Minule jsme se zabývali plánem pro manželství uvedeným v Genesis 2,24. Mluvili jsme o zodpovědnosti manželů dávat svým ženám TULIPány a milovat je tak, jako Kristus miluje je. Nyní budeme mluvit o roli manželky. A musím přiznat, že je pro mě, jakožto pro muže, obzvlášť těžké mluvit na toto téma. Věříme však, že při smíšených shromážděních, kde se setkávají muži i ženy, by měli vyučovat muži. Cítil bych se lépe, kdyby tu se mnou byla moje žena, ale dostali bychom se do problému s 1. listem Timoteovi 2,12. Řeknu vám však, co o tomto předmětu vím z Božího slova. Mezi ty, kdo mě skutečně naučili, co uvedené Boží slovo znamená, patří zbožní lidé jako Martha Peace, Elisabeth Fitzpatrick a moje žena. Tyto ženy dospěly k poznání, co to znamená podřizovat se, a pochopily krásu takového jednání. Přísloví 31,26 říká: „Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.“ Jsem vděčný Bohu za takový dar církvi, za zbožné ženy, které těmto slovům rozumějí a pomáhají je pochopit i ostatním. 

Přečtěme si tedy Efezským 5,22–24: 

• „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.“

Mnemotechnická pomůcka pro muže tvořila slovo TULIPán a pro ženy je vhodné slovo HONOR (úcta). Zbožná žena má úctu ke svému muži.

H – naše první písmenko zastupuje pokyn „HOLD FAST“ – DRŽ SE pevně role, kterou ti Bůh určil. Budete tlačeny smýšlením světa, který říká, že principy napsané v Bibli jsou staromódní a plné problémů plynoucích z tehdejších zvyků a patriarchálního zřízení. Také vás bude uvádět do pokušení skutečnost, že jste si vzaly muže, kteří vás nemilují tak, jak by měli, tedy jako Kristus miluje církev. Budete to používat jako výmluvu, jak se vymanit z poslušnosti Božímu slovu. Žijeme v době, kdy mnoho lidí uráží biblické texty pojednávající o těchto věcech, a dokonce je uráží i to, že je vůbec čtete. Rovnostářství se nevyskytuje jen ve světě, ale i mezi křesťany. Dokonce i v evangelikálním křesťanství existuje názor, že bychom měli odmítnout rozdělení rolí muže a ženy doma i v církvi. Pod vlivem křesťanského feminismu se překládá Bible tak, aby tyto rozdíly vymizely. Martin Lloyd-Jones řekl, že mnozí lidé věří v Bibli, dokud nenarazí na něco, čemu věří coby tvorové našeho století. „Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky“ (Iz 40,8). Žijeme ještě o století dál než Martin Llod-Jones, stále je však přítomen stejný tlak. 

Jak jsme viděli v Genesis 2, manželství stvořil Bůh a manželství má být partnerstvím, kde manžel je hlavou a žena následuje jeho vedení. V 1. Korintským 11,8–9 čteme: „Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“ Mužovo vedení není otázkou smýšlení ovlivněného kulturou a není tu ani proto, že muži jsou větší a silnější a mohou na ženy působit svou silou, nýbrž proto, že v Božím plánu bylo, aby v konstituci manželství, v manželské smlouvě byl muž vůdcem. Bylo to ustanoveno pro naše dobro, kvůli ochraně rodiny. Nemůžete mít demokracii, když jsou ve vedení dva lidé. Kdyby hlasovali opačně, musel by tam být někdo, kdo rozhodne. Nemáme právo teď předělat podstatu manželství a prohlásit, že role manželů rozdělíme jinak, než jak je ustanovil Bůh.

