Manžel podle Kristova vzoru
Požádejte jakéhokoli člověka na ulici, aby vám řekl jedno slovo, které vyjadřuje podstatu vedení, a on si pravděpodobně vzpomene na slova jako autorita, řízení nebo moc.
Biblický pohled na vedení je charakterizován zcela rozdílným slovem: láska.
Zbožné vedení je vždy poháněno láskou a je jedinečně a jasně vyjádřeno v Božím záměru pro manželství. Bůh ve svém úradku ustanovil, že vztah mezi manželem a manželkou bude odrážet vztah Krista a církve. Podřízenost manželky manželovi je zamýšlena jako živoucí ilustrace podřízenosti církve Pánu. Naopak manžel má sloužit jako živoucí ilustrace Krista, který si „zamiloval církev a sám se za ni obětoval“ (Ef 5,25). Všimněte si, že důraz leží na Kristově oběti a službě pro dobro církve:
… aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky, ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. Takto jsou povinni i muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. (Ef 5,26–28 ČSP)
Pavel především zdůrazňuje, že nejlépe ukazuje manžel vedení podle Kristova vzoru dobrovolnou, láskyplnou obětí a službou vykonávanou pro dobro své manželky.
Padlý muž se vyznačuje hříšnými sklony ovládat svou manželku hrubou silou. Dokonce i někteří křesťanští manželé se proviňují, když doma prosazují svou moc příliš agresivně. Ale diktátorští despotové a manželé s pevnou rukou jednají v protikladu se vzorem ve vedení, kterým nám je Kristus.
Zbožná láska
Opravdová láska je neslučitelná s despotickým nebo dominantním přístupem k vykonávání role vedoucího. Jestliže je předlohou k takové lásce Kristus, který „nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mt 20,28), pak nemůže být manžel, který si myslí, že žije proto, aby mu manželka a děti sloužily, dál od cíle.
Uvažujte nad smyslem příkazu milovat. Napovídá, že opravdová láska není jen pocit nebo spontánní přitažlivost. Zahrnuje v sobě volbu vůle. Vzdálená něčemu, do čeho „spadneme“ náhodou, opravdová, Kristovská láska v sobě zahrnuje úmyslný, dobrovolný závazek obětovat vše, co můžeme, pro osobu, kterou milujeme.
Když Pavel přikazuje manželům, aby milovali své manželky, odvolává se na všechny ctnosti popsané v 1. Korintským 13 včetně vytrvalosti, laskavosti, velkorysosti, pokory, mírnosti, ohleduplnosti, velkomyslnosti, něžnosti, důvěry, dobroty, pravdomluvnosti a nezměrné trpělivosti. Je důležité si všimnout, že všechny vlastnosti lásky zdůrazňují nesobeckost a obětavost. Zbožný manžel a otec se musí stát služebníkem všech (srov. Mk 9,35).
Zbožný vzor
Jak by měl prakticky projevovat manžel manželce svou lásku? Kristova láska k církvi je ten nejlepší vzor a prototyp vztahu manžela k jeho manželce. Povyšuje lásku manžela k manželce na vysokou a svatou úroveň. Manžel, který zanedbává roli hlavy rodiny hanobí Krista, ničí svatou symboliku manželské jednoty a hřeší přímo proti své hlavě, Kristu (1K 11,3).
Povinnost manžela milovat svou ženu po Kristově způsobu je tedy nanejvýš důležitá. Nikdo v rodině není pověřen větší zodpovědností – Pavlova výzva určená manželům je nejdelší a nejdetailnější část Efezským 5,22–6,9.
Kristova láska byla obětavou láskou. Kristus si „zamiloval církev a sám se za ni obětoval“ (Ef 5,25). Sám Ježíš vyjadřuje myšlenku, že ze všech vlastností lásky je největší ochota obětovat sebe sama:
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. (J 15,13)
Opravdová láska je vždy sebeobětující.
Člověk, který miluje obětavě, je pokorný, mírný a stará se více o ostatní než o sebe. Kristus je jeho vzorem. Ačkoli byl od věčnosti jako Bůh, a proto byl hoden veškerého uctívání, vzal na sebe pokoru lidství proto, aby mohl přijít na zem a zemřít za hříšníky. Písmo o něm praví:
… sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,7–8)
Požadavky kladené na manžely nejsou tak přísné. Přesto potřebujeme mít tutéž ochotu přinést jakoukoli oběť nutnou pro dobro své manželky a dětí. Cokoli menšího není zbožné vedení.
