Bůh povolává nás, křesťanské táty, abychom splnili svou roli v procesu, kdy se z našich dětí stávají Ježíšovi učedníci – následovníci, kteří milují Boha celým svým srdcem, bytostí a podstatou a kteří vnímají realitu a žijí životy ve světle Kristovy nadvlády nade vším. Učednictví se v tomto smyslu neomezuje pouze na „duchovní“ záležitosti, ale zahrnuje celý život. Učednictví souvisí s výchovou v tom nejzásadnějším smyslu. Jde o utváření správného pohledu na svět a život s vášní, která oslavuje Boha. Takový je můj cíl v roli otce.

Se svou ženou Teresou nyní prožíváme dvacátý třetí rok manželství a Bůh nám požehnal šesti dětmi – třemi černými a třemi bílými – třemi chlapci a třemi děvčaty. Máme sedmiletá dvojčata – kluka a holku, další dva syny, kterým je osm a třináct, a dvě dcery, kterým je patnáct a téměř osmnáct. Slova v tomto článku napsal táta, který ještě pořád roste. Veškeré úspěchy, kterých doma dosáhneme, připisuji jedině milosti. Rovněž všechna naše selhání jsou milostí přemáhána. Rodičovství, které ctí Boha, vyžaduje nejen velkou cílevědomost, ale také radikální závislost.

Když se budeme zabývat výchovou chlapců a děvčat, aby se z nich stali zbožní muži a ženy, nejprve musíme nechat promluvil Bibli. Poté vám názorně představím, jak s manželkou doma aplikujeme vše, čemu se učíme. Doufám, že tak uvedu do rovnováhy věrný výklad s praktickými příklady. Kvůli rozsahu článku se zaměřím na jediný starozákonní text.

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. (Dt 6,4–9)

Zásada č. 1: Činit učedníky ze svých dětí znamená pomoct jim cenit si Boží nadvlády nade vším ve všech oblastech jejich života.

Deuteronomium 6,7 říká: „Budeš je vštěpovatsvým synům“ a „budeš o nich rozmlouvat“. Množné číslo zájmen odkazuje na „tato slova“ v 6. verši, která odkazují na veliké přikázání v Deuteronomiu 6,4–5: 

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. 

Ježíš později prohlásil, že není „většího přikázání“ (Mk 12,29–31). Je jen jeden Bůh, jedinečný ve své dokonalosti, a my nejsme on. On je Stvořitel, my jsme stvoření. On je svrchovaný, my jsme závislí a tato závislost vyžaduje lásku, jež se týká celého bytí – lásku celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou zaměřenou na svrchovaného Vládce, jediného Spasitele, toho, který dovede zcela uspokojit. Každá myšlenka a touha, naše celá bytost, všechno, co k nám patří, má volat: „Hospodin je Bůh a já ho miluji celou svou bytostí!“

Všimněte si oblastí, které má tato radikální bohostřednost ovládat. Mojžíš nejprve vyžaduje osobní přivlastnění (Dt 6,6):

A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.

Stará smlouva požadovala, aby lidé prostě měli zákon v srdci. V nové smlouvě ho tam Pán Bůh ve skutečnosti vkládá (Jr 31,33). Ale povolání člověka dbát na nejdůležitější přikázání přesahuje osobní přivlastnění a jde až k osobní aplikaci v rodičovství (Dt 6,7) i ve veřejném svědectví (Dt 6,8–9).

Všimněte si také trvalého významu přikázání Deuteronomia, který zdůrazňuje nová smlouva (Mk 12,29–30). Ačkoliv Mojžíš vydal příkaz v rámci staré smlouvy, Ježíšova slova týkající se největšího přikázání ukazují, že když on sám naplnil zákon, neznamená to, že se mění naše povinnost zaměřit své city na Pána. Tyto pravdy máme vštěpovat svým dětem, což mě přivádí k druhé zásadě.

