Kdo jsou puritáni a co učí?
Recenze knihy Errolla Hulse
„Ty seš ale puritán! Umíš něco jiného než mluvit o Ježíši?“ „To ti to tvé puritánské svědomí nedovolí se ani trochu pobavit?“ „Neber Bibli příliš doslovně, to dělají leda tak puritáni.“ „Vždyť na tom filmu není nic špatného, nebuď upjatý jako puritáni.“ „Pořád jen řešíš tu svou víru, ať neskončíš jako puritán.“ „A to vadí, že ty šaty mají hlubší výstřih? Jsi snad puritán?“ „Nech si ty své puritánské móresy pro sebe, v našem sboru o farizejství nestojíme.“ „Zákonická doba puritánů je pryč, žijeme v 21. století.“
Slyšeli jste někdy lidi okolo sebe reagovat na vaše nebo cizí názory, postoje či jednání podobným způsobem? Ano, občas se jedná o oprávněné námitky vůči nemístné náboženské horlivosti. Svět je plný zélótů, kteří jsou Bohu ve skutečnosti na míle vzdáleni. Mnoho moderních „křesťanských farizeů“ bez soucitu používá Bibli k ubíjení mysli a svědomí druhých, aniž by jim nabídli naději, milost a odpuštění v Kristu. Mnozí však věrným křesťanům odporují neoprávněně. Schází jim horlivost a druhé za ni odsuzují. Bývají lhostejní, avšak upřímné úsilí o zbožnost je dráždí k výpadům podobně jako torerovo rudé plátno. Kdokoli bere otázky víry vážněji než oni, spadá do kategorie horlivce pohybujícího se na hranici náboženského fanatismu. „Pozor na něj, je to zákoník!“ říkají. Anebo také: „Pozor, PURITÁN!“
Jen stěží vyjádříme, jak daleko od pravdy se tímto způsobem uvažování dotyční kritici dostávají, a jen se zármutkem upozorníme na jejich nevědomost. Drží se nezdravých předsudků a velice pravděpodobně i nepravdivých informací. Jaká škoda! Kolik nedorozumění v církvi vzniká právě kvůli nevědomosti, nepravdivým informacím a předsudkům. Téma puritánů není výjimkou. Avšak je-li tomu tak, nabízí se otázka, kdo jsou puritáni a co učí? Tak zní nejenom náš dnešní dotaz, ale i název knihy od autora jménem Erroll Hulse, na niž nyní zaměříme svou pozornost. Jedná se o knihu, která čtenáři nabídne ucelený přehled o tom, kdo byli puritáni, kde se vzali, jak žili a co učili.
Nejsem si jist, zda se následující poznámka hodí na úvod či závěr tohoto článku, musím se vám však přiznat, že jsem v puritánech před lety nalezl blízké přátele. Do té doby jsem nevěděl, co od nich mohu očekávat. Když jsem však zjistil, že žili naplno pro Krista a zůstávali Pánu věrní i v nelehkých časech, a když jsem pozoroval jejich hlubokou znalost Písma a jak horlili pro jeho pravdu a pro Boží slávu, musel jsem se zastavit a přehodnotit své postoje před Bohem. Jako kdybych najednou prošel komplexním lékařským vyšetřením. A výsledek? Nejsem v tak dobré duchovní kondici, jak jsem se domníval. Tím to ale nekončí. Puritáni dovedou nejenom mistrně odhalit nemoci lidské duše a srdce, ale i nabídnout špičkovou lékařskou péči. Jejich léčivo, balzámy, vonné oleje a procedury jsou i po staletích čerstvé a účinné. Jak je to možné? Nenacházím lepší odpověď, než že hlavní ingrediencí medicíny puritánů je Boží slovo. Je libo lázeňskou kúru? Jste připraveni na hloubkovou rehabilitaci duše? Pak jste na správném místě.
Erroll Hulse jednoduchým způsobem nastiňuje historické a společenské souvislosti vzniku puritánského hnutí. Předkládá stručné životopisy předních puritánských osobností a nabízí výstižný popis puritánského učení v nejrůznějších otázkách víry, teologie a praktického života. Kniha je vhodným zdrojem pro člověka, který se s puritány teprve seznamuje. Nepochybně ji ale ocení i ten, kdo se s puritány setkal již dříve. Nyní si řekneme, proč je užitečné zabývat se otázkou, kdo jsou puritáni a co učí.