Neotřesitelná láska zbožného manžela
Představte si, jak nejistý by byl váš vztah s Kristem, kdyby vás miloval jedině tehdy, když mu to vyhovuje nebo jenom když budete pro něj co nejpřitažlivější. Každý ví, jaké to je být milován nedokonale – a jsme-li upřímní, jaké to je milovat někoho nedokonale.
Věřící by měli být bez ustání vděční Pánu Bohu, že jeho láska není ničím podmíněná a že nás miloval dokonce, i když my jsme ho zavrhovali (Ř 5,8). V Efezským 2 píše Pavel o Boží vše přesahující lásce uprostřed naší vzpoury.
I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši… (Ef 2,1–6)
O něco později, když psal Pavel instrukce pro manžely, aby milovali své manželky, „jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval“ (Ef 5,25), nemluvil v žádném případě o Boží lásce povrchně. Jeho původní čtenáři rozuměli, že neříkal manželům, aby milovali své manželky, když si to zaslouží nebo když se manželovi zrovna chce.
Dal jim jasný příkaz. Biblická láska je záměrný závazek k sebeobětování, který není v žádném případě založený na našich pocitech vzhledem k objektu naší lásky.
Láska, která se obětuje
Manžel, který není ochotný se obětovat pro svou manželku, dokonce ani neví, co je pravá láska. Ti, kteří považují své manželky za pouhé služebnice podřízené jejich svrchované vládě, ještě ani nezačali chápat pravý biblický vzor pro manželství a rodinu. Pravé manželské štěstí mohou zakusit jen ti, kteří následují Boží vzor.
Správně rozuměno požaduje Efezským 5,25, aby manžel zemřel sám sobě. Je povolán, aby ukřižoval sám sebe kvůli své manželce. Nemluví se tady o takové pěkné oběti jako třeba sem tam pomáhání s nádobím. Znamená to, že manžel musí zasvětit celý svůj život – a zcela doslova musí být připraven zemřít – pro dobro své manželky.
Pamatujte, že skutečná láska „nehledá svůj prospěch“ (1K 13,5). Muž, který se stará jen o to, co všechno může z manželství dostat, zasévá ve své rodině zkázu. Milovat svou ženu, jako Kristus miloval církev, znamená přemýšlet, co pro ni můžete udělat, ne obráceně. Kristus nás přece miluje ne pro sobecké cíle, ale protože je milostivý Pán, kterému dělá radost, když nám projevuje svou přízeň.
Láska, která ochraňuje
Láska zbožného muže k manželce není jen obětavá, ale je také zárukou její bezpečnosti. Pavel řekl, že Kristova oběť za církev měla za konečný cíl následující věc: posvětit a očistit ji, „aby byla svatá a bezúhonná“ (Ef 5,26–27). Jeho hlavním zájmem byla její čistota.
Podobně je v manželství důležitou povinností každého manžela střežit čistotu své manželky. Nikdo by nikdy úmyslně nepošpinil někoho, koho opravdově miluje. Jak by mohl milující manžel mít potěšení z něčeho, co poškozuje čistotu té, kterou miluje?
Naopak manžel, který miluje svou manželku, jako Kristus miluje církev, bude přirozeně nenávidět cokoli, co by ji pošpiňovalo. Bude ji chránit přede vším a před čímkoli, co by ji mohlo zneuctít, ponížit, ohrozit její důstojnost nebo ji pokoušet k hříchu. Nikdy ji vědomě nepovede k žádnému druhu hříchu, ale bude ji střežit před jakýmkoli ohrožením její ctnosti. Nebude ji vědomě provokovat nebo popuzovat, aby podlehla zlosti nebo jakémukoli jinému pokušení. A on sám bude příkladem čistoty, protože ví, že cokoli poskvrňuje jeho, poskvrní nakonec i jeho manželku.