Zásada č. 2: Vedení rodiči by mělo být jak formální, tak neformální, a mělo by ovlivňovat každý ustanovený pořádek a každou situaci.

Deuteronomium 6,7 zahrnuje dva typy vyučování, které jsou popsány příslušnými slovesy a vedlejšími větami:

Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.

Celkový kontext a význam prvního slovesa, stejně jako přechod od vštěpování k promlouvání nás přivádí k závěru, že by měli rodiče v procesu učednictví užívat dvě podoby vyučování – formální a neformální.

Formální vyučování

Pod pojmem „formální vyučování“ rozumím, že se jedná o plánované vyučování. ČSP překládá toto slovo jako „opakuj“, EP jako „vštěpuj“ a hebrejský výraz s sebou nese význam podobný „opakuj“, což nám přivádí na mysl formální vzdělávání, včetně opakování. V textu se tvrdí, že každá domácnost potřebuje plánovat čas ke vzdělávání, a to je možná ten nejjasnější pokyn v Písmu k rodinným pobožnostem. Podobně Žalm 78,5–8 říká:

[Hospodin] stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.

Když pomáháme dětem oslavovat velikého Boha, který skrze svého Syna prokazuje lidem milosrdenství, je naším cílem, aby do něho vložily svou naději, připomínaly si jeho dílo a následovaly ho. Tím vytváříme formální kontext vyučování.

Jistě, toto formální vyučování zahrnuje také nedělní školu a setkávání mládeže. Ale i zde slouží vedoucí jen jako prodloužená ruka rodičů a měli by jednoduše upevňovat věci, které děti už znají z domova od táty a mámy. Písmo klade hlavní zodpovědnost za vedení dětí k Bohu na rodiče.

U nás doma se formální či plánované vyučování koná každý den, každý týden, každý rok a při velkých životních změnách.

Následují praktické způsoby, jakými jsem se snažil začlenit formální vyučování do života svých dětí.

Co děláme každý den

Do běhu naší domácnosti jsme zavedli spoustu každodenních činností. Zaprvé mají naše děti každý den osobní ztišení. Boží Duch působí skrze své slovo, a z tohoto důvodu Teresa a já toužíme po tom, aby naše děti každý den při čtení Bible zakoušely Boží moc. Když byly malé, předčítal jsem jim a ony si vybarvovaly obrázek, který souvisel s vybraným textem. Někdy také poslouchaly nahrávku Bible. Čtou jednu kapitolu Písma, postupně i více kapitol, což obvykle znamená, že tráví s Bohem v klidu asi 30 minut. 

Také máme modlitební plán na každý den. Například se v určitý den každého měsíce modlíme za určitou rodinu, misionáře a/nebo vedoucího sboru. Každý týden se modlíme za blízké rodinné příslušníky a každý den za bezpečí a pomoc, když nastupujeme do auta nebo vidíme nehodu. Z těchto zvyků, jak doufáme, se naše děti naučí, jak zoufale potřebujeme Boží pomoc v každou chvíli a v každé situaci. Nakonec se každý večer snažíme uctít Boha tím, jak děti ukládáme do postele. Naším hlavním cílem při tom je jim naslouchat a modlit se za ně.

Co děláme každý týden

Kromě těchto každodenních návyků jsme zavedli ještě dvě různé příležitosti k vyučování v průběhu týdne. První z nich se koná v sobotu ráno a trvá asi dvacet minut. Čteme si s dětmi z Bible. Střídáme se ve čtení a navzájem si pokládáme otázky. Už jsme takto přečetli mnoho knih jako Rút, Koloským, Přísloví, 1. list Petrův a Zjevení. Navzdory těžkostem při výkladu knih, jako je například Zjevení, jsou tyto chvíle důležité, protože dávají dětem příležitost se naučit, že Bůh je veliký a nakonec zvítězí. 

