Vytrvalost je projekt celého společenství.

Říkám to znovu, protože to je důvod, proč musí být v církvi poradenství. Pisatel epištoly Židům ve svém varování proti odpadnutí neprohlašuje: „To se vám nemůže stát! Takže se nenamáhejte mluvit spolu naléhavě a s vážností.“ Ani nikdo jiný z pisatelů Bible nezaujímá podobný postoj, nikdo z nich neříká lidem, kteří se narodili z Boha: „Můžete být lhostejní a bezstarostní, pokud jde o pomoc druhým dosáhnout záchrany a vytrvat v pozici zachráněného, protože to je dané a děje se to automaticky.“ Nikdy takto nemluví. Říkají: 

Povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono „dnes“, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. (Žd 3,13)

Každodenní poradenství udržuje víru, inspiruje radost, umožňuje vytrvalost a rozněcuje lásku.

Pastoři, když kážete, kažte, jako kdyby na vašem poselství závisely duše. A ony na něm závisí. Když kážete pravdu a lidé ji odmítají a svůj život přizpůsobují omylu, jsou ztraceni. Nezáleží na tom, jaké v minulosti učinili vyznání. Vytrvalost je pro spasení zásadní a tvrdím, že jde o projekt celého společenství. Chci, aby si moji lidé navzájem poskytovali poradenství. Chci, aby lidé používali svá na Boha zaměřená, Krista vyvyšující, do Boha zblázněná, Biblí sycená ústa, aby přitahovali lidi ke Kristu a radosti a aby varovali lidi před hříchy, které se snaží vkrást do jejich života. Musíme vyhledat, oslovit a zachránit lidi před nedostatkem potěšení v Bohu, před lhostejností k Písmu a před nedostatkem lásky, která vede ke službě ostatním. Jakub 5 říká: „Když někoho přivedete zpátky, zachráníte jeho duši před smrtí (parafráze v. 20).“ To je naléhavé.

V sázce je mnoho, ale většina sborů v neděli ráno podle toho nejedná, protože sami pastoři si neuvědomují, jak mnoho je v sázce. Ze stejného důvodu nepraktikuje většina sborů poradenství. Jejich pastoři zastávají učení, které vede k tvrzení: „Jsou zajištěni a v bezpečí, takže si nejsem jist, co bych mohl dělat, snad jen, že bych rozetřel trochu polevy na dortu. Možná jsou tu jeden dva nevěřící, takže bych možná mohl promluvit naléhavě k nim a mohlo by to znít, jako že je něco závažného v sázce.“ To je ale učení! Není divu, že spolu hrajeme hry. Není divu, že když jsme spolu, chceme se cítit dobře. Není divu, že spolu stěží mluvíme o důležitých věcech.

Pokaždé, když se postavím před svoje lidi, mám pocit, že by všichni mohli jít do pekla, kdyby nenaslouchali mým slovům. Mohli by být ztraceni. Ve svých životech mají tisíce konkurentů toho, o čem k nim promlouvám z kazatelny, a ti je v průběhu týdne odtahují, aby milovali všechno, kromě Boha. V životech mých lidí není mnoho hlasů, které by křičely: „Nacházej potěšení především v Bohu! Všecko ostatní pokládejte za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše. Nezískáte ho, pokud jsou pro vás ostatní věci důležitější.“ Lidé v našem shromáždění se obvykle neradují z Krista. Nové počítačové hry, co je k obědu a co dávají v televizi milují více než Krista. To ukazuje na vadné srdce.

Co udělám? Nebudu je hladit a říkat jim, že je všechno v pořádku. 

