Můj Bože,

nejspravedlivější, největší, první ze všech,

                mé srdce tě obdivuje, uctívá a miluje tě,

                jelikož má malá loďka je tak plná, jak jen může být,

                a já bych před tebou v nekonečném proudu vylil všechnu tuto plnost.

Myslíme na tebe a hovoříme s tebou,

                tryskají z nás desítky tisíc radostných myšlenek,

                jsou zlomeny pečeti desítek tisíc zdrojů potěšení,

                v mém srdci jsou rozesety desítky tisíc občerstvujících radostí

                shlukujících se v každičké chvíli štěstí.

Žehnám ti za duši, kterou jsi stvořil,

                za její zkrášlení a posvěcení,   

                ačkoli je zasazena v neúrodné půdě.

                Za tělo, které jsi mi dal,

                za udržování jeho síly a svěžesti,

                za to, že jsi ho opatřil smysly, abychom si užívali potěšení,

                za lehkost a svobodu mých údů,

                za ruce, oči, uši, které plní tvé příkazy,

                za tvou královskou štědrost, která zaopatřuje mou denní obživu,

                za plný stůl a přetékající pohár,

                za chuť, zalíbení, něhu,

                za radost ze společnosti příbuzných a přátel,

                za schopnost sloužit ostatním,

                za srdce, které vycítí hoře a nouzi,

                za rozhodnutí pečovat o své bližní,

                za příležitosti k rozsévání štěstí kolem sebe,

                za své milované, kteří již dosáhli radostí nebe,

                za své vlastní očekávání, že tě uvidím jasně.

Miluji tě nad veškerou vyjadřovací schopnost jazyka,

za to, čím jsi svým stvořeným.

Prohlub mou lásku, Pane Bože, v čase i na věčnosti.

přeložila Iva Suchá, z "Údolí vidění" (sbírka modliteb puritánů)