Také se rádi scházíme při 3-D, což je zkratka pro „DeRouchieovi, ztišení (devotions) a dobroty“. Stanovený den se může v průběhu školního roku měnit. V tato rána se mí malí DeRouchieovi těší z mého třicetiminutového vyučování a Teresininých dobrot. Někdy vyučuji z Písma (např. z Přísloví, malých proroků, biblický příběh), z kapitoly knihy, kterou jsem napsal (např. způsoby, jak vidět Ježíše ve Starém zákoně), nebo z kurzu, který jsem už někde vyučoval (např. křesťanské učednictví). Také vyučuji z knih, které napsal někdo jiný, když chci, aby jim moje děti rozuměly. Jsou to například knihy jako Understanding World Religions in 15 Minutes a Day (Porozumět světovým náboženstvím během 15 minut denně) od Garyho Morgana, Kauza Kristus od Lee Strobela, Long Story Short: Ten-Minute Devotionals to Draw Your Family to God (Zkrátka: desetiminutová ztišení, která potáhnou vaši rodinu k Bohu) od Martyho Machowskiho. Nečtu třicet minut přímo z knihy, ale nejprve si knihu přečtu a potom přečtené shrnu a představím dětem, jak nejlépe dokážu.

Co děláme každý rok

Naše děti těží také z vyučování, které probíhá v určitých obdobích roku. Například když slavíme Kristův příchod, čtyři týdny před Vánocemi se zamýšlíme nad vtělením. Tato rozjímání zahrnují vánoční básně Johna Pipera, uvažování nad významem evangelia a klíčová starozákonní mesiášská proroctví (Gn 3,15; 22,17–18; 49,8–10; Nu 24,7–9.17–19; Dt 18,15–20; 1S 2,10.35; 2S 23,1–7; Ž 1–2; 18; 22; 45; 110; Iz 7,14; 9,6–7; 11,1–12,6; 42,1–9; 49,1–13; 50,4–11; 52,13–53,12; 61,1–4; Jr 23,5–8; 30,8–9.21; Ez 34,22–24; 37,22–28; Da 7,13–14; 9,24–27; Oz 3,5; Am 9,11–15; Mi 5,2–5; 7,14–17; Na 1,15; Za 3,1–10; 6,12–15; 9,9–11; 12,10; 13,1.7–9; Mal 3,1–3). Také si v období Vánoc a narozenin dětí děláme čas, abychom si s nimi jednotlivě popovídali a modlili se za ně.

Velké životní změny

Když máme příležitost, vyučujeme děti při velkých životních změnách. Například když se dítě blíží ke dvanáctým narozeninám, ať je to syn, nebo dcera, mluvím s nimi o sexualitě a tělesných změnách, jimiž na začátku puberty začínají procházet. Biblické mužství a ženství vysvětlujeme v kontextu našeho domova a společnosti, avšak v těchto chvílích je mým cílem biblicky vylíčit krásu Božího dobrého plánu pro sex a varovat před nemorálními názory a skutky světa. Vytvářím dítěti prostor, aby se mohlo na cokoli zeptat, a snažím se, aby dveře naší komunikace zůstaly otevřené i pro následující dny. Má žena se rozhovorů také účastní a společně se snažíme, aby děti získaly poučení o těchto citlivých tématech raději od nás než od světa.

Neformální vyučování

Má žena a já vyučujeme děti ve zbožnosti nejen v předem plánovaných chvílích, ale jak sami rosteme ve vlastním chození s Kristem, usilujeme o to, aby se radikální bohostřednost stala základem celého našeho života: „když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat“ (Dt 6,7). Všechny věci pocházejí od Boha a všechny věci jsou stvořené tak, aby nás směřovaly zpět k Bohu (Ř 11,36). V neplánovaných dobrých i špatných časech mají rodiče pomáhat dětem, aby pochopily, že je jen jeden Bůh a my ho máme milovat celou svou bytostí.

Dobré časy

Moje děti potřebují vědět, že zmrzlinový pohár i horká čokoláda a basketbal svědčí o Bohu. 

Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. (1K 10,31)

 Cílem je, aby byly všechny chvíle v životě – i ty všední – povýšeny o oktávu na úroveň chvály. Rodiče musí učit a připomínat svým dětem, že Pán Bůh je středobodem života a ony jsou i ve svém mládí součástí jeho záměru. Čtení knih, hraní deskových her, jídlo u společného stolu, rodinné filmové večery nebo zachumlání do postele jsou pro děti příležitostí, aby slyšely o Božím charakteru a dobrotě a viděly je na vlastní oči.

Tyto neformální chvíle vedení zanechaly na našich dětech zřetelnou stopu. Moje patnáctiletá dcera chtěla sama od sebe ostatním sdělit, jaké přijímá požehnání z těchto neformálních chvil. Sdílí se o tom, jak skutečně oceňuje, že máma a táta plánovaně usilují poznávat ji a její sourozence, jejich myšlenky a pocity skrze narozeniny a nahodilé rozhovory. Také oceňuje, že si nacházíme čas, který investujeme do nich a jejich zájmů. Řekla: „Ty a máma jste pro nás takovou malou ochutnávkou velkého množství péče a lásky, které Bůh chová ke svým dětem.“ Nedávno mi řekla: „S mámou dbáte na to, abychom se zdokonalovaly v různých dovednostech (stavění, vaření, zahradničení atd.), abychom byly jednoho dne schopné sloužit ostatním a Bohu.“

Teresa a já se také snažíme pomáhat dětem, aby si uvědomily, že mají podíl na službě svého táty. Když ctí svou maminku, nemusím se trápit tím, co se děje doma. To mi uvolňuje ruce, abych sloužil svým studentům a ostatním efektivněji. Měly příležitosti si to uvědomit, když jsme dostali dopis od jedné dívky, kterou jsem vyučoval hebrejštinu a která nyní slouží jako překladatelka Bible v Papui Nové Guineji. Příběhy, které s námi sdílela, byly nádherné. Lidem se dostávalo Božího slova. A protože moje děti ctily svého tátu a mámu, měly přímou účast na přípravě této mladé dámy k důležitému úkolu.

Těžké časy

Avšak neformální vzdělávání není určené jen pro dobré časy. Pokračuje i v náročných chvílích a obdobích utrpení, když si rodina prochází zármutkem a hlubokou bolestí. Ztráta zaměstnání, napětí ve vztazích, utrpení nebo smrt milovaného člověka – takové skutečnosti jsou součástí tohoto prokletého světa a i v tom všem máme pamatovat na Boha a bát se ho!

Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil? V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm. (Kaz 7,13–14)

Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. (Kaz 3,14)

V těžkých časech musejí rodiče dětem připomínat, že existuje jen jediný Bůh a že ho máme milovat celou svou bytostí. Možná nerozumíme tomu, proč Bůh dovoluje, aby se věci tak pokazily, ale naše naděje spočívá ve skutečnosti, že je veliký a dobrý a je na straně všech, kdo vkládají svou důvěru v Ježíše. Naše rodina si prošla utrpením, když jsme ztratili možnost adoptovat si jednoho vzácného chlapce. Stavěli jsme pro něho se synem palandu, když jsme se dozvěděli, že tento chlapec už není způsobilý k adopci a nemůže se ze zákona stát mým synem. Celá rodina prožívala skutečný smutek. Ale Boží pomoc byla také skutečná. Opřeli jsme se o něj, a byl tím vyvýšen jako veliký Pomocník. Podepřel nás a pečoval o nás. A právě skrze tuto rodinnou cestu trápení přivedl Bůh mé tři nejstarší děti, aby ho poznali nejen jako Stvořitele, ale také jako svého osobního Otce.

Závěr

Nechť vám Bůh jako rodičům pomáhá vážit si Krista. Nechť cílevědomě plánujete formální i neformální čas vyučování, abyste pomohli svým dětem uvidět a zakusit Boží velikost a dobrotu ve všech věcech. Existuje jen jeden Bůh a my ho máme milovat celým svým bytím!

https://christoverall.com