Mějme zájem jeden o druhého a … nezanedbávejte společná shromáždění. (Žd 10,24–25)

Pastoři, vsaďte na malé skupinky ve svém sboru. Mějte zájem jeden o druhého. Nezanedbávejte společná shromáždění. Vsaďte na přátelství. Moudří lidé, napomínejte se navzájem každý den. Někdy se lidé ptají (a já se často ptám sám sebe): „Jak setkání skupinky jednou za týden uspokojí pokyn ‚povzbuzujte se navzájem den co den’?“ Proto Bůh stvořil telefony a obědové přestávky v práci. Bůh dovolil, aby se společnost rozštěpila, nebyla orientovaná sousedsky. Navzájem se neznají lidé, kteří žijí v okruhu 30 metrů, ale každý zná někoho v práci. Nikdo z našeho okruhu už není orientován na sousedy. Máme e-maily, telefony, faxy – a co je nejlepší, máme lidi osobně. Pokud nemůžete jinak, zatelefonujte někomu. Řekněte: „Díval ses včera večer na pornografii?“ „Ne.“ „Dobře. Poděkujme v modlitbě. ‚Děkuji ti, Pane, že Kristus je naším Spasitelem a že můj přítel překonal další den. Amen.’“ Zavolej mámě: „Uvidíme se zítra. Modli se za mě, abych přestal a opravdově se spojil s Pánem a svou ženou.“ Dělejte to každý den.

Máme se navzájem napomínat, abychom vzkvétali právě ve víře.

Povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono „dnes“, aby v nikom z nás nebylo zlé a nevěrné srdce. (Žd 3,13) 

Nevíra je náš největší problém. Cílem poskytování poradenství je víra, cílem kázání je víra, cílem našich telefonických rozhovorů je posílit víru. Pastoři, měli byste deset nebo dvanáct týdnů kázat o tom, co je víra, protože slovo „víra“ a slovo „věřit“ většina věřících vnímá jako nadužívané a neužitečné. Bydlím v části města, kde je charismaticky zaměřená biblická vysoká škola. Naše čtvrť je skrz naskrz „obrácená“. Lidé z té vysoké jsou totiž dobří v pouliční evangelizaci. Každá prostitutka, každý drogový dealer, každá osoba žijící na ulici, každý opilec zná ten příběh. Potkávám je na ulici. „Můžete mi trochu pomoct?“ „Ano, pomůžu ti. Nemám sice peníze, ale znáš Krista?“ „Ale jo, znám Krista.“ „Věříš v něj?“ „Věřím v něj, je skvělej.“ Co na to říct? Je třeba, aby ta stará dobrá slova potažená krustou získala zpátky svůj skutečný význam a život.

Trvalo mi třicet let, než jsem na to přišel. Ve všem, co píšu, jde o hledání způsobu, jak říct zřejmé způsobem, který lidi vyburcuje k životu v Ježíši. V našem sboru teď mluvíme následovně. Pohleďme do Jana 1,12: 

Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Ptám se: „Přijali jste Ježíše jako svůj poklad?“ (Ne jako Pána nebo jako Spasitele, i když na to se také ptám.) Lidé odpovídají: „Nevím jistě.“ „Dobře, to nám pomůže. Teď můžeme mluvit o tom, co je víra.“ Popsal jsem 400 stránek v knize Future Grace[1] tím, že jsem se snažil ospravedlnit a vysvětlit rozumem následující definicí víry: Víra znamená být uspokojen vším, čím je ti Bůh v Ježíši. 

Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. (J 6,35)

Přijít tak, aby člověk už nehladověl, odpovídá výroku, věřit tak, aby člověk už nežíznil. Zeptejte se: „Co je víra v Janovi 6,35?“ Víra je přijít ke Kristu, abychom uspokojili žízeň své duše vším, čím je pro nás Bůh v Ježíši.

Jaká je definice víry v Židům? 

Víra je podstata věcí, v něž doufáme. (Žd 11,1 ČSP) 

Nasměrujete se na budoucnost a doufáte v dobré věci. Nedoufáte ve špatné časy. Víra je hluboce pociťované, silné přesvědčení, že budoucí věc, v níž doufáte – sám Kristus, už žádný hřích, už žádné utrpení, život –, patří nám. To je víra v epištole Židům.