Puritáni velmi dobře věděli, že víra v Krista není souborem neosobních náboženských pravidel, pouček, jimž se člověk bezmyšlenkovitě podřizuje, či souhrnem náboženských rituálů, které člověk slepě vykonává. Pokud existuje v historii někdo, kdo dokázal spojit hluboké a celistvé poznání Písma s každodenním životem, pak to byli právě puritáni. Puritáni vedli pomíjivý pozemský život pro Boží slávu s radostí v Kristu nehledě na okolnosti a se zrakem upnutým na věčnou nádheru budoucího věku. Sami sebe považovali za „poutníky“ a „příchozí“, kteří tímto světem jen prochází do věčné blaženosti v Boží přítomnosti (Žd 11,13). Pravděpodobně díky tomuto způsobu vnímání reality získali puritáni přednost, kterou jen tak někde nenajdeme – v každém ohledu horlivý život víry pro Boží slávu. Erroll Hulse ve své knize výstižně podotýká: „Puritáni byli nejsilnější tam, kde jsou dnešní církve obecně nejslabší“ (str. 14). Nemusíme pátrat příliš dlouho, abychom zjistili, že se nejedná o nadsázku.
Ačkoli puritáni dávno zesnuli, stále mají co říct. V dochovaných knihách a spisech se hojně vyjadřují k tématům spojených s teologií i praktickým životem – vše ve světle učení Písma. „Křesťanství je náboženstvím intelektu, srdce i praxe,“ píše Erroll Hulse (str. 145). Puritáni velmi dobře znali pojmy (a jejich biblický význam), které dnes bývají hrubě překrucovány nebo zcela opomíjeny. Pozastavte se na okamžik nad výrazy, jako jsou víra, obrácení, pokání, hřích, povolání, vyvolení, odpuštění, ospravedlnění, zástupná oběť, vykoupení, posvěcení či oslavení. Jak byste tyto pojmy vyjádřili? Co o nich slýcháte z kazatelny? Co se o nich dozvídáte z moderní křesťanské literatury? V této souvislosti stojí za zmínku konkrétní úryvek z knihy týkající se obrácení: „Posuzování obrácení se oproti dnešku velmi lišilo. Za obráceného člověka se považoval ten, kdo svým životem ukazoval, že je novým člověkem v Kristu. Dnešní rozhodnutí bývají často hlášena jako obrácení. Naneštěstí jen velmi málo rozhodnutí lze považovat za skutečná obrácení. […] Když obejdeme skutečnost hříchu a jeho vážných důsledků pro celého člověka, převládne myšlenka, že abychom se znovu narodili, stačí se jen rozhodnout pro Krista. Rozhodnutí pro Krista je vše, co potřebujeme. Ale to je ‚snadnovíráctví‘, které odsunuje pokání z hříchu na druhou kolej. Lidé, kteří udělají rozhodnutí, jsou prohlášeni za spasené, což se později ukáže jako předčasné… Výsledek můžeme vidět na tom, že východ je v některých církvích téměř tak široký jako vchod. Jinými slovy mnoho lidí vchází, udělá rozhodnutí, ale nejsou změnění ani znovuzrození, takže brzy přijdou o iluze a odejdou pryč“ (str. 89, 133–134).
Puritáni nebyli pouhými teoretickými badateli biblických pojmů. Hojně se věnovali tématům s praktickým přesahem, mezi něž patří vztah s Bohem, křest, večeře Páně, studium Písma, rozjímání nad Biblí, služba Bohu, Boží vlastnosti, Boží podstata, kázání, vyučování, pastorace, evangelizace, misie, manželství, rodina, výchova a vedení dětí, vzdělání, zábava, práce a podnikáni, správa majetku a financí, politika atd. Puritáni kupříkladu věřili, že Boží přítomnost může být vnímána nejen v modlitbách, ale i v práci, rodinném životě a odpočinku. Jejich texty často kladou důraz na úlohu rodiny a vzájemnou podporu manželů v duchovním růstu. Mnozí puritáni učili, že duchovní život zahrnuje neustálou introspekci, která vede k pokání a odpovědnému jednání ve světě. Podívejme se například, jak puritáni aplikovali text Písma (2Tm 3,14–15) v oblasti rodinného uctívání Boha: „Rodinná bohoslužba byla považována za důležitou denní povinnost a konala se každé ráno a večer. Děti byly vychovávány v bázni a kázni Páně. Výhody zevrubné znalosti Písma v raném věku krásně ilustruje příklad Matthewa Henryho, syna puritána Philipa Henryho, který měl už od dětství živou a vynikající znalost Písma. To mu později umožnilo napsat nádherný komentář k celé Bibli, který je žádaný i dnes“ (str. 143). Nezapomínejme, že tentýž princip vedení rodiny zastával Jan Amos Komenský, který rovněž působil v 17. století. Více se o tom dočtete v recenzi Komenského knihy Informatorium školy mateřské v magazínu Zápas o duši, č. 162)[AL1] .