Lidé vznášejí proti poddanosti ženy mnohé námitky, které vycházejí z nebiblického pohledu na to, co koho činí rovnocenným či významným. Být u někoho v poddanosti, být pod jeho vedením neznamená, že je vám onen člověk nadřazený a že tím pádem vy jste tím méně důležitý. Nejúžasnější důkaz máme v 1. Korintským 11,3, kde Pavel píše: „Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.“ Tady vidíte hierarchii. Kdo je na úplném vrcholu? Bůh Otec je hlavou Krista. Bůh posílá svého Syna na svět a Syn říká, že ho těší plnit Otcovu vůli. Sám sebe poddává Otci a říká: „Ne má vůle, ale tvá se staň.“ 

Myslíte, že je pro Syna ponižující, že je poddán své hlavě? Ne, slávou Syna je plnit Otcovu vůli. Pavel to používá jako analogii pro církev i pro manželství. Bůh ustanovil hlavou muže a žena se mu má podřizovat. Jsou si rovni, stejně jako jsou si rovni Otec, Syn i Duch svatý, tři osoby v Trojici. V této rovnosti je ale řád. Stejná rovnost je i mezi mužem a ženou. „Stejně i muži: když žijete se svými ženami, ... prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života“ (1Pt 3,7). V Galatským se říká: „Není už rozdíl mezi … mužem a ženou“ (3,28). Ve skutečnosti jsme muži a ženy s odlišnými rolemi, ale duchovně jsme si rovni. Bůh však ustanovil řád a autority ve vztazích. Například jsme povinni poslouchat vládu, děti musejí poslouchat své rodiče, členové sboru mají následovat své starší a podobně Bůh ustanovil řád i v rodině. 

Další námitka vůči poddanosti přichází ze světa a není to nová myšlenka, je stará. Říká, že abys byl rovnocenný, musíš být šéf. Ježíš si zavolal učedníky a řekl jim: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mt 20,25–28). Takovým způsobem svět prosazuje například feminismus. „Je to skvělá věc, že ženy vedou v té a té oblasti.“ Co se týče politiky a pracovního prostředí, nic proti tomu nemám, ale v kontextu rodiny a církve Bůh ustanovil vůdcem muže. To samé myšlení se někdy objevuje i v církvi: „Musíš být starší a pastor a šéf své rodiny“. Takhle ale přemýšlí svět, že člověk musí prohánět lidi. Velikost je však v tom, že budete lidem sloužit, stejně jako Kristus nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. 

Stejně jako se manžel podobá Kristu v tom, že sám sebe obětuje, tak se manželka podobá Kristu v tom, že i on se ponížil, aby sloužil. A taková má být role manželky. Boží ideál poddanosti není, že budou muži sobečtí a nezralí a budou utlačovat své ženy a ječet na ně, když něco pokazí. Jen v důsledku pádu do hříchu se z mužů stávají panovační despotové. Bůh však chce, aby muž jednal se svou ženou tak, jako Kristus jedná s církví – má ji ctít. To jistě neznamená, že jí bude poroučet, ponižovat ji. Ideálně by jí měl naslouchat. Bible se věnuje i situaci, když s tebou manžel takto nejedná. V 1. Petrově 3,1 říká, že se mu máte stejně poddat a doufat, že se skrze vaše zbožné jednání změní. Držte se pevně učení Bible, i když je to velmi těžké v kultuře, která je odmítá.

Další písmenko – O (OBEDIENCE) – POSLOUCHEJ mužovo vedení kvůli Pánu. Vraťme se do listu Efezským: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil“ (5,21–23). Vidíme, že Bůh učinil manžela hlavou rodiny ne proto, že je toho nutně hoden. Ženy, posloucháte muže kvůli Pánu. Je to stejné, jako kdyby sem teď vešel prezident Spojených států. Doufejme, že by si sedl a naslouchal. My bychom se k němu chovali s úctou kvůli jeho úřadu, aniž bychom nutně museli souhlasit s celou jeho politikou. A stejným způsobem se ty chovej ke svému manželovi. Jsme uctiví vůči uniformě, vůči postavení. A toto postavení mu určil Bůh. Ve verši 24 čteme: „Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.“ Ve všem, což znamená „úplně“, i když za chvíli budeme mluvit o výjimkách. Když se vdáš a poddáš se autoritě svého manžela (myslím, že to hezky podává Martha Peace ve své knize Znamenitá žena), chceš roli, kterou v rodině máš, vykonávat pod jeho vedením – tímto způsobem spolu řešíte, jak trávíte čas, jak utrácíte peníze, zda pracuješ, jak moc pracuješ, jak se oblékáš, jak vychováváte děti, jaké připravuješ jídlo. To neznamená, že tě musí manžel v těchto věcech kontrolovat a ovládat i v maličkostech. V Přísloví 31,11 se říká, že srdce muže na manželku spoléhá. Žena z Přísloví měla hodně nezávislosti pod vedením svého manžela, což je ideální. Poddanost je však něco víc než jen poslouchání rozkazů. Caroline by vám řekla, že já žádné rozkazy nevydávám. Vlastně si nepamatuji, že bych kdy nějaký vydal. Poddanost znamená, že bereš v úvahu potřeby, touhy a naděje svého muže a ptáš se sama sebe, jak bys mu mohla pomoct. To může znamenat, že když si moudrá žena není jistá, co udělat, zeptá se: „A jak by sis přál, abych to řešila?“