Proto pomáhá poradenství lidem bojovat dobrý boj víry. Vyburcovat tak lidi k boji! Tolik křesťanů jen pasivně proplouvá. Epištola Židům má ve 2. kapitole zničující slova pro každého, kdo se jen nechává unášet. Najednou se blíží peřeje a strhávají je s sebou. Do nebe musíte plavat proti proudu. Musíte bojovat. Nechci, abyste v mých slovech slyšeli: „Dělejte skutky zákona, abyste v Božích očích obstáli.“ Všichni víme, že o to se nebojuje. Popravdě bojujeme právě proti tomu. Cílem našeho boje je spočinutí ve vše uspokojující Boží slávě, skrze Boží lásku. Naše duše nás vede buď k přepychu, nebo k zákonictví. Nebojujeme o to, jestli se vydáme cestou zákonictví nebo cestou přepychu. Ale milujte, těšte se, buďte spokojení, radujte se, ceňte a važte si Ježíše nade všechno a bude zřejmé, že máte zákon vepsaný do srdcí a že děláte, co po vás chce. Do takového boje je třeba se zapojit. Když se Pavel blíží ke konci života, říká: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.“ To je správný boj.

Vyučujte své lidi, jak bojovat. Poradenství je válka. Bojujme za duše lidí tím, že jim předkládáme pravdu. 

Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. (Ř 10,17 ČSP)

To neplatí jen pro nevěřící. To platí pro člověka zabředlého v cizoložství, v závislosti, ve zklamání, ve strachu nebo v hořkosti. Víra přichází skrze slyšení slova, jež pomazal Duch. Dovolte mi to spojit s mými slovy o lásce, co znamená milovat a být milován. Mám touhu, aby se moji lidé (a já taky) dostali přes různá tvrzení a biblické verše ke Kristu. Nemyslím tím, abychom biblické verše obcházeli, ale abychom se skrze ně dostali až ke Kristu, k osobě, živé osobě, abychom ho poznali, milovali ho, vážili si ho, radovali se z něj, důvěřovali mu, cítili se s ním jako doma. Chci po něm toužit víc než po čemkoliv jiném – po manželce, manželovi, dětech, úspěchu v kariéře, volném čase, dovolené, zdraví, jídle, sexu, penězích. On je mnohem vzácnější.

Zde je ilustrace, kterou jsem použil při nedávném kázání: Moje žena, Noel, je v Georgii. Tyhle dva dny jsem spal sám a je to divné, protože za mnou nikdo neleží (ona si ke mně lehá zády a já okamžitě usínám). Ale tentokrát tady není. A tak ležím v tom velkém prázdném domě sám. Naše malá Talitha je s ní. Čtyři chlapci vyrostli a odešli. Dům je prázdný. Když jsem sám a dům je prázdný, a protože jsem morous (Měli byste vědět, že všechny ty knihy o radosti píšu, protože ji chci získat, ne protože už ji mám. Svou knihu jsem pojmenoval Touha po Bohu, ne Došel jsem radosti v Bohu.), položím hlavu na polštář a modlím se. Je sobotní noc a já mluvím s Bohem. „Pane, doufám, že teď usnu. Musím ráno kázat. Pomoz mi prosím, abych tě teď, při usínání, viděl, znal, byl vůči tobě opravdový a ty abys byl pro mě duchovně opravdový ve všem, co o tobě vím z Bible. Pomoz mi být v tobě tak spokojený, že kdyby se mi za hodinu a půl zastavilo ve spánku srdce a zemřel bych a v ten samý moment bych se probudil v nebi a myslel bych si, že se mi to zdá, a ty bys mě oslovil, štípnul a řekl: ‚Není to sen,‘ že by to bylo v pořádku.“ Už žádná Noel, žádný sex, už žádná šestiletá Talitha, žádná pizza, žádné kázání, už žádné: „Není to fajn mít Johna Pipera jako kazatele na konferenci?“, už nic jiného než Ježíš. „Ježíši, dovolíš mi poznat tě tak dobře, že bude ziskem všechno ztratit?“