Možná si říkáte, proč na tom tolik záleží? Proč si neustále lámat hlavu nějakým studiem a přemýšlením? Nestačí, když se ve sboru cítíme dobře a zakoušíme přátelskou atmosféru? Přátelství a přívětivá atmosféra jsou nepochybně potřebnou součástí církevního života, avšak nikdy nesmí převažovat nad pravdivým učením Písma. „Špatné učení vede k chybné praxi“ (str. 133). Kterýkoli sbor či jednotlivec může propadnout klamu, že je vše v pořádku, zatímco se jeho loďka pozvolna vzdaluje nebeskému přístavu. Lidé se mohou cítit dobře a zakoušet úžasnou atmosféru, přestože sešli z úzké cesty (Mt 7,14), která vede k životu. Úzkou cestu k životu nám, jak víme, zjevuje učení Božího slova: „Kdo zachovává naučení, je na stezce k životu, kdo však opouští pokárání, vede do bludu“ (Př 10,17). Buďme tedy pospolu. Radujme se ze vzájemného přátelství a ze společně tráveného času. Kéž jakožto Boží lid zakoušíme příjemné chvíle v dobrém rozmaru a pokoji srdce, avšak v Boží pravdě a jednotě Ducha svatého.
Erroll Hulse se snaží puritány čtenářům rovněž vylíčit prostým lidským způsobem. Setkáte se s osobnostmi z různých období, míst, církevního a denominačního prostředí: John Bradford, William Perkins, Richard Sibbes, Jeremiah Burroughs, Thomas Goodwin, Thomas Watson, John Owen, Richard Baxter, John Bunyan, John Flavel a další. Nakouknete do jejich osobního života, seznámíte se s jejich názory, přečtete si úryvky z jejich spisů a získáte základní představu o charakteristice a zaměření jejich služby.
Jen pro představu zde zmíníme krátký citát o Johnu Bunyanovi (Poutníkova cesta, Milost přehojná, Modlitba), o kterém jste již pravděpodobně slyšeli: „Podobně jako v případě Johna Rogerse z Dedhamu bylo kázání Johna Bunyana výjimečně pomazané. Celkově vzato byl nejvynalézavějším, nejvýmluvnějším a nejpřesvědčivějším kazatelem své doby. Unikátní bylo jeho používání alegorie. John Owen prohlásil, že by klidně vyměnil všechno své vzdělání za schopnost kázat jako Bunyan. Když navštívil Londýn, jeho kázání nepřitahovala jen stovky, ale tisíce posluchačů“ (str. 104). Všimněte si, jak učený a teologicky kovaný John Owen s pokorou oceňuje kázání prostého a anglikánskou církví neordinovaného Johna Bunyana. O Johnu Owenovi se v téže knize dozvídáme následující: „Své knihy psal v reakci na výzvy a tlaky své doby. Ale ve všech jeho spisech je zřejmá moc a myšlenková soudržnost a vždy naprostá věrnost autoritě Písma… Owenovo dílo odhaluje analytickou, formativní a brilantní mysl. Základem všech jeho prací je hluboké pochopení učení o milosti“ (str. 97–100). Z jejich vztahu je patrná vzájemná podpora a pokora. Oba sloužili Pánu podle svých možností a obdarování, podobně jako apoštolové Petr a Pavel v období rané církve.
Jak již několikrát zaznělo, puritáni milovali Písmo. Celým srdcem věřili, že se jedná o Duchem svatým vdechnuté, neomylné a pro všechny oblasti života užitečné Boží zjevení. Navzdory své značné pracovní vytíženosti (délka pracovního dne běžně přesahovala 12 hodin) střežili puritáni svůj osobní i rodinný čas v modlitbě a rozjímání nad Božím slovem jako oko v hlavě. Ze srdce toužili šířit Písmo všude okolo sebe. Ačkoli se i puritáni v mnoha oblastech názorově lišili, usilovali o jednotu v hlavních otázkách víry. Zastávali svobodu křesťanského svědomí, současně ale dokázali chrabře hájit zjevnou pravdu Božího slova. Mnozí byli kvůli lásce k pravdě Písma zbaveni postavení, přišli o reputaci, obživu, zdraví, nebo dokonce o život. Jejich pohnuté životní osudy vás nenechají chladně přihlížet.
Měli puritáni své chyby? Samozřejmě že ano, jako každý smrtelník žijící v padlém světě. Jsou to však naši přátelé v Kristu, ne otrhaní strašáci v církevním poli, kterým je lepší se vyhnout. Než ale budeme puritány kvůli něčemu příště hodnotit, prozkoumejme nejprve, jak si v dané oblasti vedli, abychom se neprovinili hříchem nepatřičného soudu. Možná jim poněkud křivdíme. Nesuďme podle zdání, suďme spravedlivým soudem (J 7,24).