Skutečnou zkouškou poddanosti je, když nesouhlasíte. Je docela jednoduché se poddat, když souhlasíte. Už si ani nepamatuji, kolik žen mi řeklo: „Kdyby mě můj muž vedl stejně, jako mě vede Kristus, tak bych se ráda poddala.“ Není to tak jednoduché. Ty máš následovat jeho vedení beze strachu, protože důvěřuješ Bohu. Ale Caroline si při svém poradenství ženám všimla, že je to pro manželky veliký problém, protože jsou plné strachu. Připodobnil bych to situaci, kdy sedíte jako spolujezdec v autě a řidič se plně nevěnuje řízení. Ona sedí na místě spolujezdce a bojí se, jak to všechno ovlivní děti, jak je ovlivní jeho finanční rozhodnutí nebo rozhodnutí ohledně práce, a kvůli tomu strachu může být v pokušení vrhnout se přes řidiče a chopit se volantu. Nikdo ale neříká, že se tvůj manžel bude vždy pečlivě věnovat řízení. Petr říká: „Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu…“ (1Pt 3,1–2). To znamená, podřizujte se, i když vás nevedou dobře. „Tak jako Sára poslouchala Abrahama a ‚nazvala jej pánem‘. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit“ (1Pt 3,6). Ale jak můžete překonat svůj strach? Tím, že svoji důvěru vložíte v Boha, a ne ve svého manžela, a svou naději upnete k Bohu. Když jste ustrašené, máte tendenci převzít vedení, a to může celou situaci ještě zhoršit. Caroline dělá něco, čím získává moji pozornost, když si myslí, že se mýlím. Říká něco jako: „Budu se za tebe modlit a budu důvěřovat Bohu, že tě přivede k moudrému rozhodnutí.“ A to mnou vždycky pořádně zalomcuje. Myslím však, že to je správný přístup. Vím, že to myslí vážně, když to říká. Takovým jednáním neusiluje o vedení. 

V mnoha manželstvích není tak těžké přebrat vedení. Existují muži, kteří jsou pasivní nebo chtějí zachovat mír za tak vysokou cenu, že se vzdají svého vedení, a vzniklé vakuum potom vyplní žena. Často zjišťujeme, že si ženy s velmi silnou osobností berou muže, kteří jsou spíše váhaví a je pro ně náročnější naplňovat roli, kterou jim Bůh určil. Musíš si pamatovat, že tvým úkolem není převzít vedení. Ty však budeš v pokušení ty věci převzít a ovládat, protože mu nedůvěřuješ. Tím pádem ale nedůvěřuješ nejen svému manželovi, ale i Bohu, že tě přenese přes všechny nesnáze. Vím, že podřídit se Bohu a tím pádem i manželovi může být nesnadné a vyžaduje to víru.