Všimněte si, jak především udržuje Kristus čistotu církve: „očistil ji vodní koupelí v slovu“ (Ef 5,26 ČSP). Manželé mají povinnost zajistit, aby byly jejich manželky pravidelně vystaveny očistnému vlivu Božího slova. Manžel má být duchovní vedoucí a kněžský strážce domova. Je jeho povinností zajistit, aby Boží slovo stálo v centru rodiny a domova. Měl by vést rodinu, aby se podílela na službě v církvi, kde mají Boží slovo v úctě a poslouchají jej. A nade vše by měl být on sám oddaný Božímu slovu a dostatečně schopný používat Písmo, aby mohl být skutečnou duchovní hlavou v manželství (srov. 1K 14,34–35).
Láska, která pečuje
Opravdová láska zahrnuje též něžnou péči a Pavel uvedenou myšlenku vyjadřuje následovně: „Takto jsou povinni i muži milovat své ženy jako svá těla“ (Ef 5,28). O svá těla pečujeme neustále – dopřáváme jim jakékoli jídlo, oblečení, pohodlí, odpočinek, relaxaci a vše, co potřebují. Jsme ke svým tělům pozorní, máme zájem o jejich potřeby, jsme citliví a vnímaví ke všemu, po čem touží.
Pavel přikazuje manželům, aby vyjadřovali svým manželkám právě takovou lásku. Ještě jednou si všimněte, že Písmo nepopisuje lásku jako emoci. Láska tohoto druhu je aktivní, dobrovolná a dynamická – něco, co děláme, nejen pasivně „cítíme“.
Je jen rozumné, když bude manžel milovat svou manželku stejně, jako miluje své tělo, protože v manželství „… budou ti dva jedno tělo“ (Ef 5,31). Takovým způsobem Bůh navrhl manželství. Pavel vlastně cituje Genesis 2,24, které popisuje, jak Bůh na počátku ustanovil manželství. Má všeobecnou platnost a od začátku je pravdivé. Manželé mají milovat své manželky se stejnou péčí, jakou věnují svému tělu, protože nakonec jsou ti dva jedno tělo.
Láska, která vytrvá
Protože je manželova láska k manželce obrazem Kristovy lásky k církvi, musí být také druhem lásky, která vydrží všechny zkoušky a překoná každou překážku. Když se Krista ptali na rozvod, cituje stejný verš z Genesis, na který upozorňuje Pavel, a pak podtrhuje trvalost spojení: „Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje!“ (Mt 19,6 ČSP).
Každé manželství je v pozemském smyslu naplňováno fyzickým spojením: „… budou ti dva jedno tělo.“ Děti počaté v tomto spojení doslova ponesou genetický vzor dvou lidí, kteří se stali jedním tělem. Ale součástí manželství je také duchovní spojení. Bůh je tím, kdo spojuje manžela a jeho manželku. Manželství je spojení dvou duší svázaných v každém ohledu života. Jejich emoce, mysli, osobnosti, touhy a životní cíle jsou spolu neoddělitelně spojeny.
Přirozeně tedy zamýšlel Bůh manželství jako stálé spojení, nezlomené a nezkažené. Biblický jazyk Efezským 5,31 zdůrazňuje stálost manželského spojení: „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce.“ Slovo „připojí“ je řecký termín (proskollao), který doslova mluví o přilepení něčeho k něčemu. Popisuje stálé a nezlomitelné pouto. Jde o výstižný popis Božího ideálu pro manželství – spojení, které drží pohromadě věčnou láskou, která naprosto odmítá nechat druhého jít.
Láska, která napodobuje Krista
Písmo hovoří jasně: Boží plán pro rodinu začíná celoživotním, monogamním manželstvím, které je založeno na obětavé lásce. Proč je to tak velice důležité? Pavel nám dává odpověď v Efezským 5,32: „Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.“ Jinými slovy manželova láska k manželce je posvátná služba kvůli věci, kterou ilustruje.
Kristus je nebeský ženich a církev jeho nevěsta (Zj 19,7–8; 21,9). Protože manželství je obrazem tohoto spojení, musí být manžel ve své lásce podobný Kristu a manželka se musí podřídit jeho vedení. Jinak je Boží názorná ukázka zcela poničena.
Jaký vyšší motiv může manžel mít, aby miloval svou ženu? Když ji miluje, jako Kristus miluje církev, vzdává Kristu čest tím nejpřímějším a nejsrozumitelnějším způsobem. Stává se ztělesněním Kristovy lásky ke své vlastní manželce, živoucím příkladem zbytku rodiny a mocným svědectvím pozorujícímu světu.