Kdo tedy může být spasen?
Marek 10:17-31
Rád bych si s Vámi položil otázku, kterou měl onen bohatý muž a kterou nakonec položili Ježíšovi i Jeho učedníci. Co mám dělat, abych měl věčný život? Možná si nyní řeknete, že se dnes nedozvíte nic nového - vždyť odpověď na tuto otázku znáte. A chvála Pánu, pokud opravdu znáte odpověď, díky Bohu, pokud tato odpověď ve vás způsobila nový život, život Božích dětí. Jsem ale přesvědčen, že není na škodu si tuto otázku čas od času položit znovu, a znovu promýšlet, co odpověď na tuto otázku znamená pro můj křesťanský život. Jsem křesťanem asi sedm a půl roku - leccos jsem již z Boží milosti mohl poznat, mnoha věcem naopak zatím nerozumím. Asi před rokem mi Pán Bůh dal velikou milost, směl jsem přemýšlet o věcech, které se týkají základních pravd křesťanství, včetně otázky, kterou jsme již zmínili. Od té doby, dá se říci, toto moje přemýšlení neskončilo a já žasnu stále víc a víc, jak je Pán Bůh velký, jak je slavný ve svém díle spasení, jak je svrchovaný, jak je veliký ve své moci a lásce k nám.
Anglický biblista David Jackman říká toto: „Nepotřebujeme se učit novou pravdu. Novost sama může být velkým osidlem. Potřebujeme se naučit hlouběji a plněji praktikovat pravdy, které jsme poznali na začátku naší křesťanské zkušenosti." Myslím si, že je to tak. Kdo tedy může být spasen? Podívejme se na náš příběh a sledujme pozorně jeho odpověď.
1. Náboženský profil bohatého mládence
Zastavme se nejprve u osoby bohatého člověka. Tak předně je to člověk, který se, zdá se, horlivě zajímá o věčný život a chce tento život mít. Chce udělat něco pro to, aby na něm získal podíl, to je jeho otázka: Co mám dělat? Je to muž, který chce být dokonalý, chce zkrátka zjistit a udělat vše, co je třeba, aby si věčný život zajistil. K Pánu Ježíši přichází jako k člověku, který si tímto způsobem, podle něj, život zajistil - proto mu říká mistře dobrý. Ježíš je pro něj někdo, kdo mu může dát radu. Sám sebe tento člověk charakterizuje (viz verš 20) jako někoho, kdo dělá to, co je třeba, chce tedy od Ježíše zjistit, jestli to stačí - možná, že dokonce čekal, že mu Pán Ježíš odpoví, že je to v pořádku, že to stačí: „Jdi v pokoji, věčný život už máš, zasloužil sis ho." Všimněme si dobře: tento člověk nehledá u Krista pomoc, aby byl spasen, ale hledá radu, jak by si mohl věčný život sám zasloužit (podstata liberální teologie). Výčet vlastností tohoto mladíka uzavřeme konstatováním ještě jedné podstatné věci - byl velmi bohatý, podle Lukáše patřil mezi přední muže ve společnosti. To se nakonec ukázalo být jeho klíčovým problémem.
2. Pánova odpověď na mládencovu otázku
Pán Ježíš v této situaci, jako ostatně vždy, jedná naprosto autoritativně a z Jeho odpovědi zcela jasně vyplývá, že mladíka dokonale znal. Stejně dokonale zná i každého z nás. Pán Ježíš odkazuje mladíka na přikázání zákona. Možná, že je to pro některé z vás poněkud nečekaný směr, a možná, kdyby se někdo ptal vás, co má dělat, aby byl spasen, mluvili byste o všem možném, jen o zákonu ne - vždyť spása je z milosti, ne ze skutků zákona. Pán Ježíš však mluví o zákonu a rozhodně to není jen nějaká okrajová zmínka. Pamatujme si dobře: na otázku, co mám dělat, abych byl spasen, existuje odpověď - dělej to, co Bůh přikazuje. Už by se zdálo, alespoň podle mladíkovy odpovědi, kterou Pán Ježíš ponechává bez komentáře, že bohatý mládenec může odejít s pokojem v srdci, ale není tomu tak. Pán Ježíš mu odhaluje, že jeho dokonalost má trhlinu: „Jedno ti schází..." Doslova a do písmene se trefuje do černého, ukazuje mladíkovi, co mu ještě chybí, jako by položil svůj prst do otevřené rány - mladíkovo bohatství je překážkou na cestě k věčnému životu, musí se svého bohatství vzdát ve prospěch chudých a následovat Ježíše. Mladík smuten odešel a jeho úsilí zasloužit si věčný život skončilo neúspěchem.