Nejde jen o to, co děláš, ale jde také o tvůj přístup. Pavel říká: „A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu“ (Ef 5,33). Podívejme se do Přísloví: „Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech“ (12,4). „Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří“ (14,1). To znamená, že ve své poddanosti nejsi nahněvaná, jsi veselá a laskavá, protože důvěřuješ Pánu. To ovlivňuje i způsob, jakým o svém muži mluvíš s ostatními lidmi, že ho neponižuješ. Někdy ti může působit neblahé potěšení klevetit o něm před ostatními, například co zas hloupého udělal a jak těžký s ním máš život. Když tedy udělal chybu, špatně tě vedl a teď jste ve finančních potížích, nemůžeš to pořád připomínat, musíš se zdržet kritiky. Muži si mi často stěžují, že neexistuje nic, čím by svou ženu potěšili. Ztrácí motivaci a přestanou se snažit. Ty ho ale nechceš nedostatkem své úcty znejistit. Pavel říká v Titovi 2,5, že když uděláš správnou věc, když se poddáš manželovi, tak nebude Boží slovo zneváženo. To znamená, že když svého manžela nectíš, tak tím znevažuješ i Boží slovo. Netýká se to jen horizontální roviny, týká se to přímo Pána. Poddanost je aktivní víra v Boha, aktivní důvěra Bohu.

N – NOTICE – PŘEMÝŠLEJ, jak můžeš být jeho pomocnicí, jak mu můžeš prokazovat dobro. V Genesis se píše: „I řekl Hospodin Bůh: ‚Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou‘“ (2,18). A v Přísloví o ženě čteme: „Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život“ (31,12).

Ženy, Bůh vás stvořil tak, abyste doplňovaly svého manžela. Abyste ho učinily úplným. Je to, jako když překrojíte jablko napůl a pak ty půlky dáte k sobě, prostě k sobě pasují. Jsi jako on, ale zároveň je mezi vámi také velký rozdíl – ve způsobu, jakým mu pomáháš. 

Můžeš mu pomáhat tím, že budeš jeho společnice, jeho přítelkyně. Přísloví 17,17 říká: „V každičkém čase miluje přítel.“ To znamená, že musíš být milostivý přítel, i když on není dokonalý manžel. Další důležitý způsob, jak mu pomáhat, je v sexuální oblasti. Už jsme byli v Přísloví v 5. kapitole, která pojednává o muži v pokušení. Žijeme ve velice sexualizovaném světě. On je neustále pokoušen skrze obrázky, myšlenky, a dokonce i fyzické pokušení. Zde stojí: „Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice“ (Př 5,15). Tvým úkolem je pomáhat mu v této oblasti. Tvůj manžel potřebuje více než jen sexuální blízkost. Jde o jednotu, o sjednocení. Manžel nechce jen tvoje tělo, chce tě celou, chce cítit tvoji blízkost a zde je obrovské pole působnosti, kde mu můžeš pomáhat. Pomáhej mu i jinak ve všem, v čem je slabý. Já jsem někdy jako slon v porcelánu, jsem prudký a zaměřený na výsledek. Moje žena je vůči lidem daleko citlivější a někdy mi pomáhá, když řekne: „Ty jsi toho člověka pořád přerušoval. On je tichý, měl jsi ho nechat víc mluvit.“ A někdy, když poskytujeme poradenství společně, tak byste sami viděli, jak mi položí ruku na paži a to znamená: Přestaň na chvíli mluvit a nech mluvit je. Já to potřebuji, protože mám slabosti a hříchy, které si neuvědomuji. Možná je vaše žena pečlivější nebo se lépe vyzná ve financích – není žádným porušením vůdčího postavení, když manžel přenechá určité věci své ženě, pokud je v nich ona lepší. Přísloví říká: „Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země“ (31,23). Aplikace tohoto textu je, že mu jeho manželka všemožně pomáhá a svědomitě pečuje o domácnost, a tak se stará o jeho dobro. On se i díky tomu ve svém povolání dostal až na vrchol a ona na tom má velký podíl. On se díky tomu dostal mezi vedoucí ve městě, občanské nebo náboženské. Když je tvůj dům v pořádku a ty mu radíš v jeho zaměstnání, kariéře, jsi pohostinná, buduješ vztahy, tak mu pomáháš jít vpřed, a právě k tomu tě Bůh povolal. Musí být samozřejmě zachovaná rovnováha. Nemůžeš na něj mít tolik požadavků, že by mu to bránilo v jeho úspěchu. Caroline říká, že chce být nenáročnou manželkou. Nechce mít takové požadavky, že bych se nemohl věnovat službě ve sboru, že bych musel zanedbávat své povolání. Pomáháš mu tedy, aby mohl být úspěšný. 

„Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.“ Ženy mají obrovský vliv na své muže, obrovskou moc nad nimi. Proč si Adam vzal od Evy ovoce, proč Abraham spal s otrokyní své ženy? Protože chtěli své ženy uspokojit. Zjišťuji, že mnoho mužů nemá odvahu říct své ženě „NE“.

Můžete tedy použít svůj vliv, abyste ho přitáhla blíže ke Kristu, nebo ho můžete použít méně užitečně. Můžete ho povzbudit k duchovnímu vedení, ke službě, což děláte tím, že zaléváte TULIPány. Můžete na něj působit jako poradce: „Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení“ (Př 31,26). Chci tím manželům říct, že by měli vítat myšlenky a názory své ženy předtím, než učiní rozhodnutí. Někteří muži jsou bláhoví a myslí si, že musí udělat rozhodnutí, aniž by se kohokoliv zeptali. Ne, ty máš žádat o radu a tvoje žena by měla být připravena ti ji poskytnout, ukázat ti na Pána, na Písmo. Ale aby manžel tvou radu přijal, musí věřit, že jsi skutečně na jeho straně. Pokud ho pořád peskuješ a kritizuješ, tak nebude ochoten naslouchat ničemu, co vychází z tvých úst. 

O – ORGANIZUJ svůj život okolo svých zodpovědností doma. Bez ohledu na to, čemu se ještě věnujete, Písmo vyučuje, že rodina je na prvním místě: „Podobně starší ženy… ať vyučují mladší ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo“ (Tt 2,3–5). Pokud se rozhodnete, že se vdáte, vlastně se rozhodujete, že svému manželovi udělíte postavení hlavy ve všem, kromě Boha. Povolání být ženou v domácnosti je podle Bible důležitým povoláním. Vím, že svět je někdy snižuje a rodiče si stěžují: „Proč jsme ti vlastně platili studia, když jsi teď doma s dětmi a děláš s nimi domácí školu?“ Stále více žen v naší kultuře, dokonce i nevěřících, si uvědomuje, že chtějí být doma s dětmi. Bůh to do nich vložil. Součástí zodpovědnosti manžela je, aby žena mohla být s dětmi co nejvíce. Plyne z toho veliká výhoda, pokud je v rodině někdo, kdo je oddán záměru, že z domova vytvoří krásné, radostné místo. Srovnáte-li dva muže, kteří spolu bydlí a jeden z nich se ožení, přestěhuje se a o jeho prostor se začne starat manželka, tak se jeho životní prostředí zcela změní. Když moje žena servíruje jídlo, chce, aby bylo co nejvíc barevné, aby to dobře vypadalo. Já se spokojím s hnědou barvou, brambory a maso. Investujte svůj čas a energii do toho, aby domov nebyl jen čerpací a přespávací stanicí, ale místem radosti a útočištěm. To neznamená, že žena nemůže rodině přispívat finančně. Žena v Přísloví 31 vydělává peníze, je to kapitalistka. Vidí svůj zisk a je to dobré, kupuje a prodává. Neznamená to tedy, že nemůže vydělávat, ale v každé jednotlivé rodině se pod vedením manžela musí domluvit, jak a kolik času bude žena trávit mimo domov. Některá zaměstnání jsou pro manželku a matku jistě vhodnější, například domácí podnikání. Je to tedy otázka svobody a mnohé ženy jsou povolány k tomu, aby takto rodině přispívaly. Ale co když už máte děti odrostlé? O tom se mluví v Titovi 2 – starší ženy by měly učit mladší. Moje žena v tom například našla druhou kariéru, když přestala učit naše děti v domácí škole. Teď nesedí doma, nejí bonbóny a neluští křížovky, tedy ne pořád… Věnuje se charitativní práci jako žena v Přísloví 31, schází se s mladými ženami a pomáhá jim. My v IBCD (Institut biblického poradenství) potřebujeme ženy, církve potřebují ženy, aby radily ženám, aby je vedly jako učedníky, a v této životní etapě to lze uskutečnit.

Pokračování příště.

přeložila Julie Petrecká