To jsem řekl svým lidem. Řekl jsem: „Chci to také pro vás. Chci vám pomoct se tam dostat. Chci, abyste ho znali tak dobře a tak hluboce ho milovali. Pokud všechno, co o něm víte, je jen seznam vlastností a pokud se nikdy přes ten seznam nedostanete k jeho osobě, k radosti z něj, k chození s ním a k prohlášení spolu s apoštolem Pavlem: ,Stál při mně, a tak jsem byl schopen kázat evangelium pohanům a císařově osobní stráži,‘ pak nevíte, co je víra.“ Víra je být spokojen se vším, čím je pro nás Bůh v Ježíši. Nebýt uspokojený kázáním, církevním růstem, účinným poradenstvím, ale Bohem, osobou, tím jediným, kterého budete mít, až zemřete. Stačí vám?

Tato víra je kořenem veškeré lásky a dobrých skutků.

Vzájemným poradenstvím jednoho na jednoho v malých skupinkách zachováváte, prohlubujete, zvětšujete a rozšiřujete víru a lásku. Proto Židům 10,24 říká něco jiného než 3,12–13. Tento text říká: 

Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. 

Neříká: „Povzbuzujte se navzájem, abyste měli srdce plné víry.“ To je myšlenka za textem 3,12–13. Židům 3,12–13 už jsme probrali. Nyní postupujeme v epištole Židům k radikálnímu životnímu stylu v kapitolách 10 až 13. Otázkou je: „Odkud se bere životní styl radikální lásky?“ Vychází z víry a víra je zachovávána skrze lidi, kteří vás denně napomínají. Ale nyní autor v Židům 10,24 jasně říká: „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ Jak se to stane?

Možná že bychom mohli skončit tím, že si ukážeme nějaké vzorové způsoby, jak víra produkuje lásku. Pamatujete si mou definici poradenství? Došli jsme k tomu, že musíme být milovníky lidí, prokazovat se zdravím a prokazovat se vírou. 

V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. (Ga 5,6)

Pojďme se podívat na čtyři texty, abychom tomu porozuměli. Používám je během svého života opakovaně, abych otestoval, zda jsem nebo nejsem zamilován do Ježíše tak, jak bych měl být, a zda miluji lidi. Židům 10,34: 

Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.

Nejbláznivější a nejúžasnější slova v tomto verši jsou „s radostí“. „… s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek.“ Ti, kdo mají s druhými soucit, nejsou zamilovaní do majetku. Jejich majetek byl zničen, rozbili jim okna, možná jim podpálili dům. Šli do vězení, aby navštívili své křesťanské přátele, a něco je to stálo. Když viděli z dálky, jak jim hoří domy, neřekli: „Kde je Bůh?“ Unavuje mě, když to pořád slyším, ale jako pastor bych tak neměl mluvit, musím být shovívavý. Odpusťte mi, že mě to unavuje. Vždycky za mnou po bohoslužbě chodí lidé a pokládají mi otázky, na které jsem hledal odpovědi dvacet let. Ale upřímně řečeno, už mě unavuje je poslouchat. Rád by viděl církev, evangelikální hnutí v Americe, které místo aby říkalo: „Kde je Bůh?“, se raduje, když jim hoří domy. Jsou příliš zaneprázdnění milováním Boha a lidí. To říká náš text. Nevymyslel jsem si to. Není to pastorační a rétorická ozdoba a nadsázka. S radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, pravděpodobně se slzami v očích. Kdyby mi shořel dům, víte, co bych oplakal? Třicet tři deníků. Knihy můžu nahradit. Nemůžu ale nahradit deníky, které obsahují všechno, co mě Pán učil od mých dvaceti let. Nemyslím tím, že nesmíte plakat. Všichni poradci znají pojmy radostné slzy a zarmoucená radost. „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími“ – oboje najednou. Nemůžete být pastor, pokud nezvládáte obojí najednou. Minulou neděli porodila 23letá dcera člena našeho pastoračního týmu zdravé děťátko a v ten samý den 23letý Jamie Berglund z našeho sboru zemřel na Hodgkinovu chorobu. Pastoři, „radujte se s radujícími, plačte s plačícími“ (Ř 12,15). Říkám: „Dozvěděl jsem se o Jamiem včera večer. Je to tak těžké.“ Pak se otočím: „Gratuluji, dědečku.“ Znáte takové pojmy, že? Takto milujete.