3. Proč Pán Ježíš mluví o přikázáních?
Položil jsem si otázku, která je zde podle mne na místě, zda mladík mohl majetek skutečně rozdat. To souvisí s otázkou, proč mu vůbec Pán Ježíš toto řekl. Chtěl Pán Ježíš bohatému člověku poradit, co ještě má udělat, aby byl spasen? Chtěl ho vést k tomu, že když rozdá majetek, zaslouží si věčný život? To jistě ne. Avšak pokud by mladík majetek rozdal, mohl by si myslet, že má důvod k radosti, protože sám dobrý mistr mu to poradil. Proč mu tedy Ježíš řekl, aby majetek rozdal? Pán Ježíš mluví o zákoně, o přikázáních a v mladíkově případě i o majetku, aby odhalil lidskou neschopnost činit Boží vůli. Nikdo není dobrý, dobrý je jen Bůh. Náš hřích nás odděluje od Boha, naše zkaženost nám znemožňuje, abychom dělali to, co je dobré z hlediska vlastní spásy. Člověk nemůže být spasen, pokud to záleží na něm. Představte si Boží království obehnané nekonečně vysokou zdí. Mnoho lidí chce do království vejít tak, že přistavují k této zdi svoje kratší či delší žebříky, a chtějí zeď přelézt. Nikdo z nich však nemá dostatečně dlouhý žebřík a i když se snaží přidávat nové a nové příčky, na druhou stranu zdi se nikdy nedostanou.
Pán Ježíš ukazuje bohatému mládenci i učedníkům, že pro člověka je nemožné vstoupit do Božího království. Velbloud nemůže projít uchem jehly, bohatý člověk nemůže vejít do věčného života, a je úplně jedno, jestli je bohatý hmotně a zakládá si na svém bohatství, nebo jestli si třeba myslí, že je bohatý mravně, kulturně či jinak. Tak či onak bohatý člověk přichází k Bohu, aby získal věčný život jako zaslouženou odměnu a není schopen se tohoto „bohatství" zbavit. Ty vlastní žebříky u nekonečně vysoké zdi působí, že Boží království nemůže spatřit.
- „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské." (Mt 5,3)
4. Kdo tedy může být spasen?
Když učedníci položili Kristu tuto otázku, byli zděšeni. Když slyšeli, že bohatý člověk, navíc s takovým mravním profilem, nevejde do království, zhrozili se. Bohatí lidé byli tehdy považováni za lidi zvláštní Boží přízně, učedníky tedy asi napadlo: když ne on, bohatý a mravný, kdo tedy má šanci? Pán Ježíš odkazuje své učedníky k Bohu. Dělá to vlastně již na začátku rozhovoru s mladíkem. Jedině Bůh je dobrý. Jen u Boha je možné, aby byl člověk spasen. Jedině Bůh nás může přenést na druhou stranu nekonečně vysoké zdi, kterou vystavěl, aby bylo zjevné, že On, svatý Bůh, nemá s naším hříchem nic společného. Pokud uvažujeme o spasení, nepotřebujeme poradit, co ještě můžeme nebo máme udělat, čím se ještě můžeme přičinit o spásu, ale potřebujeme, aby nám Pán Ježíš dal poznat, že pro své spasení nemůžeme udělat vůbec nic. (J 6,35-40, 44-48) Potřebujeme, aby nám Bůh dal prohlédnout, že připravil dveře v této pomyslné zdi.
- „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn." (J 10,9)
Pán Ježíš je těmi Božími dveřmi ke spáse. On zemřel na kříži jako oběť smíření za náš hřích, za to, že nejsme schopni činit to, co si Bůh přeje, za to, že si hledáme svoje cestičky a chceme se obejít bez Boha. Vejít skrze Krista znamená věřit v něj, věřit, že On byl na kříži potrestán místo mne a získal pro mne odpuštění.
5. Aplikace
Co si z toho může vzít křesťan, který je třeba již delší dobu občanem Božího království? Nabízím Vám několik podnětů:
- přemýšlejme o tom - kdo porozumí své zkaženosti a pochopí svou závislost na Kristu, na tom se Bůh oslaví nejvíc - viz Ef 1,17-19
- nepřestávejme chválit Boha za jeho svrchovanou milost
- rozdávejme svoje bohatství, nyní už můžeme!, zbavme se všech jiných závislostí kromě závislosti na Kristu - následujme Krista, nesme kříž
- pamatujme na to, že jsme dennodenně závislí na Boží milosti - stále potřebujeme Jeho pomoc v boji posvěcení, jsme voláni ke svatosti
kéž nás Bůh nasytí, dejme se nasytit Bohem - John Piper: „Bůh je v nás nejvíc oslaven, když jsme v něm nejvíc nasyceni." Mějme dost na Jeho milosti, dejme se jí prostoupit, dejme se doslova pohltit Jeho milostí, velikostí a slávou. Nebuďme bohatí sami u sebe, mějme všechno své bohatství v Kristu. Společenství takových lidí použije Pán Bůh, aby přitáhl k sobě lidi ze světa. Kéž Jemu vzejde vděčnost, čest a sláva z celého našeho života. Amen.
- Robert Hart -