten, kdo ztratil bázeň před Hospodinem, ztratil moudrost a uvěřil lži, že jen silnější přežívá a má právo na život. Podle toho také naše životy a společnost vypadají. Kdo v člověku nevidí Boží stvoření, ale pouze nejvyšší vývojový článek lido- opů, je na nejlepší cestě, aby se řídil zvířecími pudy.

Pokud připouštíte, že Bůh může existovat, ale trápí vás, že Bohu nerozumíte, vězte, že Boha trápí mnohem víc, že mu nedůvěřujete. Je čas, aby si každý ujasnil svůj osobní vztah k  Bohu.

• Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. ((Řím. 1:19-20)

Závěrem od nás přijměte děkovné pozdravy. Pokud budete mít v srdci touhu si pohovořit o dětech nebo o    biblickém křesťanství, napište nám. Dobře informovaný člověk snadněji prohlédne skrze nové náboženské směry, které se u nás šíří. Rádi bychom vám dali k dispozici časopis Zápas o duši, který slouží nejen studentům, ale lidem všech vyznání, i nevěřícím, k  tomu, aby se dozvěděli, kdo náš Stvořitel, Bůh Otec je a jaké má s námi plány. Časopis nabízíme každému bez finančních závazků. Společné modlitby vašich dětí jsou s  vámi a naše nejvroucnější touha je, abychom se jednoho dne mohli sejít na rodičovské konferenci, podobně jako se scházejí vaše děti na studentském pobytu. Máte zájem? Napište nám.

Rodiče mohou dát lásku dětem. Jenom Bůh může dát

lásku dospělým