Takto vyvolává víra radikální lásku. Ptáte se: „Máme jít do vězení, nebo ne? Pokud půjdeme, poznají, že jsme křesťané. Když budou vědět, že jsme křesťané, vsadí nás do vězení nebo nám spálí dům. Co budeme dělat?“ Odpověď? 

… neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. (Žd 10,34)

Víra je podstata věcí, v něž doufáme. (Žd 11,1)

Máme nebe, máme majetek, máme Krista. Pojďme, milujme, ať si drobky popadají, kde chtějí. Pro takové lidi kážu. Muslimové po celém světě misionáře odmítají. Chci vychovat generaci, která půjde vstříc meči, vstříc pušce a kázat Ježíše, dokud jim bude stačit dech. Jak vytvoříte takovou církev? Tím, že budete mít množství poradců, kteří neustále budou napomínat ostatní každý den, aby neměli zlé a nevěrné srdce. Nevíra je nedostatek spokojenosti v Kristu, milování pohodlí a jistot tohoto světa více než milování lidí.

Dovolte mi zmínit další tři texty, které používám, abych se ujistil, jestli dostatečně miluji Ježíše a ostatní lidi. Mojžíš nesl „Kristovo pohanění“ kvůli tomu, co pro něj Bůh v Ježíši znamenal (Žd 11,24–26). Je-li Bůh mým pokladem, snesu kritiku a odpor a nepřestanu milovat. „Pro radost, která byla před ním,“ vykonal Ježíš největší skutek lásky, který se kdy stal (Žd 12,1–2 ČSP). Radost motivuje nejhlubší skutky bolestivé obětavé lásky. Spokojenost v Bohu mě nutí položit svůj život, nežít sobecky. 

Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu. Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. (Žd 13,13–14) 

Nacházíš svou spokojenost v budoucím městě, kde je Bůh? Opustíš pohodlí a vydáš se směrem, kde je tě třeba? To je zvrat, o kterém neustále kážu. Chci, aby naše malé skupinky a naši moudří lidé poskytovali takové poradenství, aby lidé opustili pohodlí a vydali se tam, kde je jich třeba, a to za každou cenu. Dáte se do pohybu (říká se mu láska), pokud nemáte zlé a nevěrné srdce, které se nechá okouzlit chválou od lidí, potěšením plynoucím z rodiny a svodem úspěchu. Avšak když jste uchváceni Boží slávou a prokazujete to tím, že pokládáte svůj život za ostatní, hádejte, komu se dostane slávy? A tam končí epištola Židům: 

A Bůh pokoje [on je naše naděje!], který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí [ať Pán vykoná své slovo] to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! (Žd 13,20–21)

Pokud jste v něm spokojeni, máte volné ruce, abyste konali, co Boha těší. Boha těší zapojit se do životů lidí. Pak bude Ježíš oslaven. 

Pomodlíme se: „Nebeský Otče, snažně tě prosím, abys nyní ve mně působil v souladu s tímto slovem. Ach, jak toužím být tím, co kážu! Chci, aby tito přátelé také byli zaměření na Boha, vyvyšovali Krista a aby jejich slova byla prosycena Biblí. Pak budou schopní pomáhat lidem stát se milovníky ostatních, milovníky, kteří jsou zbláznění do Boha, radostně na sebe zapomínají a nehledí na náklady. Pane, kdybys to vypůsobil v 800 lidech, vliv na církve, na národy a na lidi po celém světě by se nedal vypovědět. Společně říkáme: ‚Udělej to!‘ Vykonej své slovo. Za to se modlím ve jménu Ježíše. Amen.“

www.desiringgod.com